Odborný článek
Video v divadle
4,7 (3 hodnocení)
Inspirativní zpráva o mimoškolní výchovné aktivitě založené na využití trikového videa při realizaci divadelního představení.
Dnešní doba svou technologickou vyspělostí nemá patrně paralelu k žádné jiné historické epoše. Vyspělé technologie a jejich využití se stávají osudem každého člověka, ať již k nim má či nemá blízký vztah. Informační tok je často chaotický a bez souvislostí, nenabízí podstatné informace. Dá se říci, že doba vyžaduje kriticky myslící a vyzrálé jedince, pokud se nemají ztratit v chaosu a nejistotách dnešního světa. Pedagog se tak dostává stále více do nové role.
Zrychlený čas vyžaduje neustálé kladení si otázek a hledání odpovědí. Rozumíme ještě stále světu svých žáků? Orientujeme se v něm? Co se od dob našeho dětství nezměnilo a co už je zcela jinak? Dokážeme žákům připravit projekt, který jim bude blízký? Který je bude motivovat a naučí je novým věcem? Probudí v nich touhu po poznání? Pak se totiž nabízí větší šance, že v nich bude vytvářet aktivní přístup k životu a přivede je k pochopení toho, proč není dobré volit cestu pasivního, snadno manipulovatelného konzumenta.
Otázky si kladu i já, když píšu pro děti nový divadelní text. Sázím v nich na humor, protože se držím myšlenky, že humor lidi spojuje a usnadňuje komunikaci.
Chci psát o své zkušenosti s nacvičováním divadelního představení s dětmi z 8. a 9. tříd. Jedná se o činnost zájmovou, nikoli projekt pro výuku, kdy já se snažím nabízet podněty a nápady. Neplatí zde slůvko muset. Výhodou je okamžitá zpětná vazba. Děti nemají jediný důvod mi něco předstírat. Buď je nápad zaujme a chtějí se na něm podílet, nebo nezaujme. Pak je to důvod k zamyšlení, co jsem udělala špatně.
Pro skupinku dětí z 8. a 9. tříd jsem napsala představení „Hamlet aneb mít či nemít“, pojaté jako groteska současného světa. Vše se neslo v humorné nadsázce. Hamlet se neumí „vhodně“ chovat a říkat „správné“ věci a proto je poslán z Elsinoru na studia do New Yorku. Dostali jsme nápad, že změnu prostředí uskutečníme promítnutím videa s hlavním představitelem v nové situaci. Hlavní hrdina se tak na chvíli z jeviště přenese na plátno. Tímto způsobem se pro diváky vytvoří zkratka vysvětlující děj, a pak bude následovat již opravdový monolog Hamleta provedený stylově na kulise mrakodrapu. Dětem se nápad spojení videa a divadla líbil. Co mě překvapilo, bylo to, že malá skupinka přišla s vlastní iniciativou, chtěla video natočit a použít techniku klíčování na barevném pozadí. Podotýkám, že šlo o děti, které se o tuto oblast zajímají.
Pro mě samotnou to znamenalo nastudovat informace o tomto trikovém efektu, který spadá do oblasti virtuální reality, kdy se pomocí počítačové grafiky vytváří fiktivní scéna. Je k němu zapotřebí zelené plátno (green screen), před kterým se herec natočí, a dobrý střihový software. Ve filmech se můžeme s touto technikou běžně setkávat např. při natáčení nákladných či nebezpečných scén, v televizi v různých virtuálních studiích. Pro nás by natáčení v ulicích New Yorku bylo opravdu nákladnou záležitostí. Takže se nám tato technika vytváření iluzí hodila.
Nejprve jsme si museli ujasnit, jaké má být pojetí našeho videa, aby zapadlo do kontextu hry. Mělo být humorně laděné a natočené formou jednoduchého klipu. To proto, aby na hlavního představitele nebyly kladeny moc velké herecké nároky. Délka videa měla být kratší než minuta. Jedině tak mohlo zapadnout do představení a nenarušit ho.
S nápadem přišly děti, které se o oblast filmových efektů zajímají. Jejich velkou motivací bylo to, že budou pracovat samostatně ve skupině. Realizaci chápaly jako svůj projekt – záleželo na jejich kreativitě, na jejich režijní a herecké invenci. Já jsem s nimi pouze diskutovala.
Bylo zapotřebí, aby si vše promýšlely a zároveň kriticky své nápady vyhodnocovaly. Točily video, které se mělo nést ve stejném duchu jako hra. Vyzkoušely si, jak dokážou číst text i svou schopnost pochopit kontext.
Naučily se pracovat s novou technikou. Mohly si ještě více uvědomit, že právě dnešní doba díky digitalizaci a počítačové grafice umožňuje, aby podobné efekty dělali i amatéři. Tato zkušenost jim pomohla pochopit, že veškerá technologie je úplně k ničemu, pokud člověk nemá dobrý nápad. Poznaly, jak moc může být současný mediální svět díky digitálním technologiím postavený na iluzích. Dovedlo je to až k přemýšlení o tom, jak se pozná, co je pravda a co lež?
Výsledek své práce předvedly při představení před druhým stupněm. Dokázaly tak spolužákům, že počítač nemusí být zajímavý jen ke vůli hrám či komunikaci na sociálních sítích. Největší uspokojení přichází vždy s tím, když se něco i za cenu chyb vytváří. Důležité je nestát se pasivním konzumentem, který do jisté míry rezignuje na svou svobodnou vůli.
Děti celé představení i s natočeným videem zahrály v rámci školního představení. Největším oceněním asi pro ně bylo, že se video líbilo spolužákům – vrstevníkům a při jeho promítání se v sále zvýšila pozornost. Natočení hraného trikového videa je náročné a profesionál by na něm určitě našel chyby. Důležité je, že se video svým humorným pojetím strefilo do hry a působilo v představení velmi přirozeně.
Pro mě samotnou to byla zcela nová zkušenost. Na základě toho, co jsem viděla, jsem si pro sebe vytvořila určitá zobecnění. Natáčení hraného videa klade velké nároky na scénář a přirozenost herců, proto se domnívám, že je lépe, když je kratší, postavené na vtipném nápadu a natočené formou hudebního či reklamního klipu nebo upoutávky na film.
Propojení technologií s divadlem děti baví, je jim v dnešní době blízké. Mám tím na mysli natáčení videa, promítání fotek, ozvučení představení. Není špatné je zaúkolovat rovnou ve scénáři. Pokud je vaše nápady zaujmou, chopí se jich a většinou je dále rozvinou. Pak je již nejvhodnější nechat jim volnou ruku, a to i přesto, že riziko nezdaru existuje. Veškerá tvorba je záležitostí subjektivní a vše se nemusí vždy povést.
Nutno ještě říci, že nejde jen o to, že děti zvládnou techniku natočení videa do představení. Mnohem důležitější je, dát jim podnět k přemýšlení o dnešní informační, technologické společnosti ovlivňované médii. O tom všem přitom nemusíme mluvit jen s vážnou tváří, humorná nadsázka má často na vývoj kritického myšlení větší vliv. Již nyní se totiž ukazuje, že nezadržitelný proud informací nemusí automaticky vést k rozvoji svobody jednotlivce. Teprve člověk ochotný kriticky myslet a nést odpovědnost dává informacím význam a smysl. Řečeno v duchu naší hry, jde o to, zda chci více „být či mít“.
Poznámka: Autorka je kombinovanou studentkou oboru Vychovatelství UK Praha PedF.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.