Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Během října a listopadu 2013 se uskutečnila už druhá série workshopů o vlastním hodnocení škol. Dva workshopy byly určeny pedagogům obchodních akademií a středních průmyslových škol, jeden se věnoval učitelkám mateřských škol. Účastníci zde mohli prohloubit své znalosti potřebné pro práci s evaluačními nástroji. Jde o různé dotazníky pro žáky, učitele i rodiče, hospitační a posuzovací archy, pomocí kterých je možné získat zpětnou vazbu o práci školy i o tom, jaké jsou v ní mezilidské vztahy.
Celkem 30 evaluačních nástrojů bylo vyvinuto a pilotně vyzkoušeno v průběhu projektu Cesta ke kvalitě, na který přispíval Evropský sociální fond. Od jeho skončení v srpnu 2012 jsou tyto nástroje pro školy kdykoliv zdarma k dispozici na Metodickém portálu RVP.CZ. Podle poslední statistiky k 31. 10. 2013 využilo alespoň jeden evaluační nástroj se softwarovou podporou 428 škol, dva nástroje si vybralo 234 škol, tři a více 177 škol a více než 8 nástrojů využívá 15 škol. O vlastním hodnocení škol jsme hovořili se Stanislavem Michkem, který má na starosti zmíněné workshopy.
Co se vlastně účastníci na workshopech dověděli?
Snažil jsem se, abychom se společně zamysleli nad tím, jak provádět vlastní hodnocení, jak k němu využívat jednotlivé dotazníky, hospitační a posuzovací archy a jak interpretovat zjištěná data. Učitelé měli příležitost nacvičit si prakticky ovládání toho kterého nástroje on-line na portálu evaluačních nástrojů. Využití dotazníků s elektronickou administrací dat má tu výhodu, že systém nakonec vytvoří pro školu zprávu, nad níž se pak učitelé mohou zamýšlet a rozhodovat, co udělat pro zlepšení nebo pro udržení zjištěného stavu, pokud je vyhovující.
Statistika ukazuje, že nástroje zatím využívá necelých 500 škol. Není to málo?
Statistika ovšem nezachycuje školy, které nepracovaly se softwarovou podporou, ale některý dotazník si stáhly a použily pro své potřeby. Navíc určitě existuje spousta škol, které dělají vlastní hodnocení jinak, mohou třeba využít dotazníky společnosti SCIO nebo jiných organizací, ale o tom nemáme dostatek informací.
Které nástroje se využívají nejvíc?
Nejvíc školy využívají dotazník pro učitele, který zjišťuje klima v učitelském sboru, potom následují tři dotazníky pro žáky – Školní výkonová motivace žáků, Postoje žáků ke škole a Klima školní třídy. Svědčí to o tom, že pedagogové považují za důležité zjistit, jak se lidé ve škole cítí, a chápou, že to má na výkony žáků velký vliv.
Má využití dotazníků z projektu Cesta ke kvalitě vzrůstající tendenci?
V průběhu projektu jsme se školami aktivně spolupracovali a díky tomu byl jejich zájem o využití dotazníků vyšší, než po jeho skončení. Vliv mělo i to, že po novelizaci školského zákona už školy nemusejí připravovat zprávu o vlastním hodnocení, stačí, když se o něm zmíní ve výroční zprávě. Okruh pedagogů, kteří se hlouběji zajímají o vlastní hodnocení a nástroje k němu, se tedy zatím příliš nezvětšuje.
Co by se muselo stát, aby se to změnilo?
Školy by měly pociťovat určitý tlak, že mají vlastnímu hodnocení věnovat větší pozornost. Nemělo by jít o nějaké příkazy, ale třeba školní inspekce by se o to mohla při svých návštěvách škol více zajímat, ptát se učitelů, jak při něm postupují, mělo by jít o citlivý tlak.
Kdo se vlastně zúčastnil workshopů?
Celkem bylo zorganizováno 7 workshopů a zájem o ně projevily školy, které chtějí vlastní hodnocení dělat poctivě, to bylo vidět i na zájmu účastníků. Zaznamenal jsem jen jednu výjimku – šlo o několik učitelů, kteří měli účast na workshopu nařízenou od vedení školy. S takovými lidmi se pak mnohem hůř pracuje. Ale i bez toho jsou mezi účastníky velké rozdíly. Záleží na tom, jaké jsou jejich osobnostní charakteristiky, jestli mají schopnost sebereflexe a jaké mají zkušenosti. Rozdíly jsou pochopitelné, když se vezme v úvahu, že někteří učitelé přišli ze škol, kde se vlastnímu hodnocení systematicky věnovali, a jiní třeba z menší školy, kde pracuje jen několik učitelů a nikdo podle nich nemá čas na strategické přemýšlení.
Budete pokračovat v takových akcích na podporu vlastního hodnocení škol?
Plánujeme další podobné akce, ale je jasné, že jejich efektivita je malá. V projektu jsme vytvořili pro školy určitý systém a nástroje, které mohou využívat, včetně metodické podpory. Ale jak to dostat ke 120 000 pracovníků škol? Přitom kvalitu škol ovlivňují nejen učitelé, ale všichni pracovníci, třeba i kuchařka nebo školník.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 4/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace/vzdelavani-4-2013.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
