Problematika málotřídních škol

Málotřídní škola je taková škola, ve které jsou alespoň v jedné třídě vyučováni společně žáci ze dvou či více ročníků.

Historie málotřídních škol

Charakteristickým znakem venkovských škol od počátku jejich vzniku bylo, že v jedné třídě byly společně vyučovány děti několika věkových skupin. Tato skutečnost stále ještě přetrvává na některých školách v malých vesnicích, v níž malý počet žáků neumožňuje zřídit samostatné třídy pro každý z pěti ročníku 1. stupně základní školy...

Tyto málotřídní venkovské školy v minulosti měly velký přínos při prosazování národního uvědomění a zvyšování vzdělanosti obyvatel díky svým univerzálním učitelům-buditelům, jak je například krásně ukázáno v románu Zapadlí vlastenci.

Otázka existence či neexistence málotřídních škol není ničím novým. Objevuje se u nás periodicky vždy v souvislosti s prosazováním reformy školského systému. V současné době se řeší otázky, zda vzdělávání dětí v málotřídních školách není zastaralé, neochuzuje je a nebrzdí rozvoj jejich osobnosti, zda děti z málotřídních škol mají možnost stejně kvalitní výuky jako jejich vrstevníci navštěvující školu plnotřídní.

Poprvé jsme se s úvahami o zachování existence málotřídních škol (či jejich zrušení) mohli setkat ve třicátých letech minulého století. K jejich skutečnému rušení dochází až v době komunistické, kdy je toto počínání zdůvodňováno ekonomickými hledisky. Rušení málotřídních škol v komunistické době s sebou přineslo mnoho nepříznivých důsledků (rušení málotřídních škol bylo plošné a při rušení těchto škol se nepřihlíželo k potřebám malých obcí), ke kterým musela nakonec zaujmout postoj i vláda ČSSR, která oficiálně konstatovala, že rušení málotřídních škol bylo neuváženým krokem. Bylo sice zastaveno, ale navrácení do původní podoby bylo však již nereálné. (Valachová, 2005).

Na začátku devadesátých let se v rámci různých reformních snah českého školského systému zvedla také vlna zájmu o málotřídní školy, které v podvědomí národa tehdejší doby existovaly jako symbol demokracie a národních tradic zničených komunistickým režimem. (Valachová, 2005)

Málotřídní škola jako škola alternativní

Dle Průchy (2001) je vyučování ve věkově smíšených skupinách v západoevropských zemích považováno za alternativu, ve které se uplatňuje princip otevřené třídy (mohou vznikat skupiny s rovnocennou úrovní vědomostí a dovedností v některém předmětu a to bez ohledu na skutečný věk či navštěvující ročník). Děti se v těchto třídách mohou učit společně, což je realizováno zcela přirozeně. Nelze ani zapomenout na důležitou funkci málotřídních škol – kulturní a společenská centra obce. Existence málotřídní školy ve vesnici přispívá pozitivně k identitě jejích obyvatel.

Dle zahraničních zkušeností, jak píše Průcha (2001), zjišťujeme, že málotřídní školy podporují a rozvíjejí kooperaci mezi žáky, což je přece i žádoucí v českých školách.

V zahraničí je vysoký počet málotřídních škol. Ve Švédsku málotřídní školy navštěvuje zhruba 20 % žáků, ve Franci 11 %, ve Finsku 21 % a v Norsku dokonce 45 % žáků. V západoevropské pedagogice, která považuje málotřídní školy za efektivní alternativní školu, se dokonce objevuje tendence znovuzavádění a zakládání málotřídních škol, zejména v oblastech, kde byly vymýceny (území bývalé NDR) či redukovány (Průcha, 2001).

Specifické rysy málotřídních škol (Emmerová, 2000):

• Jelikož počet žáků ve třídě málotřídní školy je malý, má vyučující možnost věnovat se jednotlivým žákům individuálně a žákům je dáno ve výuce více prostoru, mohou se více projevit.
• Vyučování v málotřídní škole vede žáky ke kooperaci.
• Umožňuje učení se mladších dětí od starších.
• Mezi dětmi panuje větší pocit sounáležitosti, a to jak ve třídě, tak i ve škole.
• Vztahy v učitelském kolektivu bývají otevřenější a hlubší ve srovnání s klasickou školou.
• Učitelé znají všechny žáky i jejich rodinné zázemí.
• V málotřídních školách učitelé obvykle více spolupracují s rodiči žáků.
• Příprava na výuku v málotřídní škole a také její realizace klade na učitele vysoké nároky.

