To, že dnes není v silách našeho školství realizovat tak žádanou inkluzi bez nasazení technologií, říkám už dost dlouho. Bohužel se zdá, že nikdo neposlouchá. Je pozoruhodné, že se opět pokoušíme donutit učitele dělat něco, co většina z nich dělat nechce, když na ně uvalujeme povinnost ve stejných třídách vzdělávat žáky zcela odlišných vlastností a schopností, aniž bychom pro to vytvořili podmínky. To se nejspíše nepodaří (viz Cubanovy principy úspěšné reformy školství). Nechci samozřejmě tvrdit, že technologie jsou samospasitelným řešením této situace. Tvrdím jen to, že jsou nástrojem, který je schopen spolu s dalšími opatřeními (např. asistenty) pomoci schopnému a znalému učiteli i v nepříznivých podmínkách kýženou inkluzi realizovat.
Když se podíváme kamkoli za hranice, zjistíme, že téměř všude už pochopili, že nemá smysl se bez technologií o inkluzi plošně pokoušet. Podívejme se na některé příklady.
UNESCO Education 2030
Globální přístup k problematice inkluze má samozřejmě v první řadě k tomu určena organizace OSN, tj. UNESCO. Její nosný aktuální program popisující cíle udržitelného rozvoje 2015–2030 má inkluzivní školství pro úplně všechny děti (lidi) na celém světě mezi svými nejvyššími prioritami (SDG 4). Výhradně vzdělávání se věnovala naposledy květnová vrcholná konference UNESCO Education 2030, kterou hostila Korea. Zde vznikl návrh Akčního plánu detailně rozpracovávajícího naplnění SDG 4 (rozvoje směrem k inkluzivnímu a rovnému přístupu ke vzdělání). V tomto dokumentu lze již v preambuli (strana IV) najít toto: „Informační a komunikační technologie (ICT) musí být využity k umocnění vzdělávacích systémů, k šíření znalostí, k zajištění dostupnosti informací, ke zkvalitnění a zefektivnění učení a ke zlepšení poskytovaných služeb.“ [1]
Pro nás je míra, s jakou tento vrcholný dokument UNESCO zahrnuje technologie do plánů rozvoje vzdělávání, dosud nezvyklá. Jsou explicitně zmiňovány jako vhodný nástroj použitelný při naplňování téměř všech sedmi dílčích cílů SDG 4. Tak třeba hned na začátku na straně 6 hlavní části dokumentu se v souvislosti s rozvojem gramotností a vyšších forem myšlení můžeme dočíst, že „je nutné použít relevantní způsoby učení, mít vhodné volně dostupné výukové materiály a kvalifikované, dobře ohodnocené a motivované učitele ovládající odpovídající didaktické metody podporované informačními a komunikačními technologiemi a bezpečným, zdravým a genderově citlivým inkluzivním prostředím.“ [1]
Zvláštní postavení mají technologie u cíle 4.3, který se týká odborného, technického a vysokého školství, kde se přímo doporučuje podpora prostřednictvím distančního vzdělávání a MOOC kurzů (str. 14), i u cíle 4.5, který se zabývá dostupností vzdělání pro hendikepované a jinak znevýhodněné skupiny obyvatel (třeba ve válečných zónách), u nichž se předpokládá možnost využít technologií i při nedostupnosti formální školní výuky třeba z domova (str. 17).
Zásadní je zmínka u implementačního opatření 4.c, které se zabývá přípravou učitelů. Cituji ze strany 22: „Zajistit adekvátní kompetence učitelů pro využívání ICT a soc. sítí, mediální gramotnost včetně schopnosti hodnotit kvalitu zdrojů…“ [1]
Snad tato malá exkurze do plánů UNESCO na pomoc celosvětové inkluzi dostatečně přesvědčivě ukazuje nezastupitelnou roli technologií v tomto procesu.
Inkluze v Evropě
Strategické cíle evropské politiky jsou aktuálně popsány ve vrcholném dokumentu Evropa 2020, který se vztahuje k období 2010–20. Jeho součástí je i program Digitální agenda pro Evropu. Již původní schválený dokument EK z roku 2010 [2] obsahuje kapitolu Posílení digitální gramotnosti, dovedností a začlenění (2.6). Evropská politika začleňování se na obecné úrovni snaží především o to, aby měli všichni občané přístup k internetu a na něm volně dostupné důležité informace. V oblasti vzdělávání se analogicky jedná o volnou dostupnost výukových materiálů a základních služeb (např. kurzů) – viz portál Open Education Europe. Inkluzí znevýhodněných a hendikepovaných se zabývá specializovaná Evropská agentura pro speciální a inkluzivní vzdělávání zřizovaná ministerstvy školství členských zemí a spolufinancovaná EK.
Je to asi moje chyba, ale musím konstatovat, že zpráva o existenci této instituce se ke mně dosud z žádného domácího informačního kanálu, které sleduji, nedonesla. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tato agentura koordinovala nedávno dokončený projekt ICT for Inclusion (ICT4I), který se zabýval právě rolí technologií v inkluzi.
