Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Rok 1968 pohledem školních pramenů
4,0 (1 hodnocení)
Článek se zamýšlí nad možným využitím školních pramenů v dějepisné výuce o roce 1968. Na konkrétních příkladech ilustruje možné postupy při práci se školními kronikami a dobovými učebnicemi dějepisu. Argumentuje ve prospěch badatelsky orientované výuky založené na práci s prameny.
Události roku 1968 a 1969 mají pevné místo ve výuce dějepisu i v kulturní paměti české společnosti. Nemusíme tak diskutovat o tom, zda látku učit, ale můžeme se rovnou soustředit na zajímavější otázku možných způsobů a cílů takové výuky. Tento článek nabízí možnost využít školní prameny. Přináší argumenty této volby ukotvené v didaktické teorii i konkrétní praktické návrhy, jak s prameny pracovat.
Nejprve si osvětleme, co může patřit mezi školní prameny. Jedná se o různorodé dobové dokumenty, jež jsou spojeny s prostředím školy. Jsou to například školní kroniky, které by měly být uloženy v oblastním archivu, ale mnohdy jsou stále ještě ve škole. Dále můžeme využít dobové učebnice dějepisu, učební plány či metodické pokyny k výuce. Na školách často najdeme archiv fotografií (nejčastěji skupinových snímků tříd, pedagogického sboru a budovy školy), někde mohou mít i pozůstatky z činnosti fotografického kroužku. Prameny lze doplnit svědectvím pamětníka, který školu navštěvoval. Jedná se o poměrně širokou škálu dokumentů, jež sice nemusí být v případě konkrétní školy plně dostupná, ale téměř vždy lze dohledat alespoň něco použitelného (třeba zmiňované učebnice).
Proč prameny? A proč školní prameny? Pokud se v rámci dějepisné výuky chceme vedle předávání znalostí zaměřit i na podporu schopnosti historicky myslet, pak prameny představují dobrou příležitost. Ukazují žákům, jak pracuje historik, když čerpá informace z pramenů a následně vypráví, co významného se v minulosti odehrálo. Školní prameny mají přidanou hodnotu, neboť pocházejí z prostředí, které je žákům známé. O fungování většiny společenských institucí nemají žáci ponětí, a tak je obtížné s nimi zkoumat dokumenty Ústředního výboru KSČ, profesních svazů či politických hnutí, jako byl KAN, které jsou pro události roku 1968 významné. Školu jako sociální prostředí naopak žáci znají velmi dobře. Pokud využijeme školní prameny, můžeme toto předporozumění efektivně využít.
Můžeme si postup ilustrovat na konkrétním příkladu z kroniky Základní školy Jana Ámose Komenského v Písku. Nalezneme v ní následující zápis:
„Práce byly velmi ztíženy nejistotou, která vznikla 21. srpna, kdy celou republiku obsadily armády varšavské smlouvy, zachraňujíce údajně naší vlast před kontrarevolucí usilující o zvrat poměrů a návrat ke kapitalismu. Nemohli jsme pochopit toto velké nedorozumění a nepochopení ze strany našich spojenců, zvláště když celý národ po lednovém obrodném procesu se přihlásil jednoznačně k socialismu a demokracii. Vyjádřili jsme svůj nesouhlas s obsazením ČSSR rezolucí, která byla odeslána vrchnímu veliteli vojsk varšavské smlouvy a všemu učitelstvu SSSR.“
Ukázku budeme srovnávat s pozdějším zápisem z roku 1969, který je zapsán stejným rukopisem. Odkazuje k němu hvězdička umístěná po pravé straně prvního textu (viz faksimile Obrázek 1):
„Pochopili jsme velmi brzy, když strana uhýbala od socialismu v roce 1969 a podléhala nátlakům zprava. A uvědomili jsme si nutnost zákroku armád varšavské smlouvy, zejména Sovětské armády v dubnu 1970 po nástupu nového vedení KSČ v čele se s. Husákem, které dokonale objasnilo nebezpečí v roce 1968. Stojíme pevně za Husákovým vedením a chceme ze všech sil pomoci k dobudování socialismu v naší vlasti. Odeslané rezoluce jsme v zasedání PR odvolali.“[2] (viz faksimile Obrázek 2)
Autor díla: SOkA Písek
Obrázek 1
Autor díla: SOkA Písek
Obrázek 2
S prameny je vhodné pracovat v kompozici. Pokud žákům poskytneme dva dokumenty, které jsou v nějakém vzájemném vztahu, usnadní jim to práci. Zvolená kompozice orientuje pozornost žáků k rezoluci. Učitelé ji nejprve 28. 8. 1968 na pedagogické radě navrhli a odsouhlasili, později ji odvolali. Nabízí se otázka, co je vedlo k tomu, že na obsazení republiky cizími vojsky změnili názor.
Prameny zprostředkují žákům situaci, která je pro události let 1968 a 1969 typická a přitom je zasazena do srozumitelného kontextu školy. Díky tomu mohou žáci sami formulovat hypotézy, proč k odvolání rezoluce došlo (obávali se ztráty zaměstnání, poslechli příkaz shora, uvěřili novému vedení strany). Učitel tyto hypotézy koriguje. Kromě konkrétního příběhu z jedné školy získávají žáci obecnější informace o charakteru doby: učitelé byli angažovaní, věřili obrodnému procesu, byli velmi pobouřeni invazí, aktivně protestovali rezolucí, byli ochotni pro ideály riskovat. Obdobná zjištění mohou posloužit jako dobré východisko pro navazující výklad, kterým učitel doplní širší historický kontext a potřebné znalosti.
