Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Předškolní vzdělávání je v Norsku reprezentováno institucemi denní péče. Ty chápou péči o děti, jejich vzdělávání a vývoj jako jeden celek. Instituce denní péče musí v plánování činností počítat s výraznými změnami ve společnosti. Instituce musí věnovat zvýšenou pozornost některým faktorům: aby ve školkách nepracovaly pouze ženy, aby se budovaly vztahy mezi lokální a minoritní (laponskou) kulturou, aby byla věnována dostatečná pozornost vlastním představám a zájmům dětí. Příspěvek seznamuje s důležitými kapitolami norského kurikula a se základními pojmy rámcového plánu.
Published by The Ministry of Children and Family Affairs, September 1996
(vybrané kapitoly přeložila Štěpánka Lédrová)
Instituce denní péče jsou v Norsku součástí sdílené evropské tradice. Postupný vývoj moderních institucí denní péče má dva kořeny: sociální a vzdělávací. Instituce byly reprezentovány školkami1 (otevřenými celý den), které kladly hlavní důraz na denní péči o děti; a krátkodobými dětskými školkami, jejichž zaměření bylo čistě vzdělávací. Tyto dvě tradice se setkávají v současných norských institucích denní péče, kde jsou péče o děti a jejich vzdělávání a vývoj vnímány jako jeden celek.
První Zákon o norských institucích denní péče vešel v platnost v roce 1975. Tento zákon otevřel cestu k větší rozmanitosti ve schématu práce a termín "kindergarten" znamenal, že za činnosti nesl odpovědnost školený předškolní učitel2. Hlavním rysem zákona bylo decentralizované vývojové schéma přizpůsobené lokálním potřebám a podmínkám. Tato ideologie byla přenášena do následných úprav zákona a do Zákona o institucích denní péče z roku 1995.
Zákon o institucích denní péče z roku 1995 obsahuje důležité ustanovení, ve kterém je uvedeno, že má ministerstvo vytvořit rámcový plán pro náplň institucí denní péče. To znamená, že společnost převzala odpovědnost za náplň institucí denní péče.
Zákon také obsahuje nové ustanovení o institucích denní péče pro Laponce (Sami): "Instituce denní péče pro laponské (Sami) děti v laponských oblastech se mají zakládat na laponském (Sami) jazyku a kultuře."
Ustanovení zákona týkající se cíle činnosti institucí denní péče jsou blíže popsána a propracována v kapitole pojednávající o rámcovém plánu.
Žijeme ve společnosti, která prochází výraznými změnami. To má vliv i na instituce denní péče. Plánování činností institucí denní péče pro rok 2000 (a do dalšího století) bude nezbytně vycházet z řady faktorů. Následující charakteristiky současného vývoje zůstanou zřejmé ještě dlouho do budoucnosti:
Rodičovská odpovědnost za péči, výchova a právo rodičů vybrat vzdělávání pro své děti, dále pak právo dětí dostávat péči svých rodičů jsou zaneseny jak v národních zákonech, tak v mezinárodních úmluvách. Rodiče jsou především zodpovědní za zajištění bezpečné výchovy, prostředí zajišťujícího pohodlí a pocit sounáležitosti. Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok být společností chráněna.
Rodina a instituce denní péče zastávají vůči dítěti různé role. Domov je tam, kde má dítě nejhlubší emocionální vazby. Silná emocionální pouta, která vznikají v intimní závislosti rodiče a dítěte jsou nezbytná pro vývoj sebevědomí, důvěry, identity a nezávislosti. Spolupůsobení v rodině silně ovlivňuje dětskou interpretaci ostatních zkušeností a událostí.
Instituce denní péče představují prostředí doplňující domov a umožňují dítěti vyzkoušet si a rozvíjet doma vytvořené zásady. Rozhled dítěte se rozšiřuje, může sbírat nové zážitky a rozvíjet další blízké vztahy. Dítě tedy může získávat zkušenosti, které jsou doma nedostupné.
Spolupráce zaměstnanců a rodičů je přirozenou součástí práce institucí denní péče. Je předpokladem pro kontinuitu mezi domovem a institucí. Je nezbytná pro schopnost instituce založit svou činnost na individuálních zážitcích a životních podmínkách dítěte.
Konkrétním úkolem instituce denní péče je dosáhnout dobré spolupráce s rodiči z jazykových a kulturních minorit a připravit pro takové rodiče podmínky, na jejichž základě se vytvoří půda pro jejich účast v rodičovských radách a koordinačních komisích.
Předškolní učitelé mají široké formální a odborné znalosti z oblasti vývoje a potřeb malých dětí. Také asistenti mohou projít školením poskytujícím tento typ odborných znalostí. Bilingvní asistenti jsou velmi dobře vybaveni pro pomoc při připravování podmínek pro poskytování kvalitního vybavení pro děti a rodiče z jazykových a kulturních minorit v institucích denní péče. Všichni zaměstnanci institucí denní péče mají zkušenosti a praktické znalosti získané při každodenním kontaktu s dětmi. Instituce by měly umožnit rodičům, kteří potřebují a mají zájem, seznámit se s těmito zkušenostmi a znalostmi učitelů.
