Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Oděv a jeho proměny
5,0 (4 hodnocení)
Oděv a zdobení těla jsou viditelným a výmluvným vyjádřením osobnosti člověka, jsou způsobem jeho komunikace s okolním světem, projevem příslušnosti k určité sociální skupině, obrazem společnosti dané doby.
Cílem popisovaných lekcí je, aby žáci určitý vybraný módní styl objevovali především skrze vlastní praktickou zkušenost s vybíráním, kombinováním a uspořádáním prostředků pro daný módní styl typických.
Oděv a zdobení těla jsou viditelným a výmluvným vyjádřením osobnosti člověka, jsou způsobem jeho komunikace s okolním světem, projevem příslušnosti k určité sociální skupině, obrazem společnosti dané doby.
Téma oděvu a jeho proměn, kterým jsme se zabývali v rámci celoročního projektu realizovaného v kroužku Módní ateliér při Stanici technikůDDM hl. m. Prahy[1], je zde představeno ve třech vybraných a na sebe volně navazujících lekcích. Obsah jednotlivých lekcí i tvůrčích činností lze různými způsoby obměňovat či dále rozvíjet, a to zejména s ohledem na cílovou skupinu žáků, jejich zkušenosti, zájmy i rukodělnou zdatnost. Lekce v různě modifikované podobě lze zařadit do výuky na různých stupních a typech škol. Je pak už na každém výtvarném pedagogovi, zda k tématům přistoupí spíše v rovině tvorby (jako zde) či v rovině vnímání a interpretace (v tomto případě doporučujeme využívat i další inspirační zdroje). Důležité ale je, nezabývat se tématem oděvu, oblékání, zdobení a módy „samoúčelně“, ale ve vztahu ke dvěma tematickým okruhům, Uplatňování subjektivity a Ověřování komunikačních účinků.
[1] Tvůrčí činnosti volnočasové aktivity s názvem Módní ateliér vycházejí přímo ze vzdělávacího obsahu RVP ZV – Výtvarný obor, 2. stupeň.
Cílem lekcí bylo, aby žáci určitý vybraný módní styl objevovali především skrze vlastní praktickou zkušenost s vybíráním, kombinováním a uspořádáním prostředků pro daný styl typických.
Lekce 1: „Malé černé šaty“
Východisko:
Malé černé šaty, které tvoří základ formálního ženského šatníku, jsou stále stejně oblíbené, jako byly v době svého zrodu. V roce 1926 je proslavila francouzská návrhářka Gabrielle (Coco) Chanel a od té doby začali módní návrháři prosazovat koncept jednoduchých krátkých černých šatů, vhodných na všechny společenské příležitosti. Do povědomí nejširší veřejnosti se tyto šaty dostaly v roce 1961 díky Hubertu Givenchy a půvabné herečce Audrey Hepburnové v její slavné roli ve filmu Snídaně u Tiffanyho. I dnes je všichni přední světoví návrháři a vyhlášené módní značky opětovně zařazují do svých kolekcí, protože jsou ideální platformou pro uplatnění současných módních stylů, trendů a pro vyjádření individuality tvůrce.
Obrázek č. 1 Přehled vývoje siluet „malých černých šatů“ v dějinách módy(ve světové módě označované zkratkou LBD – Little Black Dress), ukázka vytvořeného portfolia pro využití k další práciAutorka fotografie: Jana Randáková
Klíčové momenty tvůrčího procesu:
Nejdříve bylo zapotřebí se seznámit s vývojem siluet „malých černých šatů – viz obrázek č. 1. Pro náš tvůrčí záměr bylo také důležité již samotné uplatnění černé barvy v dámském oblečení – „Černá se ale také využívá pro svůj dramatický efekt, pokud se kombinuje s jinou kontrastní barvou nebo strukturním povrchem“ ( FFOULKES, 2012). Žákyně se inspirovaly slavnou siluetou 60. let (rok 1964 – na obrázku č.: 1 vpravo nahoře) a zhotovily si jednoduché malé černé šaty v kratší délce a bez rukávů ve tvaru písmene „A“. Prošly si tak celým procesem – výběr a úprava střihu pro svoji velikost, výběr a zakoupení vhodné látky, vystřižení jednotlivých dílů a ušití šatů na šicím stroji.
