Nová éra sociální kontroly

Andrey Mir je původem ruský, nyní kanadský teoretik médií, který sám sebe označuje za mediálního ekologa. Je jedním z odborníků, kteří se snaží popsat a zdůvodnit vývoj, kterým prošel internet za dobu své existence. Na to, jak krátká je, můžeme sledovat převratné změny ovlivňující vývoj lidské společnosti. Andrey tvrdí, že internet se proměnil z nástroje osvobození na mechanismus sociální kontroly. Sleduje tento posun napříč po sobě jdoucími webovými érami od 90. let 20. století, kdy internet poskytoval jednotlivcům bezprecedentní svobodný přístup k informacím a sebevyjádření, až po zvýšenou regulaci, které jsme svědky dnes (Od kultury konektivity k platformním společnostem). Běžně používanou všeobecně známou typologii webů (Web 2.0, Web 3.0) rozšiřuje na celkem 5 vývojových stádií [1].

Web 1.0: Globální knihovna s volným přístupem
Změna, kterou internet přinesl v 90. letech minulého století, spočívala hlavně v tom, že každý uživatel získal možnost přijímat ty informace, které chtěl. Ke zveřejnění nějakého obsahu však bylo třeba mít určité specifické znalosti (jazyk HTML).

Web 2.0: Emancipace autorských práv
Po roce 2000 se objevily nástroje usnadňující publikovat bez výše zmíněných specifických znalostí. Svým způsobem to byla revoluce připomínající dopadem vynález knihtisku, který tenkrát dovolil lidem číst a vedl k reformaci církve. Teď každý najednou mohl zveřejnit, co chtěl, tak, že to kdokoli mohl vidět. Přestala existovat nejen cenzura, ale i kontrola nad tím, co kdo publikuje (emancipace autorských práv). V nově vzniklém prostředí se logicky zabydleli nejdříve ti, kdo k němu měli nejblíže – mladí a technicky orientovaní lidé, kteří touží po změně světa k lepšímu, tedy uvažují značně levicově a progresivisticky [2].
Staré instituce nevěděly, jak reagovat. Nedokázaly změny zastavit, protože prostě neexistoval nikdo, kdo by za ně byl přímo zodpovědný. Rozptýlená síťová aktivita jednoduše neposkytla konkrétní cíl pro tradiční institucionální protiopatření. A tak institucím a politickým stranám nezbylo nic jiného než se digitalizovat a snažit se v tomto novém prostředí své zájmy prosadit. Zpočátku (přibližně v prvním desetiletí 21. století) i zde hodně rezonovalo progresivistické myšlení pionýrů digitalizace, které tak proniklo i do establishmentu. Navzdory tomu však postupně docházelo k potlačování některých příznaků příliš volného přístupu, jako např. nerespektování autorských práv (typicky u hudby).

Web 3.0: Vzestup algoritmů a digitálních platforem
Web 2.0 s nástroji umožňujícími publikovat každému (tzv. blogosféra), kde je obsah kontrolován lidmi, se postupně vyvíjel směrem k sociálním sítím, které dnes představují ekosystém řízený algoritmy, jejichž cílem je ovlivnit chování uživatelů. Zároveň využívání internetu proniklo i ke starší, méně vzdělané, méně městské a méně progresivní populaci. A tak po roce 2010 přišla vlna jiné sociální demografie s výrazně odlišným politickým názorem. Tato nová vlna nakonec vyústila v kolektivní rozhořčení podněcované sociálními sítěmi, které našlo politický výraz v brexitu či u Donalda Trumpa. Důsledkem je politická polarizace, které jsme svědky dodnes.
Algoritmy začaly definovat relevanci obsahu a lidských spojení. Umožnily vysokou přesnost osobního přizpůsobení zpravodajských zdrojů a vytvořily obchodní příležitosti, včetně prodeje osobních údajů uživatelů inzerentům. Tato reklamní služba se ukázala mnohem efektivnější a ziskovější, než kdy mohla poskytnout tradiční média. Online veřejný prostor se proměnil v online tržiště.

Web 4.0: Přijetí platforem politikou a korporátní kontrola uživatelů
Web 3.0 zavedl digitální platformy jako korporátní subjekty nesoucí rizika ztrát a regulace. Tradiční státní instituce jsou dobře zběhlé v jednání s korporacemi. Výsledkem bylo, že začaly obnovovat svou moc v nových podmínkách – bez tradičních zpravodajských médií, ale s digitálními platformami.
Tento vývoj vytvořil Web 4.0, kde platformy regulují chování uživatelů, aby uklidnily vlády a vyhnuly se represivním opatřením. Na webu 4.0 digitální platformy nejen poskytují služby, ale také fungují jako prostředníci mezi uživateli a státními orgány, omezují online projevy na žádost státu výměnou za licenci pokračovat v obchodování s uživateli. To vše ve jménu ochrany veřejné morálky a demokracie. Sice existují výjimky (např. Telegram), všeobecný trend však jasně ukazuje, že státní instituce se úspěšně snaží činnost digitálních platforem regulovat.

Web 5.0: Digitální platformy jako nástroj státní kontroly prostřednictvím sociálního kreditu
Přichází éra, v níž budou platformy vykonávat plnou kontrolu nad lidmi jménem státu a korporací prostřednictvím mechanismů sociálních kreditů. Možná si toho zatím nejsme vědomi, ale algoritmy již dnes sledují naše chování a podle toho upravují náš přístup k digitálním službám. Například Facebook může nejen zakázat uživatele za závažná provinění, ale také uplatňovat různé stupně „morálního“ odsudku a trestů.
Téměř všechny lidské činnosti se digitalizují: bankovnictví, doprava, eGovernment apod. Všude dochází k zavádění některých forem sociálního bodování. Existuje např. kreditní skóre, které se shromažďuje a vypočítává algoritmicky z osobních dat uživatelů, pojišťovací systémy využívají zákaznické bodování, ale fungují také jako modifikátory chování. Mnoho spotřebitelských platforem využívá bodování k odměňování věrnosti.
V některých případech vlády omezují přístup lidí ke službám nebo online aktivitám jako formu digitálního trestu. Dochází ke kriminalizaci online chování (Když velký bratr dostane velká data

Tváří v tvář takovým prognózám se lidé obvykle ptají: „Jak to napravíme?“ To je ale špatná otázka. Evoluci médií nelze „opravit“. Správná otázka zní: „Jak s tím budeme žít?“ Andrey nabízí dvě různé strategie: odpor nebo spolupráci s nevyhnutelným vývojem. Ta první znamená sebeobětování, zatímco ta druhá vyžaduje specifickou mediální gramotnost zaměřenou na přežití v měnícím se životním prostředí (Ovládej, abys nebyl ovládán!).

Literatura a použité zdroje

MIR, Andrey. Internet freedom is fading in the new era of social control [online]. 2024. [cit. 2024-12-28]. Dostupné z: https://bigthink.com/the-present/internet-freedom-is-fading-in-the-new-era-of-social-control/.

MIR, Andrey. The Digital Rush [online]. 2024. [cit. 2024-12-28]. Dostupné z: https://human-as-media.com/2024/10/31/the-digital-rush/.