Společnost je zodpovědná za vytvoření prostředí, v jehož rámci mohou rodiny splňovat svou pečovatelskou funkci. Společnost je také zodpovědná za zajištění dobrých a bezpečných podmínek, ve kterých děti vyrůstají, a které zahrnují zajištění dostatečného počtu institucí denní péče. Instituce denní péče mohou být také vnímány jako nepovinná část celého vzdělávacího systému. Péče a dohled, výchova a školení, které mohou být institucemi zajišťovány, jsou doplňkem toho, co může zajišťovat domov. Proto rodičovská zodpovědnost a role institucí denní péče nejsou v rozporu. Společně mohou dítěti poskytnout nejlepší podmínky pro harmonickou výchovu a rozvoj.
Je důležité si uvědomit, že zájmy společnosti, rodičů a zaměstnanců institucí denní péče se ne vždy shodují se zájmy dětí. O zájmy dětí je třeba pečovat, současně s tím se ovšem musí vyučovat společenská pravidla. Podstatné je, aby si zaměstnanci institucí, rodiče a společnost byli těchto rozporů vědomi a věnovali se jim.
Dětství, jako životní etapa, má vysokou vnitřní hodnotu a volný čas dětí, kultura a hra jsou velice důležité. Jako krok v procesu poskytování nezbytné podpory a příležitosti se vyvíjet, zviditelňuje a upřesňuje rámcový plán metodu a obsah institucí denní péče. Tento plán je pro dospělé prostředkem. Ale je zde hledisko dětí, které musí být obsaženo v celém plánování v institucích denní péče. Znamená to, že potřeby řízení a managementu instituce musí být vždy porovnány s potřebou dětí být dětmi ve vlastním zařízení a musí být založeny na jejich vlastních zájmech.
Děti se musí v institucích denní péče stýkat s muži i ženami. Vzhledem k tomu, že většina dětí s velkou pravděpodobností v určitém období navštěvuje instituce denní péče, je znepokojující, z pohledu rovnosti pohlaví, že instituce se zdají být vymezeny jen pro ženy. Jak na straně zaměstnanců, tak na straně úřadů je nutné si tuto skutečnost uvědomovat.
Instituce denní péče se účastní formování dětství obyvatel, kteří se jednou uplatní ve společnosti. Současně může instituce poskytnout společnosti větší vhled do potřeb dětí a podmínek, ve kterých vyrůstají. Instituce má znalosti a zkušenosti, ze kterých může společnost těžit v procesu vytváření vhodného prostředí pro dětství.
V místních společenstvích, která charakterizují příliv přistěhovalců a rodin s různorodým jazykovým, kulturním a náboženským vzděláním, má instituce denní péče zvláště důležitý úkol, a to umožnit kontakt mezi různými kulturami a současně být místem, kde se setkávají.
Obce potřebují děti. Děti mají být viditelné. Mají být vidět a slyšet také mimo instituce denní péče. Významnou skutečností je, že instituce denní péče zůstávají otevřené komunikaci mezi nimi a místní komunitou. Hlavním problémem, kterému budou v budoucnosti instituce čelit, bude působení proti rozškatulkování každodenního života dětí, a to podílením se na formování sítí v obcích.
Široká spolupráce institucí denní péče s komunitou je zakotvena v Zákoně o institucích denní péče. Zákon spolu s následnými nařízeními a výklady stanovuje principy spolupráce s rodiči, rodičovskými radami, výchovně-psychologickou péčí, sociální péčí a samosprávou. To zdůrazňuje závazek institucí denní péče účastnit se spolupráce s dalšími úřady a instancemi, které s dětmi patří do místní komunity.
Zařízení institucí denní péče a venkovní areály a jejich činnost týkající se dětí a rodičů mohou být vnímány jako útočiště sdílené celou místní komunitou. Rada rodičů je přirozeným partnerem v diskuzích o praktických iniciativách pro zajišťování vzájemné podpory a užitečnosti mezi institucí denní péče a komunitou.
Vzhledem ke skutečnosti, že instituce denní péče pro Laponce (Sami) jsou prostředkem předávání laponského (Sami) jazyka a kultury, má tato zvláštní význam pro laponské děti, rodiče a komunitu. Laponská (Sami) kultura je kulturou minoritní a děti musí mít určitý vztah k vlivům sociálních změn a mnoha formám vlivu celé společnosti. Proto je hlavním cílem vytvořit prostředí pro dětství, ve kterém mohou dva jazyky a dvě různé kultury děti obohatit. Lokální kultura je přirozeným základem pro aktivity laponských (Sami) institucí denní péče. A tak je důležité vybudovat těsnou spolupráci mezi domovem, lokální komunitou a institucí denní péče.
Rámcový plán se zakládá na komplexním pohledu na dítě. Vývoj dítěte je vnímán jako dynamické a pevně spojené vzájemné působení fyzické a mentální existence. Pro vývoj dítěte je klíčově důležitá interakce s ostatními lidmi - dětmi a dospělými. V raných letech dítě tíhne od blízké a intimní závislosti na nejbližších členech rodiny k setkáním s novými lidmi a novým prostředím.
Dětství je fáze života s vlastní vnitřní hodnotou. Nezletilost nezahrnuje pouze nabývání dostatečných znalostí a dovedností pro schopnost zapojit se co nejrychleji mezi dospělé. Znamená také růst dítěte ve vlastním prostředí.