Vztahy a postoje krajských zastupitelů a starostů obcí v České republice k málotřídním školám

Z výsledků dotazníkového šetření realizovaného Pavlou Valachovou (2005) můžeme konstatovat, že si starostové obcí uvědomovali, že rušení málotřídních škol představuje riziko, které by mělo dopad na další obecní život a narušilo osídlení venkova, což si však naopak uvědomuje pouze 37,5 % krajských zastupitelů. Dle tohoto dotazníkového šetření se dokonce 12,5 % krajských zastupitelů vyjádřilo, že by se rozhodli pro zrušení dobře prosperující školy jen z důvodu ekonomických a jen 25 % krajských zastupitelů by tento krok jen z ekonomických důvodů neučinilo v žádném případě. Ekonomické hledisko je nevýhodou málotřídní školy, neboť tyto školy mají obvykle vyšší náklady na jednoho žáka než školy velké.

Tato zjištěná fakta lze však postavit do kontrastu s postojem krajských zastupitelů k málotřídním školám, pokud jsou otázky naformulovány tak, že se jedná o vzdělávání jejich vlastních dětí. V odpovědích na tyto otázky se ukazuje, že 75 % dotázaných krajských zastupitelů by v případě, že by bydleli na venkově, umístilo své dítě do málotřídní školy. Zajímavým faktem také je, že 62,5 % krajských zastupitelů se dle tohoto dotazníkového šetření domnívá, že málotřídní školy nabízejí opravdu kvalitní vzdělávání, které je zcela srovnatelné s plnotřídními školami. (Valachová, 2005)

Dle zahraničních zkušeností z Norska, Finska a Maďarska mají žáci málotřídních škol vzdělávací výsledky srovnatelné se vzdělávacími výsledky žáků velkých městských škol a v rozvoji osobnostních vlastností je většinou předčí. (Průcha, 2001)

Největšími zastánci málotřídních škol dle tohoto dotazníkového šetření byli ti lidé, kteří sami jako děti (nebo jejich děti) málotřídní školu navštěvovali a zažili takovýto způsob vzdělávání na vlastní kůži. (Valachová, 2005)

Dle výpovědí starostů i krajských zastupitelů vedou málotřídní školy děti k větší samostatnosti, kooperaci, je zde možnost individuálního přístupu učitele k žákovi, funguje zde větší spolupráce školy a jejich učitelů s rodiči. Dotazované osoby se také vyjádřily, že pozitivem málotřídních škol je, že žák venkovské školy navštěvuje školu v jemu dobře známém a přehledném prostředí, což přispívá k jeho dobrému pocitu. Žák je takto ušetřen ranním stresům spojených s dojížděním do školy. (Valachová, 2005)

Zahraniční výzkumy vzdělávání v málotřídních školách

Švédsko

Ve Švédsku prožívají málotřídní školy renesanci. Nahradily internátní školy, které museli žáci navštěvovat z důvodu velké vzdálenosti jejich místa bydliště od školy. Vzdělávací výsledky žáků měřené speciálními testy a posuzované i podle známek se v málotřídních i plnotřídních školách neliší. Co se ovšem liší je úloha vyučujícho. Vyučující na málotřídní škole jsou nuceni věnovat mnohem více času přípravě výuky.  Role vyučujícího se liší také ve výuce – málotřídní škole se zvyšuje ve výuce podíl těch činností učitele, které jsou spojeny s jeho rolí poradce při samostatném učení žáků. (Průcha, 2001)

USA

Zde se setkáváme s pojmem kombinovaná třída, který označuje třídu s více ročníky (tedy třídu na málotřídní škole). Dle výzkumů nebyly zjištěny žádné významné rozdíly ve vzdělávacích výsledcích dosahovaných žáky při srovnání kombinovaných a klasických tříd. Dle zjištění je v kombinovaných třídách kladena velká zátěž na pozici učitele, a to jak při přípravě na výuku, tak i při jejím řízení. Proto jsou do těchto tříd v amerických školách obsazování nejzkušenější a nejkvalitnější učitelé. (Průcha, 2001)

Nizozemí

Simon Veenmanová, nizozemská expertka, která se problematice málotřídních škol věnuje již řadu let, říká, že neexistuje žádný empirický důkaz pro tvrzení, že by se žáci ve věkově smíšených třídách učili méně kvalitním způsobem než žáci v klasických třídách. (Veenman, 1997)

Tato pedagožka poukazuje také na to, že výuka v málotřídních školách má svá pozitiva:

• Žáci tráví více času při individuální práci.
• Styl učení žáků je flexibilnější, což je důsledkem specifické organizace výuky, při které jsou žáci více vedeni k samostatné práci.

