Lze se naučit myšlení „síťové generace“?

Pro čtenáře, kteří mají rádi stručná úderná sdělení, bych tento článek shrnul slovy: Ano, dá! A se všemi ostatními bych se rád krátce podělil o zkušenost z posledního roku, kdy jsme začali učitele učit, jak rozumět chování a myšlení lidí, kteří žijí sítěmi a „těmi internety“ a kterým říkáme síťová generace (k tématu viz článek Web nové generace), a zakončil ji jednou pozvánkou.

Lidé síťové generace, řečeno ve zkratce, žijí „síťový život“, tedy:

• využívají nové nástroje pro společnou komunikaci, zejména Facebook a další nástroje internetu;
• navzájem se ovlivňují a budují svoji „osobní značku“ v síti, zejména na internetu;
• mají výrazná a od nás odlišná očekávání vzhledem k tomu, jakým způsobem a v jakém množství přijímají informace;
• jsou připraveni spolupracovat a spolutvořit v kontextu své sítě.

„Síťové fungování“ ovšem v mnohém není zcela kompatibilní s naším vzdělávacím systémem a stylem pedagogické práce. V důsledku toho pak vzniká vzájemná frustrace jak na straně pedagogů, tak na straně žáků, která může vyústit v poměrně intenzivní vzájemná nedorozumění až neporozumění.

Jednou z nejčastějších reakcí pedagogů je prosté odmítnutí tohoto nového životního stylu. Mám rozepsaný článek Facebook je zlo, který naznačí, že tudy cesta nevede.

Druhý přístup je metoda „mrtvého brouka“ - předstírání, že se nic neděje. Mrtví brouci to mají obzvlášť těžké, pokud je konfrontujeme se statistikou, která říká, že minimálně 85 % našich žáků intenzivně funguje ve světě sociálních médií a sítí. Nelze ovšem jednoduše tvrdit, že nás nezajímá, kde si naši žáci „hrají“, že vůbec nemusíme vědět, jak si tam hrají, a že to, co jim toto celé dává, je nám lhostejné.

Třetí přístup představuje opačný extrém: snaha některých progresivních pedagogů do světa sociálních médií tzv. skočit po hlavě. Takové počínání bez rozmyslu ale občas působí, jako když skáčeme do mělké vody. Pokud nevíme, co v sociálních sítích děláme a proč, můžou naše snahy vyjít přinejmenším mělce, přinejhorším až trochu trapně.