Rozlišování délek samohlásek u žáků s cizím mateřským jazykem
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Rozlišování délek samohlásek u žáků s cizím mateřským jazykem
4,0 (4 hodnocení)
Příspěvek se věnuje problematice sluchového vnímání a následně rozlišování délek samohlásek v českém jazyce u žáků cizinců.
Cíl výuky
Ocitnout se v cizí zemi, byť se svými rodiči, není pro žádné dítě jednoduché. Když navíc neumí jazyk hostitelské země, je to pro ně podstatně horší. Vstupuje do prostředí dětí, které mluví jinak, potřebuje se naučit řeč, vnímat ji a aktivně se jí vyjadřovat. Neví, jak dlouho v zemi bude, zda ho nečeká nějaký přesun do další země. O tom rozhodují rodiče. Těmto dětem se začíná říkat "letištní děti", neboť téměř ihned po příletu nastupují do školy, aniž by znaly český jazyk. Nejprve se potřebují naučit základy řeči, aby se vůbec dorozuměly. Důležitý je pro ně i rozvoj sluchového vnímání českého jazyka, aby se v jeho systému orientovaly.
Sluchové vnímání je třeba rozvíjet i u žáků cizinců, kteří již česky hovoří, ale v jejichž psaném projevu se objevuje velké množství chyb v rozlišování délek. Příčinou může být to, že v mateřském jazyce žáka cizince neslouží délka slabiky jako nositel významu slova. Důsledkem pak je nerozlišování českých slov, která se liší pouze délkou některé slabiky. Nerozliší význam, neboť nerozliší sluchový rozdíl.
Východiska:
žáci cizinci, kteří nerozumí českému jazyku vůbec
žáci cizinci, kteří hovoří českým jazykem v podstatě plynně, ale velmi chybují v rozlišování délek v českém psaném projevu.
1. Výstup vzhledem k RVP ZV
Rozvinout sluchové vnímání na úroveň vnímání rytmu a následně délek české řeči, které nesou významový příznak.
2. Cíl na úrovni definice čtenářské gramotnosti
Doslovné porozumění - dekódování psaného textu a budování porozumění na doslovné úrovni se zapojením dosavadních znalostí a zkušeností.
3. Očekávané výstupy vzdělávacího oboru český jazyk
Rozlišuje grafickou a zvukovou podobu slova, člení slova na hlásky se správnou výslovností, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
4. Cíle na úrovni klíčových kompetencí
V oblasti sociální a personální: Zlepšení komunikační dovednosti žáka cizince, a tím posílení jeho postavení v kolektivu a získání schopnosti účinně spolupracovat ve skupině.
Kompetence k učení: Žák poznává smysl a cíl učení, posoudí vlastní pokrok a pojmenuje problémy bránící učení, s pomocí si naplánuje, jakým způsobem by mohl svůj psaný projev zdokonalit.
Kompetence komunikativní: Rozumí promluvám druhých lidí a vhodně na ně reaguje.
Škola: ZŠ Táborská 45, Praha 4 Realizátor: PhDr. Kamila Balharová – speciální pedagog
Realizace – postup a metody
Ráda bych poukázala na problémy žáků cizinců, kteří se již česky dorozumí, ale často chybují v psaní délek. Mnoho dětí cizinců se zde také narodilo a vyrůstalo nebo jsou zde již delší dobu a česky zdánlivě umí. Pro jejich nástup do školy je to velkou výhodou. Obvykle se již plynně dorozumí jak se svými spolužáky, tak s učiteli. Problémy nastávají až v druhé třídě, kdy se učí v češtině délky samohlásek. Najednou se objevuje velká chybovost v jejich psaní. Přitom nepomáhá učení a vysvětlování.
V čem je tedy problém? Velmi často ve sluchovém vnímání, tedy jeho rozvoji. Každý jazyk je jinak nastaven, a tedy jinak podporuje dozrávání sluchového vnímání. Pokud v jazyce není pro jeho porozumění důležité rozlišovat délky samohlásek, pak ani děti nemají tuto dovednost jak rozvíjet.
