První ze dvou článků pojednávajících o současném vývoji ověřování kompetencí pro 21. století, konkrétně o kolaborativním řešení problémů online, kterým se zabýval MOOC kurz ATC21S. Obsahuje praktické ukázky aplikací, které jsou k těmto účelům využívány. Naznačuje, jak by mohl vypadat modul, který bude ke stejným účelům zařazen do výzkumu OECD PISA 2015.
Přestože si docela dost lidí myslí, že se výukové výsledky našich žáků zhoršují, pravděpodobně by bylo dost těžké najít někoho, kdo je přesvědčen, že je třeba učit děti stále to samé. Jenže v situaci, kdy se mění výukové cíle, je nesnadné porovnávat stávající výsledky s minulými. Tradiční výukové cíle v podobě základních gramotností jsou dnes stále více rozšiřovány o další potřebné kompetence, typicky nazývané kompetencemi pro 21. století. V převažující míře se jedná o kompetence nekognitivní (měkké), tj. schopnosti, které jdou nad rámec pouhých znalostí. Patří k nim kritické myšlení, schopnost spolupracovat, kreativita, motivace, umění se učit [1]. Vnějším projevem tohoto vývoje je rostoucí počet různých nových gramotností, kterými by měl současný člověk disponovat. Je tu čtení s porozuměním místo pouhého čtení, informační gramotnost, síťová, sociální – a celá řada dalších. Nejprostším způsobem, jak se spojení tradičních kognitivních a inovativních nekognitivních kompetencí projevuje v praxi je schopnost řešit problémy (někdy označovaná jako funkční gramotnost).
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
E Kocourek1. 9. 2014
Chápu, že propagátoři on-line spolupráce za každou cenu musí svoje hry konstruovat poněkud tendenčně, ale vtloukat žákům do hlavy představu, že řešit problém vlastními silami, bez vnucované on-line spolupráce, je apriori špatný postup (viz Akvárium, PISA 2015), připraví ty žáky leda tak na působení ve virtuálním prostředí. Realita je jiná.
Bořivoj Brdička1. 9. 2014
Pane Kocourku, je omyl chápat virtuální prostředí odděleně od reálného. Zeptejte se libovolného žáka. Potvrdí vám to (za předpokladu, že rozumí těm pojmům). Pojem "virtuální" zůstal jako historicky (cca před 10-15) lety používaný v povědomí společnosti jako určitý mem, ale významově přestal mít spolu pronikáním online světa do našeho skutečného života svůj původní smysl.
Ondřej Neumajer1. 9. 2014
Skvělý článek!
Kam směřuje ověřování dovedností online je zde přiblíženo velmi ilustrativně. Byla by ale chyba si myslet, že tento směr ověřování dovedností žáků bude jediný, který se bude u žáků provádět (viz komentář pana Kocourka). Kolaborativní řešení problémů online je pouze jedna forma spolupráce (http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/17185/vyukove-aktivity-pro-rozvoj-dovednosti-21.-stoleti.html/), která může u některých úloh připomínat hry dětí se zavázanýma očima, kdy spolu mají něco společně vytvořit. Nyní ovšem v prostředí, kde jsou od sebe vzdáleni.
Schválně, za jak dlouho tipujete, že se alespoň náznak něčeho podobného objeví v nějakém testu pro žáky ZŠ v ČR?
Bořivoj Brdička1. 9. 2014
Naprosto souhlasím. Na začátku uvedený výčet převzatý z výzkumné sítě Pearson (kritické myšlení, schopnost spolupracovat, kreativita, motivace, umění se učit) naznačuje, že online spolupráce je jen jenou z vícero kompetencí pro 21. st. A do nich musíme zahrnout v přijatelné míře i ty tradiční. Více o tom bude v zítřejším pokračování.
Jen připomínám, že i u nás se modul online kolaborativního řešení problémů objeví v letošním testování PISA. Právě to mi přišlo jako dobrý důvod k nasměrování veřejné pozornosti. Dík!
Radek Blažek1. 9. 2014
Velmi zajímavé téma. Spíš bych předpokládal, že se podobný test objeví v komerční sféře pro určité specifické pozice.