Společnost dospělých čelí problému zajistit a rozvíjet prostředí, které dítěti prospívá, a které je přizpůsobeno současnému životu dětí a dospělých. Současně musí být chráněn "volný prostor" dětí, aby jejich životy nebyly zcela řízeny dospělými.
Děti se učí zkušenostmi. Rámcový plán staví na uceleném konceptu vzdělávání. Tento přístup je odlišný od přístupu, ve kterém vzdělávání zahrnuje především strukturování a předávání specifického základu znalostí během omezeného časového období.
Péče o dítě a interakce mezi dospělým a dítětem při péči je vnímána jako důležitá oblast vývoje pomocí smyslových zážitků.
Vzdělávání zahrnuje jak formální, tak neformální (neoficiální) výuku v rámcovém plánu.
Formální vzdělávání představuje organizovaný rámec, kde je předmět činnosti zcela evidentní. Případnými příklady jsou denní setkávání a tematická práce. Formální vzdělávání se může také odehrávat v každodenních činnostech (např. učení se zavazovat tkaničky nebo způsobům stolování).
Neformální vzdělávání je více spontánní a je spojeno s bezprostřednějšími a neplánovanými situacemi "tady a nyní". Interakce mezi dětmi a dospělými v rámci péče a při hře je v tomto smyslu ústřední. Nicméně bezprostřední a neplánované události, které poskytují důležitou zkušenost a vzdělání, se často objevují také při strukturovaném vzdělávání. Základní společenské dovednosti je možné nabýt v neformálních vzdělávacích procesech.
V rámcovém plánu jsou za základní kompetence označovány základní dovednosti, které dítě získává pro další život. Pro dětství je hlavní rozvoj schopnosti komunikovat v širším smyslu a rozvoj sociální kompetence (praktická schopnost zapojit se do hry a interakce s ostatními). Hlavním úkolem je rozvoj identity a dovedností nezbytných pro každodenní život s ostatními dětmi a dospělými jak v institucích denní péče, tak doma.
Tato kapitola pojednává o kontinuálním obsahu: sociální interakci, hrách a každodenních činnostech. Každodenní činnosti zahrnují všechny aspekty péče o děti.
Vývoj a vzdělávání dětí jsou zde podrobně rozebrány se zaměřením na neformální vzdělávání. Interakce, péče a tiché vzdělávání jsou zasazeny do hlubšího kontextu. V uceleném konceptu vzdělávání nemohou být vzdělávání a péče nahlíženy izolovaně a na sobě nezávisle.
Péče je v institucích denní péče důležitou součástí neformální interakce. Péčí se často rozumí pečovatelská práce, konkrétně veškerá práce spojená s péčí o děti. Mimoto je projevování péče spjato s kvalitou vztahu. Péče se v takovém kontextu pojí se schopností sbližování, něhy, vřelosti, laskavosti, náklonnosti, pozornosti, trpělivosti a empatie. Celkově je koncept péče v rámcovém plánu nahlížen jako vztah nebo závislost ve stejné míře jako činnost. Tiché vzdělávání poskytované institucí se obvykle projevuje v každodenních činnostech i pečovatelské práci. Tiché vzdělávání je v této kapitole projednáváno jako důležitá součást konceptu znalostí v kontextu teorie a praxe institucí denní péče.
Novým vývojem v tomto kontextu je zaměření na základní kompetence získávané dětmi prostřednictvím neformálního vzdělávání. Principy, které užívají dospělí při přímé interakci s jednotlivými dětmi a skupinami, musí být hodnoceny na základě zkušeností získaných jednotlivými dětmi v rámci této interakce. Je důležité, aby se kvalita těchto postupů při různých formách hry, interakce, každodenní činnosti a péči hodnotila ve světle koncipovaných cílů, stejně jako je tomu v případě více strukturovaného vzdělávání.
Jedna z kapitol se zabývá sociálním a osobním vývojem a vzděláváním, vztahem mezi dospělými a dětmi a mezi skupinou dětí a jednotlivým dítětem. Jedna sekce je věnována handicapovaným dětem a dětem z nestálých a složitých rodinných podmínek. Vzdělávání a vývoj těchto dětí musejí být podporovány především v kontextu každodenní sociální interakce.
Interakce mezi dospělými a dětmi a v rámci skupiny dětí poskytuje dítěti základní zkušenost vztahu sebe sama k ostatním lidem. Kromě toho právě v rámci každodenní neformální rozpravy mezi dětmi a dospělými a mezi samotnými dětmi probíhá základní vývoj jazyka a schopnosti komunikovat.
Velká část času stráveného v institucích denní péče je věnována hře. Při hře se v raném dětství odehrávají důležité vzdělávací procesy a hra podporuje vývoj všech oblastí; intelektuální, jazykové, fyzické, sociální a emocionální. Při hře si dítě posiluje a rozvíjí svou identitu a sebeúctu. V této kapitole tvoří hra samostatnou hlavní sekci, která studuje význam hry, formy hry a to, co je v institucích denní péče nezbytné k zajištění dobrých podmínek pro hru.
V těsném spojení s popisem místa hry v předškolním vzdělávání stojí samostatná sekce o humoru a radosti, oblast, kterou můžeme zřídka ve vzdělávacích plánech nalézt.
