Úsporná transkripce anglické výslovnosti

Obejděte si deset dospělých lidí, kteří již umějí anglicky, a položte jim prostou otázku: Proč se anglické zájmeno „I“ (já) čte [aj]? Předpokládám, že pokud se nepohybujete mezi lingvisty, tak většina odpovědí bude stylu: Protože proto. Správná odpověď ale zní: Protože písmeno I se v angličtině a podle anglické abecedy jmenuje [ai]. Proto se učíme anglickou abecedu, abychom věděli, že Angličan vnímá W [dabl jů] jako zdvojené U, ne zdvojené V jako v češtině. Tato logika je třeba zachována ve slově dew [djů] rosa.

Toto běžné nepochopení souvislosti psaného anglického textu s jeho výslovností vede k bezduchému biflování: Prostě musím se naučit, že tento nesmyslný shluk hlásek odpovídá tamtomu nesmyslnému shluku písmen. To ale představuje zbytečné týrání dětí.

Jakmile jsou žáci schopni analytického rozboru psaného textu, tedy kolem puberty, můžeme jim názorně ukázat, že vyslovování písmen má svou logiku. To následně vede k rychlejšímu učení a intuitivnímu vhledu u většiny slov.

Z této logiky vychází přiložený článek popisující úspornou transkripci anglické výslovnosti, která naučí žáky dívat se na anglické slovo tak, jak se na něj dívá rodilý mluvčí. Například slovo „cage“ našinci nijak nepřipomíná zvuk „kejdž“, ale rodilý Angličan se podívá a řekne si čtyři písmena své abecedy: „kej ej dží i“. A jen tyto hlásky mu podle psychologických zákonů asociací vyvolají slovo cage – klec. Tento pohled na anglický text my prostě nemáme, ale pomocí přiložené metody si jej můžeme osvojit. 

Metoda má kromě tohoto intuitivního vhledu i další výhody. Zejména úsporu místa a zkvalitnění výslovnosti znělých hlásek, která je v angličtině dost odlišná od pravidel spodoby v češtině.

Protože vlastní text obsahuje přehršel vázaných obrázků, není možné ho lehce převést do html verze, a je tedy dostupný jen v PDF. Viz příloha.