Zpočátku je dokonce problém cvičit tuto dovednost na českých slovech, neboť znalost češtiny ještě není na takové výši, aby rozeznali významový rozdíl, který vzniká přesunutím, přidáním nebo odebráním délky. Je tedy potřebné nejprve procvičit rozlišování délek pouze na skupině tónů, tedy předstupni mluvené řeči. K tomu může pomoci volně použitelný program SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ.
Cílem je procvičit sluchové vnímání a soustředění. Na vstupní stránce se ozve tón, který je zde proto, abyste si nastavili hlasitost zvuku před započetím práce. Pokud se na tuto stránku budete vracet z vlastní hry, už ho neuslyšíte. Poté si volíte jedno z následujících cvičení:
cvičení počet tónů procvičuje sluchovou paměť,
melodie připravuje sluch na vnímání a rozlišování větné melodie,
rytmus procvičuje rozlišování délek tónů.
Žáci sbírají za správné splnění úkolu červené jahůdky. Bílá jahůdka značí, že se jim úkol nezdařil. V každém cvičení je pouze 7 úkolů, aby bylo možné se dostatečně soustředit na práci a ta netrvala příliš dlouho. Pokud se žák splete, objeví se mu o tom informace a může si poslechnout zvuky ještě jednou, nebo rovnou pokračovat na další úkol.
1.1 Rytmus
Žáci si volí cvičení podle dalších kritérií:
náročnost – počet procvičovaných tónů (3 nebo 4)
umístění rozlišovacího znaku mezi tóny – na prvním, posledním místě ve skupině tónů, uvnitř skupiny nebo všechno (závěrečné procvičení, kdy se délka může vyskytnout kdekoli)
krokování.
Ve cvičeních kromě krokování porovnávají, zda jsou skupiny tří nebo čtyř tónů stejné, nebo se liší svou délkou.
Tak jako v českých slovech, kdy záměna může být v první slabice, poslední nebo uvnitř slova, lze zde vybrat, zda se budou skupiny tónů lišit pouze prvním tónem, posledním nebo uprostřed. Nejsnadnější bývá pro žáky rozlišit, zda se slova liší první slabikou, tedy prvním zvukem. Pak následuje poslední slabika (zvuk) a nejtěžší bývá slabika (zvuk) uprostřed. Proto je vhodné při cvičeních začínat motýlem s označením první, kde se bude ve skupině tónů lišit nebo zůstane stejná pouze délka prvního tónu.
Pokud jsou již všechna cvičení zvládnuta, lze přistoupit k celkovému procvičování.
Krokování
Kromě poslechu lze tato cvičení využít i v okamžiku, kdy je k dispozici pouze jeden počítač. Pokud žákům nejde sluchová analýza a syntéza slov, tak si slova po jednotlivých hláskách krokují. Krátkým krokem (slepičí ze hry Honzo vstávej - pata nohy se dotkne špičky předchozí nohy) označuje žák krátkou samohlásku a všechny souhlásky, dlouhý krok udělá žák při dlouhé samohlásce. Podobně lze cvičit se zvuky. Mezera mezi jednotlivými zvuky je dost dlouhá i na toto cvičení. Nicméně zpočátku budete mít pocit, že to vůbec nejde.
Kartičky
Další variantou je, že si žáci vyrobí dvě kartičky. Na jednu napíší modrou fixou velké S - stejné a červenou fixou velké R - různé. (Barvy pomáhají učiteli v rychlejší orientaci při kontrole správnosti a podle barvy se také orientují žáci na začátku první třídy.) Učitel pustí zvuky a žáci po poslechu mají rozhodnout, zda se jednalo o zvuky stejné nebo různé. Na pokyn UKAŽTE, zvednou kartičku se S nebo R. Učitel ukáže pro kontrolu správnou kartičku.
