Pokračování Metodiky hry na elektrofonickou kytaru, část 4 + 5

Snímače jsou navrhovány tak, aby umožňovaly splňovat konkrétní zvukové požadavky. Proto se při konstrukci používají různé počty vinutí závitů na cívkách i různá magnetová jádra, nejčastěji typu ALNICO nebo KERAMIKA. Na korpusu bývají umístěny potenciometry (otočné regulátory hlasitosti a barvy) a přepínače snímačů. Vše závisí na použitém modelu od daného výrobce. Krk nástroje mívá obvykle 22 až 24 pražců, ale jeho menzura (vzdálenost od nultého pražce ke kobylce) bývá definována výrobcem. Elektrické kytary však také potřebují dobré resonanční vlastnosti, které souvisí s materiálem, z něhož se nástroje vyrábějí. Přes veškeré experimenty s různými materiály (např. experimenty s uhlíkem či plasty) se však v drtivém případě používá k výrobě elektrofonických kytar kvalitního dřeva. 

c) Základní specifické odlišnosti od akustické kytary  

• zkreslení – gain;
• tlumení – muting;
• dynamika;
• barevnost zvuku;
• zpětná vazba – feedback;
• hra na hmatníku obouruč – hammering.

Elektrickou kytaru lze používat ve třech základních zvukových režimech: 

• s čistým nezkresleným zvukem typu CLEAN: tón je krátký, podobně jako na akustické kytaře rychle doznívá;
• polozkresleným zvukem typu CRUNCH: tón je delší, lehce nakřáplý;
• silně zkresleným zvukem typu LEAD: tón je velmi dlouhý. 

K tomu lze používat dva způsoby hraní:

• polyfonní (vícezvuk) – doprovod / accompanimet, rozklad, arppegia;
• monofonní – (jednozvuk). 

5. Kytarové techniky 

Kytarová technika je soubor prostředků vedoucí k dosažení různých technických dovedností potřebných k ovládnutí tohoto nástroje. Tyto dovednosti se týkají činnosti obou rukou. Každá jednotlivá dovednost je naprosto specifická disciplína – technika –, která vyžaduje odlišné znalosti a přístupy k výuce.

Každá kytarová technika se tedy liší od jiné svojí vlastní identitou. 

a) Druhy technik a stručný popis 

• přímé – vedoucí přímo ke vzniku tónu;
• nepřímé – vedoucí k ovlivnění vlastnosti tónu;
• pomocné – vedoucí k ovládnutí herních činností. 

Přímé techniky: 

• střídavý úhoz / alternative picking – tón vzniká pravidelným střídavým úhozem trsátka o strunu dolů a nahoru (down stroke, up stroke); 
• úhoz s dopadem / apoyando – tón vzniká úhozem trsátka či prstu pravé ruky směrem nahoru (up stroke) s následným dopadem a zatlumením vedlejší struny ve směru pohybu; 
• zdůrazněný úhoz / akcent – tón vzniká silnějším úhozem trsátka na strunu; 
• tažený úhoz / drawn-stroke – tón vzniká jemným tažením plochou trsátka o strunu kolmo nahoru; 
• přímý úhoz / hammer on – tón vzniká přímo dopadem prstu levé ruky na strunu; 
• odtrh / pull off  – tón vzniká odtrhem struny od hmatníku prstem levé ruky; 
• doprovod / accompaniment – tóny vznikají úhozem trsátka nebo prstů pravé ruky současně na 2–6 strun; 
• tlumení dlaní / palm muting – tón vzniká úhozem trsátka při současném zatlumení strun u kobylky malíkovou hranou dlaně pravé ruky;
• úhoz prsty / fingering-tirando – tóny vznikají kombinovaným úhozem trsátka a ostatních prstů pravé ruky;
• přírodní flažolet / natural harmonic – tón vzniká dopadem prstu levé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů nebo úhozem trsátka při současném přiložením prstu levé ruky na určité místo struny v místě výskytu částkových (alikvotních) tónů.
• umělý flažolet / pinch harmonic – tón vzniká úhozem trsátka a přiložením prstů či palce pravé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů při současném přitisknutí struny prstem levé ruky;
• doklepnutý flažolet / touch harmonic – tón vzniká přímým dopadem (hammer on) prstu pravé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů;
• legato / hammering tapping – tón vzniká střídavě dopadem a odtrhem prstů pravé i levé ruky;
• stejnosměrný úhoz / sweeping – tón vzniká postupným stejnosměrným několikerým úhozem trsátka;
• intenzivní odtrh / slap – tón vzniká agresivním odtržením struny od hmatníku prstem pravé ruky;
• houslový efekt / violin effect – tón vzniká úhozem trsátka při ztlumené hlasitosti a poté postupným plynulým přidávání intenzity signálu pomocí pedálu nebo ovladače hlasitosti;
• zpětná vazba / feedback – tón vzniká vhodným natočením nástroje k reproduktoru.

Nepřímé techniky:  

• slide, gliss – tón se zvyšuje či snižuje posunem prstu levé ruky po struně;
• bending – tón se zvyšuje či snižuje pohybem prstu levé ruky strunou po pražci;
• bottleneck – tón se zvyšuje či snižuje posunem válcovitého předmětu po struně;
• wang bar – tón se zvyšuje či snižuje pravou rukou pohybem páky pohyblivé kobylky;
• vibrato – tón osciluje rychlejším opětovným vytahováním struny prstem levé ruky;
• pedál – tón se mění sešlápnutím přídavného pedálu nohou;
• LFO – tón se mění spuštěním nízkofrekvenčního oscilátoru.

Pomocné techniky: 

• muting – pasivní – tlumení přeznívajících strun pravou i levou rukou;
• change position – vertikální pohyby levé ruky po hmatníku;
• skipping – horizontální pohyby obou rukou po hmatníku;
• thumb – palec – pomocné pohyby palce aktivní i pasivní;
• pomocné efekty – alternativní způsoby vyluzování zvuků. 

Pozn. Vertikálním pohybem se zde rozumí pohyb po hmatníku po struně vzhůru, horizontálním pak pohyb napříč o strunu výše. 

b) Techniky lze rozdělit na činnosti pravé a levé ruky

činnosti pravé ruky:

• alternative picking;
• palm muting;
• passive muting / thumb, finger;
• apoyando, rest-stroke;
• tirando, free stroke;
• fingering;
• slap;
• accent;
• drawn-stroke;
• hammer on;
• pull off;
• pinch harmonics;
• touch harmonics;
• sweeping;
• skipping;
• accompaniment;
• wang bar;
• violin effect.

činnosti levé ruky:

• tip on / kolmý dopad;
• hammer on;
• pull off;
• trylek/nátryl/mordent/příraz;
• muting;
• slide;
• posun;
• bottleneck;
• bending;
• natural harmonics;
• dvojhmaty;
• trojhmaty;
• čtyřhmaty;
• barré malé;
• barré velké;
• thumb/palec;
• wrist/zápěstí.