Odborný článek
Role technologií při formativním hodnocení
5,0 (1 hodnocení)
Zamyšlení nad rolí technologií při formativním hodnocení žáků založené na vědeckém ověření skutečnosti, že každý má jiné vlastnosti i výchozí podmínky při učení. Sleduje využití technologií v rámci tří hlavních forem učení – paměťové učení, procvičování, badatelská činnost.
Formativní hodnocení se stalo velmi populárním tématem kvůli nutnosti učit na dálku. Dokonce i ministerstvo školství teď jeho využití vysloveně doporučuje. Objevila se celá řada výkladů, jak by mělo být realizováno. Málokdo však přiznává, že pro učitele okamžitá zpětná vazba každému žákovi, která je jeho základem, znamená výrazné navýšení práce. O to těžší je to na dálku. Využití technologií může situaci změnit. Ne snad tak, že by práci učitelům vysloveně usnadnilo, spíše tak, že se i ve stávajících podmínkách (1:30) stává reálně možným.
Připomeňme si na úvod, proč personalizované formativní hodnocení vlastně chceme. Nebudu znovu opakovat snad již všem známý fakt, že se snažíme výuku posunout od tradičního behavioristického modelu ke konstruktivistickému (instruktivní vs. konstruktivní). Zkusme vyjít z toho, co bylo příčinou vývoje těchto teorií cca od poloviny minulého století.
Podstatou behaviorismu je prostřednictvím vjemů vyvolávat určité reakce. Cílem výuky pak je dospět k tomu, aby reakce všech žáků odpovídaly požadovaným (standardům). Vzhledem k tomu, že předkládané vjemy jsou při vyučování u všech žáků z velké části stejné, bylo by ideální, kdyby byli všichni stejní. Pak by stejné podněty na vstupu u každého skutečně vyvolávaly stejnou reakci. Na první pohled je zřejmé, že tomu tak být nemůže. Řešením není ani snaha vjemy, které mají vyvolat kýženou reakci, posilovat. Behavioristé připouštějí, že vlastnosti člověka (inteligence) jsou geneticky podmíněny (eugenika). Proto se snaží žáky roztřídit podle jim daných schopností tak, aby u nich mohli aplikovat pro všechny stejné vjemy a dosáhli potřebných cílů (např. viz Thorndike). Úkolem školy v takovém systému je žáka zařadit do příslušné škatulky a podle ní nastavit očekávání. Tradičně to znamená do hlavy natlouct standardy dané množstvím znalostí. V minulém století (a dlouho předtím) byl instruktivní přístup k výuce veden tehdejší potřebou připravovat dělníky či vojáky na (pokud možno bezmyšlenkovité) plnění příkazů.
Důvodů, proč dávat přednost konstruktivnímu přístupu, je docela dost. Po zkušenostech s totalitními ideologiemi 20. st. je skoro nemožné akceptovat eugenické předurčení každého jedince (nebo dokonce celého národa) včetně škatulkování. Souvisejícím problémem je existence nadměrného množství víceletých gymnázií, vytváření specializovaných tříd pro nadané, odmítání inkluze. Každý jsme jiný, jdeme za poznáním po jiné cestě.
Souvislosti moc hezky vysvětluje profesor z Harvardu (zakladatel startupu Populace) Todd Rose ve své knize Konec průměrnosti (The End of Average) s podtitulem „Jak uspět ve světě, který preferuje stejnost“. Všichni si tu skutečnost, že nejsme stejní, uvědomujeme, jenže ne do důsledků. Todd používá několik příkladů, na nichž ukazuje důsledky. Jedním z nich je zjištění konstruktérů vojenských letadel, že má každý pilot jinou fyziognomii, a proto je nutné mít možnost přizpůsobit kokpit jeho individuálním vlastnostem.
Pro nás zajímavější jsou vědecky podložené výsledky projektu, který zkoumal individuální vlastnosti mozku (Brain Individuality). Porovnával snímky mapující aktivitu mozku různých lidí při realizaci stejné aktivity (stejné vjemy). Původním cílem bylo popsat reakci průměrného mozku. K překvapení vědců se ukázalo, že se aktivita mozku ani jednoho z účastníků neshoduje se statisticky vytvořeným průměrem. To ovšem znamená, že neexistuje ani průměrný žák. Jen si představte, jaké důsledky to má pro ty výukové metody, které nutí všechny dělat totéž.
The End of Average: Harvard's Todd Rose on Why Individuality Is the Key to the Future
Vědecký přístup ke zkoumání individuality [1] nás vede k pochybnostem o tom, zda jsou současné výukové postupy správné. Do jaké míry je možné ovlivňovat geneticky podmíněné vlastnosti člověka? Lze překonat socio-ekonomické znevýhodnění, kterému jsou některé děti vystaveny? Je přijatelné, aby jedno rozhodné testování znalostí předurčovalo celou životní dráhu jedince? Odpovědi na tyto otázky naznačují, proč je formativní zpětná vazba při učení tak potřebná. Je-li každý jiný, nutně potřebuje personalizovaný přístup, má-li se posouvat dále.
Jedna věc je vědět proč, druhá jak to udělat. Dobrý učitel se samozřejmě neustále snaží učit formativně. I když to umí, k úspěchu potřebuje o každém žákovi velké množství informací. Při větším počtu žáků je téměř nemožné, aby věděl vše potřebné. A právě zde mohou pomoci technologie, jsou-li žáky při práci využívány. Pozor ale, technologie umí pomáhat při nasazení jakýchkoli metod, některé činnosti dokáží dokonce převzít a řídit je místo učitele. Při přemýšlení o roli technologií proto musíme mít nejprve jasno, jak je chceme použít. Snad se shodneme na tom, že existuje určitá část výukových cílů, k nimž lze dospět jen zapamatováním fakt, že je jiná, u níž je nutné pochopení upevňovat cvičením (např. dovednosti), a pak ta hlavní, při níž žák konstruuje vlastní poznání prostřednictvím badatelských činností sám. Každý tento případ vyžaduje trochu odlišné nasazení technologií.
K tomu, abychom mohli konstatovat, že máme k dispozici systémy schopné realizovat alespoň první dva zde popisované případy využití technologií při formativním hodnocení, máme sice již hodně blízko, ale přece jen nám pořád ještě něco chybí. To něco se odborně nazývá interoperabilita a cesta k ní vedoucí konvergence. To však již je problematika, kterou se musejí zabývat spíše vývojáři vzdělávacích systémů, ne učitelé. Ti se musí na využití nových postupů již dnes připravovat (digitální pedagogika).
ROSE, Todd. The science of the individual [online]. 2013. [cit. 2021-03-29]. Dostupné z: https://lsi.gse.harvard.edu/files/gse-individuality/files/roserouhanifischer2013.pdf.
HOUGH, Lory. Beyond Average [online]. 2015. [cit. 2021-03-29]. Dostupné z: https://www.gse.harvard.edu/news/ed/15/08/beyond-average.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.