Jedna strana věci je zjišťovat schopnosti nebo gramotnosti (testovat) a druhá je rozvíjet a kultivovat (učit). Osobně si myslím, že podnětů ve výuce i v životě mají naši žáci poměrně dost. O tom svědčí i výsledky v individuální schopnosti řešit problémy z šetření PISA 2012, které už bylo zveřejněno. To ovšem neznamená, že bychom se neměli zabývat tím, jak tuto problematiku učit. V Singapuru to dělají už od roku 1997 a výsledky jsou přesvědčující. Mimochodem v těchto dnech připravujeme národní zprávu s výsledky PISA 2012, která by měla vyjít během podzimu. Pro zájemce připojuji odkaz na stránky s informacemi o projektech PISA http://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/PISA, kde je i Koncepční rámec pro zjišťování schopnosti řešit problémy PISA 2012. Zde jsou uvedené uvolněné úlohy, kterými se lze inspirovat. Do konce roku bude do češtiny přeložena mezinárodní zpráva OECD PISA 2012 Results: Creative Problem Solving Volume V s výsledky. Opět ji naleznete na uvedené stránce.
Metodika zjišťování schopnosti žáků v týmovém řešení problémů (zvolili jsme tento název, protože kolaborace nám připadala trochu nevhodná) v PISA 2015 je zatím v návrhu a ve Vašem článku uvedené úlohy jsou ukázkové. Proběhla pilotáž úloh, která bude mít vliv na koncepční rámec pro hlavní šetření. Opět plánujeme jeho zveřejnění.
(A neodpustím si :-), kompetence je špatný překlad pro slovo schopnost, důkaz je zde www.oecd.org/dataoecd/47/61/35070367.pdf (http://www.oecd.org/dataoecd/47/61/35070367.pdf) - str. 10 a dál „Competency1-A The ability to …“)
Bořivoj Brdička1. 9. 2014
S potěšením přijímám komentář pana Blažka, který zřejmě pracuje na ČŠI a má na starosti výzkum PISA. Se sjednocením názvosloví jsem měl vždycky potíže. Slova schopnost a kompetence používám víceméně jako synonyma. Asi zcela nevědecky. Ještě horší je to u kolaborace. Byl jsem napaden již i češtináři, ale nemohu si pomoci. Ovlivněn konektivismem musím trvat na na rozlišení různých úrovní týmového řešení problémů (viz Kolaborace nebo kooperace? (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14151/)). To jen na vysvětlenou. Zjištění, že naši žáci jsou v řešení problémů celkem dobří ještě neznamená, že bychom se neměli zabývat tím, jak kompetence pro 21.st. učit a zda by měly být zahrnuty do kurikulárních dokumentů.
Bořivoj Brdička22. 11. 2017
Utekly 3 roky, a konečně jsme se dočkali výsledků. Jsme celkově průměrní, rozdíly mezi žáky i školami jsou velké: http://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Vysledky-PISA-2015-Tymove-reseni-problemu
Seriál
Kolaborativní řešení problémů online
1.Online spolupráce jako kompetence pro 21. století
Tato schopnost může mít mnoho různých forem. Je dosti nesnadné zjišťovat úroveň jejího dosažení. Rozhodně není možné nasadit tradiční metody vyvinuté pro ověřování pouhých znalostí, nelze použít ani zaškrtávací test ani běžné dotazníkové šetření. Zkoumat je třeba přímo chování jedince při řešení vhodně voleného problému. Různé metody hodnocení nekognitivních dovedností dnes již existují. Mohou být velmi zajímavým indikátorem vypovídajícím o schopnostech cílové skupiny lidí či v našem případě žáků. Takové ověřování je zařazováno do různých výzkumů, stále častěji ve spojení se schopností k řešení využívat technologie. Některé projekty se týkají i nás. Tak třeba výzkum OECD PIAAC 2013 realizoval zvláštní modul
Kolaborativní (týmové) řešení problémů je zde definováno jako„schopnost se efektivně zapojovat do procesu, v němž dva nebo více agentů řeší problém sdíleným porozuměním a spojeným úsilím vedoucím k jeho vyřešení“. Jedním z agentů je vždy zkoumaný jedinec, všichni ostatní jsou u aplikace použité v PISA simulováni počítačem. Nejedná se tedy o kolaboraci skutečnou ale jen fiktivní.