Příprava učitelů vyučujících na málotřídních školách

V České republice je třetina škol málotřídních. Ve vesnicích, ve kterých jsou jen školy pouze s ročníky 1˜–5, je většina z nich málotřídních. Ačkoliv počet málotřídních škol je celkem vysoký, je tomuto způsobu výuky v přípravě učitelů 1. stupně základních škol věnován malý prostor, obvykle jen 4 hodiny v plánech studia primární pedagogiky. A to i přesto, že práce učitele na málotřídní škole je velmi specifická a pro učitele také velmi náročná. (Valachová, 2005)

Učitel vyučující na malotřídní škole má ve srovnání s učitelem vyučujícím na plnotřídní škole náročnější plánování výuky, při kterém musí brát ohled na věkové a individuální zvláštnosti žáků v jedné třídě. Musí ovládat dovednost komplexní přípravy s ohledem na plánování cílů výuky, vyučovacího obsahu, výukových metod a forem výuky, materiálně didaktických pomůcek a rozvíjení klíčových kompetencí různě starých žáků. Jelikož má učitel vyučující na malotřídní škole úzký vztah s žáky, u kterých zná jejich sociální a rodinné prostředí, musí ve větší míře ovládat dovednost přátelské komunikace s žáky. Pokud se podíváme na diagnostiku žáků, vyučující na malotřídní škole má větší prostor k detailnějšímu pozorování žáků .(Burýšková, 2012)

Mezi specifické dovednosti vyučujícího na málotřídní škole patří týmová spolupráce s kolegy-učiteli. Často se setkáváme s tím, že málotřídní školy spolu navzájem spolupracují a vyměňují si zkušenosti, příklady dobré praxe. (Burýšková, 2012)

Pro učitele vyučujícího na málotřídní škole je také důležitá dovednost spolupráce s rodiči žáků, odbornou a širší veřejností. Učitel musí ovládat dovednost partnerského přítupu k rodičům a otevřenou komunikaci s vedením  a obyvateli obce.

Důležitou dovedností učitele málotřídní školy je také neustálá sebereflexe či vzdělávání DVPP.

Dle výsledků výzkumného šetření realizovaného Lucií Chaloupkovou, Danou Knotovou a Kateřinou Trnkovou (2009) vyučující na málotřídních školách využívají kurzy DVPP v zavedených institucích jako jsou například NIDV nebo Středisko služeb školám. Z těchto kurzů si učitelé nejčastěji vybírají tvorbu a práci se ŠVP, kurzy z oblasti didaktiky a metodiky výuky na 1. stupni ZŠ, školský management nebo ICT. Z absolvovaných školení a kurzů se učitelé snaží vytěžit maximum. Proto se časo setkáváme se situací, kdy kolega po absolvování prezentuje své nově nabyté vědomosti a dovednosti ostatním, případně zaučuje své kolegy v nově získaných dovednostech.

Literatura a použité zdroje

VEENMAN, S. Combination Classes Revisited. Educational Research and Evaluation, 1997.

EMMEROVÁ, K. Malotřídy v současném prostředí českého venkova. Brno: Studia Peadagogica, 2000.

PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001.

VALACHOVÁ, Pavla. Problematika malotřídních škol. Olomouc: Votobia, 2001.

BURÝŠKOVÁ, Jitka. Specifika kvalit učitele málotřídní školy a jeho profesní příprava. Praha: Univezita Karlova, 2010.

TRNKOVÁ, Kateřina; CHALOUPKOVÁ, Lucie; KNOTOVÁ, Dana. Pedagogičtí pracovníci na málotřídních školách-izolovaní a nekvalifikovaní?. Brno: Studia paedagogica, 2009.