Najdi, co neznáš! Ale jak a kde?

V pondělí 25. ledna 2010 startuje již 5. ročník vědomostní soutěže s názvem Najdi, co neznáš!, pořádané společností Seznam.cz pro žáky a žákyně druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií. I tentokrát budou zaregistrované třídy po dobu deseti týdnů (od 25. ledna do 4. dubna 2010) odesílat odpovědi na zadané otázky. U každé otázky (kromě otázky tipovací, kde odpověď nelze nalézt, ale pouze odhadnout) mají účastníci na výběr jednu ze tří možných správných odpovědí. Odpovědi za příslušný týden se mohou posílat vždy do neděle 24:00. Kdo odpoví dříve, je ve výhodě. Bezprostředně po uzávěrce (pondělí 0:00) jsou zveřejněny správné odpovědi, a zároveň nové otázky na celý týden. Z dalších pravidel ještě zmiňme to, že akce se skládá ze tří kol a z každého kola je 5 nejlepších družstev (tříd) oceněno.

Na jaře loňského roku jsem i já měl to štěstí zúčastnit se několika posledních kol této soutěže. Bylo to v době, kdy jsem jako student pedagogické fakulty UK v Praze absolvoval praxi na jedné pražské základní škole, jejíchž několik tříd se této soutěže účastnilo. Měl jsem tedy možnost na vlastní oči vidět, jak si žáci 6. - 8. tříd počínají při hledání odpovědí na zadané otázky. Některé odpovědi se jim bohužel najít nepodařilo. Možná se ptáte, jak je to možné? Odpověď zní: Záměr byl vesměs správný, způsoby hledání však již tolik ne.

Své soutěžící žáky bych rozdělil do dvou skupin, z nichž první by se mohla jmenovat „Fulltexťáci“. To byli ti, kteří otevřeli úvodní stránku Seznamu nebo Googlu a snažili se konkrétní odpověď najít v jejich vyhledávačích. Druhou skupinou byli „Wikipedisté“. Přestože tento výraz se používá především pro ty, kteří participují na tvorbě obsahu Wikipedie, šlo v tomto případě o žáky, kteří spoléhali na informace, nalezené právě v této encyklopedii.

I když se na první pohled může zdát, že tento způsob vyhledávání bude úspěšnější zejména co do věrohodnosti získaných dat, naráží zde žáci, podobně jako v případě vyhledávání ve „fulltextu“, na problém nedostatečné jazykové vybavenosti. Zatímco v Google vyhledávači, z důvodu nedostatečné znalosti angličtiny, výsledky, kterým nerozumí, většinou přeskakují, v české verzi Wikipedie je nenajdou vůbec. Jiné jazykové verze této encyklopedie pak ani nenavštíví, protože vědí, že tomu stejně nebudou rozumět. A tak se, nakonec často zoufalí, přidávají k první skupině žáků marně bloudících v obrovské změti příspěvků, které jim daný vyhledávač zobrazí. Jen tak mimochodem uveďme, že k 7. lednu 2010 obsahovala česká verze Wikipedie přibližně 146 000 článků, naproti tomu v anglické verzi se nacházelo okolo 3 151 000 článků, tj. více jak 21x tolik. A jsou tu i další jazykové mutace Wikipedie - německá, španělská, francouzská či italská, každá s více jak 500 000 články, jejichž počet neustále narůstá.

Naštěstí je tu online aplikace, která může pomoci, pokud daný jazyk neovládáme. Jmenuje se Google Překladač a je určena k překladu textů, webových stránek a dokumentů. Již nyní dokáže velmi kvalitně překládat mezi více jak padesáti jazyky. Stačí zadat konkrétní adresu dané stránky, například ze španělské Wikipedie, nastavit výchozí a cílový jazyk a o ostatní se už systém postará sám (viz následující obrázek). Více o Google Překladači se dočtete například na stránkách Živě.

