Umělá inteligence ve výuce českého jazyka

Materiál, původně určený pro budoucí učitele, pokrývá téměř všechny oblasti, ve kterých se v rámci českého jazyka a literatury můžeme setkat s umělou inteligencí. V kapitole věnující se základům učitelé najdou přehled základních nástrojů, obecné rady k promptování i několik tipů pro přípravu na vyučování a práci s textem. Stěžejní část ale tvoří využití AI žáky přímo ve výuce. Při zadávání příkazů umělé inteligenci žáci procvičují formulaci myšlenek a přesných požadavků, vybírají vhodný tón, soustředí se na kontext a adresáta. Rozvíjí tedy několik rovin digitální kompetence, např. komunikaci s AI psaním příkazů či ověřování získaných informací, generuje digitální obsah v různých formátech s cílem umocnit výstupy vlastní tvořivé činnosti.

Náměty na aktivity jsou skutečně široce pojaté. Zahrnují slohová cvičení (prompt k popisu, vyprávění, argumentaci nebo transformaci výsledku), kreativní psaní (návrhy témat k psaní, generování osnovy a alternativních konců, vylepšování textů zpětnou vazbou, tvorbu postav) a pokračují komunikačními cvičeními (např. řešení konfliktů a problémových situací, nácvik argumentace, obhajoba vlastního názoru, improvizace atd.). Nepřehlédnutelnou částí je také práce s manipulativními texty, které žáci mohou analyzovat nebo je nechat analyzovat AI.

Umělá inteligence mění svět kolem nás, je proto záhodno měnit i náš přístup ke vzdělávání v českému jazyku. Tato metodika, využitelná na celém druhém stupni, popisuje široké spektrum oblastí a pokládá tím základní kameny využití AI v českém jazyce. Žáci tak mají možnost nejen pochopit, jak se AI chová, ale i jak ji bezpečně použít.