Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Variace na jméno
4,3 (4 hodnocení)
Článek nabízí dvě lekce ze seriálu Subjektivita a komunikace – propojování tematických okruhů: Moje jméno a moje abeceda.
Moje jméno
Autor: PaedDr. Markéta Pastorová
Jméno je součástí naší identity, nejsou to jen za sebou jdoucí písmena či vyslovené hlásky. Jméno nás zakotvuje ve společenství lidí. Jméno je „neoddělitelné“ od těla, které jej „nosí“, je součástí našich myšlenek, zkušeností, pocitů, snů a představ. Slova, která jsou podepsaná naším jménem, slova námi vyslovená, již nejsou jen tak „nějaká slova“, ale slova, jejichž obsah a hodnotu svými činy stvrzujeme či naopak devalvujeme[1].
Jméno není jen podpis. Zaslouží si, aby byla prozkoumána každá jeho hláska, každé jeho písmeno. Při vyslovení jména nám některé jeho hlásky znějí liběji než ostatní; některá písmena se nám píší ladněji a jiná v ruce naopak „škobrtají“. Jméno však také mohu vyjádřit pohybem svého těla, rozhýbat jej, dát mu dynamiku.
Lekce, které se zkoumáním jména zabývaly, byly odučeny opakovaně na 1. stupni základní školy a pak také v rámci tvůrčích dílen se skupinou dospělých z různých oborů bez aktuální zkušenosti s výtvarným projevem. Byla snaha, aby klíčové momenty tvůrčího procesu byly zde zachyceny jako určitá „poetická reflexe“, v níž se s časovým odstupem prolíná vnímání vyučovací hodiny učitelem (autorkou textu) s vnímáním žáků (vyjádřením spontánních reakcí a jejich sdělením při následné reflexi).
Pro obrazovou dokumentaci byly vybrány výstupy žáků 4. třídy ze ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze 8, vzniklé v průběhu školního roku 2004/2005. Důvodem bylo to, že se podařilo zdokumentovat (a neztratit) dvojici výstupů od jednoho žáka, a to jak z 1. (u čísla obrázků je uvedeno označení písmenem A), tak z 2. lekce (u čísla obrázků je uvedeno označení písmenem B)[2].
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Hana Kostková9. 3. 2017
Je možné i jiné vyjádření vlastní osoby a historie nám nabízí hned několik, i když dnes již nevyužívaných osobnostních označení, jednou z nich je osobní značka, další iniciály, umělecké jméno, či přezdívka, nebo osobní erb.
Pro mě jako umělce je otázka identity nanejvýš důležitá a vyzkoušela jsem si jak podle pravidel heraldiky vytvořit vlastní erb, mám osobní barevný kód, který využívám k označení mých věcí v ateliéru a svá díla neoznačuji jinak než uměleckým jménem. Jde o budování vlastní identity nejrůznějšími prostředky.
Umělecké ztvárnění vlastního jména nepřesahuje svou vlastní přidělenou identitu, jen ji ozvláštňuje. Přetvoření například v barevný kód se dotýká a otevírá možnosti objevení vlastní vnitřní identity mnohem více.
U erbu rozhoduje výběr barvy, postavy, nebo zvířete, může jít i o zpodobnění příjmení. Má však určitá daná pravidla.
Co se týče opakování psaného jména jako dekorace, nejvíce mě zaujalo na obrázcích používání nevýrazného a skrytého a písmen, která jsou velice výrazná, touha něco vyzdvihnout a něco skrýt, začlenění se, naproti zvýraznění některých částí. Toto nabízejí i některé materiály, vrstvení přes sebe, vyjádření skrytého i zřejmého, což může tento úkol rozšířit.
Financování materiálu
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Seriál
Subjektivita a komunikace – propojování tematických okruhů
Píšu své jméno a přemýšlím o něm, zkouším si je znovu a znovu napsat. Někdy pomalu, písmeno po písmeni a za chvíli zase co nejrychleji a opakovaně za sebou, jako bych podepisoval desítky listin. Pak jej zkouším rozložit na jednotlivá písmena a nalézat, zda některá jsou jeho opěrnými body. Každé písmeno je jiné, pro můj podpis mají různou důležitost a i ta stejná mají navíc většinou jiné „sousedy“. Mám z písmen svého jména různé pocity a zkouším je vyjádřit odlišnou barvou, velikostí, různou silou jejich linií i jejich celkovou podobou.
