Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek ve stručnosti představuje vzdělávací oblast Umění a kulturu, jejíž koncepce vytvořila důležitý rámec nejen pro obory již dlouhodobě ve vzdělávání etablované – Výtvarnou a Hudební výchovu, ale i pro Doplňující vzdělávací obory – Dramatickou výchovu, Filmovou/Audiovizuální výchovu a Taneční a pohybovou výchovu. Pozornost se dále zaměřuje na proces tvorby jako na propojující prvek všech uměleckých oborů a na potřebnost rozvíjení tvůrčích činností žáků ve všeobecném vzdělávání. Příspěvek byl přednesen na konferenci „Taneční a pohybová výchova v základní škole“, kterou pořádal Národní institut pro další vzdělávání ve spolupráci s MŠMT ČR a dalšími institucemi dne 14. 6. 2011 v Praze, v budově ministerstva.
Před čtyřmi lety vstoupily v platnost Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání a před třemi lety Rámcové vzdělávací programy pro gymnázia. Tyto kurikulární dokumenty poprvé definovaly Umění a kulturu jako vzdělávací oblast.
Skutečnost, že oblast Umění a kultura má žáky vychovávat ke vztahu k umění, byla pedagogickou veřejností tradičně přijímána. Ale to, že její jednotlivé obory i v základní škole mají žákům přinášet poznání a že se nejedná jen o „esteticko-výchovné obory“, ale i o obory, kde se žáci učí – získávají specifické dovednosti a vědomosti skrze jazyk umění, budilo nedůvěru a obavy.[1]
Nově definovaná oblast upozornila na jednu podstatnou skutečnost, a to že:
„Modelem skutečnosti je nejen vědecká teorie, nýbrž bezpochyby i umělecké dílo.“ (Miroslav Petříček)
„Vzdělávací oblast Umění a kultura umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa a odráží nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umožňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níž dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást každodenního života. Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němž vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými než uměleckými prostředky. Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot...“.[2]
Oblast Umění a kultura[3] byla v době svého vzniku zastoupena v základním a gymnaziálním vzdělávání Hudební a Výtvarnou výchovou, jako povinnými vzdělávacími obory, a Dramatickou výchovou, jako Doplňujícím vzdělávacím oborem, který je možné realizovat jako další, nepovinný vyučovací předmět.
Od září 2010 byly Doplňující vzdělávací obory s vazbou na oblast Umění a kultura obohaceny o Filmovou/Audiovizuální výchovu (pro základní školy a pro gymnázia)[4] a Taneční a pohybovou výchovu (pro základní školy).[5] Je velmi potěšující, že existuje pro všeobecné vzdělávání koncepčně pojatý a systematizovaný vzdělávací obsah vycházející ze všech druhů umění (výtvarné umění, hudba, dramatické umění, film, tanec).
To, co však vzdělávací obory oblasti Umění a kultura nejvíce propojuje, je proces tvorby, který vychází z uměleckého procesu a je v podobě tvůrčích činností žáků neodmyslitelnou a nenahraditelnou součástí vzdělávání. Tak jako matematika má své algoritmy, tak i umělecký proces má své postupy.
Předpokladem pro tvůrčí činnost však je, aby si žáci mohli uvědomovat sebe sama jako tvůrčí bytost. Je důležité, aby škola toto sebeuvědomění co nejvíce umožnila a tvorbu žáků podporovala, neboť vedle rozvoje osobnosti a poznání přinášejí její výsledky v sociální rovině uspokojení, nebo alespoň „zaměření“ sebe sama v sociálních vztazích. Taneční a pohybová výchova zde sehrává významnou roli, neboť se cíleně zaměřuje na utváření „trvalých vztahů mezi myšlením, emocemi a fyzickou složkou dítěte“. Taneční a pohybová výchova umožňuje „znovuobjevování těla, jeho možností a citlivosti...“[6]
Při tvůrčím procesu – tvůrčím hledání jakožto experimentální praxi – objevujeme pro nové skutečnosti nová pojmenování. Vzniká výsledné autorské dílo, které zapojujeme do procesu komunikace. Co se tedy tvůrčím procesem žáci učí? To, co je ukryté a často jen intuitivně tušené, se vyjadřovacími prostředky umění stává zřetelným, označeným a pro druhé zachytitelným obsahem. Tvůrčí procesy pěstují navíc naši osobní paměť, kontinuitu proměn našeho života.
Pokud je tvůrčí proces součástí školní výuky, má ještě jeden význam. Při tvůrčí práci se nemění jen sám autor, ale ovlivňují se všichni navzájem svou energií a vším, co v danou chvíli působí. Proto se tvorbě může dařit pouze v atmosféře, která dává individualitě dítěte prostor, respektuje jej jako lidskou bytost, nesvazuje jej do předem daných norem a „šablon“. Prostředí, v němž se daří tvorbě, je prostředí „zdravé“.
Učme se uměním „dát pojmu lidství v nás, ať už v čase našeho života, nebo za jeho horizontem, stopami živoucího působení, jež po sobě zanecháváme, co největší možný obsah“[7].
[1] Zkusme si ale představit, že půjdeme s žáky do divadla a místo vnímání a prožitku z dramatu Romeo a Julie si budeme schopni představovat „pouze“ chemické procesy, které probíhají v těle zamilovaných. Stejně tak bychom byli rozpačití, kdybychom se jako diváci namísto prožitku z vnímání Dürerovy „Růžencové slavnosti“ spokojili s výčtem vlnových délek barevného spektra obrazu.
[2] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2011-06-08]. Dostupné z WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf>
[3] Nový název vzdělávací oblasti Umění a kultura a její nově definovaný obsah byl v roce 2001 přijat na základě oborové diskuze a na základě společné shody a přijetí osobnostmi Hudební a Výtvarné výchovy a posléze Dramatické výchovy.
[4] Filmová/Audiovizuální výchova (pro základní vzdělávání) včetně opatření ministra. Dostupné z WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/PV_Filmova_audiovizualni_vychova_VUP.pdf>
Filmová/Audiovizuální výchova (pro gymnázia vzdělávání). Dostupné z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/s/G/9953/FILMOVAAUDIOVIZUALNI-VYCHOVA-PRO-GYMNAZIA.html/>
[5] Taneční a pohybová výchova včetně opatření ministra. Dostupné z WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/DVO_tpv.pdf>
[6] Taneční a pohybová výchova včetně opatření ministra. Dostupné z WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/DVO_tpv.pdf>
[7] Wilhelm von Humboldt – citát převzatý z knihy K. P. Liessmanna „Teorie nevzdělanosti“. LIESSMANN, K. P. Teorie nevzdělanosti. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1677-5
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
