Trvale udržitelný rozvoj – energie dnes a zítra

Část I - spotřeba energie ve světě

Dostupnost energie v její různé formě je základním předpokladem pro život jakéhokoli společenského uskupení. Z historického hlediska je nepochybné, že existence kterékoli lidského společenství byla podmiňována zajištěním potravin, energie a vody. Pro 21. století je zřejmé, že zemědělskou výrobu potravin, dodávky vody, průmyslovou a stavební výrobu, chod státní správy, sociální a zdravotní péči, vzdělávací procesy, není možné zabezpečit bez energie. Tu lidstvo získává z neobnovitelné prvotní energie (uhlí, plyn, ropa, uran) a obnovitelných zdrojů prvotní energie (energie vody, větru, slunečního záření, biomasy apod.).

Spotřeba energie se odvíjí od růstu lidské populace a její dosažené životní úrovně. V současnosti žije na zeměkouli již 6,5 miliard obyvatel. Od roku 1950 do roku 2000 vzrostl počet obyvatel na světě na 243 %. Z toho v tzv. rozvojových zemích na 288 %, v rozvinutých zemích jen na 154 %. Úměrně tomu rostla i spotřeba energie. Ta je násobena rychlým růstem životní úrovně především v zemích Východní a Jižní Asie. Jen mezi lety 1990 a 2008 vzrostla spotřeba energie o 40 procent. Tento trend bude pravděpodobně dále pokračovat a spotřeba energie může vzrůst do roku 2050 o dalších 100 procent.

Z toho ovšem vyplývá, že doby „levné" energie jsou minulostí. Proto je velmi pravděpodobné, že investice do energetiky, ať již do získávání primárních zdrojů nebo do produkce elektrické energie, jsou ekonomicky výhodné a z hlediska zabezpečení společnosti energií i nutné. Je ovšem také pravda, že současné technologie v energetice vedou k znečisťování biosféry a k dalším nepříznivým jevům. Například energetické programy velkých států Číny, Brazílie a Indie zvýší do roku 2030 emise skleníkových plynů o 70 % současného stavu. Všechny kvalitní analýzy navíc ukazují, že potenciál úspor, ať již šetřením nebo zaváděním nových technologií, nestačí pokrýt růst nároků. Spotřeba energie roste ve všech světových regionech. To vede k akceleraci vyčerpávání primárních zdrojů. Ty jsou ovšem dnes nenahraditelnou chemickou surovinou.

Dostatečné omezení spotřeby energie, které by současně neomezovalo komfort lidstva (například zavedením zásadně nových technologií získávání energie), nenastane, dokud globální krizové jevy neomezí současné chování a zvyky většiny lidstva...