1.2 Počet tónů
V těchto cvičeních si žáci procvičují sluchovou paměť a schopnost odhadování počtu slyšených zvuků. Úkolem je postřehnout, kolik tónů zaznělo.
Jako výchozí je v programu nastavena obtížnost 3, při které se ozývá jeden, dva nebo tři tóny. Jedná se o nejlehčí úroveň, kdy si žáci procvičí, jak se s programem pracuje. Dále si mohou nastavit obtížnost 3 - 8. Číslo znamená nejvyšší počet tónů, který se může ozvat.
Veďte děti k tomu, aby se snažily tóny odhadovat a ne počítat. Pokud to však nejde, nechte je. I tak budou procvičovat sluchovou paměť a soustředění na zvuk.
Modrý motýl obsahuje jednu skupinu zvuků, je jednodušší než červený se dvěma skupinami. Dvě skupiny zvuků jsou náročnější na soustředění, i když lze počet zadat jak ihned po doznění jedné skupiny, tak lze oba počty zadat až po odeznění obou skupin nebo v jejich průběhu. To ale má vliv na soustředění. Chci-li si tóny zopakovat a už mi do toho zní další, musím se rozhodnout, co udělám - zda ihned po zaznění zmáčknu počet tónů nebo si obě skupiny nejprve poslechnu a teprve poté označím oba počty tónů. Toto cvičení učí i volit výhodnou strategii, která dítěti vyhovuje a je v ní úspěšnější.
1.3 Melodie
Možná jste si všimli, že někteří žáci nerozeznají, kdy použijete větu tázací a kdy větu oznamovací. Může to být tím, že je nemají dostatečně naposlouchané. Proto je do cvičení zařazen nejen sluchový vjem, ale i zrakový. Ten v okamžiku, kdy žáci neuhodnou správnou odpověď.
V těchto cvičeních si žáci mohou procvičit, zda vnímají kadenci - ukončení výpovědi (věty). Dochází při ní k poklesu hlasu na konci úseku.
Má dvě základní varianty:
kadenci klesavou - je základní pro věty oznamovací,
kadenci stoupavě klesavou - je charakteristická pro věty rozkazovací, přací, otázky doplňovací.
O antikadenci mluvíme tehdy, když jde o intonaci ukončených výpovědí s funkcí zjišťovací otázky (na tyto otázky odpovídáme ano x ne). Je charakteristická stoupáním melodické složky od intonačního centra. Zde používám variantu stoupavě klesavou, která je obvyklejší v Čechách.
Modrý motýl obsahuje dvě melodie a žák má určit, zda jsou stejné, nebo různé. Ve žlutém motýlovi bude žák určovat druh věty. Před sebou má napsané tři věty, jednu oznamovací, jednu tázací (zjišťovací) a jednu rozkazovací. Podle melodie má rozhodnout, kterou větu slyšel. Pokud se rozhodne chybně, může si melodii poslechnout znovu, a navíc uvidí i grafické znázornění melodie. Zelený motýl je nejtěžší. Zde má žák určit pouze znaménko, které by za větou mělo být.
Poznámka: Pro zjednodušení pracuji pouze s větou oznamovací, tázací (zjišťovací) obvyklou v Čechách a rozkazovací. Pokud byste chtěli toto cvičení používat u starších žáků s dyslexií, je potřeba je upozornit i na další druhy vět, které používají stejnou kadenci. Nikde nepoužívám polokadenci, která se uplatňuje v nekoncových větných úsecích.
1.4 Práce s programem
Začínáme pracovat v části nazvané počet. Žák cizinec se s programem seznámí a většinou nebude mít žádné problémy s určením, kolik tónů slyšel. Tím se většinou podaří žáka k práci motivovat, protože každý z nás je rád úspěšný. Stejně tak i žák cizinec, který jinak ve škole může podléhat až depresi z toho, že kolem sebe slyší řeč, které vůbec nerozumí. Proto pracuji s tóny a ne se slovy.