V širším smyslu je v rámcovém plánu základní kompetence definována jako rozvoj dovedností sociální interakce a rozvoj jazykových a komunikačních dovedností. Nejdůležitějšími předpoklady pro to, aby děti získaly dovednosti sociální interakce a schopnost komunikovat, jsou určeny přístupem instituce denní péče k sociální interakci, hře a každodenním činnostem, jinými slovy kontinuálním obsahem a užívanými pracovními metodami.
Dovednosti sociální interakce a schopnost komunikovat jsou nerozlučně spjaty. Sebevyjádření vyžaduje procvičování. Jednotlivé děti musejí mít někoho, ke komu se vyjadřují a s kým se srovnávají. Význam ostatních dětí spočívá v tom, že umožňují jednotlivci získání jazykových dovedností, schopnost být pochopen a rozumět. Dovednostmi sociální interakce se rozumí schopnost rozumět rozličným hlediskům a rolím ostatních lidí, rozhodovat se a chovat se v týmu, hodnotit problémy a řešit úkoly. Během přímých setkání při hře a jiných interakcích se děti učí vztahu k ostatním. Přátelství se také musejí naučit - při všech těchto příležitostech, které se znovu a znovu opakují. Vytváření vztahu k ostatním je pravděpodobně nejzákladnější dovedností osvojovanou v dětství.
Rámcový plán vyžaduje, aby instituce denní péče přispívaly k rozvoji těchto základních kompetencí jednotlivých dětí:
Dítě má3:
Rámcový plán definuje kulturu jako naše sdílené vzorce chování, znalosti, hodnoty, postoje, zkušenosti a koherentní vzorce myšlení a způsoby vyjadřování.
Instituce denní péče zprostředkovávají předávání myšlenek, způsobů vyjádření a hodnot jak lokálního, tak národního kulturního dědictví. Předávání hodnot a výchova patří k sobě. Kultura nemůže být předávána bez výchovy, neboť je nositelem ustálených hodnot a norem. Stejně tak se nemůžeme zabývat výchovou bez toho, abychom předávali kulturu, protože kultura v sobě nese vztah k činnostem a postojům, které jsou na ní závislé.
Důležitou funkcí institucí denní péče je předávání tradice a posilování dětské identity a vazeb na jejich domácí prostředí tím, že děti seznámí s místní historií, krajinou, architektonickou tradicí, místními písněmi a hudebními tradicemi atd.
Kultura však není pouze otázkou dědictví a tradic, ale také otázkou vytváření, oživování, obnovování a poskytování vazeb na současnost. Kulturní odkaz zaplňuje prostor mezi tradicí a budoucností.
Dospělí v institucích denní péče jsou pro děti v období, ve kterém jsou vysoce vnímavé, kulturními vzory. Ve stále více multikulturní společnosti, kde mezi domácím prostředím různých dětí i mezi jednotlivou domácností a institucí denní péče mohou být velké kulturní rozdíly, to představuje velmi odpovědný úkol. Kultura je rovněž předávána a rozvíjena v rámci procesu, kdy se děti učí od sebe vzájemně. Jedná se o kulturu, která se skládá z tradičních her, písní a tanečních her, dětských říkanek a rýmovaček, hádanek, dvojsmyslů, vtipů a příběhů, které mohou být předávány po generace. Hra je zjevně také kulturním a sociálním jevem.
Sociální interakce, hra a každodenní činnosti jsou hlavní částí obsahu institucí denní péče. Avšak vzdělávání a vývoj dětí v předškolním věku nemají pouze nepřímý charakter. Děti získávají v institucích denní péče znalosti, dovednosti a postoje také prostřednictvím strukturované práce, v níž mají plánování a realizace vedené dospělými přímější charakter. Pro tuto práci můžeme používat termín časově omezený nebo periodický obsah institucí denní péče.
Nejlépe se rozvíjí hra a vzdělávání dětí v institucích denní péče, kde existuje rovnováha mezi činnostmi, na které dohlížejí dospělí a činnostmi, které iniciují samy děti. Impulsy pramenící z nových zkušeností, které mohly děti získat během periodických tematických programů připravených dospělými, využívají děti při svých hrách. Současně při hře, jejíž obsah a zaměření si vybírají děti samy, zpracovávají a rozvíjejí své nové znalosti a zkušenosti společně s ostatními dětmi.
Znalosti zpracovávají děti jako koherentní celek a jejich pozornost se zaměřuje na souvislosti. Přesto někdy dospělí musejí rozdělit obsah do oblastí určitých předmětů nebo vzdělání a zkušeností, a to za účelem zjednodušení plánování a přípravy všeobecného obsahu s jasně formulovaným postupem.
Rámcový plán tuto část obsahu institucí denní péče rozděluje do pěti předmětových oblastí:
Každá z těchto pěti oblastí pokrývá širokou oblast vzdělávání, a přitom nabídne dětem v předškolním věku příležitosti pro získávání zkušeností, znalostí, osvojení si dovedností a vývoj postojů.
Model obsahu institucí denní péče v kapitole 3 ukazuje, jak důležitá je spontánní přítomnost předmětových a vzdělávacích oblastí v každodenním životě a dětských hrách a interakci, tj. v kontinuálním obsahu. Rámcový plán zdůrazňuje význam hry, tvořivosti, radosti, humoru jako faktorů, které prostupují prací ve všech vzdělávacích oblastech.
