Situace začínajících učitelů v mateřských a základních školách: zpráva z výzkumu mezi absolventy Pedagogické fakulty MU
Odborný článek
Situace začínajících učitelů v mateřských a základních školách: zpráva z výzkumu mezi absolventy Pedagogické fakulty MU
Začínající učitelé jsou perspektivní, avšak zranitelnou profesní skupinou, neboť se po nástupu do praxe mnohdy potýkají s řadou nesnadno řešitelných problémů. A právě proto se profesní situace začínajících učitelů mateřských a základních škol stala předmětem výzkumu řešeného na Pedagogické fakultě MU. Na základě kombinace kvantitativního a kvalitativního šetření bylo zjištěno, že svoji připravenost vnímají absolventi zejména v oblasti práce ve výuce, nicméně cítí se být nepřipraveni na práci se žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. Slabší připravenost vnímají v oblasti spolupráce a komunikace s rodiči a mají značné problémy, pokud musí vyučovat na jiném stupni školy, než pro který byli připravováni. Pro fakulty vzdělávající učitele z toho vyplývá, že by měly v kurikulu učitelství napříč všemi stupni školy posílit v oblasti psychologie dítěte, psychodidaktiky a inkluzivní pedagogiky a že by měla být posílena komunikační průprava budoucích učitelů, a to zejména k aktérům, jako jsou rodiče.
Začínající učitelé jsou perspektivní, avšak zranitelnou profesní skupinou. Se začínajícími učiteli jsou mnohdy spojována (nepřiměřená?) očekávání. Předpokládá se například, že vnesou do škol moderní přístupy a inovace, na druhou stranu se po nástupu do praxe potýkají s řadou nesnadno řešitelných problémů. A právě proto se profesní situace začínajících učitelů mateřských a základních škol (absolventů PdF MU) stala předmětem pozornosti výzkumu, realizovaného v letech 2018–2020 v rámci řešení projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_038/0006952 Rozvoj procesu pregraduálního vzdělávání na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity: důkladnou přípravou k dobré praxi.
Cílem bylo zmapovat výzvy spojené s profesní připraveností, rozvojem a profesní socializací u vyučujících v mateřských školách a na 1. a 2. stupni ZŠ do tří let po absolvování studia učitelství. Výzkum byl založen na smíšené metodologii typu QUAL – QUAN – QUAL: V první (přípravné) etapě (QUAL) byly realizovány strukturované rozhovory s 10 respondenty. Druhá etapa byla založena na dotazníkovém šetření. V jeho rámci bylo osloveno 369 respondentů, finálně bylo vyhodnocováno 112 dotazníků. Třetí etapa výzkumu (QUAL) byla opět založena na strukturovaných rozhovorech – bylo jich pořízeno 28.
Výzkum ukázal, že v oborové složce studia (v aprobačních předmětech) se absolventi cítí být poměrně dobře připraveni (o něco méně ve složce oborovědidaktické a pedagogicko-psychologické). Svoji připravenost vnímají především v oblasti plánování a realizace výuce, rezervy však pociťují při práci se žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. Slabší připravenost vnímají v oblasti spolupráce a komunikace s rodiči, resp. partnery školy.
Klíčovým motivem volby učitelské profese je u nich zájem o práci s dětmi, u učitelů na druhém stupni do popředí vystupují i další motivy, a to: rozvíjet se ve zvoleném aprobační oboru a předávat zkušenosti jiným. Zatímco v případě vyučujících mateřských škol a 1. stupně ZŠ je zpravidla od počátku ve hře rozhodnutí „jít učit“, v případě vyučujících 2. stupně je studium považováno za něco, po čemž nástup do učitelské profese nutně následovat nemusí (vidí i jiné možnosti profesního vyústění).
Potvrzuje se, že důležitými faktory pro socializaci začínajících učitelů ve školách jsou kolegové a jejich podpora. Naši absolventi vítají a oceňují uvádějící učitele, je pro ně však důležité, aby si s nimi „rozuměli“ z hlediska zastávaného pojetí výuky (v případě nesouladu komunikaci s nimi nevyhledávají).
Jako vážné téma se ukazuje vnímaná psychická náročnost učitelské profese. Nejde přitom jen o náročnost neúměrnou výši platu, ale také o uvědomění si toho, jak vyčerpávající výkon této profese může být. Absolventi mají problémy, pokud musí vyučovat na jiném stupni školy, než pro který byli připravováni – v případě některých je to důvod opustit školu či školství.
Pokud jde o podněty vzhledem k přípravě učitelů, lze doporučit následující: Jelikož existují specifika výkonu profese učitele na jednotlivých stupních škol, je třeba k úpravám kurikula učitelství (pro MŠ, 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ) přistupovat specificky (tzn. nikoliv odvozovat jedno z druhého). Kurikulum učitelství napříč stupni školy by mělo posílit v oblasti psychologie dítěte, psychodidaktiky, inkluzivní pedagogiky, ale i školní pedagogiky. Mnohé z „postrádaných“ profesních znalostí a dovedností jsou však z povahy kontextově vázané – řešením tedy nebude zavedení obecného kurzu, ale spíše podpora zkušeností s konkrétními případy v jejich (teoretické) reflexi. Větší pozornost by proto měla být věnována reflektovaným pedagogickým praxím. Kromě toho by měla být posílena komunikační průprava budoucích učitelů, a to zejména směrem k rodičům.
Veškeré výsledky byly prezentovány v závěrečné zprávě z výzkumu:
JANÍK, Tomáš a kol. (2020) Situace začínajících učitelů v mateřských a základních školách: zpráva z výzkumu mezi absolventy Pedagogické fakulty MU. Brno: Pedagogická fakulta MU.
