Sázecí pantomima

Popis námětu na učební činnost žáka

Výuková aktivita Sázecí pantomima je činnost, kterou lze aplikovat na jakékoli téma a učivo, stejně tak ji lze využít v rámci neformálních vzdělávacích aktivit. Z hlediska fáze výuky ji je možné zařadit kdykoli (evokace, uvědomění si významu, reflexe), záleží na cíli, který jejím zapojením učitel sleduje. V níže popsaném příkladu je Sázecí pantomima zapojena v rámci fáze uvědomění si významu, kdy dochází k upevnění poznatků a zároveň k jejich ztvárnění jiným způsobem – pantomimou [1]. Obsahově je představené pojetí vázáno na vzdělávací obor Výchova k občanství a tematiku pravdivosti informací na internetu.

Jak již bylo uvedeno, princip aktivity Sázecí pantomima je založený na pantomimickém ztvárnění slov a odhadu hráčů, jak rychlé budou jednotlivé týmy při hádání. Protože lze však potenciál aktivity „využít více“, je níže popsáno její zapojení v kontextu celé výukové jednotky.

Pokud se rozhodneme zapojit aktivitu Sázecí pantomima do výuky, mělo by jí předcházet seznámení s kontextem pojmů, které budou následně žáci předvádět. Může se jednak o výklad učitele, řízený rozhovor s žáky nebo práci s textem. Se snahou rozvíjet i čtenářské gramotnost jsem zvolila jako stěžejní text Jak ověřit informace na internetu?, viz níže. Text doporučuji z pohledu organizační formy použít jako výchozí materiál pro skupinovou práci.

Učitel žáky seznámí frontálně s kontextem tématu (úvodní část textu) a v rámci evokace zjišťuje, zda žáci informacím a pojmům rozumí (např. etický kodex, informační společnost, tisková agentura) a jaký názor na danou problematiku mají (např. Proč se v dnešní době mluví o pravdivosti na internetu hlavně jako o problému? Napadne tě nějaký příklad, kdy jsi na internetu viděl nebo četl lež? Pokud ano, kde to bylo? Pokud ne, proč myslíš, že tomu tak je?). V rámci výstupů digitální gramotnosti je pravdivost ve virtuálním prostoru spojená s rozvojem informačních a komunikačních technologií a rozvojem společnosti (např. web 1.0 a 2.0, dezinformace, hoaxy, fake news).

Poté rozdělí žáky na skupiny a každé z nich dá část očíslované části textu (viz výčet bodů pomáhajících odhalit nepravdivé informace na internetu). Počet skupin závisí na učiteli. Text nabízí šest bodů, ale některé je možné vzhledem k jejich rozsahu sloučit. Úkolem žáků je přečíst si úryvek a představit ostatním jeho obsah.

Po ukončení skupinové práce následuje představení dílčích skupin, učitel v případě potřeby dovysvětlí zmíněné pojmy, přidává další informace. Vzhledem k tomu, že internet je pro žáky běžné prostředí, v němž se dennodenně pohybují, je dobré opět žáky motivovat ke sdílení svých vlastních zkušeností, např.:

• 1) Pozor na selský rozum: Popiš situaci, kdy sis při četbě zprávy (zhlédnutí obrázku, videa) na internetu říkal, že to nemůže být pravda, že „ti to nejde na rozum“. S jakými informacemi, které si hledáš na internetu, nemáš přímou zkušenost? Tematicky lze v řízeném rozhovoru navázat v rámci rozvoje digitální gramotnosti na rozpoznání rizikových situací ve virtuálním prostoru. Žák by měl pochopit, že riziko nepředstavují pouze kyberútoky, ale i manipulace uživatele pomocí obsahem, s nímž se ve virtuálním prostoru setkává.

• 2) Nečtěte pouze tituly: Vzpomeneš si na příklad nějakého titulku, který tě nalákal, a obsah článku byl pak trochu o něčem jiném? Jaké typy médií takto většinou fungují? Proč?