Postupujeme od tří tónů k osmi.
Pokud žák dovede bezpečně rozlišit počet tří, čtyř a pěti tónů, lze postoupit ke cvičení označenému červeným motýlem, kde si má zapamatovat dvě skupiny tónů.
V tento okamžik je také vhodné začít s úkoly označené rytmus. Nejprve provádíme krokování, teprve po zvládnutí tohoto cvičení přecházíme k modrému motýlovi, ve kterém má žák porovnat dvě skupiny tónů, ve kterých se může první tón lišit délkou. Je to podobné jako poslech českých slov, která jsou stejná, nebo se liší délkou na první slabice. Žák cizinec se zde učí vnímat délku jako rozlišovací význam. Přitom se nemusí soustředit na význam slov, kterým případně vůbec nerozumí.
Rytmus – pokračujeme zjištěním, zda žákovi jde lépe rozeznávat poslední tón, nebo vnitřní. U každého žáka to může být jinak. Běžně sice učíme nejprve rozlišovat první, a pak poslední hlásku ve slově. Setkala jsem se však již s mnoha žáky, kterým šlo dříve rozlišování záměn uvnitř slova než na konci. Nu a s poslechem a rozlišováním délek je to podobné.
Část rytmus zakončujeme motýlem označeným všechno. Zde se žák již musí soustředit a uvědomovat si všechny tři nebo čtyři tóny podle zvolené náročnosti, a navíc i polohu tónu, který se liší délkou, ve skupině. Pokud udělá chybu, má možnost stejně jako u ostatních cvičeních porovnat svůj sluchový vjem se zrakovým znázorněním.
Pokračujeme již s využitím slov. Osvědčil se mi materiál určený původně pro nácvik délek u dyslektiků Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek od Olgy Zelinkové (2011). Při práci s tímto materiálem doporučuji používat bzučák ve větším rozsahu, než je v textu uvedeno. Důraz ale klaďte na porozumění významu slov s ohledem na úroveň znalostí slovní zásoby žáka cizince.
Práci se sluchovým programem lze zařazovat na začátek hodin češtiny a pracovat se všemi žáky. Práci s pracovními listy pak na hodiny cvičení z českého jazyka nebo na hodiny speciální péče pokud žákům cizincům věnujete.
Zásady
1) Nespěchejte.
2) Pracujte systematicky, postupujte od jednoduššího ke složitějšímu.
3) Nemusíte vysvětlit hned všechna slova.
4) Využívejte maximálně názornost.
5) Čím častěji tím lépe, ale ne mnoho cvičení najednou.
2. Kazuistiky
Jak je každý žák jiný, musíme přizpůsobit i svůj přístup k němu. Záleží na tom, na jaké úrovni výuky českého jazyka žák cizinec je. Proto uvádím alespoň zkráceně dva konkrétní příklady práce s programem. V prvním případě se jedná o žákyni, která jako mateřský jazyk má ukrajinštinu a tou se u nich doma mluví. Ve druhém případě se jedná o žákyni ze smíšeného manželství, kde se sice doma mluví česky, ale otec cizinec ovlivňuje jazykové vnímání dcery svou verzí češtiny – vůbec nerozlišuje délky.
2.1 Katka
V době, kdy nastoupila na naši školu, jí bylo 9 let. Rodiče Ukrajinci, ale žije pouze s matkou a sestrou, rozumí i mluví poměrně dobře česky, potřebuje však i nadále rozšiřovat českou slovní zásobu. Doma se mluví ukrajinsky. Nastoupila u nás do 4. třídy. V psaném projevu velké množství chyb z neznalosti české gramatiky. Kromě neznalosti vyjmenovaných slov a mnohdy také jejich neporozumění, pozoruji velké množství chyb v délkách. V 5. třídě zaměňuje přídavná jména a podstatná, nechápe přiřazování ke vzorům přídavných jmen. Při pátrání po příčině jsem zjistila, že sluchově nerozlišuje délky koncovek. Sluchovou paměť má dobrou.
