Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Místně zakotvené učení a questové trasy
4,0 (4 hodnocení)
Místně zakotvené učení se vyvinulo ke konci minulého desetiletí. Jeho pojetí se pohybuje na pomezí environmentální výchovy, ochrany životního prostředí a komunitního rozvoje.
Jedná se o učení vázané na místo se zdůrazněním vazby na ekologická, sociální a ekonomická témata, které jako fokus výuky využívá aktuální místní témata. Jde o pojetí vzdělávání, které využívá aspekty místního prostředí (přírodních, kulturních, historických a sociopolitických souvislostí) jako jednotícího prvku pro výuku. Jedná se o vzdělávání pro udržitelný rozvoj, je propojením regionální, terénní i projektové výuky.
Proč vzniklo místně zakotvené učení? Jedná se zcela jistě o reakci na současné trendy – ve vzdělávání (především objem výuky na úkor kvality a unifikace) a společenském vývoji (globalizace a vykořenění lidí). Místně zakotvené učení využívá a buduje silný vztah k místu, kde lidé žijí, s cílem posílit jejich ekologickou a kulturní gramotnost. Při zapojení do projektů místně zakotveného učení se vzdělávání propojuje s děním ve vlastní obci.
Místní zakotvené učení vychází z těchto základních předpokladů:
Motivace k péči o přírodu, krajinu a obec vychází ze vztahu k místu, které je naším domovem, a k lidem, kteří zde žijí.
Lidé se nejraději zapojují do toho, co sami vymysleli, na čem mají možnost participovat, mají dostatek relevantních informací a týká se to přímo jejich života.
Tento přístup je postaven na hodnotách a vazbách k místu a směřuje ke sbližování vzdělávacích cílů s místně relevantními cíli v oblasti sociální, ekonomické a ekologické. Přispívá ke všeobecnému rozvoji a osvojení postojů, dovedností a činností nutných k zodpovědné správě obce a péči o obci. „Když se účastníci místně zakotveného učení aktivně zapojí do studia a odpovědného řešení místních záležitostí, výsledkem je silnější podpora ochrany životního prostředí a vzdělávání, vyšší úroveň zapojení účastníků a obnova podvědomí o hodnotě genia loci.“ (Kol. autorů, Učíme se dobře rozhodovat pro budoucnost, 2010)
Hlavním cílem místně zakotveného učení je budování a posilování vztahů žáků k místu, kde žijí, a zároveň je vybavovat takovými znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi, které vedou k aktivnímu občanství
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Jaroslav Vávra7. 11. 2015
Článek je o jednom z ekologických přístupů k výchově. Pro zajímavost podobně postupují v Polsku, link: http://szkola.wp.pl/kat,108824,title,Questing-niezwykle-lekcje-w-terenie,wid,13258814,wiadomosc.html.
Mám alespoň tři připomínky:
1) Questining do Česka donesla jedna z uvedených autorek (B. Hušková), která tuto metodu přímo studovala v USA. Bylo to na konci 90. let. Předtím se v Česku hrála hra "Hledání pokladu", teď je to 'hledačka'.
2) V USA je tato komunitní hra zaměřena nejen na prostředí, ale silně na historii, kulturu (mýty, legendy ...) a vychází z místa (place). Koncept místa umožňuje pochopit zde uvedený termín 'genius loci', který je spojovaný se zakotvením (embeddedness), což nelze (genius loci) jednoduše přeložit jako duch/atmosféra místa. Je to zcela odlišné od 'rázu krajiny'. Tyto dva pojmy třeba ekologové dost zaměňují. První termín vychází z fenomenologie (imaginace, transcendence), váže se k místu, druhý je deterministický či normativní (je zakotvený v zákoně) a váže se ke krajině/prostředí.
3) toto téma je vhodné k zařazení do hodin zeměpisu
Podstatou však zůstává pohyb venku v zajímavém místě, kde se o místě účastníci/členové komunity hodně dozvědí a mají plno prožitků a zážitků. A je jedno, jak se to jmenuje.
Místně zakotvené učení jako takové propojuje školu a obec, maže hranici mezi výukou a reálným životem. Obec je rázem učebnou a škola vysoce ceněnou institucí, která přispívá k vitalitě života obce. Nejpokročilejším stadiem místně zakotveného učení je tzv. servisní učení, kdy žáci v rámci výuky pomáhají řešit problém či plní potřebu obce. Dochází při něm k mezioborové spolupráci. Žák nezískává pouze nové znalosti a dovednosti, ale prakticky přispívá i ke kvalitě života v obci.
Přínosy místně zakotveného učení
Místně zakotvené učení využívá výhody dobře známého prostředí, v němž se cítíme doma. Výuka je provázaná s reálnými, denně viditelnými, hmatatelnými záležitostmi, místy i lidmi, a je otevřená různým stylům učení. Myšlenka propojit školy, obce a veřejné pozemky a prostory za pomoci místně zakotveného učení v dnešní době nabývá na významu a existují pro to dobré důvody.
Jaký má dopad místně zakotvené učení? Komplexní hodnocení efektivity a výsledků metod místně zakotveného učení provedené na cca 100 školách v Nové Anglii ukázalo, že místně zakotvené učení:
posiluje vazbu žáků k místu;
vytváří živá a činorodá partnerství mezi školami a obcemi;
zlepšuje studijní výsledky žáků;
posiluje environmentální, sociální a ekonomickou vitalitu.
