Rozvoj komunikativních kompetencí v předmětu Informatika a informační a komunikační technologie

1. ročník 2. pololetí – prezentace (délka mluvené prezentace cca 5 min)

Vytvoření prezentace nějaké firmy, organizace, zajímavého výrobku či školy s dodržením již probraných zásad (typografických, grafických, gramatických apod.), včetně zásad pro prezentování a mluvený projev.

2. ročník 1. pololetí –  referát „Aplikace informatiky a vliv počítačů na okolní svět“ (cca 7 min)

Možná témata: robotika, umělá inteligence, vliv na zdraví člověka, PC pro handicapované, vliv na životní prostředí, budoucnost apod. Příspěvek byl již částečně odborný, musel splňovat náležitosti pro prezentaci a mluvený projev. Musely být náležitě uvedeny zdroje informací a součástí bylo i odevzdání tištěné podoby shrnutí (1–2 odstavce) nejdůležitějších pojmů pro ostatní žáky.

2. ročník 2. pololetí – referát „Hardware“ (cca 9 min)

Tématy jsou jednotlivé části počítače. Referát se podobá odborné přednášce, vysvětluje funkce zařízení, parametry či aktuální cenu. Referát je zpracovaný v podobě webových stránek. Musely být náležitě uvedeny zdroje informací, odkazy na podrobnější informace a ceny zařízení. Součástí bylo i odevzdání tištěné podoby shrnutí nejdůležitějších pojmů pro ostatní studenty v rozsahu jedné strany A4. Po představení prezentace by měl student adekvátně reagovat na dotazy k tématu.

Dále jsem musela vyřešit problém, jak přimět ostatní žáky, aby dávali pozor. Měli za úkol nejen sledovat prezentaci, ale dělat si také poznámky podle předem připravených kritérií. Po skončení prezentace, případně po zodpovězení dotazů, byl prezentující žák ohodnocen. Určený spolužák měl za úkol kriticky zhodnotit jeho výkon. Všichni znali podmínky zadání a mohli se na hodnocení dopředu připravit. Cílem bylo kromě udržení pozornosti žáků také naučit je hodnotit práci druhých, kriticky přemýšlet a vyvarovat se častého hodnocení typu „bylo to dobré“. Vždy muselo zaznít, v čem, proč, a to jak v kladech, tak v záporech. Mělo to samozřejmě svá úskalí, spolužáci většinou drží při sobě a samozřejmě si svou práci navzájem ze zištných důvodů jen chválí. Dobrovolně bylo možné psát si z referátů poznámky, protože část tohoto učiva byla pak zařazena do testů.

Hlavně zpočátku překonávali žáci řadu obtíží. Jednak museli připravit samotný obsah referátů. Poté jej museli nějak zpracovat podle předem zadaných podmínek. Následně jej museli prezentovat, což byl největší kámen úrazu. Museli překonat strach z mluveného přednesu před ostatními. Častou chybou bylo, že referát pouze přečetli z papíru. To jsem za správně přednesený referát neuznávala. Také se ukázalo, že spousta žáků neumí mluvit v delších souvislejších větách. Přednášet také něco jiného, než co bylo napsáno v prezentaci, dokázalo zpočátku jen málo žáků. Upozornění na jejich gestikulaci (pohyb na židli, houpání se apod.) připadalo ostatním směšné, ale málokdo se dokázal při vlastním projevu stejným chybám vyhnout. Také upozornění na stále se opakující slova (tzv. berličky: tak, vlastně, takže apod.) bylo k pousmání. Po přednesení referátu museli žáci reagovat na dotazy k tématu, což některým činilo potíž. Ze všech částí vystoupení se dalo dobře poznat, jak se žák věnoval přípravě a kolik času mu zabrala. 

Kritéria hodnocení jsem stanovila při zadání prezentace a nepatrně se lišily podle probíraných témat:

• délka mluveného projevu
• srozumitelnost a plynulost projevu
• sladění mluveného projevu s promítanou prezentací
• chyby – gramatické, typografické a jiné
• grafická úprava prezentace
• správné věcné zpracování tématu
• odkazy a zdroje

Žákům se celkem dařilo vytvořit hezkou prezentaci, avšak mluvený projev často dobrý dojem zkazil. Musím ale říci, že po několika takto připravených mluvených prezentacích si už dávali pozor a často si sami uvědomili vlastní chyby.

