Od pedagogiky přes andragogiku k heutagogice

Je celá řada pojmů, kterým musí každý učitel rozumět. Jedním z těch úplně nejzákladnějších je název oboru, který se rozhodli vystudovat a který praktikují. Pedagogika je natolik běžný pojem, že ho jistě zná každý a umí si představit, co dnes označuje. Měli bychom si uvědomit i původní řecký význam, jehož základem bylo doprovázení dítěte na cestě za poznáním. Jsme proto zvyklí tento obor vztahovat primárně ke vzdělávání žáků. Postupně historicky vzniklo mnoho různých koncepcí, nejvíce se vžila představa o přenosu poznatků definovaných učivem do hlav žáků.

Pedagogika jako vědní obor se stále vyvíjí. Celá řada odborníků se snaží ho lépe definovat a propojit s obory příbuznými (např. kognitivní vědy nebo psychologie). Přibližně v 70. letech minulého století se od pedagogiky oddělil samostatný obor zabývající se vzděláváním dospělých – andragogika. Z pedagogiky pochopitelně vychází. Jak všichni asi tušíme, jeho význam nutně musí růst, protože žijeme v době, kdy se všichni budou muset vzdělávat celý život. Stojí primárně na odlišnostech v přístupu mezi dětmi a dospělými. První, zjednodušující pohled říká, že dospělý se, na rozdíl od žáků školou povinných, učí dobrovolně, většinou jen tehdy, když sám chce.

Ve skutečnosti se některé principy, které zkoumá andragogika, stále více uplatňují i u dětí, občas se naopak dospělí dostávají do situace, v níž je možno chápat studium jako povinnost. Možná právě tato skutečnost vedla ke vzniku ještě dalšího příbuzného pojmu, a to je heutagogika, která jako základ používá řecké heuriskó – objevit. Asi nejlepší bude, když se pokusíme souvislosti mezi těmito třemi pojmy popsat pomocí přehledné tabulky vycházející z prací Colleen Halupové [1] a Terryho Heicka [2]: