Procvičení používání Ženevských úmluv na modelových situacích

Ženevské úmluvy

Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám jsou základním pramenem mezinárodního humanitárního práva, jehož cílem je humanizovat válku a zmírnit její následky. Hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro zmírnění utrpení těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.

Počátky Ženevských úmluv lze  hledat v polovině 19. století, kdy po bitvě u Solferina (1859) zakládá v roce 1863 Švýcar Henri Dunant v Ženevě Mezinárodní výbor Červeného kříže. Ten pod záštitou švýcarské vlády svolal do Ženevy diplomatickou konferenci (12 států Evropy), na které byla v roce 1864 přijata Ženevská úmluva o zlepšení osudu zraněných vojáků v poli. V roce 1900 již počet smluvních stran přesáhl padesátku, což vzhledem k tehdejšímu počtu států znamenalo její přijetí celým světem. Byl tak položen základ existence právních norem platných v případě válek. Ženevské úmluvy byly doplněny a revidovány. Po 2. světové válce, v níž polovinu obětí tvořily civilní osoby, byly 12. 8. 1949 na Diplomatické konferenci v Ženevě nově formulovány čtyři Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů. V roce 2012 jsou jejich smluvními stranami 194 státy světa, podepsala je také ČSR. Jedná se o tyto úmluvy, které jsou ve stejném znění platné dodnes:

1.       Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli,
2.       Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři,
3.       Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci,
4.       Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

K posílení ochrany civilních osob a k rozšíření ochrany při konfliktech na území jedné země a vzhledem k nárůstu nových typů konfliktů (boj proti koloniální nadvládě, občanské války, desintegrace států) a také novým způsobům vedení války (např. ekologická válka – Vietnam) byla svolána Diplomatická konference, která přijala 8. 6. 1977 dva