Primární vzdělávání v evropských zemích

Primární vzdělávání (ISCED 1)

V současné době vzhledem k měnícímu se věku zahájení školní docházky dětí v sousedním Polsku (ze 7 let na 6 let a pak opět zpátky z 6 let na 7 let) zaznamenáváme i u nás debatu o nejvhodnějším věku započetí povinné školní docházky (např. návrh ministra školství Marcela Chládka v roce 2013). Tato debata je aktuální i vzhledem k vysokému počtu odkladů školní docházky. Ve školním roce 2015/2016 mělo odklad 19,5 procenta dětí (Novinky, online).

Dalším tématem, které je často diskutované, je délka primárního vzdělávání, což je otázka, která byla v minulosti často diskutována a řešena i v České republice. Jen si připomeňme měnící se délku primárního vzdělávání ze 4 na 5 let a opět z 5 let na 4. Podobná situace je nyní řešena také v Polsku vzhledem k zániku šestiletých základních školy, na nichž navazovaly tříleté nižší sekundární školy, a k návratu osmileté základní školy, která se dělí na dva čtyřleté stupně. 

Tato témata chci podrobněji rozebrat pomocí srovnávací analýzy primárního školství v jednotlivých evropských zemích. 

Primární vzdělávání neboli první stupeň základního vzdělávání označuje úroveň ISCED 1, na níž dochází k zahájení povinné školní docházky (PŠD).

Zahájení primárního vzdělávání se v jednotlivých evropských zemích liší.

V některých zemích zahájení povinné školní docházky bývá ve věku 4 (Severní Irsko, Irsko, Nizozemí, Lucembursko) nebo 5 let (např. Anglie, Wales, Skotsko), v některých až ve věku 7 let (např. Rusko, Dánsko, Finsko, Švédsko). Nejčastějším věkem pro zahájení povinné školní docházky v Evropě je věk 6 let (např. ČR, SR, Norsko, Island). 

Severské země, které jsou charakteristické zahájením školní docházky až v 7 letech, uvádějí jako důvod klimatické podmínky, tedy dlouhé zimní období a kratší období letní. Ale také ve Skandinávii je nyní diskutována otázka přesunu počátku školní docházky na věk 6 let. Jako příklad tohoto tvrzení můžeme uvést Island, kde došlo k posunu zahájení povinné školní docházky ze 7 na 6 let již v roce 1984, aniž by tento přesun měl nějaké negativní důsledky, a to přesto, že Island je známý svým drsným klimatem (Průcha, 2012).

Posun povinné školní docházky proběhl v posledních letech v Polsku. Zde byla také tradičně zavedena povinná školní docházka od 7 let věku, přičemž byla povinnost od 6 let věku navštěvovat předškolní třídu u mateřské nebo základní školy. Od roku 2013 byla zavedena povinná školní docházka již od 6 let, která však nebyla kladně přijata společností, a v současné době probíhá diskuze o posunu počátku povinné školní docházky zpět na 7 let, jak tomu bylo dříve.

Kritériem pro zahájení povinné školní docházky je vždy věk, v některých zemích je zkoumaná i školní zralost a v některých zemích záleží i na názoru rodičů, kteří mohou žádat jak o odklad, tak o časnější vstup do školy. Například v Rumunsku, kde povinná školní docházka začíná ve věku 7 let, mohu rodiče požádat o to, aby jejich dítě bylo přijato do školy již o rok dříve (EACEA, 2015).

Modely primárního vzdělávání

V Evropě existují dva modely primárního vzdělávání:

Uzavřené primární vzdělávání

Ve vzdělávacím systému vytváří samostatnou instituci, která někdy nese název elementární škola (Nizozemí, Německo, USA).

První stupeň

V některých zemích je primární vzdělávání součástí základního vzdělávání a řadí zde pouze několik počátečních ročníků základní školy (Švédsko, Finsko, Dánsko).

Při srovnání primárního vzdělávání v jednotlivých evropských zemích nalezneme mnoho rozdílů, kupříkladu v kurikulech, v počtu vyučovacích hodin celkově, v počtu vyučovacích hodin věnovaných jednotlivým vyučovacím předmětům, v délce školního roku apod. Mezi evropskými zeměmi jsou také rozdíly v délce primárního vzdělávání.