Místně zakotvené učení pomáhá žákům, aby se naučili pečovat o svět na základě poznání místa, kde žijí, a působením na vlastním území, ve svých obcích.
Jaké kompetence místně zakotvené učení rozvíjí?
Místně zakotvené učení pomáhá v dosahování hned několika klíčových kompetencí:
kompetence řešení problémů (žáci se nezamýšlejí pouze nad tím, co se jim líbí či nelíbí v jejich městě, ale navrhují reálná řešení) – nejvýznamnější dopad
kompetence komunikativní (diskutují mezi sebou navzájem, aby došli k řešení)
kompetence k učení (vyhledávají si materiály, zdroje dat a uvádějí poznatky do praxe), kompetence občanská (celé místně zakotvené učení je postaveno na vazbách k místu)
kompetence pracovní i sociální a interpersonální
Questing – skvělý nástroj místně zakotveného učení
Questing (v češtině hledačka) je vlastně cesta za pokladem. Cílem cesty ale není poklad jako takový, ale vlastní cesta, která využívá poetické nápovědy, ručně kreslené mapy nebo obrázky – ty pak vedou hledače celou trasou. Quest vypráví příběh – příběh místa, příběh osoby nebo určitého jevu, který se v daném místě vyskytuje. Na konci hledačky je poklad – většinou krabice s potřebami na kreslení, deník, vybavení na přírodovědné zkoumání nebo tištěné materiály, které hledačům ještě více přiblíží místo, kterým šli.
Původ questingu sahá do 150 let staré hry letterboxing, která byla populární v oblasti Dartmoor v Anglii. Od té doby se prochází pozvolným vývojem a postupně se dostala do celého světa.
Jak na to?
Určitě je dobré se nejprve inspirovat na nějaké hledačce, kterou si sami projdeme. Můžeme případně přečíst knihu o questingu, ve které je postup dobře popsán a ve které najdeme i ukázky pár hledaček v Čechách.
Začneme se studiem místa, kde žijeme a kde budeme quest vytvářet. Celý tým se zapojuje do hledání historických i současných map, pídíme se po zajímavých místech, ať již míst krásných nebo důležitých. Můžeme zapátrat po významné osobě, která má s lokalitou přímé spojení.
Pak si společně vybereme téma, které bude ústředním motivem celé hledačky. Po Čechách najdeme hledačky zaměřené na přírodu, na kulturní dědictví, na hledačky po stopách místních hrdinů nebo významné osobnosti.
Důležitý je název celé hledačky – je prvním motivátorem, musí zaujmout, přitáhnout, vzbudit zájem. „Hledačka sovy Rozárky“, „O síle ducha a slabosti matérie“ nebo „Pod vodou, nad vodou, nic není jen náhodou“ – to jsou jen vybrané názvy hledaček, které navnadí na další cestu.
Vyberte si vhodnou trasu a projděte si ji, všímejte si na místě podrobností, zapisujte si, fotografujte. Počítejte s tím, že do terénu půjdete minimálně dvakrát.
Pak si vezměte všechny podklady, navrhněte trasu a zadejte jednotlivých skupinám práci. Důležité je si vyjasnit, co budeme sdělovat na jednotlivých zastaveních, jak bude vypadat tajenka i to, kde bude ukrytý poklad a co v něm bude.
Zpracujte veršovaný text, nakreslete mapu a uložte krabici s pokladem. Pak najděte dobrovolníky (nebo vedlejší třídu), ať vám quest projdou podle textu a mapy a upozorní vás na nepřesnosti nebo nejasnosti.
Čeká vás ještě grafická úprava textu i mapy tak, aby na tyto materiály bylo radost pohledět.
Nakonec hledačku zveřejníte, nabídnete ji zájemcům – hledačům. A samozřejmě společné dílo náležitě oslavíte.
Jaká je dobrá hledačka?
Musí být zábavná a přiměřeně namáhavá, potěšit smysly, pracovat s příběhem. Text nápověd je atraktivní a krabice s pokladem je ukryta chytře, na hezkém místě. Z dobré hledačky je cítit člověčina, každá je jiná, záleží na fantazii a vkusu tvůrců. Zajímavé jsou hledačky „s posláním“, zaměřené třeba na šetření energií.
Ty nejlepší hledačky postihnou genia loci. Abychom ale dokázali duch místa sdílet, musíme ho nejprve vnímat a sami prožít. Pokud chceme energii místa objevit, potřebujeme vidět detaily, učit se místem a objevovat skryté příběhy.
Quest je jednou z možných cest pro místně zakotvené učení, zkusme jednu trasu společně se žáky vytvořit. Možná bude jednou z těch, po kterých ještě za 10 let budou chodit „hledači pokladů“ a těšit se z míst a příběhů, které jsme pro ně našli.
Pokud vás tvorba questu zaujala, vytvářeli jsme s kolegy z Toulcova dvora v roce 2013 jednu trasu kolem Botiče. Můžete si ji projít a případně se na nás obrátit s dotazy. Určitě vám rádi vyjdeme vstříc.
Literatura
David Sobel (2004): Místně zakotvené učení – spojení třídy a obce
Škola pro udržitelný život (od r. 2004 Nadace Partnerství a SEVER)
Příručka „Učíme se dobře rozhodovat pro budoucnost“
Delia Clark, Centrum pro místně zakotvené učení, Vermont
Questing – Tvoříme hledačky pro lidi s lidmi, D. Clark, S. Glazer (překlad B. Hušková, doplněno texty J. Hušek, J. Hušek, K. Kočí)