Všichni zavřeme oči a opakovaně šeptáme svá jména, moje jméno se mísí s ostatními a splývají v řeku zvuků, chvílemi mizí a pak se zase vynořuje. Získávám další zkušenost, pocity ze svého vyslovovaného a zároveň slyšeného jména, objevuji jeho další podobu, uvědomuji si svůj vztah k němu.
2. Jméno v pohybu, jméno jako struktura
Pohybem svého těla vyjadřuji jednotlivá písmena svého jména. Jen podpis řadí písmena lineárně z leva do prava. Moje tělo ale zaujímá v prostoru své místo, má svůj objem a já mohu písmena „vrstvit“ – některá jsou v předu, jiná v zadu. „Píšu“ je na přeskáčku, různě je „seskupuji“. Zjišťuji i limity pohybu těla pro vyjádření představy svého jména. Písmena se proměňují v pohybující se figury, snažím si je takto uložit do své paměti. Následně se snažím zachytil kresbou všechny své objevy, celou svoji zkušenost – svůj prožitek jména a dát mu jeho nově objevenou „podobiznu“.
Obrázek č. 1(A)
Obrázek č. 1(B)
Obrázek č. 2(A)
Obrázek č. 2(B)
Komentář: Na těchto dvojicích kreseb (k psanému textu je zde také přistupováno spíše jako ke kresbě) je možné vidět jak tvůrčí zkušenost „posunula“ vizuální vyjádření jména od jeho prvotního zkoumání ( jednalo se jak o různé varianty jeho grafické podoby, tak o zachycení vlastních pocitů spojených se jménem, vztahu ke svému jménu v různých situacích apod. – kresba na obrázku č.3 (A) je spíše grafickou „básní“ a představuje vzhledem k věku autorky poměrně vysokou kultivovanost) až k vytvoření jeho osobitého obrazu.
U obou prací (obrázky č. 1 a 2 (B))bychom z výsledné kresby bez znalosti postupu jen těžko mohli odhalit původní význam jednotlivých části jejich poměrně složité struktury. V prvním případě obr. 1(B) nám kresba může asociovat sít či krajku v druhém případě obr. 2(B) pak nalézáme neočekávaný tvar.
Poznámka: důležité je, aby učitel nikdy neovlivnil dopředu své žáky tím, že jim sdělí co on vidí, ale aby vytvořil prostor postupně objevovat a popisovat to, jak obrazy vidí oni. Teprve pak se může k nim „přidat“ i svými postřehy.
Obrázek č. 3(A)
Obrázek č. 3(B)
Obrázek č. 4(A)
Obrázek č. 4(B)
Komentář: Další uvedené dvojice mohou být zajímavé svoji odlišností jak v práci s textem a jeho uspořádáním: Na obr. č 3(A) je třeba ocenit odvahu, kdy text zamýšlející se nad jménem, se stal „podkladem“ pod vlastní varianty podpisu. Na obrázku č. 4(A) je zase zajímavá kompozice souvislého textu a podpisů. U obrázků s označením 3 a 4 (B) pak více než u předcházející dvojice (obrázky 1 a 2. B) jsou pro nás čitelné jednotlivé prvky – písmena, ze kterých vzniká výsledný tvar podpisu.
Obrázek č. 5(A)
Obrázek č. 5(B)
Komentář: Tuto ukázku zde zařazujeme se záměrem, aby bylo vidět, kam je možné skrze „tělesnou“ zkušenost dojít. Přes počáteční bezradnost a chuť „to vzdát“ (jak ze strany žáka, tak učitele) pomohlo po vzájemné dohodě odpoutání se od prvotních pokusů „analýzy“ jména a zaměření se na to, jak jej vnímám skrze pohyb vlastního těla. Žák se jmenoval JAKUB a pohyb těla mu umožnil vnímat písmena prostorově. Jejich převedení do plochy šlo pak již samo. Pro zajímavost si pozorně prohlédněte jeden znak – podpis a pokuste přijít na to, jak byl tělem „zkonstruován“. Zmožením znaků vznikl výsledný tvar, jehož půdorys je odpovídající půdorysu jeho jednotlivých částí.