Pomáhá jí zraková opora.
Postup výuky
Dívka zařazena na hodiny českého jazyka pro žáky se specifickými poruchami učení.
Základní dovednost
Nácvik rytmu na Kaminetu, zaměřili jsme se na procvičení jednodušší varianty tří tónů. Nejprve jsme procvičovali skupinu tónů, ve kterých se lišil pouze ten první, připodobnění první slabice ve slově. Poté jsme procvičovali poslední, a následně prostřední slabiku. Největší problémy jí dělá poslední tón. Zpočátku často chybovala a zraková opora u opravy jí pomáhala. Postupně se začala zlepšovat. Když už většinou zvládala být úspěšná, přistoupili jsme k druhému kroku.
Cvičení délek ve slově
Práce s délkami od Zelinkové. V předchozím bodě mohla procvičovat sama doma nebo ve školní knihovně na počítači, neboť program je volně na internetu. Zde již ale potřebovala pracovat s někým, kdo zná češtinu a dokáže jí vysvětlit významy slov, která nebude znát, a vysvětlí změny významů při změně délky. K práci jsme používali bzučák častěji, než je u cvičení napsáno. V první části pracovního sešitu jsme ho používali ke každému cvičení.
Zdůrazňování délek - zvýrazněná výslovnost
Po dobu, kdy pravidelně cvičila, nehodnotili jsme v psaném projevu chyby v délkách, pouze jsme je opravili a na konec cvičení napsali počet těchto chyb.
Po absolvování první a druhé fáze bylo ještě třeba asi měsíc zvýrazňovat v diktátech délky. Stačilo však již jen prodloužení délky při výslovnosti. Najednou "jakoby samo od sebe" se upravilo rozlišování přídavných jmen a podstatných jmen a jejich přiřazování ke vzorům. Začala si dobře uvědomovat délku.
Podobně jako u dětí, kdy oba rodiče jsou cizinci, pozoruji tento problém i u dětí ze smíšených manželství, kdy jeden z rodičů je cizinec. Rodič cizinec často i v naučené češtině používá svůj mateřský rytmus řeči. Tím ovlivňuje dítě, které tento rytmus vnímá, a dále uplatňuje ve své výslovnosti, a hlavně ve vnímání řeči.
2.2 Nikola
8 let, narodila se v České republice, manželství smíšené - matka Češka, otec Polák. Rodiče rozvedeni, dívka ve střídavé péči (po týdnu). Na nápravě jsem se domluvila s otcem, matka se zapojit nechtěla. Náprava tedy probíhala systematicky, ale pouze ob týden, když byla s otcem.
Otec mluví velmi dobře česky, ale nevyslovuje délky ani je nerozeznává, neuvědomuje si je, neslyší je, ale nemá poruchu sluchu. Nikola dělá velké množství chyb v psaní délek. Dohodli jsme se, že vyzkoušíme program, který jsem vytvořila pro dyslektiky na rozvoj sluchového vnímání. Otec každý měsíc přišel s dcerou na společnou konzultaci, kde jsme probrali pokrok a stanovili další práci. Otec konstatoval, že i jemu tato cvičení pomáhají, že i on potřebuje a je ochoten cvičení s dcerou dělat. Náprava trvala 7 měsíců, zdánlivě déle, než by cvičení měla trvat.
Postup výuky
Dívka zařazena na hodiny českého jazyka pro žáky se specifickými poruchami učení jako Katka.
Základní dovednost
Nácvik rytmu na Kaminetu – společně s Nikolou a otcem jsme se zaměřili na procvičení jednodušší varianty tří tónů. Nejprve procvičovala skupinu tónů, ve kterých se lišil pouze ten první, připodobnění první slabice ve slově. Poté procvičovala poslední, a následně prostřední slabiku. Největší problémy jí dělají tóny uvnitř slova na rozdíl od Katky. Zpočátku často chybovala a zraková opora u opravy jí pomáhala. Postupně se začala zlepšovat. Když už většinou zvládala být úspěšná, přistoupili jsme k druhému kroku. Pracovala denně s otcem, vzhledem k dělené péči, ob týden.
