Malé personální, ale velké oborové výročí a jeho využití jako příběhu ve školní výuce dějepisu

Moderní a efektivní výuka dějepisu používá množství aktivizačních metod, podporujících činnostní přístupy žáka ve vyučovacím procesu a vedoucích k podpoře produktivního a kritického myšlení žáků. Využívá se k tomu široké spektrum autentických a názorných didaktických (edukačních) médií a postupů, které zahrnují široké spektrum vyučovací prostředků a nástrojů. Pro žáky by se měla prezentace školního dějepisu stát určitým dobrodružstvím, hledáním příběhů, které nikdy nejsou uzavřené, a které stále přinášejí nová zjištění a konfrontace dobových faktů, jevů a procesů.

Metoda pojetí historie jako příběhu umožňuje konfrontaci tzv. „velkých dějin“ prezentovaných v učebnicích a encyklopediích a tzv. „malých dějin“, tedy dějin osobních a rodinných, které se dotýkají konkrétních rodinných příběhů a regionálních lokalit, k nimž člověka váže nějaké zvláštní osobité pouto. Historická fakta tak dostávají v této konfrontaci konkrétní rozměr, který je často nutný pro jejich hlubší pochopení. Každé historické téma při této metodě tak směřuje k osobnímu rozvoji všech účastníků, jimiž jsou pamětníci, rodinní příslušníci, a na konci řetězce především žáci. Zmíněná metoda pojetí historie jako příběhu jde ruku v ruce s dalšími používanými postupy ve výuce dějepisu, kterými jsou metody práce s přímými nebo dokumentárními historickými zdroji, které mohou představovat audiovizuální mediální materiály (obrazy, fotografie, filmy a písemné archivní materiály).

V současné době si stále více připomínáme přední osobnosti příslušníků našeho národa, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj vědy, kultury, vzdělanosti, a také o to, že v cizině šířili dobré jméno naší vlasti. Jedním z nich byl i PhDr. Václav Vojtěch (1901–1932)