Rozvoj dovedností poznávání – vnímání a soustředění
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Rozvoj dovedností poznávání – vnímání a soustředění
Tento příspěvek navazuje na článek „Výuka OSV v prvních dvou ročnících ZŠ: „Úvod“ a přináší praktické náměty pro realizaci kurzů OSV v nejnižších třídách ZŠ.
Z hlediska školní úspěšnosti je rozvoj v oblastech percepčních funkcí, sensomotorické koordinace a pozornosti podstatný. Nejprve proto několik stručných připomínek k těmto kvalitám.
Vnímání
Nechci se zde zabývat konkrétními projevy vývoje zrakového a sluchového vnímání u žáků mladšího školního věku, protože je to za prvé téma značně obsáhlé a za druhé každý elementarista by měl mít v tomto ohledu na základě předchozího studia jasno.
Co bych si však přála, je vyzdvihnout důležitost rozvoje percepčních strategií, protože žáci mladšího školního věku postupují při poznávání nahodile a nemají žádný systém. Zejména jde-li o nový, nepřehledný úkol.
Přitom i malí školáci jsou po nácviku schopni systematické explorace, tj. prohlížet a zkoumat věci podle určitého řádu, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že nic nevynechají a že jejich poznání objektu či jevu je kvalitnější. Jsou schopni analýzy (vnímání a rozlišování částí celku) i syntézy (vnímání vztahů mezi detaily, kontextu). Je důležité, aby věděli, jak při vnímání postupují, a aby si postupně osvojili efektivní strategie poznávání.
Důležitá je v této oblasti i podpora koordinace a integrace různých způsobů vnímání tak, aby bylo využito celé šíře možností poznávání.
Soustředění
Schopnost soustředění je, jak bylo řečeno, nezbytnou podmínkou školní i životní úspěšnosti. Závisí na ní zpracování podnětů a aktuální orientace v prostředí, kontrola vykonávané činnosti, uplatnění znalostí a dovedností a další složky výkonu.
Kvalita a kapacita pozornosti je stejně jako v případě výše zmíněného vnímání závislá na vyspívání CNS. Přesto lze obě složky vhodnými metodami podpořit.
Pokud je dítě školsky zralé, je schopno se na konci první třídy soustředit na určitou činnost maximálně 10 minut. V tomto ohledu záleží i na typu činnosti a druhu vnímaných podnětů – na zrakové podněty je schopné se soustředit déle než na sluchové. Proto je např. tak důležité neprezentovat látku formou výkladu. Činnosti je nutné střídat a ve vhodných intervalech zařazovat „odpočinkové“ chvilky a aktivity.
Ve druhé třídě se maximální délka koncentrace prodlužuje jen o necelé dvě minuty. Na tento fakt je nutné pamatovat jak při výstavbě hodin běžných předmětů, tak při konstruování hodin OSV.
Spolu s prodlužující se možnou délkou soustředění se zlepšuje i schopnost ovládat její zaměření. Zpočátku se žáci ještě nechají poměrně snadno vyrušit nepodstatnými podněty. Teprve postupně se učí selektivně zaměřit pozornost a eliminovat vliv rušivých jevů. Jelikož však jde podstatnou měrou o schopnost danou zráním, existují mezi žáky značné rozdíly. Je třeba kombinace trpělivosti a tolerance s důsledností a vhodně volenými a řazenými aktivitami.
Velký problém představují v této oblasti žáci s poruchami typu ADHD a LMD. Schopnost soustředit se může být u nich natolik omezena, že do velké míry znemožňuje úspěšnou školní práci, a navíc jejich rušivý vliv ztěžuje soustředění ostatním žákům.
To se promítá i do práce na tématech OSV. Příkladem může být nácvik relaxačních technik (př. imaginace), kdy může rušení zcela znemožnit další práci. Je pak třeba pečlivě zvažovat, jak dále postupovat.
Na druhou stranu je to pro žáky jasně viditelný příklad jinakosti, a pokud s ním učitel dokáže pracovat, obohatí se tím všichni žáci, s i bez poruchy (je např. možné dát si žáka hned vedle sebe a usměrňovat ho dotykem, nechat ho zvolit si jinou polohu, umožnit mu použít pomůcky, jako třeba mačkací míčky na odreagování neklidu, trénovat s ním samostatně, v krajním případě pro něj zvolit jinou nerušivou činnost, poskytnout mu zpětnou vazbu od ostatních atd.).
Didaktická specifika tématu
Téma budování dovedností poznávání je specifické v tom, že se přímo nabízí propojení s obsahem i metodami jednotlivých výukových i výchovných předmětů. Z toho jsem vycházela při konstrukci programu a snažila se ilustrovat různé možnosti využití tohoto potenciálu.
Právě proto však, že je rozvíjení schopnosti poznávání tak úzce spjato s látkou i metodami předmětů prvního ročníku, platí více než v ostatních případech, že jde pouze o ilustraci možností, jak je zpracovat. Nyní ke konkrétnějším východiskům.
Důležité je podporovat v průběhu výuky rozvoj všech smyslových modalit. Co se týče zraku a sluchu, ty jsou rozvíjeny v prvním ročníku především v rámci českého jazyka a matematiky přirozeně a kontinuálně. Je to dáno povahou učební látky i metodami, které se při jejím předávání žákům ve výuce používají. Jmenovitě je rozvoji dovedností poznávání ve výuce věnováno hlavně tzv. přípravné období (předčtenářské, předpočtářské), zaměřené na dovednosti potřebné zejména pro čtení, psaní a počítání, ale proces jejich zkvalitňování pokračuje po celý první ročník.
