Učit se jak se učit

Čas strávený ve škole však není automaticky časem stráveným při učení. V mnoha případech je jen časem, který prostě „uplynul“.

Herbert J. Walberg

Téma učení patří mezi důležitá aktuální témata moderního vzdělávání. Informační společnost založená na vědění zdůrazňuje potřebu celoživotního učení jako jednu ze svých hlavních priorit. Efektivní strategie učení patří mezi ústřední cíle současných vzdělávacích dokumentů (kompetence k učení jako klíčová kompetence RVP). Rámcové vzdělávací programy pro ZV i GV budiž dokladem toho, že se jedná o téma nadmíru aktuální. Zmíněný dokument ustanovuje cíle základního vzdělání, mezi něž spadá i cíl „umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení“. Touto kompetencí vybaveni by měli žáci vstupovat do světa mimo zdi školy a efektivně ji využívat ku svému rozvoji. Na nejobecnější úrovni lze říci, že umět se učit znamená učit se snáze, účinněji, zábavněji, s nejlepšími výsledky a tak, aby výsledky byly přenosné do jiných situací. Konkrétně pak znamená, že žák samostatně formuluje učební cíle, plánuje, přemýšlí, reguluje, kontroluje a hodnotí procesy vlastního učení.

Kompetence k učení zahrnuje celou řadu dovedností. Žák se musí především naučit poznávat, jak jeho učení funguje (a jak fungují procesy s učením spjaté – pozornost, paměť, myšlení), jak se učí (jak postupuje, jaké činnosti vyvíjí při svém učení, jaké strategie používá), musí si uvědomovat, které vnější (hluk, ostré světlo, zima, tělesná poloha, vliv denní doby atd.), ale i vnitřní faktory (zejména motivace, vytrvalost, odpovědnost atd.) pozitivně a negativně ovlivňují jeho učení. Až poté může začít vytvářet efektivní strategie svého učení, reflektovat je a aplikovat na různé učební situace (vzhledem k povaze látky).

Učení o vlastním učení by se tedy mělo stát stabilní součástí výuky již na prvním stupni vzdělávání. Učitel musí chápat, jak vlivy fyzikálního prostředí, intencionální aspekty, sociální a psychofyziologické (učební styly) potřeby, stejně jako charakteristiky učiva, osobnostní charakteristiky žáka, sociokulturní prostředí, ze kterého žák pochází, a vědomosti, které do procesu učení přináší (prekoncepty), ovlivňují žákovo učení, a přizpůsobit jim nejen své výukové metody, ale vést k jejich pochopení především samotné žáky.