V zájmu zajištění všestranného obsahu v institucích denní péče stanovuje rámcový plán, že všechny děti musejí být vystaveny obsahu všech pěti předmětových oblastí každý rok. V návrhu však rámcový plán neobsahuje konkrétní cíle týkající se dosažených znalostí a dovedností v jednotlivých oblastech. Zároveň nenařizuje, které části předmětových oblastí mají být zahrnuty v definovaných tematických programech. Podle rámcového plánu mají být děti seznamovány se samotnou oblastí vzdělávání a používanými pracovními metodami. To, jakým způsobem má být obsah přizpůsoben věku a stupni vývoje dětí, zájmům a místní kultuře, musí rozhodnout a začlenit do svého ročního plánu instituce denní péče.
Čím větší je věkový rozsah dětí v instituci, tím širší musí být úhel přístupu, a tím rozličnější pracovní metody. Mnoho dětí navštěvuje instituce denní péče od věku 1 - 2 let až po školní věk. Proto jedním z největších problémů týkajících se plánování, bude péče o růst a vývoj dětí v rámci jejich kontaktu s předmětovými oblastmi. To vyžaduje dlouhodobé několikaleté plánování. Samotný roční plán není dostatečný. S ohledem na kontinuální i časově omezený obsah musí dlouhodobý plán vyhovovat nezbytnému pokroku ve vzdělávání dětí a jejich zkušenostem během jejich pobytu v instituci denní péče.
Práce ve všech pěti předmětových oblastech a zprostředkování kultury mají podporovat vývoj dětí ve všech oblastech. Plán vymezuje cíle pro rozvoj základní kompetence, tj. dovednosti sociální interakce a schopnost komunikovat. Možnosti vzdělání a zkušeností obsažené v rámcovém plánu pěti předmětových oblastí jsou rovněž ústředním cílem rozvoje základní sociální a komunikativní kompetence dětí. Týká se to přítomnosti předmětových oblastí v plánovaném i neplánovaném vzdělávání. Při tematické práci by měly být hlavními pracovními metodami hra a výtvarné vyjádření.
Cíle vývoje a vzdělání dětí jsou formulovány v každé z pěti předmětových oblastí.
Tato oblast se zaměřuje na rozvoj identity a kulturní sounáležitosti dětí prostřednictvím interakce s lidmi a místním prostředím. Pro děti je významná otevřená spolupráce instituce denní péče a místní komunity a jejími lidmi. Dále je významné aktivní využití místní komunity jako klíče pro náhled do vydělávání a práce společnosti současné i minulé. Děti přemýšlejí o základních otázkách života - k tomuto zájmu se musí instituce postavit. Centrální postavení v rámci předávání kultury má předávání norem a hodnot. Rámcový plán považuje výchovu a předávání hodnot za důležitý aspekt obsahu institucí denní péče.
Předávání kultury v souvislosti s hlavními křesťanskými svátky je přirozenou částí obsahu. Vztah ke křesťanské víře a její výuka v institucích denní péče jsou diskutovány.
Důležitou funkcí instituce denní péče je také uctívání svátků a tradic jiných kultur zastoupených v oblasti.
Estetické předměty zahrnují hudbu, pohyb, umění a řemesla a dramatické umění. Tyto předměty se týkají vnímání i vyjadřování a jsou úzce spjaty s kulturou (např. pomocí předávání znalostí o materiálech, nástrojích a technologiích). Pro děti jsou tyto předmětové oblasti důležitými nástroji percepce, zkušenosti, myšlení a komunikace.
Ovšem estetický rozměr by neměl příslušet pouze estetickým předmětům a umění. Můžeme tvrdit, že estetická oblast zahrnuje vše, co můžeme vnímat a co v nás vyvolává okamžitý silný empirický dojem. Vhodným příkladem jsou prožitky v přírodě. Estetický rozměr, který je součástí života každého člověka, se pojí s identitou a kvalitou života.
Tvořivost a invence jsou těsně spjaty se získáváním znalostí, dovedností a postojů v širším smyslu. Každé výtvarné vyjádření v estetické oblasti je rovněž komunikací. Umění a řemesla, hudba, tanec, pohyb a hraní rolí jsou prostředky, kterými se dítě prezentuje širšímu okolí.
Estetické předměty jsou často využívány pro dosažení psychologických, vzdělávacích a sociálních cílů. Vhodnými příklady jsou rozvoj sociálních dovedností nebo výuka jazyka v rámci uměleckých aktivit. Nejedná se zde však o hlavní aspekt této oblasti. Pomocí různých přístupů k estetickým předmětům získávají děti různé příležitosti pro rozvoj tvořivosti, sebevyjádření a pro osobní růst.
Jazyk, text a komunikace považuje akvizici mluvené řeči za hlavní oblast vývoje dítěte v předškolním věku. Kromě toho jsou klíčové aspekty předávání kultury spojeny s psanou i mluvenou podobou jazyka. Se zvyšujícím se věkem dětí využívají instituce denní péče postupně vyprávění příběhů, tradované texty a tvoření vlastních textů. Media jsou považována za důležitý aspekt komunikace v moderní společnosti.
