Přílohy k Doporučení MŠMT k výuce dějin 20. století

1. Doporučené metody a formy práce, přístupy a prostředky

1.1 Dle záměrů probíhající kurikulární reformy směřuje edukační činnost škol k rozvoji klíčových kompetencí, které si má žák osvojit na přiměřené úrovni. Vedle klíčových kompetencí je cílem edukační činnosti škol dosažení očekávaných výstupů v jednotlivých vyučovacích předmětech, ve kterých žák získává jistou specifickou odbornost, v tomto případě dějepisnou. V centru pozornosti učitele tedy má být:

a) dosažení specifických cílů dějepisného vzdělávání podle standardů vzdělávání pro obor Dějepis

b) utváření klíčových kompetencí prostřednictvím vhodných vyučovacích strategií a metod.

1.2 Následující výčet pedagogických a didaktických metod či přístupů spojených s výukou dějin 20. století, vychází z konceptu Roberta Stradlinga, který předložil ve své metodické příručce „Jak učit evropské dějiny 20. století“ (2001). V souladu se zmíněnou příručkou se doporučuje soustředit se na následující:

• Vzdělávání uskutečňované podle školních vzdělávacích programů a jejich učebních osnov založit na dovednostech, nikoliv převážně na vědomostech.
• Zacházení s kontroverzními nebo citlivými otázkami, zejména s těmi, které se vztahují k identitě národa nebo skupiny, vztahům k jiným zemím (zejména sousedním), zacházení s menšinovými skupinami a zkušenostem s válkou a vojenskou okupací.
• Pomáhat žákům ”číst” ikonický archivní materiál o 20. století (včetně propagandistických materiálů). Fotografie vztahující se k aktuálním novinkám nebo historickým událostem nejsou neutrální prezentací reality. Podobně zpravodajství a dokumenty nejsou pouze zdrojem svědectví, která mohou být ověřena podle jiných pramenů. Do určité míry vybírají, upravují a prezentují svědectví podle komerčních hodnot, které se liší od profesních hodnot historika nebo novináře.