Odborný článek
Článek směřuje pozornost k bakalářské práci autorky, která se zabývá vlivem služeb internetu 2. generace na výchovu.
Ve školním roce 2008/9 jsem se na Pedagogické fakultě UK věnovala psaní bakalářské práce, ve které je představen fenomén dnešní doby – internet 2. generace (web 2.0) a jeho služby, jež naplňují komunitní funkci internetu a spojují v sobě vše, co je na internetu tak atraktivní. Tedy tvořivost, komunikaci, bezpečné sdílení informací a spolupráci. Práce měla za cíl tuto rychle se rozvíjející oblast internetu zmapovat a zjistit, jaké podmínky ke vzdělávání může vytvářet.
V rámci této práce byl podniknut i vlastní malý výzkum této problematiky pomocí online dotazníku s následným porovnáním výsledků se závěry podobně zaměřených zahraničních studií. Za zmínku stojí i fakt, že kapitola pojednávající o Google Wave byla rozpracována a koncem června publikována jako samostatný článek na Spomocníkovi.
Jako upoutávku na práci samotnou, jež je celá k dispozici online, si vám nyní dovoluji předložit alespoň její začátek.
"Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala."1 Tato dnes již kultovní výpověď 72-leté důchodkyně Věry Pohlové, bude letos slavit již 10. výročí a stala se jakýmsi symbolem restriktivního přístupu k problémům informační společnosti.2 Dalo by se říci, že tato věta Věru Pohlovou proslavila a to díky speciálnímu způsobu, jakým se na internetu šíří podobné informace. Na Facebooku má vlastní stránku a k tomuto datu přes 3000 fanoušků.3
Co je to ten Facebook? Jak se na něj dostala Věra Pohlová a proč? Čím je internet tak jiný a tak atraktivní pro mladé lidi? Do jaké míry je ovlivňuje a odráží se na jejich výchově a jejich dalším vývoji? V této práci se mimo jiné pokusím zodpovědět i tyto otázky.
Fenomén internetu je dnes horkým tématem a zkoumá ho kdekdo. Jak ale zkoumat něco, co se vám doslova mění pod rukama? Internet je takový. Mění se, roste, vyvíjí. Žertuje se, že internet už je dnes v podstatě entita sama o sobě. Jeden způsob jak internet zkoumat, je zjistit, jak nás vlastně ovlivňuje a mění, protože jsme to my, kdo na oplátku ovlivňuje a mění internet.
Zdá se, že dříve či později, bude na internetu skoro každý, ať už dobrovolně nebo protože to bude nutné k jeho práci nebo povinnostem. Podle výzkumů Českého statistického úřadu z 2. čtvrtletí 2008 má aktivní připojení k internetu již 42% domácností. Z toho se ze 2/3 jedná o domácnosti s dětmi.4 Zajímavý fakt je, že nejvíce internet využívají studenti (93% studentů jsou uživatelé internetu), osoby ve věku 16-24 let (82%) a jednotlivci s vysokoškolským vzděláním (80%).5 Je tedy patrné, že internet se čím dál tím víc stává jedním z nástrojů a pomůcek výchovy a vzdělávání dětí a mladých lidí-studentů. Je součástí digitálního věku a z toho vyplývá spousta pozitivních věcí, jakož i rizik. Příkladem může být například snadný přístup ke spoustě informací, ale zároveň potřeba je umět najít a kriticky zpracovat.
Momentálně jsou šířícím se hitem tzv. "weby 2. generace" neboli "weby 2.0", které naplňují komunitní funkci internetu a spojují v sobě vše, co je na internetu tak atraktivní. Tedy tvořivost, komunikaci, bezpečné sdílení informací a spolupráci. Má práce se zaměří právě na tuto rychle se rozvíjející oblast internetu, pokusí se ji zmapovat a prozkoumat s cílem zjistit, jaké podmínky ke vzdělávání vytváří.
Práce nejdříve představí teoretická východiska a definice internetu 2. generace, dále zmapuje existující služby webu 2.0 a popíše způsoby jejich využití s přihlédnutím k jejich možnému vlivu na výchovu. Další sekce bude věnována výzkumům vlivu internetových technologií na vývoj mladých lidí ve světě a naváže vlastní výzkum pomocí dotazníkového šetření mezi studenty vysokých škol. V závěru porovná výsledky našeho šetření s výsledky zahraničními a pokusí se nastínit návrhy možných postupů dalšího zkoumání této problematiky.
Pokud jste dočetli až sem a zajímá vás, k jakým závěrům jsem dospěla, nezbývá než doporučit přečtení celé práce, která je k dispozici na Google documents.
Citace:
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.