Obrázek č. 6(B) „Tomáš“
Obrázek č. 7(B) „Irena“
Obrázek č. 8 (B) „Pavlína“
Komentář: Následující kresby zde uvádíme pro ilustraci různých přístupů a jako inspiraci pro čtenáře k hledání si jednotlivých písmen v podpisech, algoritmů, podle kterých mohly být tvary jmen konstruovány, případně nalezení dalších uplatněných principů. I tyto kresby mají své předchůdce označené (A), ale takové množství dokumentace už by překročilo únosný počet pro tento formát. Důležitou roli sehrál i materiál: jednalo se o tónované kartony formátu A3, které byly podle přání žáků upraveny. Byla využívána jak hladší, tak drsnější – sametovější strana kartonu. Ke kresbě byly použity tužky, fixi různých barev a tloušťky, gelové propisovací tužky.
Závěrem je třeba říci, že přestože se jedná o dvě dvouhodinové lekce, tak cesta k nim byla velmi pomalá a předcházelo tomu mnoho společně stráveného času již od 1. třídy. Lekce prohlubovaly míru dosažení očekávaných výstupů žáků pro 1. období:
vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky
interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností
na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
Pojetí výuky výtvarné výchovy, které je zde jen tímto skromným zlomkem prezentováno není založeno na velkém množství produkce, ale na postupných malých krocích. Na etudách, kdy se společně trénuje soustředění, kdy se třeba celé dvě hodiny zkouší stopy jednotlivých tužek, štětců, a všech možných nástrojů, kdy se pozoruje, společně přemýšlí a kdy se vědomě v prvé řadě pěstuje vzájemná důvěra a sebekázeň. Pracuje se také od 2. třídy s tvůrčími skicáky (sešity) pro záznam nápadů, myšlenek, postupů a také tvůrčích domácích úkolů a v neposlední řadě se pěstuje šetrné zacházení s materiálem. A mnoho dalších dovedností, které se následně zúročí při samostatné tvůrčí práci.
A dokonce se v hodinách výtvarné výchovy i dost četlo, respektive žáci poslouchali čtený text. Takže na úplný závěr ještě slova, která i žáci 4. třídy na úplný závěr slyšeli, aby mohli o jménu ještě dále přemýšlet:
„Jen tvoje jméno je můj nepřítel. Vždyť ty jsi ty, i kdybys nebyl Montek. Co je to Montek? Ruka, noha, tvář, Anebo nějaká jiná část těla? To přece není Montek! Vyměň jméno! Co je to jméno? To, čemu se říká „růže“, Pod jiným jménem vonělo by stejně. A kdyby Romeo měl jiné jméno, Zůstal by pořád stejně dokonalý. Romeo, prosím, odhoď svoje jméno, Na kráse ti to v ničem neubere. Vezmi si mne!“ (SHAKESPEARE, 2006).
Doporučená literatura:
SHAKESPEARE, William. 2006. Romeo a Julie (překlad Martin Hilský). Brno: Atlantis. ISBN 80-7108-278-3.
VÁŠA, Petr. 2011. Fyzické básnictví. Brno: Host. ISBN 978-80-7294-566-5.
VANČÁT, Jaroslav, SVOVOBA, Aleš. 2003. Svět jako struktura-struktura jako obraz. Galerie Klenová. ISBN- 80-85628-81-3.
[1] Vzhledem k věkové skupině žáků a vzhledem k tomu, že se jedná o tvůrčí činnosti, ve kterých jde především o to, aby si žáci vůbec začali uvědomovat hodnotu svých vlastních pocitů, prožitků a zkušeností, a uvědomovali si nejen možnost, ale i šíři uměleckých prostředků, skrze které je mohou sdílet s ostatními (v našem případě pak skrze vizuální vyjádření), se obsah této lekce záměrně nepouští do složitých otázek identity – identit nastolovaných sociálními sítěmi.
[2] Všechny fotografie jsou z archivu autorky textu.
Téma Písmo a Grafický design bylo realizováno se studenty prvního ročníku šestiletého studia Gymnázia Jana Nerudy v Praze (www.gjn.cz) v rámci úvodních – „seznamovacích“ hodin výtvarné výchovy. Tématu, se kterým žáci neměli předchozí zkušenost, byly celkem věnovány tři na sebe navazující dvouhodinové lekce – jedna lekce týdně.
