Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek zdůrazňuje uplatnění tvořivosti, originality, fantazie, nutnosti navazovat vhodná témata ke komunikaci, věnovat se rozvíjení slovní zásoby a správnému pochopení významů slov. Ukazuje na možnost využití tradic, obyčejů i zvyků při komunikaci, ale také aktuálních témat ze současného života.
Při práci se žáky i studenty je třeba klást důraz na činnostní pojetí vyučování, na soustavné navozování situací, které otevírají další možnosti pro uplatnění tvořivosti, originality i fantazie v různých situacích. Nezbytným předpokladem úspěchu je soustavná péče o rozvoj komunikativních dovedností žáků i studentů. Schopnost dobře a vhodně komunikovat, ale také porozumět jiným lidem by měla prolínat celou výukou na všech stupních našich škol. Mateřský jazyk přispívá k rozvoji myšlení žáků i k jejich úspěšnému zvládnutí předmětů dalších, neboť jeho prostřednictvím dochází k integraci a doplnění znalostí získaných v jednotlivých předmětech. Jazyk tak přestává být pouze nástrojem dorozumění, ale stává se prostorem, v němž člověk žije. Velmi důležité je vžít se do role žáků a pokusit se vidět okolní svět jejich očima, nechat se inspirovat jejich prožitky a zážitky. Na základě těchto skutečností uvádíme několik námětů pro pedagogickou praxi, které mohou přispět nejen ke zpestření výuky, ale přinést mladým lidem mnoho nových poznatků i citových prožitků.
Doporučujeme vést žáky i studenty k tomu, aby si uvědomovali např. tradice i obyčeje, aby se pokusili oživit a zachovat staré zvyky. Můžeme připomenout několik autentických názorů žáků (přepisy diktafonových nahrávek v rámci nácviku a rozvoje komunikativních dovedností) v souvislosti s vánočními svátky: Vánoce jsou pro ně nejvoňavější svátky v roce, není to jenom vánoční stromeček a dárky, ale především čas, kdy jsme všichni spolu, dny pohody a klidu, v některých rodinách dokonce zachování krásné tradice.
V předvánoční době se nám osvědčilo zařazovat různá vyprávění, např. Co mi vyprávěl vánoční stromeček (baňka na vánočním stromku). Co mi vyprávěl vánoční kapr aj. Děti si rády povídají s věcmi, které je obklopují, o Vánocích třeba se svými vánočními stromky. Vžívají se do jejich situace a pokoušejí se o různé fiktivní reakce, které podle jejich mínění nejlépe vystihují určitou skutečnost: Pořád mě taháte za větve, ozdoby, dáváte na mě čokolády, světýlka a další harampádí. Nemám moc lehký život... Slyšel jsem, že takové stromky skončí někde na smetišti, v popelnici či pohozené venku... A vánoční kapři? Ti obvykle ve všech našich nahrávkách končí zase v rybníku nebo v řece. Za zmínku stojí i zamyšlení nad tím, proč se v dnešní době už Vánoce neslaví tak, jako za doby našich pradědečků a prababiček. Není proto jistě náhoda, že v současné době se lidé vracejí ke slaměným ozdobám, k jablíčkům i perníčkům.
Možná, že by děti více potěšil méně honosný dárek, jak uvádí jeden žák základní školy: Pod stromečkem dříve děti neměly lego, panenky Barbie ani autíčka na ovládání, ale dřevěné hračky – koníčky, zvířátka a děvčátka dostávala hadrové panenky. Tyto hračky jim vyráběli tatínkové, maminky, babičky a dědečkové.
Osvědčilo se pranostiky, zvyky či obyčeje dále rozvíjet v konverzačních tématech, a to nejen v rámci vyučování českého jazyka. Vhodně lze uvedené náměty spojit např. s poznáváním nářečí jednotlivých oblastí (Milý svatý Matěji máme v tobě naději, abys nám dal kadlátke do té naši zahrádke.). Bába kořenářka dokázala např. svoje „nářeční” desatero vyjádřit stručně a výstižně: Kořeníčko, koření, / vod Boha stvořený,/ tebe nesmí slunce rušit, / ty se musíš v stínu sušit, / ha ja musím pytel hušít, / co v ňom bureš zavřený.
