Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Netradiční vyučování slohu na ZŠ
4,2 (5 hodnocení)
Příspěvek je praktickým námětem na oživení hodin slohové výuky v netradičním pojetí, v tzv. vyučování slohu s prvky tvůrčího psaní, obsahuje řadu konkrétních příkladů coby výsledků takové formy vyučování.
Cíle slohového vyučování jsou jasné - naučit žáka vyjadřovat se v mluvených i písemných projevech výstižně a adekvátně dané situaci. Snad nikdo nepochybuje o praktické využitelnosti vědomostí a dovedností, které žák může při kvalitní slohové výuce získat. Přesto je sloh málo oblíbený jak u žáků, tak u většiny učitelů. Někteří pedagogové dokonce přiznávají, že se slohové výuce snaží vyhnout a že jí věnují méně hodin, než by měli. Situace na středních školách je možná ještě horší než na základních školách - učitelé se soustřeďují hlavně na literaturu a jazykové i slohové vyučování stojí na okraji zájmu.
Ve svém následujícím příspěvku se pokusím ukázat, že slohové vyučování nemusí být vždy jen nuda, ale že lze hodiny oživit, pracovat netradičně, že je možné zpříjemnit výuku sobě i žákům. Své postřehy z několikaleté praxe na základní škole doložím texty, které vznikly právě při hodinách slohu (případně literárního vyučování).
Na začátku svého pedagogického působení jsem si stanovila několik zásad, které se snažím dodržovat, aby vyučování slohu bylo pro mě i pro žáky co nejpřijatelnější:
Zařazovat sloh pravidelně do vyučování.
Propojit sloh s ostatními hodinami českého jazyka, hlavně s vyučováním literatuře (slohu není nutné učit jen izolovaně, i v hodinách literárních lze tvořit vlastní texty a pracovat s nimi).
Oživit sloh (i literární vyučování) útvary, které nejsou přímo v osnovách (moderní pohádka, pověst, bajka, apokryf, dadaistická báseň...).
Ukázat smysluplnost slohového vyučování.
Důkladně procvičit všechny slohové útvary.
Odstranit obavu z nezvládnutí tématu.
Odstranit strach z časové tísně.
Odstranit obavu ze špatné známky.
Upozorňovat žáky na nedostatky jazykového projevu, ale nevysmívat se jim.
Dát průchod fantazii, vlastnímu myšlení, zařazovat i netradiční pojetí slohových útvarů.
K oživování hodin slohového vyučování využívám zejména tzv. tvůrčí psaní. V 6. ročníku zařazuji do slohových a literárních hodin kromě povinných slohových útvarů také moderní pohádku, jednoduchou báseň s využitím metafory a personifikace a povídku "na jedno písmeno". Napsat klasickou pohádku je pro žáky příliš obtížné, nedokáží se odpoutat od známých příběhů, a tak v podstatě pouze reprodukují pohádky, které někdy četli. Vytvoření moderní pohádky se jim ale daří velmi dobře, jejich fantazie pracuje naplno a nezná mezí. Někdy žáci zpracovávají motivy z klasických pohádek, ale jejich texty jsou plné překvapení a atypických rozuzlení. Často reagují na aktuální problémy:
Mikrovlnko, vař! Byla jednou jedna ves a v té vsi bydlela matka s dcerou. Jednou se dcera vydala na procházku a vzala si s sebou láhev rumu. U lesa potkala babičku, která zmírala žízní. I dala dcera babičce napít rumu a babička dala dcerce šekovou knížku. Dcerka si hned vybrala peníze v bance a koupila mikrovlnku na heslo. Když ji přinesla domů, matka se nestačila divit. Hned si chtěla mikrovlnku vyzkoušet. Řekla: "Mikro, mikro, mikrovlnko, vař!" Z mikrovlnky začala lítat pizza. Dcera po chvíli řekla: "Mikrovlnko, dost," ale mikrovlnka nereagovala. Dál ze sebe chrlila pizzu. Jak by také ne, když dcera zapomněla heslo. Silná vůně pizzy dorazila až do Itálie, kde je pizza oblíbenou pochoutkou. Italové zaplavili celé Čechy. A když český národ chtěl ze zamořených Čech uprchnout na Ukrajinu, musel se pizzou prokousat.
