Zpráva o jednom z nejoblíbenějších MOOC kurzů Coursera, doplněná pozvánkou, je vodítkem k tomu, jak aplikovat nejnovější poznatky vědy pro zvýšení své schopnosti učit se.
Po delší době jsem se opět pustil do MOOC kurzu na Courseře. Tentokrát se mi kurz líbil natolik, že jsem se rozhodl o něj podělit i s vámi. Kurz se zabývá učením, ovšem oproti mému současnému studiu na pedagogické fakultě se tentokrát jedná o „učení se“, nikoliv o vyučování ostatních. Jak se učit efektivněji? Co se během učení odehrává v mozku? Jak mohu svoje učení podpořit i v době, kdy se neučím? A jak se připravit co nejlépe na test? Na všechny tyto otázky se vám dostane odpovědi.
Kurz se v originále jmenuje Learning How to Learn: Powerful mental tools to help you master tough subjects. Jeho lektory jsou Dr. Barbara Oakley a Dr. Terrence Sejnowski. Barb, jak si hlavní lektorka říká, pracuje příhodně na Univerzitě v Oaklandu (neodpustím si český „překlad“: Barbora Dubová pracuje na univerzitě v Dubově) a věnuje se vztahům mezi vědou o mozku a sociálním chováním lidí. V rámci kurzu Barb vysvětluje většinu principů a je nejčastějším lektorem. Dr. Sejnowski se objevuje jen občas a jeho příspěvky se vždy zabývají samotným mozkem a jeho vlastnostmi.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
E Kocourek5. 7. 2017
Co má pinball společného s Windows XP ? Mám ikspéčka nejméně na dvou počítačích, ale nejspíš mi něco významného uniká.
Kolik kuliček (míčků??) se současně pohybuje v autorově pinballu?
A teď to podstatné: v článku je uvedeno několik zajímavých a možná dokonce i závažných tvrzení ("neúčinné je podtrhávání si v textu ... nemá velký vliv na zapamatování"). Existují pro ta tvrzení nějaké důkazy, nebo se jedná pouze o výkřiky typu "k věření se předkládá" ?
Bořivoj Brdička5. 7. 2017
Předpokládám, že Marek mluví o klasické hře, která byla součástí straších verzí Windows. Jsem na tom stejně, jako pan Kocourek. Také jsem ji nikdy nehrál.
Zato dotyčný kurz jsem absolvoval. Musel jsem, když jsem ho chtěl doporučit studentům. Jsem si docela jist, že všechna fakta, která paní doktorka Oakley sděluje, jsou podložena a odkázány jsou i příslušné výzkumy. Hledat zdroj pro podtrhávání odmítám. Stejně jsem tuto techniku nikdy nepoužíval. Mě se vždy osvědovalo psaní poznámek. To ale bylo v dobách, kdy jsme ještě neměli šanci nasadit transaktivní paměť (http://spomocnik.rvp.cz/keyword/transaktivn%C3%AD%20pam%C4%9B%C5%A5/).
E Kocourek6. 7. 2017
Každý jako dítě hrál pinball, i když třeba pod jiným jménem. A snad i vy jste viděl rockovou operu "Tommy" (titulní Roger Daltrey, sir Elton John jako The Pinball Wizard) - tam hraje tato hra významnou roli. Ale možná tu hru nikdy nehrál pan autor. Kdyby ji hrál, věděl by, že ve hře je v daný okamžik jen jediná kulička. Takže myšlenka (jedna!), stejně jako kulička, neustále naráží do překážek. Ne do sebe a ne do jiných myšlenek.
Vám je nějaká přesnost překladu, přesnost vyjadřování a přesnost myšlení srdečně lhostejná, že?
Ani já se zrovna teď nebudu hlásit do kurzu, abych si ověřil věrohodnost některých výroků. Ale pokud vámi zmíněné výzkumy existují, představují silné argumenty v debatě o individuálních stylech učení se. Tyto individuální styly učení se jsou mainstreamem RVP.CZ odmítány jako nepodložené. Pokud nějaký výzkum zjistil, že (třeba) podtrhávání v textu pro všechny zkoumané osoby přesně stejně nefunguje, mohu to zabalit s mými individuálními styly učení se. Ale pokud ten výzkum zjistil, že podtrhávání vůbec nefunguje pro 80 procent zkoumaných, zatímco pro 15 procent funguje nevýrazně a pro 5 procent funguje spolehlivě, může to zabalit mainstream RVP.CZ.
