První zkušenosti z výuky angličtiny v 6. ročníku podle RVP ZV – LMP

S výukou jsem začala v září školního roku 2007-2008. Vyučovala jsem anglickému jazyku v šestém ročníku s časovou dotací pouhé jedné hodiny týdně. Ve třídě se šesti žáky jsem měla mírně zjednodušenou pozici, protože čtyři z nich již za sebou měli určitou zkušenost s anglickým jazykem. Navštěvovali totiž v předchozích letech zájmový útvar - kroužek angličtiny, který má na naší škole již dlouholetou tradici. Ze zbývajících dvou pak jeden žák absolvoval výuku angličtiny v délce jednoho roku ve svém předchozím působišti. Takže výchozí situace byla taková, že pouze jedna žákyně nepřišla s angličtinou dosud ještě nikdy do styku a výuka tohoto jazyka byla pro ni tedy zcela neznámým terénem.

Moje výchozí zářijové postavení bylo sice na jednu stranu pro mne velmi výhodné, na druhou stranu ovšem různá úroveň vědomostí a dovedností žáků mne postavila před nelehký úkol - vymyslet takové náplně vyučovacích hodin, aby se žádný z nich nenudil a současně dosáhnout toho, aby se po určité době všichni ocitli na přibližně stejné úrovni znalostí.

V rámci primární motivace jsem na úvod každé hodiny vybírala jednu anglickou písničku, kterou si žáci poslechli, a tím zároveň získávali představu o anglické výslovnosti a frázování. Po písničce jsem vybrala nejlepšího čtenáře ve třídě, aby přečetl úryvek z knihy Alan v Anglii. I když  se jedná o knihu již téměř čtyřicet let starou, přesto ji pro její výjimečné kvality doporučuji. Je unikátní především v tom, že originální a neotřelou formou prostřednictvím hlavního hrdiny, chlapce Alana, seznamuje čtenáře či posluchače s anglickými reáliemi. V průběhu četby jsme si všechna Alanem navštívená místa hned ukazovali na nástěnné mapě, a tak žáci získávali také znalosti z anglické geografie. Kromě toho se seznamovali i se vším dalším, co je právě pro Anglii typické, například anglickou královnou, nejznámějšími místy a stavbami Londýna (Hyde Park, Tower Bridge, Buckinghamský palác, řeka Temže), ale i třeba typickými červenými dvojposchoďovými autobusy či obvyklou anglickou snídaní.

Během hodin anglického jazyka se vždy snažím držet zásady, že žáci by měli znát základní fakta o zemi, jejímuž jazyku se učí. Není ovšem nezbytné příliš děti zahltit mnoha termíny a fakty, postačí skutečně jen to nejzákladnější. Samotnou mě překvapila míra znalostí žáků o nejrůznějších anglických hudebních skupinách, fotbalistech, automobilech, motocyklech a soutěžních jezdcích. Tohoto značného množství znalostí žáků jsem mohla tedy velmi dobře využít jako důležitého motivačního momentu při jednotlivých hodinách. Obvykle mívám s motivací problémy u těch žáků, kteří z nejrůznějších důvodů nemají příležitost navštívit zahraniční země, nebo jsou z rodin utvrzováni v názoru, že učení se cizímu jazyku jim v jejich dalším životě k ničemu nebude. U těchto dětí se samozřejmě nedá uspět s argumenty o kosmopolitním světě, dá se však apelovat na zvýšenou možnost uplatnění na trhu práce, či využít jejich zájmů a znalostí.