• 3) Ověřte zdroj zprávy; 4) Ověřte zdroje informací, ze kterých zpráva čerpá; 6) Pokud zpráva obsahuje fotografie či videa, ověřte jejich původ: Ověřuješ zdroj textů na internetu? Proč? Znáš osobně někoho, kdo přejímá na internetu cizí zprávy, texty, obrázky apod. a vydává je za své? Proč něco takového někdo dělá? Je to z hlediska morálky správné jednání? A z pohledu práva? Tyto tři body cílí v rámci digitální gramotnosti na žákovo pochopení, proč je nutné uvádět zdroj, citovat a jednat dle norem (včetně etického chování a respektu k ostatním), zároveň se zaměřují i na schopnosti žáků takové činnosti provádět.

• 5) Ověřte, zda nejde o vyvrácený hoax: Setkal ses někdy s nějakým hoaxem? Proč myslíš, že něco takového vzniká? Pokud bys měl nějaký hoax vymyslet, o čem by taková zpráva byla? Proč?

Po ukončení práce s textem přichází samotná aktivita Sázecí pantomima, která je aplikací zmíněných pojmů v rámci dalšího kontextu, to vše ztvárněno neverbální formou komunikace. Učitel rozdělí žáky na skupiny, počet žáků v jedné skupině by měl být zhruba šest.

Učitel vyzve zástupce z každé skupiny, aby šel za ním k tabuli. Všem zástupcům dohromady sdělí potichu, aby zbytek třídy neslyšel, jeden pojem, který mají za úkol předvádět. Po sdělení pojmu a před jeho předváděním si každý zástupce tipne, za kolik vteřin si myslí, že je jeho tým schopný daný pojem uhádnout.

Důležité je, že hráči předvádí postupně a začíná ten, který tipl nejnižší čas. Během pantomimické ukázky se na herce dívá celá třída, ovšem hádat může pouze jeho tým. Čím tedy tým hádá později, tím větší má výhodu, protože viděl ztvárnění hádaného pojmu už od svých soupeřů. Nevýhodou pro takový tým naopak je, že pokud nějaký tým pojem uhádne, další již nepředvádějí.

Soutěžní atmosféru zvyšuje pravidlo, že zástupci mohou své tipy upravovat podle tipů soupeřů.

Shrnutí herního postupu:

1) Učitel sdělí zástupcům pěti skupin, že se bude předvádět pojem počítač.

2) První žák tipne, že to jeho tým uhodne za 20 vteřin, druhý 15, třetí 25, čtvrtý 16, pátý 21.

3) Třetí žák se rozhodne, že tip upraví na 17 vteřin.

4) Učitel tipy zapíše na tabuli a vyzve žáka, který tipoval 15 vteřin, aby začal předvádět jako první.

5) Žák se pantomimicky snaží ukázat pojem počítač, jeho tým hádá a nahlas vykřikuje různá slova. Během 15 vteřin však nikdo neuhádne.

6) Na řadu přichází žák, který tipl 16 vteřin. Začne předvádět a během chviličky se z jeho týmu ozve počítač.

7) Učitel zapíše skupině tohoto zástupce bod, ostatní si odcházejí sednout a učitel volá další zástupce, aby jim zadal nový pojem.

Slova k předvádění (dle textu, s nímž bylo pracováno):

média; selský rozum; internet; počítač; fotografie; autor; smartphone; přemýšlet; webová stránka; lež; hoax; emoce; trestný čin; zdroj; masmédia; informace; Google.

Komentář z pohledu vzdělávacího oboru

Cílem aktivity Sázecí pantomima je zajímavou a netradiční formou zopakovat pojmy, které byly při práci s textem předmětem výkladu a následné diskuse. Neverbální vyjádření ve spojení se soutěžním prvkem ozvláštní hodinu, aktivizuje žáky, zároveň však upozorní na kontext, který je s pojmy spojený. Například vysvětlení slova emoce pomocí slovního popisu vypadá odlišně než jeho pantomimické ztvárnění. Při každém druhu komunikace se zaměřujeme na jiný rys daného pojmy a skutečnosti, s nimiž se pojí.