V 6. ročníku se žáci také pokoušejí napsat báseň - jejich počáteční reakce bývají rozpačité, mnozí si nevěří a mají obavu, že úkol nezvládnou. Proto je vhodné věnovat pozornost nácviku jednotlivých básnických obratů - lze např. zadat několik slov, k nimž žáci vymýšlejí metafory, personifikace, přirovnání, básnické přívlastky (srov. slunce - žluté house na mráčku, tráva - zelená obloha, obloha - modrá tráva; kohout si vykračuje jako rytíř...). Teprve poté lze přistoupit k pokusům o básnické prvotiny:
Svítání Čápi pláčou za komíny Mráz mi sedá na víčka Z nebe prší kopretiny Sníh si krásu nehýčká
Do ucha mi šeptá svíčka Truchlím trochu vesele Vítr fouká bez slovíčka A zrovna není neděle
Velmi zdařilé bývají pokusy s povídkou na "jedno písmeno" - žáci si poměrně rychle uvědomí, která písmena jsou vhodná k vyjadřování různých okolností děje, ke spojování vět a větných celků, a výsledky jejich tvoření bývají překvapivé (i u slabších žáků):
Pivovar Plzeň Pivovar Plzeň pokřtil první pivo. Přišel pan Pivrnec, potřásl přátelům paží. Přátelé připili přátelství. Přítelkyně připravily pokrm, přátelé posedali podél pokrmu. Přátelé pokrm pilně polykali. Po pokrmu připili. Pan Pivrnec přinesl papír. Papír podal příteli. Přítel pana Pivrnce papír přestříhal, poslal přátelům, přátelé pochválili pivo podniku. Po půlnoci přišel pan prezident, přátelsky připil přátelům, poté připil podniku. Potom prasklo potrubí. Pivo plavilo přátele přírodou. Po pivu plulo plavidlo. Přátele přibralo, plulo pivem přímo pro policii. Podnik poté padl.
V 7. ročníku pokračuji v zařazování "netradičních útvarů" do slohového a literárního vyučování - žáci se pokoušejí vytvořit sci-fi příběhy, bajku a "umělecký" dopis. Tyto útvary patří k obtížnějším a zpravidla se daří jen nejtalentovanějším žákům. U sci-fi příběhů děti často sklouzávají (zřejmě pod vlivem přetechnizovaných televizních seriálů a počítačových her) k příběhům s množstvím zbraní a počítačů, jen výjimečně vytvoří příběh bez těchto prvků:
Spasitel Seděl jsem na prahu zbořenýho ráje a modlil se k umírajícímu bohu. Pršelo. Chytil jsem do dlaně plačící kapku. Byla černá, jakoby umazaná od popela. To nebyl déšť, jen prach, smůla a neštěstí máčené v slzách andělů. Nebe bylo potaženo černým suknem. Drží smutek. Znudění lidé pozvedli obočí a zívli. Meluzína zalila zrezivělé roboty s vybitými bateriemi. Počítače, menší než zrníčko písku, kouskovaly řeč. Ptáci mávali umělými křídly a vítr vířil vrstvy prachu na talíři hubeného otesánka. Ze stromů padaly barevné listy ve tvaru odcházejícího rána. U větráku ležel němý pes lapající po čerstvém vzduchu. Kočky se vyhřívaly na horském slunci. Byla duha. Šedá a splácaná ze vzpomínek pomatenýho malíře. Na cestě zanechala stopy návštěva paní Techniky. Teď lidé pátrají po slibech magického roku 2000 v ohořelé kronice. Kde jsou mrakodrapy, školy, lidé? Na mém svátečním klobouku roste mech. Dříve do něj padaly drobáky, knoflíky a opovrhující pohledy dospělých. Dohořela věčná svíce nad osudem země. Ano, hledáme spasitele budoucnosti. Převrátil jsem se na bok. Uběhl další den z mého nekonečného života. Máme to ale podivný svět stvořený z malé lži jednoho velkého boha, který si myslel, že je neomylný.