Komunikativní oblast je v rámcovém plánu zařazena společně s jazykem a textem, i když komunikativní aspekt má svůj význam i v rámci estetické oblasti.
Komunikace se odehrává v procesu přijímání a interpretování vzkazů na jedné straně a předávání vzkazů na straně druhé. Celý smyslový aparát (zrak, sluch, čich a hmat) je využíván za účelem účasti na pocitech, zkušenostech nebo znalostech. Důležitou roli v institucích denní péče hraje neverbální komunikace. Děti věnují velkou pozornost tomu, jak se věci říkají, držení těla a výrazu tváře. Koncept rozšířeného textu zahrnuje také ústně dochovaný materiál, obrázky a mediální produkty jako filmy a televize.
Dětem, které potřebují zvláštní pomoc při rozvoji mluvené řeči a dětem, jejichž mateřštinou není norština, je věnována zvláštní kapitola.
Instituce denní péče musí přispívat k seznamování dětí s rostlinami a zvířaty, krajinou, ročními obdobími a počasím. Ekologické hledisko je prvořadé. Cílem je rozvíjet u dětí lásku k přírodě, porozumění vzájemnému působení v přírodě a souhře člověka a přírody.
Příroda poskytuje množství zážitků a činností během všech ročních období a za každého počasí. Ve venkovním prostředí a přilehlé krajině existuje široké množství příležitostí pro hru a vzdělávání. Roční plány pro všechny věkové skupiny musejí zahrnovat vzdělání a zkušenosti spojené s celoročními venkovními činnostmi. Život venku a zkušenosti s přírodou jsou v předškolním věku důležité pro celkový vývoj dětí i pro poskytování znalostí o přírodě a postojů k ní a životnímu prostředí. Příroda a rekreace spojené s venkovní hrou jsou součástí každodenního obsahu instituce denní péče, a proto o nich pojednává i kapitola 3.
Základním matematickým a technickým pomůckám/ mechanismům je v každodenním životě institucí denní péče tradičně věnována malá pozornost. Přednější význam je jim věnován v samostatných částech rámcového plánu. Nejstarší děti předškolního věku si osvojují jednoduché jevy v rámci předmětů fyzika a chemie. Mimoto se mají děti seznámit s každodenními technickými pomůckami/ mechanismy. Obsah institucí denní péče by měl podporovat počáteční porozumění číselným pojmům a symbolům.
V průběhu předškolního období získávají děti základní fyzické a motorické dovednosti ve všech oblastech, které musejí zvládnout, aby mohly vést samostatný život. Význam těchto dovedností nelze podceňovat.
Tato oblast vzdělávání zahrnuje základní zkušenosti, dovednosti, znalosti a postoje, které si děti osvojují pomocí smyslů a pohybu, používáním svého těla. U dětí předškolního věku se pojí fyzická aktivita a pohyb s vývojem motorických dovedností, ovládáním těla, koordinací pohybů a mobility. Koordinace zraku a pohybu rukou je základem pro vývoj hlavních celoživotních dovedností jedince. Tím, jak tělo roste, musejí děti cvičit ovládání svých paží a nohou, rovnováhu a koordinaci pohybů. Během hry si ověřují své tělesné možnosti, procvičují si a zkoušejí své vlastní dovednosti. Rytmika, tanec a pohybové hry jsou proto důležitým prvkem obsahu institucí denní péče.
Venkovní hra, ovládání těla a zdraví dětí spolu těsně souvisejí. V této oblasti je diskutována především venkovní hra. Zařazení vztahu k handicapovaným dětem, komunitě a soutěžení se zvažuje.
Základním principem modelu obsahu institucí denní péče je skutečnost, že výuka dětí je kontinuálním procesem v každodenním životě i v rámci více strukturovaných a přímo plánovaných činností. Čím mladší děti, tím větší prostor bude poskytován předmětové oblasti a jejím formulovaným cílům v každodenním životě. S přibývajícím věkem dětí se bude zvětšovat podíl pěti předmětových oblastí. Bude ovšem stále nezbytné dobře využívat možností pro vzdělávání a nabývání zkušeností (včetně pěti předmětových oblastí), které patří ke každodennímu životu a dětské hře.
Jasných obrysů nabývají záměry rámcového plánu v praktických činnostech instituce denní péče, které jsou výsledkem toho, jak instituce plánuje svou práci, využívá podmínky rámcového plánu k tomu určené a jak spolupracuje s rodiči, místní komunitou, majiteli a samosprávou. Model vysvětlený ve 3. kapitole poskytuje přehled a výklad plánování v institucích denní péče.
Vždy je ovšem co vylepšovat. Do konečného stádia projde obsah vzdělávání kontinuálním vývojem. Nicméně stavět je nutné na získaných zkušenostech, a vztah mezi záměry, plány a výsledky práce musí být pečlivě vyhodnocen.
Úspěšné plánování vyžaduje, aby měli dospělí v institucích denní péče jasnou představu o cílích a obsahových oblastech rámcového plánu, i o vlastních metodických pokynech k místním úpravám, pokud nějaké jsou. To také vyžaduje, aby byli zaměstnanci schopní předvídat, jak mohou různé činnosti a metody v konkrétní instituci denní péče a skupině přispět k dosažení cílů a pokrytí obsahových oblastí. Pečlivě vážené plánování musí být založeno na znalosti plánování, pozorování a zkušenostech. Dobré plánování je předpokladem pro využívání lidských a materiálních zdrojů, které má konkrétní instituce denní péče k dispozici.