Cvičení délek ve slově
Následovala práce s materiálem Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek od Zelinkové (2011). Pracovala s ním doma s otcem a společně docházeli 1x měsíčně na konzultaci. K práci používali bzučák častěji, než je u cvičení napsáno. V první části pracovního sešitu ho používala ke každému cvičení. Pokud otec nerozuměl dobře významu slova, používal slovník a případně se ujišťoval na konzultaci, zda to s Nikolou pochopili správně.
Výsledkem bylo výrazné zlepšení. V současnosti dívka nemusí být zařazena na hodiny českého jazyka pro žáky se specifickými poruchami učení. Míra její podpory se snížila z integrace na toleranci. Pro ní to však znamená, že zvládá být úspěšnější v diktátech, neboť zvládla zde popsanou jednu konkrétní dovednost.
Reflexe
3. Reflexe
Výsledky přinesly oba přístupy. Větší byly v druhém případě. Po takto systematicky vedené nápravě a pomoci ze strany rodiče došlo k tak velkému zlepšení, že dívka vedená mezi integrovanými žáky z důvodu specifických poruch učení se dostala do tolerance. V současnosti již nemusí být integrována. V písemném projevu se již neobjevují chyby v určování délek.
Pomoc rodičů výrazně zvyšuje úspěch při nápravných cvičeních. Nicméně, pokud nerozumí česky, je na to škola sama. U Katky pokrok sice nebyl tak výrazný, nicméně ke zlepšení došlo. Dívky v délkách chybuje stále, ale v podstatně menší míře. Tím, že začala vnímat délky, došlo k odstranění potíží v rozlišování podstatných jmen od přídavných a přiřazování ke vzorům.
4. Budoucí perspektiva
Domnívám se, že vzhledem k tomu, že žáků cizinců přibývá, bude třeba vytvářet programy pro jejich začlenění do společnosti. Zvládnutí jazyka hostitelské země je jedním ze základních předpokladů bezproblémového začlenění do společnosti. Každý jazyk má svá specifika. Jedním ze specifik českého jazyka je užívání délek jako rozlišovacího prvku nesoucího významový příznak. Program sluchového vnímání procvičuje rytmus a melodii českého jazyka, čímž napomáhá lepšímu porozumění mluvené řeči, a zlepšuje tak celkově komunikační schopnosti žáka cizince.
5. Závěr
Žáci, kteří nemají dostatečně rozvinuté sluchové vnímání v kterékoli jeho oblasti:
mívají problémy se sluchovým vnímáním melodie věty ,
nerozeznají druhy jednotlivých vět z hlediska výpovědi mluvčího,
nepoznají počet slabik ve slově, což jim ztěžuje následně i správné grafické zaznamenání slova i jeho dělení na konci řádku,
neuvědomují si ani základní jednotku jazyka - slabiku tvořenou nejčastěji samohláskou se skupinou souhlásek,
pokud nedokáží rozlišovat délku tónů, následně nerozlišují dlouhé a krátké samohlásky.
Nu a toto všechno mě inspirovalo k vytvoření popisovaného programu.
K výuce českého jazyka žáků cizinců lze používat stránky vytvořené primárně pro žáky se specifickými poruchami učení: www.kaminet.cz.
6. Využité zdroje a pomůcky
BALHAROVÁ, K. KamiNet - sluchové vnímání. 2002-2012. [on line] [cit. 2012-10-03]. Dostupné na WWW: <http://www.kaminet.cz/napravy/zvuky/index.php>.
ZELINKOVÁ, J. Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek. Praha: Nakladatelství DYS Olga Zelinková, 2011. ISBN 80-902065-1-4.
