Skutečné možnosti využití daty řízeného školství
3. díl seriálu zabývajícího se analýzou výukových výsledků, jež je věnován tomu, co si můžeme od počítačových systémů automatického hodnocení žáků slibovat a za jakých podmínek má smysl je zavádět.
Přestože z popisu současného způsobu zavádění systémů daty řízeného školství v USA v minulém díle mohl vzniknout dojem, že jejich nasazení může mít na výuku negativní vliv, nemusí tomu tak nutně být. O tom, že se v budoucnosti takové systémy prosadí, není pochyb. Podstatné je, jakým způsobem budou implementovány. Rizika jsou zřejmá.
Provádí-li se na státní úrovni plošné testování žáků, jehož cílem je hodnocení učitelů a celých škol (s hrozbou propuštění či zavření školy), jsou nutně výsledky takového testování určující pro veškerou výukovou činnost škol. To znamená, že testování se stává hlavním nástrojem řízení celého školství. Pokud existují legitimní výukové cíle, které nejsou testy ověřovány, je celkem jisté, že nebudou naplněny. Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy.
Jedním z aktuálních efektů zaváděné reformy ve Spojených státech je propouštění učitelů. Je sice částečně vyvoláno též krizí, ale navenek je prezentováno jako nutnost zlepšit výukové výsledky odstraněním neschopných učitelů (např. nejnověji viz 206 D.C. teachers fired for poor performance). Jak jsme si již ukázali, zavádění vzdělávacích technologií do škol má na vzniklou situaci určitý vliv. I když třeba právě ve Washingtonu používaný evaluační program učitelů IMPACT je založen (z 50%) na výsledcích plošného testování, jež je dodnes prováděno na papíře. Čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit, aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď.
Chceme-li si udělat představu o tom, jakou roli může hrát daty řízené vzdělávání v procesu reformy škol, musíme vždy vycházet z výukových cílů, které jsou pro potřeby snadnějšího definování výukových aktivit a kontroly většinou rozpracovány do podoby standardů. Na první pohled je zřejmé, že splnění všech cílů nelze tradičním testem ověřit. Bez problémů lze testovat pouze 1. stupeň Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů – faktické znalosti (
Diskuze (3)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Ivan Ryant12. 9. 2011
víc otázek než odpovědí, víc námitek a pochybností než použitelných řešení... Mám zkušenost např. s didaktickou hrou "Pahorek", kde mají studenti zkonstruovat algoritmus "myš v bludišti". Prostředí hry jim poskytuje (1) schema bludiště, které postupně odkrývají, (2) realistický pohled (videoklip ze skutečného prostředí, kde se má odehrávat děj hry), (3) sadu příkazů, které mohou spouštět, (4) vývojové prostředí, kde vytvářejí svoje vlastní příkazy (zejména podle zadání, ale mohou i experimentovat) a (5) zadání + dokumentace s výkladem látky. To by se dalo zobecnit na výuku jakýchkoli znalostí - (1) schema znalostní struktury, (2) názorný příklad ze života, (3) sada nástrojů na průzkum znalostní struktury a na interakci s praktickým příkladem, (4) prostředí na procvičování a řešení úloh, (5) návod + výklad (to by se ovšem dalo navázat na znalostní strukturu, která umožňuje navigaci po tématech). Znalostní struktura se dá znázornit např. sémantickou sítí, myšlenkovou mapou nebo ontologickými diagramy (viz http://www.omg.org/ontology/, http://www.omg.org/spec/ODM/1.0/, http://en.wikipedia.org/wiki/Ontology_Definition_MetaModel), případně konceptuálními modely. Konceptuální modely by ovšem byly vhodné především k procvičování a řešení úloh (např. slohová práce by měla začít analýzou tématu, konceptuálním modelem a vytvořením osnovy, teprve podle osnovy se začne skládat text, který může být dost složitě strukturovaný, např. hypertextově). So far, so good (slyšeli lidi v každém patře toho chlápka, co padal z mrakodrapu). Dobře dopadnout to ovšem nemůže: jak mám zajistit, že studenti nebudou podvádět? Jak jim zabráním, aby nepoužívali jiné komunikační kanály než ty, které vyhodnocuji? (kromě mého výukového programu třeba ještě icq nebo mejl, mobil, druhý počítač, domluvu huba-ucho?) Když jim zabráním v opisování, jak se mají naučit vzájemné spolupráci? Na FIT studenti řeší týmový projekt a část bodů si přerozdělují sami v týmu - funguje to parádně. To by ale obcházelo výukový systém. A co když jeden z týmu bude ostatní členy terorizovat a sám si přivlastní plný počet bodů, přestože k řešení úlohy nepřispěl? Ve druhém ročníku FIT by to bylo velmi neobvyklé, ale např. v praktické škole bych se tomu nedivil. A pak je tu otázka, jestli se dá vůbec něčím nahradit bezprostřední rozhovor učitele se žákem. Podle mých zkušeností nejlépe (nejsprávněji a nejpřesněji) hodnotím studenty podle toho, jak dobře si s kým "pokecám" - ukáže se, jak student rozumí tématu, zda je schopen reagovat, zda dokáže samostatně přemýšlet, zda mi oponuje, když řeknu kravinu. Tohle bych naprogramovat nedokázal... Co mně dalo gymnázium? Především úžasný pocit svobody, spousta možností k seberealizaci (a to bylo v době normalizace). Parta kamarádů, se kterými se dodnes scházíme. Do školy jsme chodili rádi, abychom mohli být spolu. Máme ve třídě čtyři manželské dvojice (8 lidí ze 36), žádná se za těch 33 let nerozvedla. Kupodivu jsme měli rádi i většinu profesorů a myslím, že i oni rádi chodili vyučovat do naší třídy. Občas jsem se choval jak hovado, ale nejpřísnější trest, kterého se mi dostalo, byl smutný povzdech třídního profesora: "Ivane, musíš mi to dělat?" Z jednotlivých předmětů jsem dnes už skoro všechno zapomněl, ale pochopil jsem, o čem to je a jak se to dělá - paradigmata. Matyku jsem tenkrát dost uměl, ale většinu z ní jsem už zapomněl. Jenže když se chci dneska něco z matyky naučit, nemám s tím problém, i když jsme to na gymnáziu třeba ani nebrali (např. formální teorii množin). Fyziku jsem neuměl ani tenkrát, přesto jsem prošel maturitou na dvojku. Dneska si s chutí přečtu Velký třesk od Singha nebo některé kapitoly z Feynmana - nedělá mi to problém. Vzdělání je to, co člověku zůstane, když zapomene, co se učil ve škole. Jak chcete hodnotit nebo dokonce měřit vzdělání?
- Bořivoj Brdička12. 9. 2011
"nejpřesněji) hodnotím studenty podle toho, jak dobře si s kým "pokecám" 1. Přichází doba, kdy toto pokecání bude příliš drahé na to, aby se ho denně dostávalo každému žákovi. I když jsem, doufám, nevyvolal dojem, že se bez něj dá obejít! 2. Bohužel se tady nejedná jen o to, jak hodnotíte vy, ale i o to, jak budete vy hodnocen.
- Bořivoj Brdička2. 4. 2012
Byla založena Společnost pro výzkum analýzy výukových výsledků The Society for Learning Analytics Research (SoLAR) - http://www.solaresearch.org/
Seriál
Analýza výukových výsledků
- 1.Vize daty řízeného školství
- 2.Daty řízené školství v praxi
- 3.Skutečné možnosti využití daty řízeného školství