I kdyby nebyl jejich rozvoj podporován zacílenou reflexí, vývoj a povaha učební látky v tomto období samy o sobě zaručí normálně se vyvíjejícímu žákovi progres v této oblasti.
Zapojení OSV však poskytne použitím specifických metod příležitost rozvíjet dovednosti uvědoměle, a naučit se tak více.
Pokud jde o ostatní smysly, tedy hmat, čich, chuť a také propriocepci, těmto modalitám není ve výuce běžně věnováno příliš prostoru. To je ovšem chyba, protože čím více smyslů člověk do poznávání okolního světa zapojí, tím bohatší škálu vjemů získá a tím přesnější a živější budou jeho představy, což pozitivně ovlivní způsob přemýšlení. S takovými představami potom lze operovat v mysli účinnějším způsobem – např. představa čísla vytvořená na základě multisensorických vjemů je daleko přesnější a pro žáka je potom snazší s ním operovat (třeba při řešení či vytváření slovních úloh).
Na závěr uvádím přesnější časové zařazení lekce do školního roku, aby bylo jasné, ve které fázi výuky základní gramotnosti se žáci nacházejí (a s čím musí učitel při plánování lekcí počítat). Program je navržen pro březen, kdy žáci ještě nezvládají číst (tím pádem ani psát) všechna písmena a počítají krátce v oboru do 10.
PODTÉMATA KURZU A JEJICH OBECNÉ A KONKRÉTNÍ CÍLE
A. MULTISENSORICKÉ VNÍMÁNÍ – umožnit žákům vnímat všemi smysly
Žáci:
jsou schopni říci, které smysly a orgány spolu souvisí;
uvědomují si význam všech smyslů a dokáží ho popsat vlastními slovy;
vyzkouší, jak jednotlivé smysly fungují a co se stane, jsou-li omezeny;
vyjmenují příklady činností, v nichž se uplatňují jednotlivé smysly;
jsou schopni reflektovat význam jednotlivých smyslů pro učební činnosti;
pomocí rozšířené slovní zásoby jsou schopni reflektovat aktivity zaměřené na smysly a soustředění.
B. JEDNOTLIVÉ SMYSLY – trénink konkrétních smyslových modalit a dovedností
Žáci:
rozvíjejí zrakové a sluchové diferenciace;
rozlišují zrakem figuru a pozadí;
rozvíjejí citlivost jednotlivých smyslů;
aktivizují a rozvíjejí zrakové, sluchové, čichové, chuťové a hmatové paměti;
procvičí.
C. SOUSTŘEDĚNÍ – zlepšit schopnost soustředění
Žáci:
vlastními slovy definují soustředění;
chápou a jsou schopni vyjádřit význam soustředění pro učení;
vědí, co (které vlivy) narušují jejich soustředění;
vyzkouší si prakticky vliv dechových, imaginačních a pohybových cvičení na zklidnění a zlepšení schopnosti soustředit se;
uvědomují si vlastní tělo a dokáží s ním vědomě pracovat (rozvoj propriocepce).
D. SEBEORGANIZACE – zprostředkovat žákům možnosti ovlivnění vlastních výkonů
Žáci:
chápou význam tréninku v učení se novým dovednostem (dovednostem, které potřebují zlepšit);
vyzkouší některé způsoby, jak zlepšit svůj výkon v různých činnostech souvisejících se smyslovým vnímáním a soustředěním.
E. SYSTEMATICKÉ VNÍMÁNÍ – nacvičit možný způsob explorace vizuálního materiálu
Žáci:
jsou schopni systematické explorace vizuálního materiálu.
Konkrétní zpracování kurzu viz příloha.
Literatura použitá v seriálu:
DUBEC, Michal. Třídnické hodiny : Metodika práce třídního učitele s tématy osobnostní a sociální výchovy. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 82 s. ISBN 978-80-87145-20-3.
HERMOCHOVÁ, Soňa . Skupinová dynamika ve školní třídě. 1. Kladno : AISIS, 2005. 169 s. ISBN 80-239-5612-4.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy I : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-672-1
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy II : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-673-X.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy III : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-817-1.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy IV : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-818-X.
HLADKÝ, Radim; BUKÁČKOVÁ, Miroslava. Adaptační /stmelovací) soustředění : Kurz osobnostně sociální výchovy pro žáky 1. ročníku ZŠ. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 30 s. ISBN 978-80-87145-21-0.
Výchovné poradenství. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. 249 s.
KUTÁLKOVÁ, Dana. Jak připravit dítě do 1. třídy. 1. Praha : Grada, 2005. 168 s. ISBN 80-247-1040-4.
MÉGRIEROVÁ, Dominique. 100 námětů pro dramatickou výchovu : Hry a cvičení pro děti od 3 do 10 let. 1. Praha : Portál, 1999. 112 s. ISBN 80-7178-288-2.
ŠIRCOVÁ, Ivana. Bystříme své smysly. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 50 s. ISBN 978-80-87145-35-7.
ŠVEJDOVÁ, Hanka. „Maxi, nezlob“ : Vzdělávací projekt pro děti předškolního věku. 1. Plzeň : Pedagogické centrum Plzeň, 2004. 38 s. ISBN 80-7020-135-5
SRB, Vladimír. Jak na osobnostní a sociální výchovu : Výchozí příručka k metodikám OSV. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 60 s. ISBN 978-80-87145-00-5.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I : Dětství a dospívání. 1. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.
VALENTA, Josef. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. 1. Kladno : AISIS, 2006. 226 s. ISBN 80-239-4908-X.