Při psaní bajek se objevuje stejný problém jako u klasických pohádek - žáci sice napíší příběh, který nese všechny znaky bajky, ale není příliš originální, nejčastěji kopíruje nějakou známou bajku nebo je pouhým vyprávěním o zvířátkách bez jakékoliv myšlenky či ponaučení. Pěkná práce se objeví spíše výjimečně:
Kočka a myš V komoře seděla hladová kočka. Mléko už jí nechutnalo a všechny myši z domu vyhnala. Vzala kus sýra a dala ho pod otevřené okno. Lahodná vůně přilákala do komory myš. Myška byla malá a měla na sýr chuť. Prosila kočku: "Míco, dej mi kousek sýra. Mám veliký hlad." Kočka šibalsky zamrkala: "Vem si sýr, ale nejdřív mně vytáhni z tlapky trn. Nemůžu s ním chodit." Myška se bála, ale viděla, jak kočka pláče. Dlouho se rozmýšlela a vzpomněla si, jak se s ní krtek rozdělil o kousek salámu, aby neměla hlad a došla ke své mamince. Přišlo jí vzdychající kočky líto. Jakmile se ke kočce přiblížila, chytla ji Míca do tlapek a snědla. Tak zahnala kočka hlad. Od té doby se myši koček bojí, protože vědí, že pro dobrotu na žebrotu.
Talentovanější žáci rádi experimentují. Zejména dívky 7. (popř. 8.) ročníku často přemýšlejí o svých láskách a stylizují jim dopisy - nemusí to být jen typické dopisy s přesně danou učebnicovou strukturou. Mnohé z nich dokáží pracovat s jazykem neobyčejně zdatně (funkční opakování slov, gradace, zvolání, apostrofy …):
Dopis na rozloučenou Ahoj, měj se dobře a pozdravuj v zoo. Třeba klokany. To je jedno. A zase napiš, jestli pršelo. To mně taky nevadí. Nebudu to číst. Ani nechci. Nechci nic číst, poslouchat, vidět, cítit, psát a ani ochutnat, nechci se smát, mračit, brečet, nechci tebe!
Ty za všechno můžeš! Neměla jsem tě nikdy potkat. Tebe ne. Neměla jsem s tebou promluvit. S tebou ne. Neměla jsem se na tebe usmát. Na tebe ne. Neměla jsem si nechat ujet vlak.
Ty za všechno můžeš! Stopni třeba drezínu, už se nevracej, nemám na tebe čas. Nechoď za mnou, běžela bych jinam. A tebe bych poslala na opačnou stranu.
Ty za všechno můžeš! Země je kulaťoučká a veliká. Doufám, že se nepotkáme někde daleko - za padesát let. Doufám, že se nepotkáme nikdy.
Ty za všechno můžeš! Budu žít sama pro sebe a víly. A ty si postav chýši uprostřed pouště. Dívej se z okna a přemýšlej. Mysli na chleba, sůl a vodu. Budeš tam na to mít dost času. Za pár let možná uvidíš velblouda. Ale ten si tě ani nevšimne. Proč taky? A proč bych si tě měla všimnout zrovna já? Dokonce se za tebou na tvou poušť nepřijdu ani podívat. Tak pozdravuj v zoo, poustevníku! A naposled ahoj!
V 8. ročníku zařazuji do výuky apokryf, dramatizaci textu a báseň (např. pokus o sonet nebo baladu). K nejoblíbenějším tématům apokryfů patří zpracovávání příběhů o Enšpíglovi, donu Quijotovi, Romeovi a Julii. Žáci události zmíněných postav aktualizují, často děj zasazují do současnosti, do prostředí jim blízkého. Překvapivě dobře pracují se slovy polysémantickými:
Enšpígl ve škole Jednou se Enšpígl přihlásil do školy. Druhý den ve škole probírali v přírodopise člověka. Paní učitelka přinesla do třídy umělý model člověka. Model postavila před tabuli a vyvolala Enšpígla. Řekla mu, aby model popsal.
Enšpígl si došel pro černý fix a celý model počmáral k nepoznání. Učitelka mu řekla, aby to vygumoval. Vzal si tedy gumu a gumoval tak hodně, až z modelu zbyla jen umělohmotná tyčka. Paní učitelka mu řekla, ať pošle své rodiče do školy.
