Mají volné výukové materiály podporovat podnikání?

Ve světě se rozvinula celkem zajímavá diskuze nad problémem, který stojí za zamyšlení. Týká se výukových materiálů publikovaných pod licencí Creative Commons (CC). Jedná se, jak známo, o licenci umožňující volné šíření, jež má několik variant a prvků, s jejichž pomocí lze právní dopad dalšího využití publikovaných materiálů ovlivnit. Aktuálně vzniklý spor se týká toho, zda je rozumné používat doplňkový atribut NC (NonComercial). Jeho definice z české verze licence CC je na následujícím obrázku.

CC_NC

Podstatou problému je skutečnost, že dosud není přesně definováno, co přesně se rozumí komerčním využitím. Odborníci se již delší dobu nemohou shodnout a věc dospěla až tak daleko, že je celkem dost lidí, kteří doporučují k volně publikovaným výukovým materiálům atribut NC nepřipojovat. Dne 18. dubna pak byla na UNESCO portálu World Summit on the Information Society na toto téma zorganizována polemika v oxfordském stylu. To je poměrně oblíbený způsob řízené diskuze s účastí veřejnosti. O jedné takové již Spomocník před dvěma lety referoval. Tenkrát ji zorganizoval The Economist na téma Jsou technologie pro výuku přínosem?

Konvence je taková, že moderátor položí otázku (zde shodná s titulkem článku) a zvolí dva významné představitelé protichůdných názorových proudů vzhledem k diskutovanému problému. Ti pak představí svůj pohled na věc. Ostatní účastníci diskuze hlasují (ano/ne) a mohou svůj názor vyjádřit v otevřené diskuzi.

V našem případě byl za hlavního zastánce kladné odpovědi na položenou otázku vybrán profesor vzdělávacích technologií na Brigham Young University v Utahu David Wiley (používá uživatelské jméno opencontent), který je ředitelem Centra otevřeného celoživotního vzdělávání a má zkušenosti s provozem distanční střední školy (založil Open High School of Utah). Jeho oponentem se stal Kanaďan z New Brunswicku Stephen Downes. Setkali jsme se s ním již několikrát – hlavně jako s duchovním otcem konektivismu (viz Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí) a v roli spoluorganizátora několika MOOC.

David Wiley argumentuje přibližně následujícím způsobem. Pokud u CC materiálů nastavíte atribut NC, velmi tím ztěžujete jejich využití. Jedině soud může rozhodnout, zda třeba reklama umístěná na stránce, kde je takový materiál zobrazen, i když jejím cílem je pokrýt pouze náklady spojené s provozem serveru, je či není komerční účel. Podobně nejasné je, zda lze u papírové podoby žádat vyrovnání nákladů spojených s tiskem. Samotná kalifornská nezisková organizace Creative Commons totiž jasnou definici rozdílů mezi neziskovostí a komercí dosud nezveřejnila. Každý autor, který chce mít jistotu, jak bude s jeho dílem naloženo, proto musí k dílu připojit svou vlastní definici.

Typickým příkladem je taková definice pro volně dostupné materiály MIT Open CourseWare, které atribut CC NC používají:

„Stanovení toho, co je a co není komerčním účelem, je založeno na způsobu využití, nikoli na typu uživatele. Materiály smějí používat jednotlivci, instituce, státní orgány, korporace či jakýkoli jiný podnikatel bez ohledu na to, zda je či není jeho konečným cílem generovat zisk, pod podmínkou, že samotné materiály nebudou přímo s generováním zisku žádným způsobem spojeny.“

Podle Davida Wileye je proto nutné při právně nenapadnutelném využití materiálů CC NC dávat mimořádný pozor na to, jak autor NC definuje. V případě, že jsou tyto definice nekompatibilní, nelze takové materiály kombinovat. Jeho závěrečné doporučení proto zní, používat pouze základní licenci CC BY (nutnost uvést původní zdroj).

