Třída jako ekosystém?

Pokud se podíváme na současný trend v přístupu k jednotlivým institucím, je jednou z významných složek rozvoje současné společnosti tvorba ekosystémů. A nejde ani tak o to, zda jde o knihovnu, obecní úřad, školu, kulturní středisko nebo jakékoli jiné zařízení, které je možné vnímat jako sociální kapitál dané oblasti.

V následujícím článku si přiblížíme pojmy „sociální kapitál“ a „ekosystém“, pokusíme se naznačit jejich roli v současném vzdělávacím systému a podíváme se na jejich možnosti v kontextu třídy či školního kolektivu.

Sociální kapitál

V soudobých ekonomických teoriích se má za to, že existuje několik různých druhů kapitálu, které určují celkové bohatství společnosti a determinují možnosti jejího růstu. A jednou ze složek onoho celkového kapitálu je právě jeho sociální složka. Její součástí jsou jednak lidé samotní, ale také něco, co by mohlo být označeno za veřejné zdraví, spokojenost či vzdělání. Obecně platí, že čím jsou lidé spokojenější, tím lepších výsledků v práci (ať je jakákoli) dosahují. Druhou významnou vlastností sociálního kapitálu je, že se buduje vůbec nejhůře a nejdéle. V informační společnosti je dokonce možné říci, že investice do sociálního kapitálu patří k těm nejvyšším vůbec.

Na základě těchto úvah je zřejmé, jaká by měla být v této oblasti role školy. Pro stát je pochopitelně přínosné, aby byl sociální kapitál žáků co možná nejvyšší. Pokud budou spokojení, neutlačovaní a nebude jim nic významného chybět – a budou-li se naopak integrálně rozvíjet, učit a dělat to, co je baví (a je to zároveň užitečné) – budou mít daleko lepší studijní i další úspěchy a budou jistě pro společnost mnohem přínosnější než jejich podobně neobdaření kolegové.

Zde je dobré se podívat na to, jakým způsobem k výuce vlastně přistupovat. Jistě není cestou nenakládat na žáky žádné povinnosti nebo jim dávat málo úkolů. To v žádném případě, neboť je to vzdělávání, které je jednou z nejvýznamnějších sociálních investic, jaké mladý člověk může dostat. Na druhou stranu je ale třeba usilovat o takový způsob výuky, který bude žáky bavit a který budou mít rádi. Zde se jistě začíná objevovat požadavek na snahu o individuálnější přístup, než jakého jsme svědky v současné době.

Ekosystém

Většina lidí má se slovem ekosystém stále spojený nějaký biologický či přírodovědecký pojem, což už není úplně správné. V oblasti sociálních struktur mluvíme o ekosystému jako o životním prostředí v plné analogii s tím, co nabízel původní přírodovědecký pojem. Jde tedy o to, jakým způsobem je možné na daném místě žít, co je možné zde dělat, jaká se objevují nebezpečí či benefity a jakým způsobem celá struktura funguje. Mimo tyto objektivní prvky se započítávají také subjektivní rysy – jak se v daném místě člověk cítí, jaké má  možnosti vyžití atp.

Je-li sociální kapitál nějakou obecnou hodnotou, pak právě budování konkrétních ekosystémů je jejím praktickým důsledkem. Pokud mluvíme například o klimatu třídy, tak jde o jeden z aspektů ekosystému, který v ní funguje. Ekosystém třídy není nezávislý na školním a ten na městském atp.

Na tomto místě je dobré si uvědomit, že je důležité definovat parametry, které by měl třídní ekosystém splňovat. Základem budou jistě určité obecné cíle, jako je integrální rozvoj osobnosti žáka, pocit bezpečí, podnětné prostředí, prostor pro rozvoj kreativity atp. Druhou kategorii by pak měly tvořit hodnoty, které jsou do určité míry specifické a které mohou souviset se zaměřením školy či třídy – může jít o akcentovaný rozvoj uměleckého cítění, náboženského vnímání, ekologické způsobu života apod.

