Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Stoupání na horu
Příspěvek připomíná možnosti letních táborů z hlediska osobnostní a sociální výchovy. Plnění promyšleného souboru úkolů je krásnou a účinnou cestou k růstu bez nutnosti soutěžit s ostatními.
Letní tábory nabízí jedinečný prostor pro intenzivní výchovnou práci s dětmi. Ve školních hodinách, blocích, na kroužcích, oddílových schůzkách či trénincích máme možnost s dětmi pracovat v krátkém výseku. Tam je třeba je nejprve naladit na dané prostředí, aktivitu, a jakmile ji realizujeme, hodina, schůzka ap. končí a děti běží zase jinam. Tábor oproti tomu nabízí několikanásobně delší čas, který s dětmi trávíme a který můžeme naplnit aktivitami různého typu. S intenzivním a dlouhodobým soužitím ale tábor nabývá i jiných rozměrů - je třeba řešit každodenní starosti i radosti dětí, s nimiž se možná v průběhu roku při krátkých setkáních vůbec nesetkáme. Také sociální vztahy se zintenzivňují, někdy nabývají velkých turbulencí a je třeba s nimi dobře zacházet. Najednou to není jen jedno z mnoha malých setkání, ale jedno velké, hutné setkání plné novostí pro obě strany.
Vrátím-li ke kořenům, jedním z velkých smyslů letních táborů bylo a u některých pořádajících organizací stále je těsné soužití s přírodou. V primitivnějších podmínkách žití jsou děti přirozeně vedeny k tomu, aby se lépe snažily porozumět přírodě, pochopit její zákonitosti, to, co nabízí, ale také to, čím může být nebezpečná. Vedle toho pak stojí nemálo významný výchovný efekt, že ochuzeny o výdobytky civilizace usnadňující život se děti učí být samostatnější, skromnější a snad také zodpovědnější.
Pojetí a podoba táborového programu závisí na pořadateli a na cílech, zaměření tábora. Téměř všude se ale setkáme s tzv. celotáborovou hrou, tedy s etapovou hrou, která prolíná celým táborem, zpravidla je zabalena do poutavého symbolického rámce (Harry Potter, Piráti z Karibiku, Putování skřítků pohádkami apod.) a vrcholí v samém závěru tábora. Obvyklými formáty táborových programů jsou pak různé sporty, bojovky, výpravy do okolí - ať už pěšky, nebo na kole, táborové ohně, diskotéky, olympiády a mnohé další.
Ráda bych představila ještě jeden formát, možná ne tolik známý. Jsou jím individuální zkoušky. Vedle celotáborových her nejsou určené pro skupiny dětí, družstva, ale pro jednotlivce. Jejich základním principem není vyhrát nad ostatními, ale sám nad sebou.
Individuální zkoušky probíhají po celou dobu tábora, jsou nabídkou pro jeho účastníky, možností, jak překračovat vlastní hranice, jak rozvíjet sám sebe. Jde o soubor úkolů, ze kterých si dítě může volit a plnit je. Úkoly mohou být zacíleny na určitou oblast, kterou chceme u dětí rozvíjet (např. na fyzický rozvoj, trénink vlastní vůle, samostatnosti, zručnosti). Lze ale také nastavit soubor úkolů jako souhrn všeho zmíněného, a soustředit se tak na všeobecný rozvoj osobnosti dítěte. (Ukázky úkolů najdete na konci textu.)
Úkoly jsou nastaveny tak, aby odpovídaly schopnostem a dovednostem dítěte, jeho věkové kategorii a vyspělosti v daných oblastech, resp. tak, aby po něm chtěly vždy o málo více, než je v současné době jeho standard. Pracujeme-li s dětmi různého věku či různého stupně vyspělosti ve smyslu daných zkoušek, je vhodné připravit pro různé skupiny různé soubory úkolů.
Samozřejmě je nutné děti k plnění úkolů vhodně motivovat. Proto je dobré zahalit úkoly do vhodného symbolického rámce. U mladších dětí to může být např. tolik oblíbená Bradavická kouzelnická škola a plnění jednotlivých kouzelnických předmětů nebo indiánské zkoušky. Pro starší může být motivací vhodný příběh o překonávání vlastních limitů, o lidské odvaze a touze.
Jeden ze známých příběhů tohoto typu, který možná znáte, se jmenuje Stoupání na horu a pochází z pera Ernesta Thompsona Setona, zakladatele hnutí Lesní moudrosti. (Příběh najdete na konci příspěvku.)
Zejména u mladších dětí je vhodné dát jim k dispozici prostředek, díky kterému jasně uvidí, jak si ve zkouškách stojí a jak postupují kupředu. Je tak možné použít např. indiánské čelenky, na které si za každý splněný úkol připevní další pero, náhrdelníky s korálky, ale také symbolicky naznačené cesty, kde děti postupují kupředu např. díky vybarvování jednotlivých dílků, posouvání své postavy ztvárněné na špendlíčku apod. Je dobré, pokud se na výrobě podobných věcí podílí děti samy, a vytvoří si tak k nim osobní vztah. Tyto vizuální prostředky je samozřejmě možné použít také jako motivační faktor při porovnání s ostatními, ale soutěživost by měla zůstat v druhé řadě daleko za snahou posunout kupředu sám sebe pro vlastní naplnění, nikoliv pro vítězství nad ostatními.