Stephen Downes ovšem přináší příklady, jež ukazují, jak se komerčnímu sektoru daří volně licencované materiály nemající atribut NC zneužít v rozporu se záměrem, který stál za jejich zrodem. Jako signifikantní uvádí současná za účelem zisku provozovaná víceuživatelská prostředí (např. Second Life), která převzala původní Open Source software MUD (více o víceuživatelských virtuálních prostředích zde). Poté Stephen Downes definuje dva pojmy, jež s komerčním využitím CC materiálů souvisejí – konverzi a odstínění.

Konverze je snaha o pokud možno co nejméně nápadné začlenění nechráněných CC materiálů do jiných, jež však již jsou publikovány s licencí jiného typu a jsou využívány komerčně. Uživatel, pokud je dostatečně zkušený, si sice může původní materiál vyhledat, ale k tomu mu často chybí schopnosti, čas či energie.

Odstínění je snaha snížit dostupnost původních CC materiálů. Podnikavec v takovém případě převezme dílo (třeba pro ně zřídí vlastní úložiště) a dělá vše pro to, aby se uživatelé nemohli k původním materiálům dostat. Optimalizuje svůj web tak, že se ve výsledcích vyhledávání jeho obsah vždy nachází výše než originál, umístí ho za zábranu, kterou lze překonat jen přihlášením (třeba do placeného kurzu), definuje jedině možný formát pro šíření materiálů nebo dokonce omezí toto šíření jen na zařízení hardwarově kompatibilní (Apple iTunes, Amazon Kindle).

Je samozřejmě pravdou, že v případě sporu bude výsledek při zneužití závislý na okamžitém právním výkladu významu atributu NC. Realita je ale taková, že ke sporům zatím moc nedochází a materiály atributem NC disponující nejsou, na rozdíl od ostatních, pro výše zmíněné komerční aktivity příliš často zneužívány.

Debata uskutečněná pod patronátem UNESCO měla též několik zvaných hostů, kteří vyjadřovali své postoje. Kromě nich se do diskuze zapojilo i množství dalších aktivistů z řad registrovaných uživatelů portálu. I já jsem chtěl, ale ukázalo se, že to není tak snadné. Komunitní portál WSIS totiž vyžaduje pro registraci pozvání někoho z jeho uživatelů. Moc otevřený tedy rozhodně není.

Já sám se řadím mezi odpůrce – tj. patřím k těm, kdo souhlasí spíše se Stephenem Downesem a přiklánějí se k potřebě atribut NC používat. To, co bych sám rád řekl, asi nejlépe ve svém blogu Drape's Takes vyjádřil Darren Draper:

„Jsem přesvědčen, že otevřená má být ta cesta, která vede k větší produktivitě, ke zdokonalování spolupráce a často též k neočekávanému přínosu spojenému s převzetím původního díla. Jako učitel cítím morální povinnost pomáhat druhým se zdokonalovat, a to včetně těch, kteří nepatří do bezprostředního okruhu mých žáků. Protože cítím, že hlavním smyslem otevřenosti by měla být podpora altruismu a vlastního sebezdokonalování, nikoli chtivost a nenasytnost, nepřestávám podporovat zahrnutí klausule o nekomerčnosti do všech definic volného sdílení …“

Zbývá jen dodat, že debata je již v závěrečné fázi. Ukončena bude 6.5. K dnešnímu dni je výsledek hlasování 57% pro ANO a 43% pro NE.

Literatura a použité zdroje

DOWNES, Stephen. Should OER favour commercial use? [online]. 2011. [cit. 2011-05-01]. Dostupné z: http://www.downes.ca/post/55283.

DRAPER, Darren. Dilemmas of Openness – Conclusion [online]. 2011. [cit. 2011-05-01]. Dostupné z: http://drapestakes.blogspot.com/2011/04/dilemmas-of-openness-conclusion.html.