Obvyklé chyby a prohřešky:

• nečitelnost prezentace (nedodržení kontrastu mezi barvou písma a pozadím)
• zdlouhavé animace a efekty
• strohá textová prezentace bez obrázků
• neuvedení zdrojů, případně uvedení jen jednoho zdroje (neověření pravdivosti informací)
• typografické chyby a gramatické chyby

U mluvené části prezentace:

• čtení textu z promítané prezentace místo vlastního projevu
• opakování stále stejných slov ve větách (takže, vlastně, tak, hm, no a jiných)
• nedívání se „do publika“, ale do papírů, na zeď, z okna a jinam nepůsobilo dobrým dojmem
• přehnaná gestikulace, popojíždění na kolečkové židli, přepínání propisky apod.
• neschopnost doříci celou větu (v půlce žák zjistí, že to myslel trochu jinak, a pokračuje ve větě úplně jinak)
• odhadnutí délky projevu, aby stihli říci všechno za přibližně daný čas

Argument, že takový přístup k výuce nerozvíjí týmovou práci, je sice pravdivý, nicméně pouze takto je zaručeno, že každý žák individuálně ukáže, co umí. Může mít sice prezentaci vypracovanou s pomocí někoho jiného či někým jiným, ale způsob přednesení to většinou odhalí. Práci, které věnuji svůj čas a úsilí, dobře znám, a tím pádem umím zpaměti říci, o čem je. Avšak práci, kterou udělal někdo jiný, musím nejdříve dostatečně nastudovat, jinak vlastně nevím, o čem je. Tolik času tomu žáci nevěnují, a tak se dobře pozná, kdo si sám kvalitně prezentaci připravil.

Za jednu vyučovací hodinu vyjde čas na 3 až 7 žáků, což celkově zabere 2 až 5 vyučovacích hodin.

Z uvedeného příkladu řešení výuky předmětu Informatika a ICT jsem se snažila rozvíjet následující komunikativní kompetence z RVP G:

• s ohledem na situaci a účastníky komunikace efektivně využívá dostupné prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu;
• používá s porozuměním odborný jazyk a symbolická a grafická vyjádření informací různého typu;
• efektivně využívá moderní informační technologie;
• vyjadřuje se v mluvených i psaných projevech jasně, srozumitelně a přiměřeně tomu, komu, co a jak chce sdělit, s jakým záměrem a v jaké situaci komunikuje; je citlivý k míře zkušeností a znalostí a k možným pocitům partnerů v komunikaci;
• prezentuje vhodným způsobem svou práci i sám sebe před známým i neznámým publikem;
• rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích, správně interpretuje přijímaná sdělení a věcně argumentuje; v nejasných nebo sporných komunikačních situacích pomáhá dosáhnout porozumění.

Dovolím si říci, že tyto všechny komunikativní kompetence z RVP G byly v tomto typu výuky použity. Navíc se objevovaly další kompetence.

Kompetence sociální a personální:

• přispívá k vytváření a udržování hodnotných mezilidských vztahů založených na vzájemné úctě, toleranci a empatii.

Ohodnocení druhého není nijak jednoduchá záležitost. Studenti jsou vedeni, aby hodnotili podle podmínek zadání, aby konkretizovali svoje připomínky, aby byli objektivní. Zároveň být hodnocen před ostatními také vyžaduje jistou míru sebeovládání.

Kompetence občanské:

• respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí.

Týká se také hodnocení prezentace a osoby, která prezentovala.

Kompetence k podnikavosti:

• uplatňuje proaktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace.

Umět prezentovat svoji práci, ukázat, že něco umím, že něco vím, je pro žákův budoucí život asi nejdůležitější.

Ze vzdělávací oblasti Jazyk a  jazyková komunikace se tímto přístupem podporují následující kompetence:

• v mluveném projevu ovládá zásady spisovné výslovnosti a pro účinné dorozumívání vhodně užívá zvukové prostředky řeči (modulace síly, výšky hlasu a tempa řeči; umístění přízvuků a pauz, správné frázování);
• v mluveném projevu vhodně užívá nonverbálních prostředků řeči;
• při tvorbě vlastního textu mluveného i psaného využívá základní principy rétoriky;
• efektivně a samostatně využívá různých informačních zdrojů (slovníky, encyklopedie, internet).

Tyto kompetence se v hodinách českého jazyka dají jen těžko ověřovat, natož rozvíjet, vzhledem k hodinové dotaci předmětu a počtu žáků ve třídě. V praxi ani v jiných předmětech nebývají komunikativní kompetence ověřovány a rozvíjeny.

Ze vzdělávací oblasti Informatika a informační a komunikační technologie se tímto přístupem podporují očekávané žákovy výstupy ze vzdělávacího obsahu Digitální technologie, Zdroje a vyhledávání informací a komunikace, Zpracování a prezentace informací.

Na závěr musím říci, že je pro mě důležité, abych podporovala styl výuky, kdy si žáci mohou něco sami co nejvíce vyzkoušet. To, co sami prožijí, jim umožní poučit se z vlastních chyb, nehledě na to, že si to budou pamatovat déle, než kdyby se to naučili na test. Věřím, že to všem pomohlo nejen vzhledem k přípravě na ústní maturitní zkoušku, ale že to využijí i v dalším studiu.

Reflexe

Po absolvované výuce se žáci cítili při mluveném projevu jistěji, věděli, jakých chyb se mají vyvarovat.

Literatura a použité zdroje

Klíčové kompetence na gymnáziu. Praha : VÚP, 2008.

JEŘÁBEK, Jaroslav. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. 1. vyd. Praha: VÚP, 2007. 100 s. ISBN 978-80-87000-11-3.