Způsob plnění úkolů a zkoušek může být různý. Až na výjimky (např. soubor úkolů postavených na praktických věcech, které patří ke každodennímu chodu tábora) by měl být alespoň někdy jasně vymezený čas, ve kterém pro plnění úkolů nabídnete dětem patřičné podmínky (vyrobení vlastního doplňku, různé fyzické úkoly apod.). Děti ale jednotlivé úkoly mohou plnit také ve svém volném čase, jiné úkoly může být možné splnit v rámci jiných táborových aktivit apod.
Také způsob, jak je rozhodnuto o splnění daného úkolu, je variabilní. Je žádoucí, aby se na rozhodování vždy podílelo samo dítě. Dalšími spolurozhodujícími pak mohou být vedoucí, kamarádi (spolubydlící ze stanu nebo celá skupina), ale také např. lidé z blízké vesnice (kterým dítě na výpravě pomůže) nebo rodiče, kteří dítě navštíví. U každého úkolu je dáno, kdo jeho splnění potvrzuje.
Je důležité říci, že proto, aby se individuální zkoušky staly platnou částí táborového programu, je nutné dětem věnovat patřičnou pozornost, pomoci jim hledat, které úkoly jsou pro ně snadnější a kterými mohou začít a co si naopak nechat na později. Je třeba povzbuzovat dětské sebevědomí, touhu po objevování nového a zároveň pomoci překonávat strach z neznámého. Je třeba ocenit jejich průběžné úspěchy. Nic z toho není možné, pokud děti nebudeme pozorně sledovat a věnovat jim individuální péči.
V závěru tábora jsou pak individuální zkoušky vyhodnoceny. Opět podotýkám - nejde o to děti porovnávat mezi sebou, ale vyzdvihnout a ocenit pokroky jednotlivců, to, jak dokázaly pracovat samy se sebou.
Pokud se rozhodnete individuální zkoušky na svých letošních či příštích táborech využít, přeji vám hodně úspěchů. Stejně tak přeji úspěch celým táborům.
Příklady úkolů: (Pozn.: Úkoly jsou vymezeny vždy pro určitou věkovou kategorii. Přesto je třeba při využití zohlednit vyspělost, schopnosti a dovednosti konkrétních dětí či skupiny, kterou budete mít na táboře na starosti.)
1. Úkoly cílené na rozvoj spolupráce, soužití s ostatními (určeno pro děti ve věku 8 - 10 let)
třetí den na táboře budu znát všechny jménem - potvrzuji já
v rozhovoru si zjistím něco zajímavého o třech dalších účastnících tábora (co je baví, jaké zvíře mají rádi, jakou knížku naposledy četli atd.) a povyprávím o nich svému vedoucímu - potvrzuji já, vedoucí
během dne udělám něco pěkného pro dva své kamarády, něco, co je potěší - potvrzuji já, kamarád, kamarád
najdu si něco, co mi jde a co bych mohl naučit některého kamaráda, a udělám to (naučím ho rozdělat oheň v kamnech, vyrobit si poličku nebo pohled pro rodiče, ukážu mu, jak se škrábe brambora apod.) - potvrzuji já, kamarád
alespoň tři dny se nebudu s nikým hádat a hašteřit; pokud někdo bude mít na věc jiný názor než já, řekneme si to slušně a bez zlosti; pokud mi bude na někom něco vadit, nebudu ho pomlouvat u jiných, ale řeknu to - opět slušně - přímo danému člověku, nebo to budu respektovat - potvrzuji já, vedoucí
při hře, kterou připraví vedoucí, budu spolupracovat se svou skupinou tak, abych jí pomohla k úspěchu ve hře - potvrzuji já, vedoucí, kamarád ze skupiny
...
2. Úkoly cílené na trénink vlastní vůle (určeno pro děti ve věku 13 - 14 let) - vše si potvrzuje účastník sám
po domluvě s vedoucím vstaň jedno ráno na úsvit slunce a sleduj ho ze svahu nad táborem; zapiš si, jaké to bylo
po dobu jednoho týdne se na táboře vyvaruj čehokoliv sladkého - místo sušenky požádej ke svačině o chléb, neslaď si čaj apod.
soustřeď se alespoň tři dny na táboře na to, abys nepoužíval předsudky, vyvaruj se jich u lidí, ale také v jednotlivých situacích (toto jídlo nemůže chutnat dobře, tato hra bude pěkně blbá atd.); zkus si zapsat, jak těžké to bylo, co se v tvém vnímání věcí změnilo apod.
pět dní za sebou vstaň o 20 minut dřív než ostatní a zacvič si
alespoň dvakrát v průběhu tábora zkus překonat touhu po odpočinku po obědě a nabídni svou pomoc v kuchyni
...
Příběh Stoupání na horu E. T. Seton (překlad Miloš Zapletal)
Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes si můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel."
Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol.
Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť." Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory," řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal." Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře," řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům." Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu."
Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory." O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu."
Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče," řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy - neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře."
Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory."
Pamatujte na to, hledači lesní moudrosti! Odznaky (Orlí pera a Mistrovství), které nabízíme za vykonané činy, nejsou „ceny" - jsou to důkazy toho, co jste vykonali a kam jste až došli. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daleko jste se dostali při stoupání na horu.