Pantomima a obecně fyzické vyjádření pohybu před zraky všech spolužáků může být pro některé žáky nekomfortní situací. Propojení s týmovostí a herním prvkem aktivity pomáhá žákovi překonat obavu z vystoupení, může být posunuto jeho sebevědomí a sebedůvěra při projevení se před spolužáky. Aktivita přispívá k dobrému třídnímu klimatu.

Komentář z pohledu gramotností

Aktivita rozvíjí digitální a čtenářskou gramotnost.

Digitální gramotnost. Žák se na základě řízené aktivity zamýšlí nad digitálním obsahem a světem internetu s přesahem k tematice pravdivosti. Při pantomimickém ztvárnění mnohdy spíše abstraktních pojmů si vytváří nové asociace, které jsou s nimi vytvořeny. V rámci uvědomění si kontextu vnímá propojení virtuálního světa, digitálního obsahu a reálného každodenního života.

Čtenářská gramotnost. Výuková aktivita rozvíjí primárně základní linii čtenářské gramotnosti, zejména porozumění textu a interpretaci jeho obsahu nahlas před spolužáky. Žák propojuje text s vlastními zkušenostmi a chováním na sociálních sítích, vyslovuje závěry.

Jak si ověřit informace na internetu?

Kamil Kopecký

(kráceno)

Úvod do problematiky

Internet je masmédium, které je přesyceno velkým množstvím rozmanitých informací nejrůznější kvality. V minulosti byla odpovědnost za pravdivost informace a její ověření kladena na vydavatele konkrétního média, který musel posuzovat v souladu s etickými kodexy zpravodajství a publicistiky. V zásadě platilo, co je psáno, to je dáno (v původním kontextu platilo pro smlouvy). Většina populace byla především příjemci informací, nikoli jejich tvůrci. Produkce informací vyžadovala také finance (kapitál), bez kterého nebylo možné obsah masově rozšiřovat. Významnou úlohu hrály (a dosud hrají) mezinárodní tiskové agentury (sbírají fakta a nic než fakta) = Reuters, Associated Press, ITAR-TASS, stejně jako lokální tiskové agentury – ty mohou sbírat zprávy v domovských zemích a také přejímat zprávy z tiskových agentur a těm dále posílat zprávy lokální = ČTK (Česká tisková kancelář).

S příchodem informační společnosti, otevřením světa internetu a sociálních sítí odpadly veškeré bariéry – produkovat obsah může kdokoli, kdykoli, bez nutnosti disponovat financemi, bez požadavku na ověřování informací. Jen část informací je přebírána z ověřených zdrojů – tiskových agentur a kanceláří. Čtenář je v současnosti zároveň tvůrcem/producentem obsahu (blogy, Youtube kanály, alternativní weby), což na něj klade vyšší nároky – musí umět posoudit, které informace jsou pravdivé a které nepravdivé. Jak si je ale ověřit?

1) Pozor na selský rozum

Velmi často se ve vztahu k dezinformacím setkáváme s názorem, že nám při posuzování pravdivosti informací pomůže docela jednoduše selský rozum. Na ten se však v případě informací šířených online prostorem nelze stoprocentně spoléhat. Selský rozum (zdravý rozum) vychází z vlastní zkušenosti, na základě které pronášíme soudy a hodnotíme, není tak nutné mít znalosti a dovednosti získané např. studiem. Selský rozum je také silně ovlivněn prostředím, ve kterém jsme žili a žijeme, komunitou, ve které se pohybujeme. Selský rozum má sklon ke zjednodušování, schematismu, dogmatismu, protože nebývá podložen kritickým myšlením, naprosto pak selhává při hodnocení věcí/jevů, se kterými nemáme každodenní přímou zkušenost. 

