Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Kolik knih přečteš za měsíc? Na tuto otázku odpovědělo loni 29 % dětí, že žádnou. Přitom v roce 2003 to bylo o tři procenta méně. Během stejných deseti let také ubylo dětí, které přečtou dvě a víc knih, o sedm procent – v roce 2003 jich bylo 30 %, zatímco v roce 2013 jen 23 %.
Problematice dětského čtenářství se v loňském roce věnovalo několik významných průzkumů, které potvrdily trend klesajícího zájmu o čtení a ukázaly ho v nových souvislostech.
V září a říjnu 2013 uskutečnila Národní knihovna ČR první celostátní reprezentativní průzkum dětí školního věku se zaměřením na četbu a na vztah dětí ke knihám a knihovnám. Cílovou skupinou byly děti ve věku 9 až 14 let, praktickou část průzkumu provedla agentura Mediaresearch a. s. na vzorku 1 519 respondentů.
Z průzkumu vyplynulo, že čtení knih patří k zábavným volnočasovým činnostem pro 47 % českých dětí, ale pro mnohé z nich je také spojeno s nudou (18 %). Existují výrazné genderové rozdíly – 59 % dívek považuje čtení za zábavné, u chlapců je to však pouze 37 %. S rostoucím věkem děti stále více vnímají význam četby knih pro vzdělávání (35 %). Třetina dětí čte knihy každý den, ale další třetina nepřečte za měsíc ani jednu knihu. Hlavním důvodem pro nečtenářství je konstatování, že čtení „nebaví“, silnou konkurencí jsou jiné aktivity – film, televize, internet, Facebook a počítačové hry. Nezbytným faktorem, který ovlivňuje vztah k četbě, je včasné získání dovednosti číst plynule a bez námahy. Nejvýraznější vliv na rozvoj čtenářství má rodina a škola. Čtenářství rodičů ovlivňuje čtenářství dětí – z dětí rodičů, kteří sami čtou, se častěji stávají silní čtenáři a také pravidelní návštěvníci knihoven. Děti rodičů s vysokoškolským vzděláním zpravidla čtou více. Důležitým momentem pro rozvoj dětského čtenářství je předčítání rodičů v době, kdy jsou děti malé, přitom 12 % českých dětí uvedlo, že jim rodiče nikdy nepředčítali.
Děti nejčastěji čtou povinnou školní četbu (51 %), to, co doporučí kamarádi (50 %) a rodiče (43 %), značný význam má i vlastní objevování knih v domácí nebo veřejné knihovně nebo na internetu. Z hlediska žánrů nejvíce preferují dobrodružné knihy, knihy o zvířatech, pohádky a komiksy. Zhruba třetina českých dětí nedostává od svých učitelů žádný seznam doporučených knih. Děti jednoznačně preferují volný výběr titulu knížek ke čtení.
Nejvíce volného času děti stále tráví sledováním televize (denně cca 1,5 hod.). Téměř čtvrtina dětí hraje denně elektronické hry (55 minut), chlapci téměř třikrát častěji než dívky. Z hlediska věku kulminuje hraní elektronických her ve věkové kategorii 11–12 let (denně 29 % dětí). Téměř dvě pětiny dětí denně surfují na internetu (55 minut) a více než čtvrtina dětí je denně na Facebooku (38 minut). Frekvence četby knih s rostoucím věkem mírně klesá, děti čtou sice méně často, ale déle (42 minut). Knihy již nějakou dobu ztrácejí roli zdroje informací, děti častěji využívají pro školní práce internet. Vztah dětí k elektronickým knihám je zatím nejednoznačný, většinou s nimi nemají zkušenost. Školní knihovny jsou málo využívány, veřejné knihovny navštěvuje zhruba polovina dětí. Hlavním důvodem pro nechození do knihovny je jiná zábava (54 %) a nezájem o knihy (47 %).
Poslední čtyři roky se společnost Scio intenzivně zajímala mimo jiné i o to, jaký vliv na úroveň čtenářské gramotnosti má počet přečtených knih, rodinné zázemí, čas strávený u televize či počítače a také přístup učitele. Šlo o projekt Čtenář, do něhož se zapojilo 26 000 žáků, a projekt Klíčové kompetence, který zachytil názory 32 000 žáků. Oba projekty jasně potvrdily souvislost mezi počtem přečtených knih a výslednou úrovní čtenářské gramotnosti. Pravidelní čtenáři, oproti žákům, kteří přečtou méně než jednu knihu za dva měsíce, dosahují v testování v průměru o 15 percentilových bodů více. Šetření v rámci projektu Čtenář ukázalo, že žáci, kterým nejsou knihy doporučovány a je jim ponechána možnost volby titulu, dosahují lepších výsledků než ti, kterým učitelé knihy doporučují. Žáci jako své nejoblíbenější uvedli knihy dobrodružné, humorné, komiksy a detektivky. Učitelé v hodinách ale nejraději pracují s pohádkami, dobrodružnými, humornými a vzdělávacími knihami. Největších rozdílů mezi žáky a učiteli dosahuje žánr pohádka, který má v oblibě přibližně 23 % žáků, ale v hodině s ním pracuje více než 74 % učitelů. Co žáci často vyhledávají a učitelé naopak nevyužívají, je žánr horor a detektivka. Přitom nejlepších výsledků v testu dosahují právě čtenáři sci-fi, fantasy a detektivek.
Mají se tedy učitelé přizpůsobit vkusu dětí a pracovat v hodinách se žánry, které jsou u nich nejoblíbenější? Podle Petra Koubka z NÚV, který se zabývá čtenářskou gramotností, není odpověď jednoduchá: „Je otázkou, která se týká širší vize či filozofie výchovy a vzdělávání ve škole, zda má škola následovat hodnotové trendy zvnějšku, nebo předávat všem žákům základní kulturní kódy. Učitel, který chce rozvíjet čtenářskou gramotnost žáků, by měl diagnostikovat jejich čtenářské preference. Zároveň by ale měl hledat způsoby, jak je seznámit s náročnějším čtivem, než je žánrová literatura, aniž by je ‚kulturně přehltil‘, a tak jim de facto znemožnil nalézt vztah k hodnotnější literatuře.“
V útlém věku (4. a 5. ročník) má čas strávený u televize či počítače vliv na úroveň čtenářské gramotnosti. Žáci, kteří je používají jen několikrát do týdne, dosahují v testování lepších výsledků než ti, kteří se jim věnují denně několik hodin. Závěry výzkumu ukazují význam prvních čtenářských let (tedy přibližně do deseti let), kdy je žádoucí dětem zpřístupnit co nejvíce zdrojů současného jazyka. Pokud děti již do školy nastupují s omezenou slovní zásobou, propast mezi nimi a spolužáky se rok od roku více prohlubuje. „Děti je potřeba ve čtení podporovat. Čas, který rodiče věnují svým dětem tím, že jim předčítají, vysvětlují význam užívaných slov, nechávají je vybrat žánr, významně zvyšují jejich šance na budoucí uplatnění v zaměstnání i úspěch v soukromém životě,“ komentuje výsledky Eliška Sovová ze společnosti Scio.
Zdroj: Společnost Scio, Národní knihovna ČR
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 3, číslo 1/2014, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace/vzdelavani-1-2014.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
