Robot-Learning

Vzhledem k současnému rozvoji technologií doznávají změn obory a oblasti, u kterých by člověk razantnější změnu mohl jen těžko předpokládat. Jedním z takových oborů je i pedagogika, kde se typicky prezenční výuka v poslední době mění v blended-learning, potažmo plně distanční e-learning. Pomyslným nejnovějším krokem v tomto vývoji je „robot-learning“ (učení se s pomocí robota), který je dosud asi vrcholem aplikace technologií do výuky. Jedná se o prezenční výuku pomocí humanoidního robota, který je při frontálním výkladu ovládán distančně, ale umožňuje i autonomní mód, jenž je schopen pracovat s každým žákem individuálně a rozeznat ho podle tváře.

Co se týče nasazení robotů do výuky, je v tomto ohledu asi nejdále Jižní Korea, kde tzv. „r-learning“ je přímo jedním z programů vlády. Jen robotů Engkey (English-language teaching robots) jsou zde na základních školách již desítky a dále se experimentuje s roboty iRobi (rozpoznávání obličeje a emocí) a Genibo (výuka tance a gymnastiky). Jižní Korea má v plánu tento rok zavést přes 800 robotů do předškolní výuky. [2]

Korea robotic products (ROBOSEM-Yujin Robot Co.,Ltd.)

„Roboti se dokážou skvěle uplatnit všude tam, kde se jedná o stále se opakující činnost.“[1] Problémem při opakujících se činnostech je udržení pozornosti, a to jak učitele, tak žáků. Se ztrátou pozornosti při stále se opakujícím výkladu robot v roli učitele problém určitě nemá. Bude klidně dělat cokoli do omrzení. Co ale s pozorností žáků? Na tento problém se snažili nalézt odpovědi např. vědci z University of  Wisconsin-Madison, přičemž použili robota Wakamaru ve spojení s měřením EEG žáků. [1] Ta skupina, v níž robot přizpůsoboval výuku naměřené aktivitě mozku, dosáhla v následných testech nejlepších výsledků ze všech 3 testovaných skupin (robot s EEG, robot bez EEG, bez robota). Nutno přiznat, že použití EEG jako zpětné vazby přímo při výuce je docela zajímavý nápad.

Robota do výuky se snaží nasadit i v Birminghamu (UK). Firma Aldebaran Robotics vyvinula robota jménem Nao, který je prozatím využíván jako pomůcka pro učení dětí s autismem. Rovněž ve Velké Británii na University of Hertfordshire vyvinuli robota jménem Kaspar, jenž má opět pomáhat především dětem s autismem, a to při nácviku výrazu tváře a osobního kontaktu.

Kaspar the Friendly Robot Helps Autistic Kids

Další zajímavý případ nasazení r-learningu je popsán v článku Is this the future of schools?, který pojednává o zavedení robota do výuky na The Nexus Academy of Columbus v Ohiu. Článek je psán v kooperaci s místním učitelem a žáky, kteří tuto technologii používají. Vyplývá z něj, že robot je sice velkým ulehčením učitelovy práce, nicméně žáci mají problém s jeho „neosobním přístupem“, byť je na obrazovce tvář učitele [3].

„Roboti budou mít oproti učiteli-člověku nezanedbatelné výhody. Jsou si například schopni bezchybně zapamatovat individuální požadavky každého dítěte. Díky rozpoznání žáka podle obličeje bude robot přesně vědět, jaké téma k hovoru každému nabídnout, nebo jakou hru mu spustit na displeji.“ [1] Vizionář Intelu Brian David Johnson se ve své knize 21st Century Robot dále vyjadřuje též na téma nahrazení lidských učitelů roboty a říká jasně: „Ne. Nikdy. Vůbec nikdy.“ [4] Podle něj je vzdělávání o lidech, ale roboti v něm mohou hrát důležitou roli jak doma, tak ve třídě. Věří tomu, že „roboti mohou být skvělým pomocníkem, ale jsou to stále jen stroje, které nemají lidskou emoční inteligenci. Pokud jde o spontánnost, intuici a emoce, je velice obtížné nás jako lidi překonat.“ [4]

Myslím, že pomyslnou tečkou za touto problematikou může být opět citát Briana D. Johnsona: „Technologie jsou pouze nástrojem – pouze jinými druhy kladiva. Technologie umožňují lidem dělat to, v čem opravdu vynikají.” [4]

Na čem se v podstatě všechny zdroje shodují, je příliš vysoká cena výukových robotů. Např. ten (dle mého názoru) nejjednodušší používaný robot popisovaný Richardem Grayem [3] stojí $ 6000 (v přepočtu cca 150 000 Kč), což je cena, kterou si určitě nemůže každá škola dovolit. Ve skutečnosti není aktivita kolem r-learningu ničím novým (jak dokazuje 7 let starý článek zde), nicméně s vývojem technologií a snižováním ceny bude zajímavé sledovat, zda se nakonec tento způsob výuky prosadí ve větší míře, jako je tomu již dnes třeba v Jižní Koreji.

Literatura a použité zdroje

VRECKOVÁ, Helena. Robot udrží dětskou pozornost ve výuce [online]. 2015. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://vtm.e15.cz/robot-udrzi-detskou-pozornost-pri-vyuce.

PALK, Susannah. Robot teachers invade South Korean classrooms [online]. 2010. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://edition.cnn.com/2010/TECH/innovation/10/22/south.korea.robot.teachers/.

GRAY, Richard. Is this the future of schools? [online]. 2015. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2992095/Is-future-school-ROBOT-lets-teachers-lessons-check-work-talk-students-thousands-miles-away.html.

POWELL, Michael. Robot teachers in the classroom [online]. 2015. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://iq.intel.com/robot-teachers-in-the-classroom/.