Přiznávám, že o problematiku ověřování kompetencí pro 21. století se zajímám již delší dobu. Chtěl jsem proto o tom, jak bude kolaborativní řešení problémů PISA 2015 konkrétně vypadat, vědět co nejvíce. Celkem snadno se mi podařilo zjistit, že hlavní zásluhu na jeho zařazení do tohoto prestižního výzkumu OECD mají výsledky projektu ATC21S (Assessment and Teaching of 21st Century Skills), který byl v letech 2009-12 realizován s podporou Cisca, Intelu a Microsoftu za účasti 6 zemí (Austrálie, USA, Finsko, Holandsko, Singapur, Kostarika) pod vedením dvou vědeckých pracovníků Assessment Research CentreUniversity of Melbourne Esther Care a Patricka Griffina.
Proto, když jsem narazil na (pro nás) prázdninový MOOCAssessment and Teaching of 21st Century Skills vedený právě těmito dvěma odborníky realizovaný prostřednictvím Coursery, neváhal jsem a zapsal jsem se. Stálo to za to. Jsem přesvědčen, že právě toto je oblast, kde dochází v současné době k tak velkému pokroku, že ji musíme nutně sledovat. Coursera je komerční podnik, a tak se na videa v kurzech umístěná podíváte jen po přihlášení. Naštěstí ale vystačíme s volně dostupnými materiály zmiňovaného projektu. Podívejte se na následující video a věnujte pozornost především ukázkám výukových aktivit, které simulují prostředí, v němž se kolaborativní řešení problémů odehrává.
V rámci projektu ATC21S bylo vyvinuto hned několik počítačovou hru připomínajících aplikací, na nichž se ověřování schopností žáků spolupracovat online ověřovalo. Na rozdíl od jednodušší verze použité v PISA se zde jedná o aktivity, v nichž se zkoumá skutečná interakce dvou žáků, a teprve další potřebné role agentů jsou simulovány počítačem disponujícím určitou mírou umělé inteligence. Vtip je v tom, že spojení agentů je zajišťováno výhradně prostřednictvím sítě. Nejedná se tedy o nic, co bychom mohli přirovnat k běžně v naší školní praxi realizovaným projektům přímé týmové spolupráce žáků.
Experimentální verze je volně dostupná zde (plně funkční systém má být spuštěn v nejbližší době). Jedná se o aktivity, v nichž se vždy dvojice žáků snaží řešit společný problém. Dorozumívají se přitom prostřednictvím chatu. U některých úloh vidí oba na displeji totéž (symetrické), u jiných se obsah liší a nezbývá, než se navzájem o to důkladněji informovat (asymetrické). Podívejme se na několik nejzajímavějších příkladů ATC21S i PISA 2015 podrobněji.
Smějící se klauni (ATC21S)
Zdánlivě symetrická aktivita, při níž partner A i B vidí oba stejné kývající se klauny, do jejichž úst může každý vložit až 6 balonků. Není jasné, jaký algoritmus činnost klaunů řídí, protože to, kde balonek z klauna vypadne (1, 2, 3), závisí na tom, v jaké poloze je vložen (L, M, P). Úkolem je zjistit, zda je algoritmus v obou případech stejný. Je tedy nutné experimentovat a o výsledcích se vzájemně informovat. Úloha je nastavena tak, aby nebylo možné zjistit, že jsou algoritmy jiné, hned po prvním pokusu.
Olivový olej (ATC21S)
Asymetrický úkol, kde je cílem naplnit 4l nádobu olejem. Jeden partner (A) má tank a 3l nádobu, druhý (B) 5l nádobu a barel na odkládání obsahu své nádoby. Vtip je v tom, že si oba mohou mezi sebou obsah svých nádob předávat, jen nevidí to, co vidí ten druhý. Ke zdárnému vyřešení je třeba spolupracovat. Nejprve předat 3l, pak zkusit předat další 3l, jenže se vejdou jen 2, takže 1l partnerovi A zbude. Po odložení 5l (partnerem B) do barelu je to již snadné, protože po předání zbylého 1l stačí přidat ještě 3l, a je to (výsledek vpravo).
Rovnováha (ATC21S)
Asymetrická úloha s více postupnými kroky, kde je jedna společná dvojzvratná páka, na jejíž každé rameno může příslušný partner na své straně do daných vzdáleností (1-4) umisťovat závaží (50, 100, 300 a 500kg). Kolaborace je zajištěna tím, že všechna závaží má k dispozici jen partner A, ale může partnerovi B některá přenechat. Cílem v tomto případě není jen najít rovnovážnou polohu, což by se mohlo podařit i náhodně, ale experimentálně odvodit matematickou podstatu výpočtu rovnovážného stavu. K tomu se dospívá hledáním více různých rovnovážných situací. Bez vzájemné komunikace se to pochopitelně neobejde.
