Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Videotutoriály pro i se studenty
5,0 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek se zaměřuje na postupy a nástroje, které jsou spojené s tvorbou videotutoriálů, které jsou tvořené ze záznamů z obrazovky. Ukazuje, jakým způsobem je možné s nimi pracovat ve školním prostředí, ať již z pohledu učitele jako tvůrce obsahu, nebo očima studentů, kteří participují na společné tvorbě.
Videotutoriály patří nepochybně mezi nejužitečnější obsah, který je možné na internetu nalézt. Může najít své využití jak v případě běžné výuky, kdy umožňuje pracovat (alespoň částečně) s konceptem převrácené třídy, tak také v době pandemie. V článku se pokusíme zaměřit na nástroje a postupy, které jsou k tvorbě videotutoriálů potřebné. Jde současně o činnost, kterou je možné spatřovat i v inovovaném kurikulu RVP:
Hned na úvod musíme upozornit, že tvorba jednoduchých videotutoriálů není náročná, takže s její tvorbou nemusí pracovat jen učitel, ale může ji vnímat jako jeden z produktů práce studentů. Tyto návody je pak možné vhodně rozdělit a použít pro participativní učení. Jsou důležité nejen z důvodu podpory konstruktivistického vyučování, ale tato cesta může také být pro studenty atraktivní v tom, že pracují s videem, což je dovednost, která se mnohým z nich hodí. Ať již jsou youtubeři, nebo nikoliv, nějaký základní balíček dovedností by v této oblastí mít měli.
Video tutoriálem budeme obecně chápat záznam toho, co se děje na obrazovce, který je doprovázen nějakou další informací – ať již jde o textové popisky, hlasový komentář nebo video s tutorem (což může být student i učitel).
Náš článek nemůže být vyčerpávající, konkrétní možnosti využití si jistě každý učitel dovede představit sám. Od návodů na pokročilé vyhledávání na Googlu přes funkce ve Wordu či v Excelu až třeba po práci s nějakými daty ve výzkumu v rámci SOČ. Jako učitelé pak často pracujeme s návody na ovládání určitého nástroje, který chceme, aby se studenti naučili používat. A jakkoli část z nich je jistě schopná využít online návodů, tak pro nemalou skupinu bude důležité, pokud uvidí postup krok za krokem.
Videotutoriály mohou mít mnoho podob – lze se setkat s pojetím, které vychází z Khanovy školy, když je vidět jen bílá nebo černá tabule, na kterou je počítaný příklad nebo vysvětlovaný nějaký problém, ale také s návody na konkrétní nástroje. S nástroji, na které se zaměříme, je ale možné analyzovat i obsah filmů nebo webových stránek, což již rovinu tutoriálů, popisujících, jak se něco dělá, částečně může překračovat. Vždy ale záleží na konkrétním provedení.
V našem článku se zaměříme na nástroje, které jsou bezplatné, alespoň v základní verzi, právě s ohledem na to, že očekáváme, že jejich primárními uživateli jsou studenti.
Co bude člověk potřebovat, záleží do značné míry na tom, jak chce, aby jeho tutoriál vypadal. My se budeme zaměřovat na nahrávání obrazovky a práci s takovým záznamem. V tomto pojetí tak není úplně důležitá kamera, jakkoli i s ní je možné zajímavě pracovat – například formou obrazu v obraze.
Určitě se nám bude hodit počítač, na kterém budeme záznam tvořit a případně upravovat, software pro záznam obrazovky, pokud budete chtít, pak i software pro střih a úpravu videa a dobrý mikrofon, případně zmiňovaná kamera. Obecně platí, že můžeme použít i externí mikrofon, například z mobilního telefonu, ale pak to samozřejmě znamená, že budeme muset nějak složit zvukovou a obrazovou stopu, což sice není nijak mimořádně náročné, ale nějaký část to zabere.
Klíčovou sadou nástrojů, o nichž bychom rádi hovořili, jsou ty, které slouží pro záznam obrazovky. Pracovat se záznamem obrazovky může být pro mnoho začátečníků příjemnější než pracovat s běžným videem. Nástroj, ve kterém něco vysvětlujeme, poměrně dobře strukturuje obsah, pokud něco člověk vysvětlí nepříliš jasně, dá se to většinou pochopit z obrazu a také není vidět, takže text může klidně číst.
To, na co si člověk ale musí dávat pozor, je práce se střihem. Chyby se většinou odstraňují poměrně těžko, takže je dobré si video případně rozčlenit na menší kapitolky dle kroků a střih případně stavět na ně. Níže uvedený soupis nástrojů samozřejmě není úplný nebo konečný, ale zřejmě vám dá určitou rámcovou představu, s čím je možné se v této oblasti setkat. Obecně nástroje na záznam obrazovky se umísťují v žebříčku Top Tools for Learning, což svědčí o jejich velké oblíbenosti v pedagogické komunitě. Poměrně pěkný přehled hlavně komerčních nástrojů je možné nalézt například na blogu iSpring (jejich výrobek je samozřejmě na prvním místě, ale seznam je poměrně obsáhlý a velice zajímavý), případně na Techradaru.
Screencast-o-matic je profesionální nástroj na záznam obrazovky. Nabízí jednoduché ovládání, které umožňuje jednoduše spojit nahrávání z webové kamery i z obrazovky, práci se zvukem. Velkou výhodou je pohodlné ovládání, snadné uložení, možnost pracovat s titulky nebo přibližovat vybrané oblasti. Limitem bezplatné verze je vodoznak v záznamu a limit 15 minut na jedno video. Zatímco limit vám většinou vadit asi nebude, tak vodoznak je nepříjemný. Pro časté školní využití doporučujeme koupit licenci pro učitele a případně žákovská videa ponechat s ním. Placená verze pak nabízí mnoho funkcí navíc a jde asi o jeden z nejlepších nástrojů na tvorbu záznamu z obrazovky, především pokud současně hledáte uživatelsky přehledný nástroj.