Charakteristické prvky stylu LBD tak měly příležitost samy následně objevovat v roli modelek a stylistů. Samy si přicházely na to, jakými doplňky, líčením, postojem a výrazem na módní fotografii nejlépe vyjádřit půvab a kouzlo tohoto stylu, který se vyznačuje uměřeností proporcí, kultivovaností, elegancí a vyjadřuje „sílu ducha“. Byla určena jediná podmínka, a to pracovat pouze v kombinaci černé s bílou barvou a využít graficky čistých ploch.
Obrázek č. 2 „Klasik Coco“ Komentář: klasičnost LBD ve stylu Chanel charakterizuje použití skleněných perel a vyčesání vlasů do uzlu. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler[1]
Obrázek č. 3 „Romantic Coco“ Komentář: do romantické polohy styl Chanel posouvá dekorace květinami. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Obrázek č. 4 Komentář: ukázka kombinování LBD se současnými styly, zde např. využití malých černých ve stylu College. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Obrázek č. 5 Komentář: ukázka kompozičních etud s bílými stuhami. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Obsah lekce lze dále rozvíjet tím, že se zaměříme na užití dekoru na malých černých šatech. Pro práci s dekorem byl zvolen papír, který je nenáročným a lehce dostupným materiálem a lze jej dobře tvarovat. Následující ukázky je možné využít jako inspiraci pro samostatné tvůrčí činnosti zaměřené na dekor – nejčastěji je uplatňován jako ozdobný prvek surčitým vnitřním řádem, který může zdobit celou plochu oděvu nebo je užit samostatně a zdobí jen některou jeho část.
Obrázek č. 6
Obrázek č. 7
Komentář: Samostatně uplatněný (papírový) ornament nebo dekor upozorňuje na některou část oděvu nebo těla. Autorka fotografií: Jana Randáková
Lekci bychom mohli rozvíjet ještě dále, a to tak, že bychom se zaměřili na využití papíru pro tvarování a modelování celého oděvu. V tomto případě bychom řešili celý oděv jako prostorovou kompozici v závislosti na gramáži, struktuře a barevnosti papíru, inspirace např. zde.
Lekce 2: „Malé černé – proměna barvou“
Východisko:
Fotodokumentace z předcházející lekce se stala inspirací pro další tvůrčí práci. Dívky se zamýšlely nad pocity, které v nich fotografie vyvolávají, nad náladou, jakou vyjadřují, Uvažovaly nad tím, pro jaké příležitosti by bylo vhodné či naopak nevhodné si šaty obléci. Sdělovaly si své postřehy a diskutovaly o nich. Nakonec se shodly na tom, že výsledný dojem ze stylu byl ovlivněn i samotným použitím černobílých fotografií připomínajících umělecké módní snímky první poloviny dvacátého století. Shoda panovala i v tom, že základní, jednoduchý a elegantní styl malých černých šatů evokuje dobu, kdy byla ještě jasně stanovena pravidla v oblékání a také byla snaha je dodržovat.
Klíčové momenty tvůrčího procesu
Zadáním pro tvůrčí činnost bylo představit účinek barev na základu „malých černých“. Dívky se opět vžívaly do rolí modelek a stylistů. Pracovaly ve skupinkách, hledaly vhodné materiály, které svou barevností vyvolají určitý dojem, pocit, náladu. Pracovaly spontánně, mohly uplatnit svůj momentální nápad, experimentovat s nalezenými objekty, tvary, barvami a materiály. Pomocí špendlíků „modelovaly“ a tím proměňovaly původní styl do jiné stylové roviny. Proměnilo se tak i líčení modelek i jejich celkový výraz na fotografiích.
