Výtvarná etuda: Workshop Art of Shorts

Výtvarná interpretace:

Výtvarná interpretace díla osciluje na hranici s interním tvůrčím prožitkem a výtvarnou reflexí na dané dílo.

Vybraný filmový obraz Františka Týmala je v podstatě mechanicky i chemicky perforovaný filmový materiál, skrze který se promítá světlo, a pomocí staršího a speciálně upraveného diaprojektoru se obraz pohybuje.

Výtvarná aktivita reaguje bezprostředně na běžící obraz, který je promítán na stěnu.

V místě projekce jsme na stěnu umístili netkanou textilii (lze použít i cokoliv jiného – papír, plstěná metráž, lepenka apod.), kterou žáci výtvarně pojednávali.  

Žáci se soustředili na vizuální stránku filmu, vnímali světla a stíny, struktury, tvary, barvu a pomíjivost daného „obrazu“. Mohou jej nerušeně sledovat a přemýšlet o něm, mohou do něj zcela spontánně vstupovat a výtvarnými technikami na něj reagovat. 

Záleželo na jejich vlastním vnímání a prožitku. Jednalo se o jejich vlastní volbu. Co a v jakém rozsahu zachytí či zafixují na plátno, záleželo jen na nich samotných, stejně tak, jakým způsobem a jakou technologií šití (druh stehu) budou pracovat. Obraz/film se promítal opakovaně v přesných intervalech, což umožňovalo se průběžně vracet k těm vizuálním strukturám či formám, které toho či onoho zaujaly. Nebylo to však striktní vodítko.  

Program rozvíjí prostorovou i plošnou představivost, vizuální paměť a koncentrované vnímání. Znovu podněcuje spontánní výtvarné projevy a přirozenou potřebu sebevyjádření. 

Výsledný „záznam“ neboli zastavení pohybu neboli obrazu (nabízí se nesčetné množství možností, jak vzniklý artefakt pojmenovat) žáci doprovodili krátkým komentářem bezprostředně poté, kdy se přes něj stále promítal filmový obraz.  

Později jsme již za světla ze stěny sejmuli onen „záznam“ či nově vzniklý výtvarný artefakt a diskutovali jsme o celkovém procesu, o pocitech, které jej provázely, i o výsledku (který vlastně nebyl důležitý).

Diskuse a doplňující otázky:

• Na co se díváme, co pozorujeme?
• Co nám film připomíná, co v nás evokuje probíhající děj?
• Je pohyb u tohoto filmu prioritou a proč?
• Nutí nás některé momenty obraz zastavit a proč?
• Znepokojuje nás ten pohyb? 
• Jak na nás působí probíhající tok abstraktních (nekonkrétních) struktur?

František Týmal: Absolvent audiovizuálních studií na FAMU se soustavně věnuje experimentálnímu filmu s využitím nových médií a s přesahy do výtvarného či divadelního umění. Spolupracuje s Národním filmovým archivem, FAMU a se společností Freecinema.

Reflexe:

• Výtvarná reflexe a pohyblivý obraz. Spontánní snaha o jakousi výtvarnou reflexi na pohyblivý obraz se mi velmi osvědčila.  
• Projekce a omezené světelné možnosti.  Prostor byl pro čitelnost projekce zatemněn a žáci tak nemají úplně čistou vizuální kontrolu nad svým vlastním tvůrčím procesem. To jen umocňuje daný experiment a pomíjivost pohyblivého obrazu. Prakticky ve snaze jej zachytit, vše se odehrává ve vteřinách. Zapojuje se i práce s vizuální pamětí a rozvíjí se představivost. 
• Práce ve skupině. Žáci pracují ve skupině, což také ovlivňuje celkovou reflexi i výsledek. Nutí je to reagovat nejen na pohyblivý obraz a jeho „uchopení“, ale také na výtvarnou reflexi ostatních. 
• Individuální tvorba. Nabízí se i vytvoření několika samostatných interpretací.

Další náměty k tvorbě:

• Kresebné záznamy jako reakce na horror vacui ve snaze zaznamenat vše, co se mihne na ploše (části struktur, stínů a světel).   
• Podobný experiment může posloužit také jako arteterapeutická metoda.
• Perforování textilního materiálu jako reakce na technologické postupy při výrobě experimentálního filmu.
• Téma lze pojmout i malířskými či grafickými technikami. 
• K podobné interpretaci lze využít i vlastní experimentální film (náměty viz níže).

Experimentální film: 

Jelikož přístup k experimentálním filmům není běžnou záležitostí výchovně-vzdělávací praxe, můžeme se sami s žáky pokusit podobný film vytvořit. Myslím si, že tento samotný proces tvorby filmu podnítí vizuální představivost mnohem více a žáci efektivně zužitkují i své poznatky a dovednosti se současnými digitálními technologiemi.  

a) analogová technologie (pomocí starých kinofilmů a diaprojektoru).

• Stanovit konkrétní námět (stylizovaná krajina, rostliny, ...) pro vytvoření výtvarné řady.  
• Proměna filmového materiálu – kinofilmu (formou mechanických destruktivních metod – prorývání, perforování, broušení, stříhání, tavení apod.)
• Film nemusí být pohyblivý, ale postačí jen statické zvětšení konkrétního filmového pole na plochu (projekční plátno, stěna).
• Projekce na malířské plátno umožňuje v díle dále pokračovat malířskými technikami apod. 
• Destrukce odkazuje k mnoha výtvarným předlohám(např. strukturalismus; Vladimír Boudník).  

b) digitální technologie (pomocí mobilních aplikací a dataprojektoru).

• Stanovit konkrétní námět (stylizovaná krajina, rostliny, ...) pro vytvoření výtvarné řady.
• Filmovým materiálem se stává fotografie vytvořená pomocí mobilního telefonu, která může být různě upravována pomocí mobilních aplikací. 
• Jednotlivé fotografie lze upravovat pomocí dalších programů pro výrobu filmu (Movie Maker apod.).
• Pomocí dataprojektoru jej můžeme promítat (projekční plátno, stěna). 
• Snadno dostupné efekty fotografií prostřednictvím mobilních aplikací lze zúročit právě v převedení do klasických malířských, kresebných nebo také grafických technik.