Bořivoj Brdička7. 7. 2017
Teď po vysvětlení, co je pinball mi to přirovnání teprve došlo. Ta kulička je myšlenka v krátkodobé paměti. Klidně zanedbám to, že ta udrží až 5 myšlenek najednou (podle schopností a trénovanosti).
O orientaci RVP na jednotný postup opravdu slyším poprvé. A nechce se mi tomu vůbec věřit. Můžete to, pane Kocourku, nějak doložit?
E Kocourek7. 7. 2017
Napsal jsem "mainstreamem rvp.cz odmítány" a měl jsem tím na mysli okolnost, že když jsem individuální styly párkrát zmínil v diskusi, vyskytlo se mnoho odmítavých názorů a žádný souhlasný.
Odhaduji, že šlo o diskusi asi ke třem článkům. Našel jsem dva, "Knewton" a "Neurovědecké mýty".
http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20153/NEUROVEDECKE-MYTY-VE-VZDELAVANI.html
http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20675/KNEWTON-JAKO-PREDZVEST-BUDOUCNOSTI.html
Bořivoj Brdička8. 7. 2017
Trochu se mi ulevilo. Omylem jsem si vaše tvrzení spojil s RVP obecně. Jde tedy o odlišné názory zde ve fórech. Je samozřejmě diskutabilní, zda lze dr. Maršáka chápat jako mainstream rvp.cz, ale už vám rozumím.
Pro nás podstatné je, že RVP je obecně spojen s konstruktivním přístupem ke vzdělávání. A ten chápe každého jedince jako individualitu, která se musí na poznávání sama aktivně podílet. To je jistě důvod ke snaze o individualizaci či personalizaci, i když roli stylů nesmíme přeceňovat.
Omlouvám se, ale musím pořád myslet na náhodného nezúčastněného čtenáře.
Krásné léto všem!
Bořivoj Brdička2. 8. 2017
Co jestli MOOC opravdu revolučním způsobem promění vzdělávání? - rozhovor prof. Oakley pro Edsurge:
What if MOOCs Revolutionize Education After All? (https://www.edsurge.com/news/2017-07-25-what-if-moocs-revolutionize-education-after-all)
Bořivoj Brdička22. 2. 2019
Barbara Oakley je skutečně skvělou učitelkou. V následujícím článku poodhaluje svou historii a ukazuje, že memorování a opakování není překonanou metodikou, zvláště ve STEM oborech:
How I Rewired My Brain to Become Fluent in Math (http://nautil.us/issue/40/learning/how-i-rewired-my-brain-to-become-fluent-in-math-rp).
Kurz je rozdělen do čtyř lekcí, na každou máme týden. Součástí lekce je vždy přibližně 15 krátkých videí a několik testů ověřujících nabyté znalosti. Myslím, že každý týden zabere asi dvě hodiny času. Velmi zajímavým bonusem jsou na konci každé lekce nepovinné rozhovory se zajímavými osobnostmi o jejich vlastním učení. Setkat se tu můžeme s polyglotem (mluví 11 jazyky), s mistrem USA v paměťových soutěžích, s trenérkou psaní či s šílencem, který zvládnul čtyřleté bakalářské studium MIT za pouhý jeden rok. Říkal jsem vám už, že byste si kurz taky měli udělat?
A co jsem se v kurzu vlastně naučil?
Soustředěný a uvolněný režim mozku
První velmi zajímavou myšlenkou jsou dva režimy, ve kterých mozek pracuje: soustředěný a uvolněný. V soustředěném režimu jsme, když pracujeme na nějakém úkolu a snažíme se jej vyřešit. V tu chvíli je náš mozek jako pinball (znáte z Windows XP) s velkým množstvím překážek – myšlenky, stejně jako míčky, neustále naráží do sebe a zasekávají se o sebe.
Oproti tomu v uvolněném režimu jsou překážky daleko od sebe, myšlenky tak nenaráží a volně poletují napříč mozkem. Co to znamená? Když se snažíme vyřešit problém, většinou jej náš mozek řeší pouze ve své malé části, kde si myslí, že leží řešení. Samozřejmě ale řešení může ležet kdekoliv. Ve chvíli, kdy se uvolníme a jdeme se najíst, naložíme se do vany nebo usneme, mozek přejde do uvolněného režimu. V tu chvíli myšlenky mohou létat napříč celým mozkem a propojovat zdánlivě nesouvisející věci. A tak se stane, že se probudíme a řešení najednou známe.