Tabulka: Délka primárního vzdělávání (v letech)

Zdroj: Key data on education in Europe, 2009

Délka primárního vzdělávání a délka základního vzdělávání je často diskutovanou otázkou. Také v České republice byla tato otázka velmi často řešena, což se odráželo ve střídání délky primárního vzdělávání, kdy se střídala období, kdy délka primárního vzdělávání měla 4 a 5 let.

Kurikula primárního vzdělávání v Evropě

Obsahem primárního vzdělávání je základní gramotnost (čtení, psaní a počítání) a základní vědomosti o světě. Obsahy primárního vzdělávání v různých zemích se výrazně neliší.

Do národního kurikula je většinou řazen tento repertoár vyučovacích předmětů: mateřský jazyk, matematika, cizí jazyk (nebo druhý jazyk státu), základy přírodních a společenských věd, uměleckovýchovné předměty, praktické činnosti, tělesná výchova, ICT technologie, v některých zemích náboženství nebo etika (např. Itálie, Polsko, Irsko, Slovensko).

Je tomu tak proto, že kurikulární politika není záležitostí jedné izolované země, ale stává se předmětem mezinárodního zájmu. Proto žádná z vyspělých zemí se při tvorbě národního kurikula neobejde bez poznatků národních kurikul v zahraničí (Průcha, 2012).

Další rozdíly v primárním vzdělávání v jednotlivých evropských zemích

Jednotlivé evropské země se liší množstvím času, které je věnováno celkově školnímu vzdělávání v určitém věku, v délce vyučovacích hodin (od 35 minut po 60), v délce školního roku, v distribuci času pro předměty základního vzdělávání.

Například dle Education at a Glance: OECD Indicators (2011) je celkový čas plánovaného vzdělávání dětí ve veřejných školách ve věku 7–14 let nejnižší v Polsku, kde dosahuje hodnoty 4715 hodin, a nejvyšší v Itálii, kde dosahuje 8316 hodin.

Podle výzkumu IEA však neexistuje přímá úměra mezi časovými proporcemi vyčleněnými pro vyučování určitých předmětů a znalostmi v těchto předmětech. (Vlčková, 2006)

Rozdíly jsou také v počtu žáků na třídu, přičemž trendem posledních let ve vyspělých zemích je snižování počtu žáků na třídu a počtu žáků na jednoho učitele. Toto snižování počtu žáků na třídu bylo ovlivněno pedagogicko-psychologickými postuláty, které tvrdí, že čím je menší počet žáků ve třídě, tím je výuka efektivnější, což ovšem dle mezinárodní komparace vzdělávacích výsledků (TIMSS, PISA aj.) nebylo prokázáno (Průcha, 2012).

Tabulka: Velikost třídy podle počtu žáků

Zdroj: Education at a glance: OECD indicators, 2010.

Tabulka: Počet žáků na jednoho učitele v primární škole

Zdroj: Education at a glance: OECD indicators, 2010.

Dalším významným rysem evropských zemí je stárnutí učitelů. V současné době přibývá učitelů ve vyšších věkových kategoriích a snižuje se počet nejmladších učitelů, tj. učitelů ve věku 30 let a méně (OECD, 2012).  Na tento jev již poukazuje Evropská komise, která ve výroční zprávě Education at a Glance 2012 popsala stárnutí učitelů jako jev, který by mohl přinést do budoucna evropskému školství problémy.

Literatura a použité zdroje

VLČKOVÁ, Kateřina. Charakteristiky a vývojové trendy školství a vzdelávání v zemích EU. Masarykova Univerzita, 2006.

PRŮCHA, Jan. Srovnávací pedagogika. 2012.

OECD. EDUCATION AT A GLANCE: OECD INDICATORS. 2010.

EURYDICE. Key data on education in Europe. 2009.

Odklad nástupu na ZŠ by měl být zcela výjimečný, doporučují odborníci [online]. [cit. 2017-12-16]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/veda-skoly/417071-odklad-nastupu-na-zs-by-mel-byt-zcela-vyjimecny-doporucuji-odbornici.html.