2) Nečtěte pouze titulky

Před tím, než se rozhodnete zprávu přeposlat dále, přečtěte si ji celou – neomezujte se pouze na titulek, který nemusí odpovídat obsahu textu. Cílem titulků je především upoutat vaši pozornost, vyvolat emoční náboj a donutit vás na titulek kliknout či zprávu přeposlat dále.

3) Ověřte zdroj zprávy

Nejdříve je třeba zaměřit se na zdroj zprávy – tedy posoudit, zda je příslušný původce zprávy věrohodný. Pokud jde o web, který obsahuje dezinformace, konspirační teorie, hoaxy apod., neberte jej jako věrohodný zdroj. Zvláště obezřetní buďte v případě zpráv, přicházejících z tzv. dezinformačních webů (viz seznamy dezinformačních webů na Neovlivní.cz). Tyto zprávy nemusí být vyloženě nepravdivé, mohou obsahovat pravdivý základ, který je nepravdivými informacemi obalen, případně se zprávy zasazovány do nesprávného kontextu a spojovány s nesouvisejícími informacemi. Rovněž ověřte, zda zpráva nepochází z vyloženě humoristického či recesistického webu.

4) Ověřte zdroje informací, ze kterých zpráva čerpá

Často se internetem pohybují zprávy, které neobsahují odkaz na žádný zdroj. Samozřejmě neozdrojovaným zprávám bychom neměli věnovat pozornost – mohou obsahovat zcela nepravdivé či zkreslené informace. Nacházíme však také situace, kdy je zpráva podepsána neexistujícím autorem a odkazuje na neexistující autority – např. vědce, celebrity atd. S tímto se setkáváme např. u online podvodné inzerce, která odkazuje na neexistující autority. Internetem putují také zprávy odkazující na názor uznávané, často nežijící autority, a které zároveň odkazují na veřejnoprávní médium (třeba Český rozhlas). I zde je třeba postupovat obezřetně a ověřit si, zda nejde o dezinformaci. Do této kategorie patří např. podvržený citát Jana Wericha, podvržený citát Václava Havla či podvržený citát Zikmunda Lucemburského. Nepravdivé zprávy také často vznikají opisem zahraničního zdroje různé kvality, takže je dobré si text zprávy přeložit třeba do angličtiny (k dispozici máme celou řadu online nástrojů) a vyhledat výskyt přeloženého textu třeba pomocí Google.

5) Ověřte, zda nejde o vyvrácený hoax

Velmi důležité je ověřit si, zda zpráva není pouhým hoaxem, který je již dávno vyvrácen a podroben důkladné analýze. K tomu již máme k dispozici celou řadu specializovaných internetových serverů jak v české, tak i anglické verzi. Zprávu můžete ověřit např. prostřednictvím serverů www.hoax.cz, www.manipulatori.cz, www.demagog.cz, www.hatefree.cz apod.

6) Pokud zpráva obsahuje fotografie či videa, ověřte jejich původ

Zprávy šířené internetem často obsahují vizuální či audiovizuální doprovod, který lze v prostředí internetu rovněž ověřit. Pozor na kontext! V řadě případů fotografie či videa neodpovídají situaci, kterou popisují. Běžné jsou také různé druhy manipulací s fotografiemi, koláže apod. V případě ověřování původů videí je nutné vyhledat původní video pomocí klíčových slov, která odpovídají obsahu videa, případně podle názvu souboru s videoobsahem. Využít můžete také mapovací systém Google Street View a ověřit si, jak ve skutečnosti vypadá místo, ke kterému se daná zpráva vztahuje.

Zdroj: e-bezpeci.cz; dostupné na WWW: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/o-projektu/prava-lez-na-internetu.

[1] Při zapojení v rámci neformálních vzdělávacích aktivit (například kroužek nebo letní tábor) doporučuji využít k předvádění jména pohádkových postav, povolání, známé osobnosti, různé vlastnosti aj.

Literatura a použité zdroje

KOPECKÝ, Kamil. Jak si ověřit informace na internetu? [online]. 2018. [cit. 2019-11-23]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/o-projektu/prava-lez-na-internetu.