Enšpígl přišel domů a sháněl provázek a velkou krabici. Když to našel, čekal, až rodiče přijdou z práce. Když přišli, oba je posadil do předem připravené krabice. Rodiče mysleli, že Enšpígl něco zkouší, ale on nezkoušel. Krabici zavřel, co nejdůkladněji omotal provázkem a zavázal. Pak odvlekl krabici na poštu, dal na ni známku a poslal ji do školy.
Druhý den ráno přišla paní učitelka do třídy a krabici rozbalila. Vylezli z ní napolo udušení a pomlácení rodiče a začali nadávat, co ten kluk provedl. Paní učitelka rodičům vše vysvětlila a řekla jim, že ten jejich kluk dělá vše úplně doslova a že je to nejspíš filuta Enšpígl mladší.
Básně přesně zadané formy se daří opět jen nejtalentovanějším žákům, avšak pokud se o básnickou tvorbu žáci pokoušejí pravidelně, lze u většiny z nich zaznamenat oproti počátečním pokusům velký pokrok:
Večerní inspirace
S večerem přišlo pár smutnejch múz. Zrovna jsem seděl za piánem. Noc hrála tenounce tichu blues a já se v notách brouzdal ránem.
Tiše jsem brnkal všední rýmy, do noci tály slzy rosy. Okno pouštělo prsty zimy, však múzy tančily už bosy.
Stíny vnášely inspiraci, papír si pohrával s písmeny. Svítání klubalo se z básně.
Už dozněl něžný koncert noci, múzy se ploužily znaveny. Však ráno vonělo tu krásně.
V 9. ročníku se slohová výuka završuje - žáci by měli ovládat základní pravidla ústního i písemného projevu, na základě získaných poznatků by měli být schopni pracovat s jazykem v nejrůznějších situacích, měli by chápat jazykovou hru i experiment. Při výuce je možné zadávat zpracování jednoho tématu libovolným způsobem (např. Lesní ráno jako fejeton, úvahu, vypravování, líčení ...).
Ke zpestření přispívají rovněž básně "ovlivněné" básnickými směry 20. století (např. poetismem, surrealismem či dadaismem) nebo asociace na jednotlivá písmena abecedy (viz např. V. Nezval: Abeceda):
J J je háček jako dýmka, hajej, dadej, slunko spinká! J je košík na jablíčka, J je pokroucená svíčka.
Oblíbeným útvarem je i fejeton. Žáci 9. tříd jsou schopni reagovat na určité problémy s nadhledem a humorem:
Shůry dáno "Připravíme si kýbl a mycí prostředek. Do kýblu dáme hadr a za hadrem tam dáme jar. Pak tam ještě dáme vodu. Řekneme mamince, tetě nebo starší sestře, aby nám dala ten hadr na koště. Pak vytíráme směrem k sobě i od sebe. Když už je jedna místnost, tak se dáme do druhé. Když vytírá tatínek, tak si mezi jednotlivými místnostmi dává jedno. Mezi obzvláště rozlehlou jídelnou a kuchyní pak jedno až dvě. Pak dáme hadr do umyvadla a oddechneme si s pocitem dobře vykonané práce," dokončil jsem svůj slohový popis pracovního postupu.
"Nováku, jak si dovoluješ mi předložit takovou práci beztak ještě z větší části opsanou od Beránkové? Já ti dám!" zapískal nade mnou rozječený hlas poněkud obézní pedagožky. Její poslední výrok bych sice byl slyšel raději od některé z přísedících spolužaček, ale celkem mlčky jsem shůry přijmul za pět.
Seděl jsem tiše až do konce hodiny a ladil inteligentně tuctový výraz, jakým zde omračovalo stádo mých téže nedostatečných spolužáků. Komu taky není shůry dáno, že?
Na základě své dlouholeté praxe na ZŠ mohu potvrdit, že soustavná práce ve slohovém vyučování přináší konkrétní úspěchy - téměř všichni žáci si podstatně zlepší své vyjadřovací schopnosti a mnozí z nich získávají i ocenění v různých literárních soutěžích a projektech.
Literatura a použité zdroje
Učebnice českého jazyka (učivo o slohových útvarech); čítanka (ukázky uměleckých textů).