Hledani Google

Podívejme se ale trochu blíže také na „Fulltexťáky“. Ti se snaží jít tou nejjednodušší a často nejrychlejší možnou cestou. Zadají hledaný výraz do pole pro vyhledávání a stisknou enter. A když odpověď nenajdou na první zobrazené stránce, noří se čím dál tím hlouběji a s narůstajícím počtem stránek se stávají čím dál tím zoufalejší. Určitě všichni podobnou situaci známe z vlastní zkušenosti, kdy nás u desáté stránky napadne, že na Internetu je sice „všechno“, ale když potřebujeme něco najít, tak to nenajdeme. Kde že je chyba? Možná jen nevyužíváme vyhledávač dostatečně efektivně.

Kdo z nás používá třeba tradiční Rozšířené vyhledávání, které nabízí vyhledávač Google? Řekneme si: „je to zdlouhavé, s tím nebudu ztrácet čas“ a tuto možnost, jak blíže definovat svůj dotaz, vůbec nenavštívíme. Je užitečné naučit se také vhodným způsobem používat uvozovky a značky + – přímo na hlavní stránce vyhledávače. Pokud toto žáci neumějí, je na nás, na učitelích, abychom je to naučili.

Nastavování parametrů hledání však dnes zdaleka nekončí u Rozšířeného vyhledávání. Před nedávnem společnost Google uvedla do češtiny nově lokalizovanou funkci s názvem Možnosti (viz Zobrazit možnosti ve výsledcích hledání), která umožňuje filtrovat výsledky vyhledávání tak, aby se ještě více přiblížily potřebám uživatele. Ti mohou vybírat z více podkategorií a vyhledávat například v knihách, blozích, fórech - tedy obecně mnohem efektivněji.

Další novou možností, jak vyhledávat informace lépe a efektivněji je jiná služba Googlu s názvem „Vyhledávání v reálném čase“ (angl. Real Time Search). O co jde? Do vyhledávacího pole zadáte hledaný pojem a jako výsledek se vám zobrazí nekonečný proud aktuálních informací právě publikovaných na sociálních sítích Twitter, Facebook a MySpace. Tato služba zatím bohužel není lokalizovaná do češtiny, a tak pro její používání je nutné v nastavení vyhledávání přepnout jazyk rozhraní na angličtinu. Pak dojde u voleb v Možnostech vyhledávání (Show options) k přidání funkce Updates, jež zajišťuje sledování právě publikovaných příspěvků obsahujících zadaná klíčová slova v reálném čase kdekoli na světě (viz následující obrázek).

Google updates

Neměli bychom zapomínat ani na nový vyhledávač Microsoftu s názvem Bing, který je přístupný přibližně od června loňského roku a který, podobně jako Google, umí vyhledávat podle různých kritérií, včetně např. vizuálního vyhledávání (Bing Visual Search – více zde). Pokud tedy nemůžete něco najít ve vyhledávači Google, zkuste Bing. Anebo rovnou oba zároveň pomocí vyhledávače Bingle.

Kromě nám běžně známých vyhledávačů, které pracují s obrovským množstvím uložených a zaindexovaných celých webových stránek, pokoušejí se vývojáři neustále vyvinout i nástroje schopné uhodnout, co hledáte, a předložit vám rovnou odpověď. Patří k nim třeba znalostní systém a sémantický vyhledávač WolframAlpha, který odpověď na dotaz generuje z mnoha různých zdrojů, databází a statistik a je zaměřen především na vědu, matematiku, zeměpis a ekonomické informace. S využitím takovéhoto systému se nám může snáz odpovídat i v situacích, kdy jsme nuceni odpověď pouze odhadnout. Zatímco hledání odpovědí na otázky typu: „Kolik lidí navštíví stránky Seznamu 1. 2. 2010?“ může být v Googlu obtížné, WolframAlpha nám nejbližší dostupnou statistiku zobrazí bez nesnází (viz následující obrázek). Lokalizace této služby do češtiny se zatím neplánuje, na mnoho dotazů však vystačíme s použitím jednoduché angličtiny. Více o tom, co všechno tento vyhledávač umí, se dočtete zde.