Vedoucí učitel i předškolní učitelé v institucích denní péče nesou, z titulu jejich vzdělání a kompetence, zodpovědnost za rozvoj činností instituce v souladu s cíli a obsahem, které jsou stanoveny rámcovým plánem. Proto nesou také hlavní zodpovědnost za zahájení a implementaci procesu plánování. Je však nutné, aby do procesu plánování, implementace a hodnocení byli zapojeni všichni dospělí. Kvalita instituce závisí nejen na stanovených rámcových podmínkách, ale také na úspěšném využívání dostupných možností zaměstnanců a na jejich vůli dosáhnout cílů, které koncipovala společnost pro instituci denní péče.
Všechny instituce denní péče musejí sestavovat roční plán. Množství dodatečných psaných dokumentů pro plánování půlročního či kratšího období závisí na konkrétní instituci denní péče. Plány mají popisovat požadované cíle a obsah činností pro konkrétní období.
Rovněž je nezbytné plánovat činnosti z dlouhodobého hlediska (například na 3 - 5 let) tak, aby postup obsahu instituce odpovídal růstu a vývoji dětí. Organizační rozvoj a plány zaměstnanců je nutné vnímat také z dlouhodobějšího hlediska, než to umožňuje samotný roční plán. Dále má být plán činností vnímán v kontextu komunálního plánování sektoru institucí denní péče a kompletního prostředí dítěte v určitém místě.
Koordinační komise má navrhnout roční plán na základě rámcového plánu a metodických pokynů majitele k místním úpravám, pokud nějaké jsou. Díky tomu získávají rodiče možnost významně ovlivnit obsah instituce.
Roční plán má dvě důležité funkce:
Z tohoto hlediska je roční plán důležitým propojením instituce denní péče a společnosti. Roční plán musí koncipovat cíle pro dětskou docházku, to, jak bude cílů dosaženo a jak bude práce probíhat a jak se bude hodnotit.
Rodiče se mohou podílet na plánování obsahu a být i jiným způsobem aktivní. V rámci přípravy ročního plánu by měla diskutovat otázky týkající se základních problémů vzdělávání, obsahu a priorit rovněž rodičovská rada a koordinační komise. Rodiče mohou také napomoci vtisknout obsahu lokální charakter. Důležité je, aby instituce byla přístupná diskuzi s rodiči o tom, na čem a jak se chtějí podílet, ne aby pouze zadávala úkoly.
Některých částí plánování by se měly účastnit také děti. Často přijdou s novými, spontánními návrhy k již zavedeným plánům dospělých. Děti žijí určitým okamžikem a lépe než dospělí ho dokáží využívat.
Děti předškolního věku, na rozdíl od dospělých, komunikují především pomocí činností a řeči těla a méně přímým ústním vyjadřováním. Dospělí v instituci denní péče si proto musejí rozvíjet schopnost získávat informace o psychické i tělesné pohodě a vývoji dětí pomocí ostražitého pozorování a zaznamenávání individuálních i skupinových reakčních vzorců dětí.
Zvláště důležité je zaměřit pozornost na vzájemné vztahy dětí. Pozorování může pomoci dospělým zkvalitnit jejich vhled do dětské hry, sociální interakce a do schopností jednotlivých dětí spolupůsobit s ostatními. Pomocí analýzy sociální souhry mezi dětmi si mohou všimnout okolností jako jsou konflikt a izolace nebo společná hra a přátelství. Mimoto je pozorování dětí důležitým základem pro profesionální spolupráci s různými pomocnými agenturami.
Implementace rámcového plánu vyžaduje dobře promyšlené využívání zdrojů, které má instituce k dispozici.
V této kapitole rámcový plán blíže nahlíží na rámcové podmínky instituce denní péče a na to, jak mohou být co nejvýhodněji využity. Probíranými oblastmi jsou denní rytmus a zacházení s časem, vztah mezi svobodou a strukturou, fyzické prostředí, složení dětí na prezenčních listinách. Dobrá implementace plánu vyžaduje kvalitní spolupráci mezi zaměstnanci a rodiči.
Zaměstnanci denní péče tvoří tým. Při plánování a implementaci se musí zohledňovat různé zdroje představované zaměstnanci, osobní zkušenosti dospělých a zvláštní zájmy. Práce by měla být rozvržena s ohledem na kompetence, schopnosti a zájmy.
Hlavní učitel je z titulu své pozice zodpovědný za zajištění dostačujícího plánování, pozorování, spolupráci a hodnocení práce. Ve vztahu k ostatním zaměstnancům instituce denní péče je rovněž zástupcem majitele. Konkrétní organizace a uspořádání práce musí být prováděno společně všemi dospělými v instituci.
Hlavní učitel je také zodpovědný za vedení všech zaměstnanců. Předškolní učitelé jsou zodpovědní za vedení svých přímých spolupracovníků, především v případech, kde spolupracovníkům chybí školení pro práci, kterou vykonávají.
