Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Do češtiny byla již tyranie momentu přeložena jako tyranie okamžiku. Prosím, používejme tedy tuto verzi. Omlouvám se, nevšiml jsem si.
Zpráva o výzvě novozélandského experta na vzdělávací technologie Dereka Wenmotha zabývající se problematikou realizace změn přizpůsobujících školství budoucímu vývoji světa.
Na „tyranii naléhavosti“ narážíme dnes a denně. A technologie ji výrazným způsobem zesilují. Na Spomocníkovi jsme o tyranii v této souvislosti mluvili poprvé, když jsme před 9 lety připomínali 70. výročí Bushova Memexu. Tam někam na konec 2. světové války se musíme vrátit, chceme-li porozumět dnešní všudypřítomnosti stále rostoucího množství různorodých informací, jež má vliv na naše rozhodování, co budeme v příštím okamžiku dělat. Eriksenova Tyranie momentu říká, že při tomto rozhodování mají mnohem vyšší prioritu ty aktivity, které lze realizovat (dokončit) rychleji. Tato skutečnost se promítá do digitální kompetence, tj. do schopnosti odolávat pokušení tzv. „rychločasové“ činnosti dělat dříve než „pomaločasové“ bez ohledu na priority.
Je evidentní, že podobné problémy neřeší jen jednotlivci, třeba při učení. Novozélandský expert na vzdělávací technologie Derek Wenmoth se mu věnuje na mnohem vyšší úrovni, a sice při rozhodování na úrovni státní školské politiky [1].
To, co řeší, je hodně blízko naší revizi RVP. V zásadě jde o to, že dosáhnout ve školství změny je mimořádně obtížné (Proč je transformace obtížná?). Jednou z hlavních příčin je právě tato tyranie, jen posunutá od momentu k naléhavosti. Derek se zamýšlí nad problematikou šířeji. Neuvažuje jen o problémech, které lze vyřešit rychle, ale i o těch, které mají zdánlivě vyšší naléhavost, přestože k řešení dlouhodobé strategie nepřispívají. Signifikantním příkladem bylo uzavření škol během pandemie, které donutilo vedoucí představitele řešit jen naléhavé záležitosti. Taková situace může ovládnout pozornost natolik, že zbývá jen malý prostor pro dlouhodobější, strategičtější myšlení a plánování.
Zrovna pandemie je dokonalým příkladem ukazujícím, jaký dopad může tyranie naléhavosti na školství mít. Naléhavost řešit uzavření škol vedla k převládajícímu přání vrátit se po pandemii k „normálnímu“ stavu (Odpor k návratnictví). Potíž je v tom, že ve stále se vyvíjejícím světě je domnění, že tento stav je stabilní, pouhou iluzí.
Snaha o stabilitu je naprosto pochopitelná součást lidského chování – něco jako „záchranná síť“, která nám pomáhá překonávat současné těžkosti. Je to to, co Donald Schön nazval myšlením stabilního stavu (Beyond the Stable State). Schön vidí „stabilní stav“ jako hlubokou individuální a kolektivní potřebu srozumitelnosti a kontroly v životě. „Myšlení ve stabilním stavu“ odkazuje na způsob myšlení, kdy jednotlivci přistupují k problémům pomocí zavedených metod, rutin nebo mentálních modelů, aniž by zpochybňovali jejich platnost nebo zvažovali alternativní perspektivy. Vyznačuje se spoléháním se na známé vzorce a řešení, což často vede k opakujícím se akcím nebo omezeným inovacím.
Dnes se ale musíme rozhodnout žít podle jiného souboru ideálů, než jsou ty, kterým jsme se podřizovali v minulosti. Je třeba, aby se řídící pracovníci (na každé úrovni systému) povznesli nad tyranii naléhavosti a přijali pohled zaměřený na budoucnost. Je třeba zajistit též soulad v širším pojetí celého vzdělávacího ekosystému a planety.
Derek proto formuluje 7 konkrétních výzev k akci [1].
Bali Haque and Derek Wenmoth - conversations about the future of education
WENMOTH, Derek. The Tyranny of the Urgent [online]. 2024. [cit. 2024-04-11]. Dostupné z: https://futuremakers.nz/2024/04/05/the-tyranny-of-the-urgent/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