Hra na 20 (ATC21S)
Zde tvoří oba partneři tým, který hraje proti počítači. Jedná se o známou hru, v níž se sčítají vložená čísla, a vyhrává ten, kdo dosáhne 20. Na tom, jaké číslo (1-5) partneři společně vloží, se musí dohodnout (vzniká součtem toho, co oba vyberou). Úloha postupně dovede žáky až k rozpoznání kritické hodnoty 14 (8), které je třeba dosáhnout. Vloží-li pak počítačový agent libovolné číslo, partnerský tým nutně musí vyhrát.
Akvárium (PISA 2015)
Koncepční rámec pro realizaci modulu zkoumajícího kolaborativní řešení problémů v rámci PISA 2015 [1] obsahuje dva konkrétní příklady, jak by testování mohlo hypoteticky vypadat. Oba jsou navrženy tak, aby partnerem testovaného žáka byl počítačový agent. Zde testovaný žák spolupracuje s virtuální spolužačkou jménem Abby.
Úloha je poté, kdy žák Abby požádá o zobrazení jejího kontrolního panelu, symetrická, tj. budí dojem, že oba vidí totéž. Každý z nich ale ovládá jiné parametry akvária, o něž se mají společně starat. Mají-li rybičky v akváriu prospívat, neobejde se to bez spolupráce. Partneři se i zde musí na společných akcích domluvit. Situaci značně zpřehledňuje a funkci „umělé inteligence“ usnadňuje to, že žák si může při konverzaci vybírat jen jednu ze seznamu zpráv, které může Abby poslat (uvozovky naznačují, že se ve skutečnosti v tomto případě o umělou inteligenci nejedná). Abby hraje hloupou, takže má žák prostor k tomu jí pomáhat s pochopením, jak nejlépe podmínky v akváriu nastavit tak, aby rybičky byly spokojené. Je velmi důležité, aby se nesnažil ovládat vše sám (což ani nemůže), hodnocen je za to, zda se snaží vnímat i to, co dělá jeho partnerka, a pomáhá jí.
Znak třídy (PISA 2015)
Úkolem je navrhnout znak pro školní sportovní soutěž. Testovaný žák se stává manažerem řídícím práci dvou virtuálních spolužáků Sarah a Marka. Počítač simuluje ale též reakce celé třídy, protože ta se zapojuje formou hlasování pro jednotlivé výtvory. Proces má více fází. Nejprve se řeší kvalifikace obou tvůrců, pak nástroje pro tvorbu, zkoumá se, jak vhodné byly předchozí podobné znaky. Je třeba dospět ke shodě na tom, jak by nové znaky měly vypadat. První návrhy nejsou moc dobře třídou přijaty, takže je nutno je změnit k lepšímu. Žák musí vše řídit, opravovat chybné interpretace spolužáků a navrhovat lepší řešení. Všechny jeho aktivity jsou zaznamenávány a hodnoceny. Tým má celkem 5 pokusů, aby dospěl k co nejlepšímu hodnocení třídy (5 hvězdiček). Celá aktivita je ukončena zpětnovazebním dotazníkem, jehož cílem je zjistit, zda žák problémům, které musel při řízení práce řešit, porozuměl.
Řekl bych, že praktický popis skutečných úloh hodnotících kompetence pro 21. století by měl zajímat každého, kdo je zodpovědný za výukové výsledky našich žáků a nechce, aby se naše pozice v mezinárodních srovnáních zhoršovala. Pravděpodobně bude třeba se zabývat též tím, zda není třeba upravit naše kurikulární dokumenty tak, aby kompetence pro 21. století zahrnovaly a naši žáci dokázali podobné úlohy bez problémů řešit. K tomu, abychom byli schopni takové hodnotící aplikace navrhovat sami, ale nestačí vědět jen to, jak se projevují navenek. Je nutné rozumět i tomu, jak fungují uvnitř. K tomu se dostaneme příště.
Literatura a použité zdroje
R. LAI, Emily; VIERING, Michaela. Assessing 21st Century Skills: Integrating Research Findings [online]. 2012. [cit. 2014-08-16]. Dostupné z: http://researchnetwork.pearson.com/wp-content/uploads/Assessing_21st_Century_Skills_NCME.pdf.
