Odborný článek
Studie z dubna 2021 ukazuje, že naše podvědomé odmítání určitých médií nemá opodstatnění, a upozorňuje na mylné předpoklady dřívějších výzkumů.
Lockdown, distanční výuka, homeoffice, to vše v posledním roce přispělo k tomu, že jsme technologie používali více než obvykle. Pracujeme na nich a přitom se s nimi bavíme. Zároveň možná podvědomě cítíme, že něco není v pořádku. Uvědomujeme si totiž, že řada výzkumů před negativními účinky delšího času stráveného u obrazovek varovala. Nedávné studie však ukazují, že problém bude mnohem složitější. Jednu z takových studií, která by nás mohla zajímat, vypracoval v dubnu letošního roku ve spolupráci s dalšími organizacemi Oxford Internet Institute. Jejím cílem bylo prozkoumat vztah mezi různými druhy médií a naším wellbeingem.
Náš pohled na technologie je ambivalentní. Saháme po technologiích pro zábavu ve svém volném čase, ale zároveň je považujeme za škodlivé. Vysoce oceňujeme stará média (knihy) a vážíme si každé chvíle pohody u nich strávené. Na druhou stranu hlasitě opovrhujeme novými (digitálními) médii, zejména počítačovými hrami. Důkazy pro taková tvrzení nám však chybí a mediální výzkum je prostě zaměřen především na to, kolik času lidé s novými médii tráví. Problém nastal, když si výzkumníci tyto podvědomé myšlenky neuvědomili a omezili se pouze na zúžené vidění celé otázky. V nejhorší možné verzi pak šlo o to, kolik času nám jak ublíží. Tento postoj zastiňuje i další důležité otázky týkající se wellbeingu, které bychom si měli položit.
Studie Oxfordského internetového institutu využila šesti týdnů prvního lockdownu ve Spojeném království a položila si otázky trochu jinak:
Výsledky ukazují, že určitý malý vliv vyvolávající negativní pocity je způsoben spíše tím, že médium prostě používáme, než nepoužíváme. Nikoli tedy tím, kolik času lidé s daným médiem tráví. To znamená, že lidé, kteří médium používají, se ve srovnání s lidmi, kteří médium nepoužívají, obecně cítí o něco málo hůře. Tento závěr však není kauzální a funguje i opačně: Obecně platí, že ti, kteří se cítí hůře než ostatní, pravděpodobně budou médium používat více.
Mezi jednotlivými médii se ukázaly být pouze malé rozdíly. Lidé, kteří se věnovali hudbě, televizi, filmům a videohrám, se cítili obecně hůře než ti, kteří se těmto médiím nevěnovali. Ti, kteří četli knihy nebo časopisy nebo poslouchali audioknihy, se necítili ani lépe, ani hůře než ti, kteří se jim nevěnovali. Tyto rozdíly vnímejme opět jako korelace. Je právě tak možné, že lidé, kteří se cítí špatně, se obecně obracejí k hudbě, televizi, filmům a videohrám.
Na úrovni pocitů samotného člověka byly rozdíly mezi jednotlivými médii ještě menší: delší používání médií nemělo téměř žádný vliv na pohodu člověka, a to bez ohledu na to, o jaké médium se jednalo.
Pokud jde o čtvrtou výzkumnou otázku, studie shledala, že média ovlivňovala pouze momentální pocity, nikoli celkovou životní spokojenost.
Důležitost studie spočívá už jen v tom, že upozorňuje na populární rétoriku s chabými základy, a jednoznačně vyvrací převládající tvrzení, že tištěná média jsou lepší.
Ze studie vyplynulo, že nezáleží na tom, jak dlouho média používáme. Účinky médií jsou obvykle malé a je nepravděpodobné, že by používání médií ovlivnilo naše dlouhodobé naladění. Uživatelé, kteří technologie nepoužívali, se možná cítili o něco málo lépe, jenže tato situace může být interpretována různě, např. pracovním zařazením. Co se týká výsledků jednotlivých médií, výrazně se nelišily. Modely ukázaly, že čtenáři (elektronických) knih a (digitálních) časopisů ani posluchači audioknih nepociťovali nižší pohodu na rozdíl od těch, kteří se věnovali hudbě, televizi, filmům a hrám. A pouze televize a hudba vykazovaly malý pozitivní účinek na momentální pocit pohody.
Výsledky jsou v rozporu s veřejným míněním, kde je čtení knih vysoce ceněno, ale hraní videoher považováno za nesmyslnou zábavu. Nenaznačují však, že bychom měli podporovat nebo odmítat používání médií pouze na základě wellbeingu. Je třeba se dovídat o tom, co lidé s médii skutečně dělají, spíše než se spoléhat na zjednodušený model závislosti času a účinku. Je tedy načase shromáždit přesnější data, která by umožnila přejít k argumentačně podloženější diskuzi o roli médií v našich životech.
*
Článek byl finančně podpořen a vytvořen v rámci spolupráce Spomocníka na kampani Gramotnosti.pro život – Učíme v souvislostech, kterou v rámci aktivit NPI ČR řeší systémový projekt OP VVV Podpora práce učitelů.
NIKLAS, Johannes. No effect of different types of media on well-being [online]. 2021. [cit. 2021-05-15]. Dostupné z: https://psyarxiv.com/zgb5y.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.