Velký zájem vzbuzuje seznámení s etymologií různých názvů či rčení, která rozšiřují obzor žáků a pomáhají jim lépe pochopit tradici i jazykovou kreativitu našich předků. Staří Slované označovali např. roční období podle toho, jaký ráz v nich měla příroda, svět rostlin i zvířat. Poslední měsíc v roce prosinec byl uváděn někdy také jako prasinec (připomínáme v této souvislosti např. vyobrazení prasátka na Mánesově orloji v Praze), jde však o podobnost čistě náhodnou. Význam slova souvisí se slovem siný, tj. bledý, šedý. Šlo o měsíc, který se vyznačuje těmito nevýraznými, mdlými barvami v přírodě i v ovzduší. Jistě zaujme i listování v lidovém kalendáři, v němž se promítl význam sklizně ovoce nebo různých plodin. Když se někdo narodil ve višních, bylo to pravděpodobně v polovině června a višně v tomto případě asi znamenají třešně. Pro sklonek léta platilo ještě označení v hruškách (asi druhá polovina srpna) nebo ve švestkách (v září).
Jedním z hlavních úkolů vyučujících by mělo být rozšiřování slovní zásoby žáků. Jde o úkol náročný, neboť v souvislosti s rozvojem vědy a techniky dávají žáci přednost počítačům před četbou. Městské děti si např. nedovedly nic představit pod pojmem netopýr. Přistoupili jsme proto k vyprávění příběhů, které mohli žáci s netopýrem prožít. Uvádíme příklad vypravování žáka 3. třídy, ztížený tím, že měl použít co nejvíce vyjmenovaných slov:
Netopýr
Byl jeden netopýr, který pořád vzlykal. Bydlel ve starém mlýně. Jednou šel mlynář se synem mlít. Kluk říkal, že vyleze pro pytle. Chlapec vylezl na půdu a uviděl vzlykajícího netopýra. Chlapec se zeptal: proč vzlykáš, netopýre? Netopýr mu odpověděl. Vzlykám, protože nemám kamarády. Kluk řekl: nemáš kamarády, protože jsi napůl myš a napůl pták. Já bych mohl být tvým kamarádem. Jakmile to netopýr uslyšel, přestal vzlykat. Od té doby už netopýr nevzlykal.
Při nácviku mluvního projevu jsme vycházeli také z dalších námětů, které vedly žáky k zamyšlení nad svým okolím, např. Co máme za humny? Ze spontánních reakcí žáků vyplynulo mnoho námětů, jichž můžeme využít nejen při práci na základní škole, ale také při výuce na vysoké škole. Jako příklad uvádíme několik autentických výroků žáků k tématu Co si pamatuje krajina kolem mne?
Já bych se snažila o to, aby si mě ta krajina moc nepamatovala, protože když si mě ta krajina pamatuje, asi jsem ji nějakým způsobem poškodila. A ten zásah není moc dobrý. – Krajina kolem mne si nepamatuje vůbec nic, protože nemá paměť, ale lidé by si měli pamatovat tu krajinu, protože už brzo nebude.
Odpovědi žáků i studentů často překvapí, ale bezesporu přispějí k schopnosti správně a vhodně vyjádřit myšlenky a zamyslet se nad vztahem k okolí, v němž žijí.
Čeština všední i nevšední. Praha: ČSAV, 1972. Bez ISBN.
KROBOTOVÁ, M. Cvičení z české stylistiky. Olomouc: Vydavatelství UP, 2003. ISBN 80-244-0608-X .
KROBOTOVÁ, M. a HOLOUŠOVÁ, D. Vliv tradice a prostředí na rozvoj komunikativních dovedností žáků. In Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní. VI. ročník. (Zborník príspevkov z konferencie, ktorá sa konala v decembri 2001.) Bratislava: Univerzita Komenského, Pedagogická fakulta, 2002, s. 37-41. ISBN 80-88868-77-7.
KROBOTOVÁ, M. a HOLOUŠOVÁ, D. Využití tradic v hodinách českého jazyka. In Tradiční a netradiční formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2004, s. 41-44. ISBN 80-244-0814-7.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