Cílem lekcí bylo „uchopit“ témata písma a grafického designu tak, aby si žáci vytvořili svoji „osobní abecedu“ a aby ji také prezentovali. Důležité bylo, aby došlo k propojení dvou tematických okruhů – uplatňování subjektivity a ověřování komunikačních účinků. Protože se jednalo o lekce úvodní, byly voleny nenáročné a pro žáky dostupné kresebné prostředky.
Žák prostřednictvím tvůrčích činností dosahoval tyto očekávané výstupy:
ověřuje komunikační účinky vybraných upravených či samostatně vytvořených vizuálně obrazných vyjádření v sociálních vztazích, nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci;
ověřuje komunikační účinky vybraných upravených či samostatně vytvořených vizuálně obrazných vyjádření v sociálních vztazích, nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci.
Východisko:
Pro téma je vhodným východiskem poetismus a tedy dílo Vítězslava Nezvala a Karla Teigeho.
Středem našeho zájmu bylo gestické vyjádření písmene, prožitek z pohybu a komunikace v rámci skupiny žáků. Konkrétním cenným inspiračním zdrojem k tvůrčím činnostem byla výpravná publikace Vítězslava Nezvala Abeceda, které vyšla knižně v roce 1926 „…v úpravě Karla Teigeho a s fototypy využívajícími taneční kreace Milči Majerové. Abeceda vyšla sice už v roce 1923 v Disku a také v Pantomimě v roce 1924, toto nové vydání, rozšířené o taneční, tedy pohybový rozměr, představuje mimo originálního a populárního příspěvku k poetistickému programu i další formu prolnutí slova a obrazu, …Nezval si všímá geometrické konstrukce jednotlivých písmen, která je záminkou ke vzniku básně, k volnému toku asociací, k poetismu“ (ZIMMERMANN, 2012.).
Obrázekč. 9Autorka fotografie: Simona Svatošová
Komentář: fotografie obálky Jindřicha Štýrského ke knize Vítězslava Nezvala Pantomima v typografické úpravě Karla Teigeho.
Pro ilustraci zde uvádíme text básně, která se stala inspirací k pohybové úvodní aktivitě, při které se žáci pokusili vyjádřit se gestem, reflektovat jím vlastní prožitek a o komunikaci pohybem.
„I Pružné tělo Tanečnice Nad hlavou červený vějíř plápolá Kapelníkova rudá kštice Nejvyšší tóny! Indianola“ (NEZVAL, 2004)
Pro spontánní kresebnou práci, inspirovanou současným grafickým designem je dobře využitelná publikace Studia Najbrt, a to zvláště expresivním přístupem k písmu a čistotou grafického řešení. Rukopis designu tohoto studia je patrný ve všech jeho typografických realizacích. Pro inspiraci doporučujeme jejich webové stránky: http://www.najbrt.cz/.
Lekce 1: „Moje osobní abeceda“
Klíčové momenty tvůrčího procesu:
Tvůrčí činnosti byly založeny na spontánnosti a hravém přístupu žáků jak k tématu grafického designu, tak k práci s písmem. Vymýšlení rozličných podob druhů písma (fontů) a odhalování jejich osobních významů se tak stalo malým dobrodružstvím. Protože se jednalo o „seznamovací lekce“, žáci si nejdříve vytvářeli vlastní jmenovky, jako „obrazové zprávy“.
Komentář: Ukázka prací – kresba tužkou a černým mikrofixem. Na kresbách – jmenovkách je užito linie jako výchozího kompozičního prvku pro další práci s písmem. Práce se liší způsobem začlenění jména do kompozičního celku a v práci se znakem. Vidíme zde svižnou otevřenou či uzavřenou linii, průběžnou linii, nebo jednoduchý grafický znak, odkazující k symbolickému významu ve jmenovce.
Lekce 2: „Identifikace“
Zadání pro tvůrčí činnost v malých skupinkách bylo následující: vytvořit pomocí gest a pohybů těla písmena jmen. Žáci se pokoušeli vizualizovat písmeno tak, aby bylo pro ostatní diváky čitelné. Svým tělem tak prezentovali obrazovou zprávu.