Wolfram

S novými způsoby vyhledávání by se měli žáci seznámit i v případě, že se nezúčastní soutěže Najdi, co neznáš!, aby je pak mohli využívat ve své každodenní práci s počítačem.

Ukazuje se, že největší bariérou pro úspěšné vyhledání konkrétních informací je jazyková neznalost žáků. Vede často k tomu, že si žáci, i z důvodů časového presu, odpověď na otázku prostě tipnou. Tipování správných odpovědí souvisí též s problémem věrohodnosti a relevantnosti zjištěných údajů. S rozvojem Internetu se tento problém stále zvětšuje. Lidé danou informaci někde najdou, ale už nezkoumají věrohodnost zdroje, ani si neověří její správnost odjinud. Prostě a jednoduše jí věří a nechtějí se zdržovat dalším hledáním.

S tipováním odpovědí se můžeme setkat poměrně často u většiny běžných testů s výběrem odpovědí. Pak se žákům nesmíme divit, že se o něj v soutěži pokoušejí též. Přestože správnost odpovědí je na prvním místě, svou roli hraje i čas. Je přirozené, že dostane-li se řešitelský tým do časové tísně, pokusí se výsledek tipnout anebo alespoň uhodnout  na základě toho, co stačil zjistit.

Jistě si každý dokáže představit, že vyhodnotit desetitisíce odeslaných formulářů s výběrovým typem odpovědí zabere méně práce a času, než v případě odpovědí otevřených, kde je často třeba při hodnocení použít individuální přístup. Obtížnost otevřených otázek ovšem není pouze v samotném vyhodnocení, ale také, a z pohledu žáků pak především, v jejich řešení. Pokud žáci řeší otázku otevřenou, méně přitom přemýšlí o možnosti tipovat a více se soustředí na přesnou formulaci svých odpovědí. Soutěž s otevřenými otázkami by tak nejen doznala vyšší obtížnosti, ale naučila by žáky mnohem víc.

Nejlepší volbou se patrně jeví kombinace uzavřených (výběrových) otázek a otevřených, třeba jen jednoduchých, dovolujících automatické vyhodnocení. A v případě použití uzavřených, pak ne výběr ze tří, ale minimálně ze čtyř a více odpovědí. Čím méně, tím větší je riziko tipování.

Co zbývá říci závěrem? Určitě je na místě vyzdvihnout počin Seznamu, který pravidelně pořádá soutěž podporující hledání. Žáci při ní získávají nejen vědomosti týkající se jednotlivých zadaných otázek, ale hlavně a především se učí pracovat s informacemi z Internetu – učí se je vyhledávat, analyzovat a vyhodnocovat. V letošním ročníku budou mít k dispozici zase o něco dokonalejší vyhledávací služby. Doufejme, že správných odpovědí bude o to více a i časy odevzdání se zkrátí. Přestože čas může mít na celkové umístění významný vliv, ve skutečnosti o něj tolik nejde. Při loňské soutěži jsem se sám mohl přesvědčit, že tříd, které měly všechny odpovědi správné, bylo mnoho. Pro mě jsou však vítězové všichni, kteří si během soutěže osvojí správné návyky při práci s informacemi a dokážou využít všechny dostupné technologie pro jejich získání.

Zdroje:

1. Najdi, co neznáš! Vědomostní soutěž pro třídy 2. stupňů ZŠ a víceletých gymnázií, Seznam.

2. Přesnější vyhledávání s Googlem. Živě, 9. 12. 2009

3. Jakub Čížek - Google spouští vyhledávání v reálném čase, Živě, 8. 12. 2009

4. Jakub Čížek - Bing Visual Search: Když nevíte, jak se jmenuje to, co hledáte, Živě, 15. 9. 2009

5. David Polesný - WolframAlpha: tohle vyhledávač Googlu neumí, Živě, 18. 5. 2009