Obrázek č. 8 „Ovoce rajských stromů jíme“ Komentář: využití nalezených objektů - didaktických pomůcek pro výuku prvouky. Výrazné, chutné barvy ovoce evokují představu „rajských plodů“ – to asociuje název filmu Věry Chytilové. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Obrázek č. 9 „Olé“ Komentář: lehoučké, transparentní textilní materiály (šifóny a organzy), které se dají dobře tvarovat, vrstvit a řasit inspirují k proměně „Malých černých“ do podoby tradičních španělských tanečních volánových šatů. Použití výrazných kontrastních barev v oblečení vyvolává pocit radosti, hravosti a smyslovosti. Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Lekce 3: „Proměna stylu – válečník“
Úkolem pro tuto lekci bylo vymyslet, jak proměnit styl „malých černých“ ve styl, který je výrazně protikladný.
Východisko:
Vrátíme-li se k předchozím lekcím, tak styl „malých černých“ v dívkách vyvolával pocit stability a formálnosti, radosti a zábavy. Je možné, aby oděv vyvolával emoce, jakými jsou například nestabilita, strach, agresivita? Jaké vizuální prvky vyvolávají pocit agresivity, útoku nebo obrany v přírodě? Nebylo těžké přijít na odpověď, můžeme ale ostny, drápy, tesáky, žihadla, klepeta a krunýře, využít jako prvky oděvu?. (Krunýř, jako ochranný prvek najdeme například v antice – oděv amazonky, gladiátora i ve středověku – brnění).
Klíčové momenty tvůrčího procesu:
Inspirace pro vytvoření stylu Válečník lze kromě přírody hledat v různých historických epochách i v různých kulturách, avšak pro naši práci bylo podstatné, aby dívky objevily takové prostředky, které by nejlépe vyjadřovaly jejich osobní představu stylu „válečník“. Ta mohla být založena i na fantazijních představách, nešlo o „výzkum“ historických podob, ale o to, aby oděv co nejvíce vyvolal osobní pocity spojené s tímto stylem.
Pro fázi hledání nejrůznějších způsobů stylizace byla využita figurína Barbíny. Tím vznikl i určitý paradox, který se stal dalším inspiračním zdrojem pro interpretace.
Obrázek č. 10 „Válečník – šaman“ Komentář: použití přírodních materiálů, žákovská práce Autorka fotografie: Jana Randáková
Obrázek č. 11 „Středověký válečník“ Komentář: uplatnění motivu brnění žákovská práce Autorka fotografie: Jana Randáková
Obrázek č. 12 „Orientální válečník“ Komentář: využití masky jako rituálního prvku žákovská práce Autorka fotografie:Jana Randáková
Na následující tvůrčí činnost se dívky připravily předem a některé předměty – atributy si donesly z domova.
Každá již měla svoji představu oděvu válečníka, bylo třeba se však obléci, nalíčit se a výraz válečníka zachytit na fotografii.
Pro vyjádření stylu „válečník“ se můžeme inspirovat např. zde, kde najdeme bezpočet výrazně expresivních tendencí sahajících od umění přírodních národů až po dekadentně apokalyptické vize budoucnosti.
Obrázek č. 13 „Válečník – šaman“ Komentář: rituální líčení, tajemný háv Autor fotografie: Jana Randáková
Obrázek č. 14 „Japonský válečník“ Komentář: inspirace japonským válečnickým uměním a filmem Kill Bill (Quentin Tarantino) Autor fotografie: Fotoklub LÍHEŇ a Jaromír Santler
Shrnutí:
V těchto třech lekcích dívky prošly tvůrčím procesem, při němž na základě hledání inspiračních zdrojů a skrze vlastní zkušenost prozkoumaly vlastnosti materiálů a různé typy oděvů a oděvních doplňků. Uvědomily si, jaké prostředky vybírat, jak je kombinovat a uspořádat tak, aby bylo dosaženo osobitého vyjádření daného oděvního stylu.