Komentář: ukázky hledání a nalézání vlastní gestické vizualizace slova – jména.
Následovalo zadání, kdy žáci měli vytvořit svoji jmenovku “osobní abecedou”. Ta měla vystihovat vlastní zájmy a záliby. V grafickém projevu bylo možné využít i “předmětnosti” a vytvořit tak osobní “font“. Inspirací k tomu byly ukázky Studia Najbrt. Ke kresbě byla použita měkká tužka, černý mikrofix a černý značkovač.
Komentář: ukázky jmenovek, vytvořené osobní abecedou inspirováné předmětností grafického projevu.
Obrázek č. 20.Autorka fotografie: Simona Svatošová
Obrázek č. 21.Autorka fotografie: Simona Svatošová
Komentář: na obrázcích číslo 18 – 23. jsou ukázky různých vytvořených „Abeced“ (fonty),a na obrázku č. 22 a 23 jsou jmenovky vytvořené “ozvláštněním“ jejich tvarů.
Použití měkké tužky a černého fixu umožnilo zdůraznit obrysovou linii a tím prostorovost písma, nebo využít „měkké“ stínování a tím zdůraznit jejich plošnost. Vynikla i jemná jednoduchá linka s vloženým ilustračním motivem. Tato „ilustrativnost“ se objevila jak u abecedy, tak u jmenovek. Nositelem vizuálního sdělení je také pozitivní a negativní typografické řešení plochy písma. Takto vzniklé „obrazové zprávy“ se staly subjektivním sdělením každého jedince – vizuální výpovědí, kterou posléze mohli žáci “odhalit” při své prezentaci a tím si tak ověřovali její komunikační účinky, tedy to, zda ostatní na jejich subjektivní výpověď reagují, zda je pro ostatní něčím zajímavá, zda vyvolává shodné či odlišné představy.
Tím, že žáci měli vysvětlit jak využili inspirační zdroje pro svoji „typografickou výpověď“ a měli také popsat způsob jejího provedení, se ukázaly rozdíly v jejich přístupu k práci, ve výběru inspirace i grafického řešení.
Nakonec bylo možné charakterizovat tři různé přístupy k vizuálnímu sdělení. První přístup byl založený na spontánnosti a inspirovaný automatickou kresbou a odkazem k určité symbolice tvaru. Druhý na práci s jednoduchým znakem a to jak při fázi inspirace, tak při vlastní tvorbě. Třetí přístup pak záměrně využíval předmětnou inspiraci s odkazem na konkrétní tvary objektů.
Shrnutí
Téma grafického designu je možné zařazovat do úvodních lekcí výtvarné výchovy na všech stupních vzdělávání. Umožňuje využití hravosti a spontánnosti žáků, rozšiřuje představy o podobách komunikace, je vhodné i jako tvůrčí činnost, při které se žáci vzájemně poznávají. Může být vhodným motivačním úvodem k tomu, aby se žáci měli chuť seznámit s oborem grafického designu, který nás obklopuje a provází na každém kroku. Na tuto lekci lze navázat na všech stupních a typech škol dalšími tématy z oblasti písma a typografie – práce se znakem a symbolem a s jeho výstupy v grafickém designu - piktogramem, logem, logotypem. Následovat mohou různé práce založené na experimentu, například hledání zajímavých detailů logotypů či grafických kompozic a hledání jejich dalších způsobů užití či interpretace.
Komentář: Detail logotypu pro výstavu Jaroslava Róny v roce 1996 a detail kaligrafie Aleše Najbrta z výstavy v roce 2001
Doporučená literatura:
ZIMMERMANN, Aleš. 2012. Sociální civilismus a poetismus – společenství cíle? Masarykova univerzita, filosofická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/218081/ff_m/Diplomova_prace_Zimmermann.txt [cit. 2015-01-06].
NEZVAL, Vítězslav. 1926. Abeceda – taneční komposice Milči Majerové. Praha: Nakladatelství J. Otto, spol. s r.o. Dostupné z: http://issuu.com/percyklvana2/docs/nezval_abeceda/27 [cit. 2015-01-06].
NEZVAL, Vítězslav. 2004. Praha: Akropolis, reprint 1. vydání z roku 1924.
