Pohádka o velikonočních kohoutech, bouřce a duze

„Bouřka často na nebi prala prádlo. Nedělala to vůbec ráda a vždycky u toho byla velká mela. Lítala, prala mraky, nadávala, hromovala a vylívala vaničky.“

Když učitelka řekne „bouřka pere“, děti představují bouřku – běhají a hromují, když řekne „bouřka spí“, děti se zastaví a zavřou oči. Takto několikrát opakujeme.

 4.       Bouřka a duha

„Něco však na světě přece jen barevného bylo – duha, sestra bouřky. Bouřka jí však její krásu záviděla a ze vzteku ji zasypala kroupami.“

Nejdříve učitelka dětem ukáže misku s duhovými korálky, potom na ně začne sypat kroupy (běžné ječné kroupy), až je úplně zasype.

Jak se bouřka zlobí na duhu? – Děti zvukově reagují.

Jak duha pláče pod studenými kroupami? – Děti zvukově reagují.

 5.       Vysvobozování duhy

„My však duze můžeme pomoci ven.“

Děti z mísy loví korálky, musí je najít mezi kroupami a sestavují z nich na chodníku krásnou barevnou duhu. Cvičení je možné rozvíjet tak, že děti hledají oběma rukama najednou, nebo každou rukou zvlášť, nebo každou rukou v jiné nádobě.

Bouřka ji ale opět zasypala studenými kroupami.

 6.       Co se zatím dělo na zemi?

„Teď na chvíli opustíme oblohu a podíváme se na zem. Tam totiž žilo strašně moc kohoutů. Ale zdaleka to nebyli takoví fešáci jako dnes. Byli všichni bílí, černí nebo šedí. Pojďte, spustíme se k nim z oblohy.“

Děti se chytnou za ruce a společně sbíhají z kopce. Protože je nebe vysoké, musí seběhnout a vyběhnout několikrát. Musí ovšem dávat pozor, aby nikdo nespadl a řetěz se neroztrhl. Když někdo padá, zavolá „stop“ a ostatní musí zastavit.

 7.       Cesta do hlavního kurníku

„Mnoho kohoutů žilo v jednom velkém kurníku na kuřích nožkách. My se tam zajdeme podívat. Protože ale na světě bylo tehdy docela tma, raději se tam vypravíme společně.“

Děti se chytnou za ruce a udělají „hada“, zavřou nebo zavážou si oči, a pokud možno poslepu jdou vedeny učitelkou. Při cestě reagují na signály předchozího dítěte a dál předávají. Zatáhnutí za ruku dolů – sklonit se, zatáhnutí nahoru – překročit.

Zastaví se u křoví, které představuje kurník, zaťukají a vyletí z něj bílý kohout, který jim popíše, co kohouti rádi dělají.

 8.       Kutálení vajíček do rokle

„Kohouti totiž brali slepicím vajíčka a hráli si s nimi tak, že je kutáleli do hluboké rokle. My si to teď vyzkoušíme.“

Děti vyběhnou na prudký kopec, polovina je pod kopcem. Děti kutálí z kopce barevné balónky, děti, které stojí dole, balónky chytají. Jakmile je chytnou, vyběhnou s nimi nahoru a vystřídají se.

 9.       Bouřka se nazlobila

„Když to ale bouřka zpozorovala, řekla si – to je toho, to umím taky, a začala vyhazovat svoje vajíčka kroupy...“

Děti dostanou hrnec s kroupami a hází je také z kopce dolů. Děti si tuto činnost velmi užívají, připravíme větší množství krup, motivujeme je k různým způsobům házení.

„...jenomže zapomněla, že je pod nimi schovaná duha... ta po odházení krup rychle uletěla a schovala se do kohoutího kurníku.“

 10.   Duha v kurníku

„Kohouti, když uviděli duhu, byli moc překvapení, nikdy nic tak krásného neviděli. Duha tak zářila, tak moc z ní šlehaly barvy, až se z ní obarvily kohoutům ocasy.“

Děti dostanou barvy na obličej a nastříhané pásky krepových papírů a navzájem se nazdobí tak, aby vypadali jako kohouti, kteří se zrovna od duhy obarvili. Na činnost necháme dostatek času, podporujeme děti, aby se odvážily udělat ze sebe co nejkrásnější a nejpestřejší kohouty, povzbuzujeme je ke spolupráci.

 11.   Barvení vajíček

„Kohouti se rozhodli, že těmi krásnými barvami, co jim zůstali na ocasech, pomalují i vajíčka.“

V prostoru jsou rozházená papírová vajíčka, každé dítě si nějaké vajíčko najde a vybarví je křídami namáčenými ve vodě.

 12.   Co udělala bouřka

„Když ale bouřka zjistila, že jí duha utekla, hrozně se rozčílila. Když ji hledala, všechno na světě popřevracela a pomíchala. Zvedla také do povětří pomalovaná vajíčka, barvy se z nich deštěm smyly a obarvily celý svět.“

Co se z kterých vajíček obarvilo?

Učitelka rozloží různobarevné papíry. Děti se pokusí najít a přinést přírodninu ke každé barvě. Následuje diskuse, co všechno a jakou barvou se ještě obarvilo.

 13.   Uzavření

Učitelka může přečíst závěrečnou část pohádky, následovat může povídání o tom, jaký by byl svět bez barev, jakou má kdo barvu rád a nerad. Ale také se může rozvinout debata o tom, proč to ta bouřka všechno dělala? Proč nechtěla pěkné věci?

V návaznosti na povídání mohou děti ještě křídami dozdobit své okolí.

Děti potom s paní učitelkou naskládají všechny věci zpět do koše a kouzelný stroječek uzavře celý příběh.

 14.   Navazující činnosti

V návaznosti na program můžeme dětem v následujících dnech přečíst celou pohádku I. M. Jirouse. Po prožitém příběhu budou moci snáze vnímat kouzlo a poetiku pohádky. Pohádka vybízí k velkému množství výtvarných činností nejen o Velikonocích, ale během celého roku.

Reflexe

Program probíhal v parku – kopcovitý terén se stromy a keři kombinovaný s chodníky a dlažbou, což samo o sobě probouzelo v dětech fantazii a vybízelo ke hře. Děti se tak snadno mohly ponořit do příběhu a velmi spontánně se zapojovaly a spolupracovaly. V přírodním prostředí mají také děti dostatečný prostor k pohybu, jsou při společné práci uvolněnější a klidnější. Prostorové přesuny také dětem lépe pomáhají pochopit dějové přesuny. Program děti velmi zaujal a i později si chtěly zopakovat jednotlivé činnosti. Po prožití příběhu je velmi zaujala četba celé pohádky. Navazovali jsme na ni spoustou výtvarných činností zaměřených na práci s barvami. 

Literatura a použité zdroje

JIROUS, Ivan Martin. Magor dětem. Praha: Torst, 2009. 60 s.