Hlavní učitel instituce denní péče nese hlavní zodpovědnost za zajištění fungující spolupráce s rodiči, jak vyžadují zákon a předpisy. Rodiče musejí uplatňovat svůj vliv na roční plánování a hodnocení prováděné v instituci, a na celoroční činnosti instituce. Kontakt s rodiči - imigranty může vyžadovat poskytování informací v jejich vlastním jazyce, buď bilingvními zaměstnanci nebo prostřednictvím tlumočníka.
Prostory instituce denní péče, venkovní plochy a její činnosti by měly být považovány za zdroje sdílené celou místní komunitou, nejen dětmi a rodiči. Koordinační komise je přirozeným fórem pro diskuze o praktických iniciativách, které vedou k zajištění vzájemného potěšení a užitečnosti mezi institucí a místní komunitou. Zvláště důležitou funkci má instituce v místních komunitách s velkým množstvím imigrantské populace a s rodinami s jiným než norským jazykovým a kulturním původem.
Zaměstnanci instituce denní péče sledují a hodnotí svou práci denně. Sledují a účastní se činností dětí, a podle toho hodnotí svou vlastní práci a činnosti a program instituce. Zatímco pro každodenní práci je tento přístup důležitý, systematických a průkazných informací o vnitřním chodu instituce poskytuje málo.
Metodické hodnocení zahrnuje systematické sbírání informací s hodnocením událostí prováděných zaměstnanci. Hodnocení zahrnuje popis, analýzu a interpretaci iniciativy a jejího provedení. Každodenní hodnocení musí být doprovázeno široce založeným a koherentním hodnocením, které vyplývá ze sledování a dokumentace. Proces hodnocení je nutné vnímat ve vztahu k cílům ročního plánu pro všechny zapsané děti, popřípadě pro jednotlivé děti.
Konkrétní hodnotící program musí být součástí ročního plánu: co bude hodnoceno, kritéria hodnocení, jak budou informace zpracovány, kdo bude hodnotit a kdy, a jak budou podklady pro hodnocení prezentovány a diskutovány.
Hodnocení by mělo být koherentní, vyčerpávající a mělo by popisovat vývoj jednotlivých dětí i fungování dětí jako skupiny. Jednotliví dospělí, zaměstnanci jako tým, vztah mezi dětmi, rodičovská spolupráce, instituce denní péče jako organizace a externí aktivity by měly být postoupeny a podrobeny metodickému hodnocení.
Sebehodnocení je hlavní motivací každé skupiny zaměstnanců. Vývoj organizace, zaměstnanců, rodičovská spolupráce a ostatní aspekty organického vývoje instituce denní péče však nejsou cíli v pravém slova smyslu. Jedná se o prostředky pro dosažení celkového cíle: blaho a vývoj dětí.
Kapitoly 3 a 4 rámcového plánu stanovují cíle týkající se rozvoje základní kompetence a toho, čeho děti dosáhnou v rámci různých obsahových oblastí. Hodnocení má zaměstnancům pomoci sledovat a přesvědčovat se, zda jednotlivé děti nabývají zmíněné základní znalosti, postoje a dovednosti v zařízení. Současně je nutné mít na paměti, že se zde jedná o osobní a sociální vývoj a že výsledky vzdělávání nemohou, nebo by neměly, být hodnoceny povrchně.
Hodnocení znamená sebereflexi a je předpokladem pro změnu a vývoj obsahu instituce denní péče. Pokračující hodnocení musí být neustále využíváno pro zavedení nových opatření a úpravy plánů. Hodnocení činnosti instituce denní péče na konci roku bude využito při tvorbě ročního plánu pro další období.
Na procesu plánování i procesu hodnocení se podílejí všichni zaměstnanci instituce denní péče. Hlavní učitel instituce nese celkovou odpovědnost za zpracování a implementací hodnotící práce.
Je důležité, aby osobní zkušenosti dětí, zaměstnanců a rodičů s během instituce byly prakticky uplatněny. Zkušenosti a hodnocení "uživatelů" jsou ze své podstaty nezbytným a zajímavým podkladem pro odborné hodnocení. Dětem by měla být dána možnost podílet se na hodnocení jejich vlastní hry a vzdělávacího prostředí a měly by vidět, že jsou jejich názory seriózně zvažovány.
Instituce denní péče by měla pořádat pravidelné hodnotící schůzky na konci pracovního roku. Tyto schůzky by měl navštěvovat hlavní učitel a ostatní zaměstnanci, popřípadě zástupci majitele a rodiče. Z hodnotící schůzky by měl být vždy pořízen písemný zápis. Vzhledem ke skutečnosti, že roční plán navrhuje koordinační komise, musí mít tato komise také možnost účastnit se hodnocení jeho implementace při plánování dalšího roku.
Informace zpracované při hodnocení mohou pomoci vytvořit jasnější záznam o jednotlivých skupinách a instituci denní péče a současně mohou poskytnout přehled o vývoji jednotlivých dětí. Samotné informace a dokumentace mají menší význam než úvahy a diskuze mezi zaměstnanci a rodiči, které mohou vyvolat.
1 Školka - instituce denní péče = mateřská škola.
2 Předškolní učitelé = muži i ženy pracující v instituci denní péče.
3 Dítě má (v našem pojetí dokáže) kompetence, tzn. určitou dovednost, scho
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.