OBS Project je multiplatformní nástroj jak pro nahrávání obrazovky a ukládání videí z ní, tak i pro živé streamování. Nevýhodou je poměrně robustní prostředí, z nějž drtivou většinu funkcí asi nikdy nevyužijete. Na druhou stranu se zde můžete setkat s funkcemi, jako je přechod mezi jednotlivými scénami, studiový mód, práce s neomezeným množstvím zdrojů, mezi nimiž může být i webová kamera. Nástroj je zdarma dostupný a nemá téměř žádná reálná omezení. Ocení ho studenti, kteří se věnují streamování her, protože právě k této činnosti je možné ho poměrně snadno použít.
Pokud jsou vám sympatické nástroje, které mají mnoho funkcí, a chcete se se studenty zaměřit třeba právě na streamování her (ale především na technologické pozadí živého vysílání), pak vám právě OBS Studio nabídne výbornou příležitost. Slabinou je to, že je skutečně náročnější na ovládání, mnoho věcí budete muset zřejmě dohledávat na internetu (ale návodů je dostatek) a chybí nějaké speciálně tutoriálové funkce.
Asi nejlepší bezplatná alternativa k Screencast-o-matic je Screenrec. Je určený pro rychlé jednoduché korporátní návody, takže klade velký důraz na rychlost a jednoduchost, ale i na čistotu ovládání. Umí obraz v obraze s webovou kamerou, podporuje efekty s kurzorem (což je pro tutoriály důležité) a je jednoduchý na ovládání. Videa je možné ukládat na počítač nebo do cloudu, kde jsou k dispozici zdarma 2 GB prostoru, což asi pro menší studentské projekty bude stačit. Nevýhodou je, že pokud chcete provádět postprodukci, musíte sáhnout po jiném nástroji. Podporuje samozřejmě zvukový komentář k záznamu. Délka tutoriálu není nijak omezená.
U nástroje TinyTake si bude muset uživatel vystačit v bezplatné verzi pouze s 5 minutami záznamu, a ještě bude muset překousnout reklamu. Důvod, proč ho do našeho přehledu zařazujeme, je, že nabízí poměrně pěkné a pokročilé ovládání a současně umí do videa kreslit, respektive do něj vkládat důrazné objekty. To může být pro tvorbu tutoriálů velice praktické.
Iorad má podobně nepříznivé licenční podmínky, musíte počítat s reklamou u přehrávače, omezenými možnostmi exportu atp. Současně ale musíme říci, že Iorad tvoří tutoriály zcela jinak než běžné nástroje. Jde vlastně o možnost jednotlivé úkoly zařadit za sebe a krokovat. Výsledkem je něco, co na první pohled připomíná sadu GIFů (ten to není), mezi kterými je možné krokovat, doplňovat popisky a jasně ukazovat, co se děje. Velice hezky funguje například pro popis toho, jak se přihlásit do určitého systému. Didakticky je zajímavé, že vás vede krok za krokem – uživatel může vždy dělat to, co se děje v tutoriálu a pak pokračovat dále.
FreeCam nabízí jednoduché bezplatné nahrávání návodů, které můžete buď uložit na počítač, nebo rovnou přesunout na YouTube. Velkou výhodou je jednoduché ovládání, automatické detekce a odstranění šumu nebo podpora nahrávání systémových zvuků a zvýraznění myši. V bezplatné verzi neumí nahrávat video z webkamery.
Tvorba videotutoriálů patří mezi činnosti, které učitel čas od času dělat téměř „musí“ – jde přitom o jednu z nejjednodušších forem práce s videem, od které je možné se případně odrazit dále. Pomohou přitom jak při řešení mnoha konkrétních problémů nebo úkolů s nástroji, se kterými běžně ve výuce pracujeme, tak s mnoha dalšími úkoly. Například s podporou práce pro kolegy, tvorbu návodů „jak na nový Moodle“ nebo „jak se přihlásit k mailu“, což je něco, co všichni metodici ICT znají velice dobře. Současně se domníváme, že jde o formu videí, která jsou pro studenty zajímavá a atraktivní, pročež je jistě vhodné je do práce s podobnými nástroji vtáhnout také. Projekty, které se v této oblasti nabízejí, jsou nepřeberné a mohou zajímavě pracovat například s mezigeneračním učením (studenti gymnázia mohou udělat kurz Word pro začátečníky pro své prarodiče nebo naopak nějaký „onboarding“ pro primány na své škole).
Tématem, jemuž jsme se nevěnovali, jsou nástroje na střih a úpravu audia a videa. Na ty se zaměříme v samostatném článku, který se bude soustředit na natáčení „běžného“, nikoli „screencastového“ videa.
Článek je upravenou verzí textu dostupného ve volně přístupné knize Černý, M. (2020) Design digitálního vzdělávacího prostředí. Brno: Flow.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
Autor má výborný přehled o připravovaných změnách výuky na základních školách a díky svému přehledu dokáže zacílit na sice náročné téma pro základní školy, ale zato aktuální a perspektivní. Každý učitel na 2. stupni základní školy by si měl vyzkoušet postup a nástroj, který je v článku popsán.
Odborný recenzent
David Hawiger