Zahraniční výzkumy potvrzují, že badatelsky orientovaná výuka s prameny žáky motivuje k většímu zájmu o dějepis, zapojuje i jinak pasivní jedince a v důsledku posiluje udržitelnost předávaných znalostí.
Pro ilustraci doplním ještě jeden příklad ze ZDŠ v Janderově ulici v Jindřichově Hradci. Podotýkám, že vybrané prameny nejsou nijak výjimečné. Je běžné, že se ve školních kronikách odráží vypjatá atmosféra obrodného procesu. Jelikož se jednalo o úřední dokumenty, nemohly být politicky nevhodné zápisy později odstraněny. Korekce probíhala formou opravných komentářů, jak ilustrují příklady výše. Jindřichohradecká kronika opět dokládá, že ochota občanů ČSSR diskutovat o veřejných tématech a aktivně se podílet na politice pronikla i do školního prostředí:
„Všichni s. učitelé na naší škole s velkým zájmem sledovali nové dění v republice. Diskutovali mezi sebou, sdělovali si vzájemně nové poznatky, nadšeně podporovali nový vývoj. Není bez zajímavosti, že si sami nestraníci vyžádali besedu s funkcionáři strany, aby se mohli v nově vzniklé situaci lépe orientovat a žákům ji správně vysvětlovat. Politická aktivita velmi stoupla nejen účastí na schůzích a besedách, ale při oslavě 1. máje a 9. května.“[3] (viz Obrázek 3)
Autor díla: SOkA JIndřichův Hradec
Obrázek 3
Tamní učitelé podobně jako písečtí psali různé rezoluce. Zajímavým příkladem jejich politické angažovanosti je vyjádření k volbě prezidenta republiky, jež proběhla po abdikaci Antonína Novotného. Na konci března 1968 byl prezidentem zvolen generál Ludvík Svoboda. Možná bychom předpokládali, že učitelé mu v rezoluci vyjádří podporu, oni však uvažují jinak:
„Vyjádření k volbě prezidenta. Učitelé 2 ZDŠ v Jindřichově Hradci vyjadřují vřelé sympatie a úctu osobě generála L. Svobody. Nepochybujeme o jeho poctivé snaze i nadále věnovat plně své síly našemu státu. Domníváme se však, že pro funkci presidenta republiky by měl být navrhován člověk, který by svou dosavadní angažovaností v politickém i hospodářském životě i svým věkem skýtal záruku, že se v presidentské funkci uplatní nejen rozvaha a zkušenost, nýbrž i průbojnost, elán a politicko-ekonomický rozhled. Učitelé 2. ZDŠ J. Hradec.“[4] (viz Obrázek 4)
Autor díla: SOkA Jindřichův Hradec
Obrázek 4
I v případě jindřichohradecké školy končí vzedmutí občanského života na škole normalizací poměrů, která se odráží i v zápisech v kronice:
„Krize ve straně a společnosti. Oportunní a reviz. síly chystají zvrat. Reakce se přiživuje. Tato krize postihla i učitelský sbor. Množí se útoky proti straně, proti funkcionářům, proti bezpečnosti státu, proti spojenectví a přátelství s SSSR. Minulé zápisy v kronice dokazují, jakými cestami bloudilo myšlení některých lidí. 21. srpna splnila vojska Varšavské smlouvy svou internacionální povinnost. Bylo zabráněno občanské válce. Bylo zabráněno kontrarevoluci v realizaci jejích černých cílů – restaurovat kapit. zřízení v tomto státě.“[5] (Obrázek 5)
Autor díla: SOkA Jindřichův Hradec
Obrázek 5
Žáci si prostřednictvím školních pramenů mohou uvědomit, že politické události roku 1968 se bezprostředně dotýkaly běžných obyvatel. Dějiny se neodehrály kdesi mimo, v centrálních politických institucích, ale zasahovaly do života učitelů, školních dětí, jejich rodičů. Kronika ZDŠ Janderova dokládá, že po nástupu Husákova vedení bylo nejméně šest učitelů vyškrtnuto ze školní stranické organizace, došlo ke změně ve vedení školy, odstoupil předseda ROH a sedm učitelů ze školy odešlo či bylo přeloženo.
Obdobným způsobem jako školní kroniky lze při výuce o roce 1968 využít normalizační učebnice dějepisu, které zachycují události v návaznosti na stranický výklad Poučení z krizového vývoje. Pro žáky může být zajímavé, že se obraz v dobové učebnici radikálně liší od té současné. Učitel může využít ukázku z Dějepisu 8 Miloně Dohnala a Otakara Káni (str. 96–100) pro srovnání s dnešní učebnicí. Práce s výkladovým textem tak získá tvůrčí dimenzi. Dobové učebnice mohou posloužit i k průniku do rodinné paměti. Zejména prarodiče dnešních školáků mohou ukázky z učebnic inspirovat k tomu, aby vzpomínali na svá školní léta. Žáci dostanou další příležitost, aby historickou změnu spojenou s pádem komunismu vnímali perspektivou, která je jim přirozeně blízká. Rodina a škola představují sociální prostředí, jimž žáci dobře rozumějí. Pokud alespoň občas využijeme ve výuce prameny, které propojí minulost se školou či rodinou, pak můžeme dosáhnout zajímavých výsledků. Posílíme zájem dětí o výuku, přiblížíme jim jinak náročná a abstraktní historická témata, otevřeme jim prostor pro aktivnější přístup k výuce.