Při tvorbě osobního portfolia se seznámily s jednou z nejvýznamnějších osobností světové haute couture – francouzskou módní návrhářkou Gabrielle Coco Chanel, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Při práci v ateliéru fotoklubu LÍHEŇ si vyzkoušely, jak funguje určitý typ líčení v závislosti na světle a jakým způsobem „pózovat“ tak, aby bylo dosaženo co největšího emočního účinku na fotografii.
Tvůrčí činnosti zaměřené na oděvní kulturu bývají velmi často v hodinách výtvarné výchovy nezaslouženě opomíjeny, přestože je oděv neodmyslitelnou součástí naší každodennosti a setkáváme se s ním doslova „na každém“ kroku. Téma samo a náměty jednotlivých lekcí a jejich výstupy, včetně různých zdrojů a fotodokumentace, byly pojaty jako inspirace pro utváření vztahu člověka právě k tomuto odvětví kultury. Též jako podnět k zamýšlení se nad tím, jaký význam může mít oděv pro sebevyjádření i jakou roli jako jeden z komunikačních prostředků sehrává. Je důležité také nezapomínat na to, že se jedná o prvek, který významně přispívá i ke kultivovanosti (nekultivovanosti) veřejného prostoru a tedy také k tomu, jak jej vnímáme, jak se v něm cítíme a jak se v něm chováme a jednáme.
Doporučená literatura:
BAUDOT, François. 2001. Móda století. Euromedia Group, k.s. - Ikar. ISBN 80-7202-943-6. Tento nevšední průvodce oslnivým světem módy seznámí se všemi nejdůležitějšími tvůrci a návrháři dvacátého století. Nechybí ani parfémy a módní doplňky. Publikaci doprovází bohatá fotodokumentace.
FAERM, Steven. 2011. Kurz módního návrhářství. Praha: Slovart, s.r.o. ISBN 978-80-7391-472-1. Kniha Kurz módního návrhářství je ideálním úvodem do problematiky módního designu.
FFOULKES, Fiona. 2012. Abeceda módy.Praha: Slovart, s.r.o. ISBN 978-80-7391-602-2. Kniha Abeceda módy je praktickým úvodem k získání přehledu o základních módních trendech uplynulých 200 let a o tom, jakou mají spojitost se současnými styly.
HRUBÁ, Věra. 2000. Tvůrci světové módy. NAVA – Nakladatelská a vydavatelská agentura. ISBN 80-7211-040-3. Kniha mapuje nejdůležitější mezníky rozvoje módy 20. století v tvorbě padesáti významných návrhářů a tvůrců.
KOLEKTIV AUTORŮ. 2013. Móda, obrazové dějiny módy a stylu. Praha: Knižní klub. ISBN: 978-80-242-4170-8 Fascinující obrazový průvodce dějinami světové módy, od starověku po současnost. Od výstředních rób starého Egypta přes renesanci, baroko a proslulé módní domy jako Chanel či Dior po nejmodernější světové značky nabízí tato encyklopedie vyčerpávající přehled všeho, co kdy lidé nosili. Pozoruhodná publikace zve na výpravu do minulosti a prostřednictvím vývoje odívání poskytuje plastický obraz místa a doby.
TATHAM, Caroline. SEAMAN, Julian. 2007. Škola kreslení módních návrhů. Praha: Slovart, s.r.o. ISBN 978-80-7209-870-5. Kniha Škola kreslení módních návrhů provede všemi záludnostmi módní ilustrace a otevře nové možnosti, jak zachytit podstatu modelového návrhu, vířivý pohyb látky i zářivě sytou barvu. Kniha je členěna do dvaceti čtyř výukových lekcí a zabývá se každým aspektem módní ilustrace, počínaje hledáním inspirace pro návrhy, až po techniky a prostředky, které módním nápadům dodají ten správný neodolatelný lesk.
[1] Ateliérové snímky zhotovili žáci fotoklubu LÍHEŇ ve Stanici techniků DDM hl. m. Prahy pod odborným vedením jeho vedoucího MgA. Jaromíra Santlera.