Z didaktického hlediska je důležité, aby tyto ekosystémové parametry byly již na počátku jasně definovány a pedagog tak měl možnost jejich naplňování kontrolovat a do systému aktivně vstupovat tak, aby případně stimuloval některé jeho ne zcela dobře rozvinuté funkce.

Současně zde znovu vysvítají dva základní přístupy ke třídě – na jedné straně je zde práce se třídou,  nenahraditelná a mimořádně důležitá, ale opět se zde objevuje akcent směrem k jednotlivci; pedagog by měl usilovat o to, aby každý žák mohl maximální možnou mírou z tohoto ekosystému čerpat.

Jak ekosystém budovat?

Většina pedagogů do značné míry buduje třídní ekosystém zcela přirozeně, když se stará o to, aby bylo klima třídy otevřené, žádný člen kolektivu se necítil izolovaný a nesocializovaný atp. Přesto je třeba říci, že budování ekosystému jako celku je činnost přece jen systematičtější a vyžaduje možná poněkud jiný přístup.

Jak jsme již řekli, prvním stavebním kamenem musí být definice cílů a parametrů ekosystému. Pokud dnes hovoříme o tom, že bychom se měli věnovat inkluzivnímu vzdělávání nebo práci s nadanými žáky, pak přesně toto musí být ekosystém třídy schopen zajistit. Základními funkcemi je tedy především rozvoj každého jednotlivého žáka. Zatímco parametry mohou zůstávat téměř stejné, je logické, že měnit se budou především metody, které musí reflektovat osobnosti jednotlivých žáků.

Je vhodné, když se v rámci školy podaří najít jednotnou snahu o budování ekosystému, ať již jako životního prostoru pro žáky, nebo také v rámci dalších služeb nabízených jiným lokálním obyvatelům (konference, kurzy, výstavy, koncerty, ...). Pokud je škola schopná se nějakým způsobem profilovat, determinuje (nebo by alespoň měla determinovat) do určité míry také třídní parametry.

Pokud jsou již definovány parametry a cíle, je vhodný čas přistoupit k metodám jak jich dosáhnout. Ty budou samozřejmě velmi specifické v závislosti na tom, jaká vstupní volba proběhla. Obecně by ale nemělo jít jen o činnost jednoho pedagoga (například třídního učitele), ale o spolupráci všech pedagogů. Není obtížné si představit rozvoj čtenářské gramotnosti nebo výchovu k ekologickému způsobu života, které se realizují na interdisciplinárním základě.

Osobně bych v budování ekosystému třídy postavila jako prioritu rozvoj kreativity a kreativního myšlení. Tím, že se tento prvek zapojí nějakého formálnějšího rámce v rámci školy, je možné dosáhnout daleko lepších výsledků, než při snaze jedno či dvou kantorů. Může jít například o systematické používání myšlenkových či kontextuálních map, cílenou snahu o maximální podnětnost atp.

Je dobré si uvědomit, že je třeba vychovávat osobnosti, které budou všestranně rozvinuté, avšak nikoli tuctové. Je třeba objevit a maximálně rozvinout talent každého jednotlivého žáka. Právě tomu má napomoci ekosystém – životní prostor příhodný pro každého jednotlivce.

Závěrem

Fenomén ekosystémů uvnitř organizací se k nám dostává postupně a je možné říci, že v nejbližších letech bude jistě zažívat nemalý rozmach. Dokonce se hovoří o ekosystémech spjatých s operačním systémem a řeší se, zda daný výrobce nabízí pro vývojáře a uživatele dostatečně vhodné a pohodlné prostředí. Ekosystémy v knihovnách a dalších institucích jsou ve světě běžně zájmem jejich vedoucích pracovníků a tato tendence postupně doráží i k nám.

Píše-li se v novinách o tom, jakým způsobem se může Česká republika stát konkurenceschopnou, pak je nejčastěji řeč o rozvoji vědy a zlepšení úrovně školství. Myslím, že systematická práce na školních ekosystémech může být dobrou investicí do sociálního kapitálu naší společnosti, na kterou není třeba vynakládat žádné velké peníze. Stačí se jen systematicky věnovat budování dobrého životního prostředí a pečovat o něj. A na tom není nic nemožného.