Projekt vycházel z výše již zmíněné politiky EU, která zdůrazňuje důležitý vliv technologií na sociální inkluzi, která je podmínkou pro vývoj směrem k otevřené, zelené a konkurenceschopné znalostní společnosti [3].
Projekt ICT4I dospěl k pěti zásadním doporučením pro nasměrování školské politiky členských států. Cituji:
- Překlenutí digitální propasti za účelem toho, aby mohli všichni žáci těžit z ICT jakožto nástroje pro své učení.
- Zajištění, aby ICT4I byl chápán jako mezisektorální záležitost a byl zvažován a viděn ve všech relevantních oblastech politiky.
- Zajištění dostupnosti a přijetí komplexních a integrovaných způsobů vzdělávání učitelů v ICT4I jakožto zásadního „předpokladu“ pro jakoukoliv iniciativu v rámci ICT4I.
- Podpora implementace závěrů souvisejících s projektem ICT4I ve školní praxi.
- Zpřístupnění smysluplných dat – jak kvalitativních, tak kvantitativních – k monitorování a sdělování politiky a praxe v ICT4I. [3]
Zájemcům o bližší studium velmi hodnotných výsledků projektu ICT4I doporučuji si přečíst přehledovou zprávu Pokrok a příležitosti evropských zemí [4]. Není pochyb o tom, že se v mnoha směrech závěry tohoto projektu shodují s naší aktuálně realizovanou Strategií digitálního vzdělávání (SDV).
Inkluze v Česku
Zůstaňme ještě chvíli u projektu ICT4I. Po prostudování jeho všeobecných doporučení mi začalo vrtat hlavou, proč MŠMT jako partner jeho výsledky žádným způsobem nepropaguje a nesnaží se je uplatnit v praxi. Proto jsem se rozhodl prostudovat i další (většinou i do češtiny vzorně přeložené) materiály a nepřestával jsem se divit, co se v nich o situaci u nás doma píše. Nechci vás příliš nudit, ale čtení je to opravdu zajímavé. Tak třeba naše národní zpráva (jedna z ICT4I Country Reports) zpracovaná zjevně ještě před schválením současné SDV vyzdvihuje význam nechvalně známého programu Státní informační politiky ve vzdělávání 2000–2010 a následného akčního plánu Škola pro 21. století zpracovávaného v roce 2009 pro období do roku 2013, z něhož naprostá většina navrhovaných opatření nebyla vůbec realizována. Zabývá se pak vlastně všemi u nás za evropské peníze realizovanými projekty, z nichž většina měla k inkluzi jen nepřímý vztah.
To, co mě (dlouhodobého kritika nedostatečné technologické přípravy studentů ped. fakult) opravdu rozzlobilo, se nachází na straně 3 tohoto dokumentu: „Initial teacher training (at university level) includes compulsory ICT training.“ [5] To prostě není pravda. ICT u nás není povinnou součástí přípravy studentů univerzitních učitelských oborů. Možná na některých ped. fakultách, ale určitě ne na všech. Bohužel se tak znovu setkáváme se situací, kdy jsou v rámci centralizovaných evropských projektů za ČR resortem školství poskytovány koordinátorům zkreslené, až nepravdivé informace (též viz ICT ve vzdělávání 2013 – nový průzkum Evropské komise, Hrozí studentům, že opustí školy digitálně negramotní?).
Kdyby totiž byla zahraniční doporučení i naše domácí již více než před rokem vládou schválené SDV na ministerské úrovni akceptována, nemohlo by se stát, že naše aktuálně nejvyšší Priorita č. 1 – Společné vzdělávání problematiku vzdělávacích technologií vůbec nebude brát v potaz. 30stránková Situační zpráva o inkluzivním vzdělávání [6], která proces inkluze v našem školství nastavuje, neobsahuje jediný výskyt slova „technologie“ či „ICT“.
K tomu nemám již, co dodat. Myslím, že je nejvyšší čas na zásadní změnu!
Literatura a použité zdroje
Education 2030 Incheon Declaration and Framework for Action: Towards inclusive and equitable quality education and lifelong learning for all [online]. 2015. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/fileadmin/MULTIMEDIA/HQ/ED/ED_new/pdf/FFA-ENG-27Oct15.pdf.
Digitální agenda pro Evropu [online]. 2010. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010DC0245R%2801%29&from=EN.
Informační a komunikační technologie pro inkluzi – Shrnutí politiky [online]. 2014. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://www.european-agency.org/sites/default/files/ICT4I%20Policy%20Brief_CS.pdf.
Informační a komunikační technologie pro inkluzi – Pokrok a příležitosti evropských zemí [online]. 2014. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://www.european-agency.org/sites/default/files/ICT_for_Inclusion-CS.pdf.
INFORMATION AND COMMUNICATION TECHNOLOGY (ICT) FOR INCLUSION – Czech Republic [online]. 2014. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://www.european-agency.org/sites/default/files/Czech.pdf.
Situační zpráva o inkluzivním vzdělávání [online]. 2015. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Situacni_zprava_o_inkluzivnim_vzdelavani_MSMT.pdf.