Proto v učení platí více než jinde, že někdy je lepší se na to vyspat. Mozek tak doopravdy funguje. Sám jsem to zažil a tvrdilo to i mnoho mých kamarádů. Nejvíc si pamatuji, když jsem se učil hrát na bicí. Nejtěžší je naučit se sladit rytmus nohou a rukou zároveň. Opakovaně se mi stávalo, že jsem se učil jednoduchý rytmus, opakoval jej třeba 50krát a pokaždé jsem v něm udělal chybu. Frustrovaný jsem se odešel najíst. Po návratu jsem si sedl k soupravě a odbubnoval vše bez chybičky několikrát za sebou. Wow!
Když jsem sledoval tuto část kurzu, bylo to pro mě jakési prozření – něco, co jsem si vždycky tak nějak myslel a co pro mě byla obrovská záhada – a teď mám vědecké vysvětlení.
Shlukování
Další významnou myšlenkou je shlukování (chunking).Shluk (chunk) je nějaký koncept, slovo, myšlenka, postup, část informace, která se v naší mysli stane jedním celkem. Když se poprvé učíme jezdit v autě, je toho na nás hodně: sledovat značky, řadit, mačkat spojku, brzdu, plyn, zapnout světla, sledovat ostatní auta, … Každá z těchto aktivit zabírá část naší pracovní paměti. Ta ale není neomezená. Doopravdy dokážeme v pracovní paměti udržet asi čtyři různé shluky. Zpočátku se při řazení budeme soustředit na malé shluky, ze kterých se skládá: povolit plyn, sešlápnout spojku, plynule přeřadit páku, … V tu chvíli okolní svět přestane existovat a značky či okolní auta nám budou zcela unikat. Díky bohu za instruktora, který včas dupne na brzdu. Zanedlouho se nám všechny tyto menší shluky „shluknou“ do jednoho velkého shluku, kterému říkáme řazení. A nebude trvat dlouho a budeme během řazení vesele sledovat značky a možná i poslouchat rádio a svačit.
Jak je to možné? Náš mozek potřebuje určitý čas, aby si související věci pospojoval do jednoho uceleného shluku. Pokud bychom museli u každého zavazování bot neustále přemýšlet, jestli máme povolit ukazováček či prostředníček a jestli stisknout více či méně, nikdy bychom nevytáhli paty z domova (a pokud ano, tak bosi). Mozek si neustále usnadňuje práci tím, že často opakované věci spojuje do jednoho, aby se mu s nimi lépe pracovalo.
Co z toho plyne pro učení? Když se snažíme naučit novou látku, pravděpodobně se v ní skrývá mnoho drobných shluků. Teprve když jim porozumíme, můžeme pokračovat dál. Například se budeme učit o kůži a zjistíme, že její střední vrstvě se říká škára. Když se o stránku dál bude mluvit o vlasových cibulkách a zmíní se, že se nacházejí ve škáře, je poměrně důležité, abychom se nesnažili spojit si slovo „vlasová cibulka“ a „škára“, ale abychom si dokázali představit, že kořen vlasu vyrůstá z prostřední vrstvy kůže.
V našem učení nám může pomoci, když budeme organizovat novou látku právě do takových shluků. Pěknou pomůckou nám v tom mohou být myšlenkové mapy. Když budeme chtít pokračovat dál, je dobré se ubezpečit, že všem shlukům již rozumíme.
Co funguje a co ne?
Mimo stěžejní koncepty jsou v kurzu uvedeny mnohé tipy na to, co funguje a co naopak ne. Naprosto zbytečnou činností je dle průzkumů číst materiál opakovaně dokola. Pravděpodobně se během toho příliš nového nenaučíme a dokonce to ani nepomáhá k zapamatování informací. Velmi účinnou metodou k zapamatování je vybavení si informace z paměti. Takové mini testování v průběhu učení dělá divy. Když pouze čteme text dokola, nabíháme si na iluzi kompetence. Máme pocit, že již všemu rozumíme, protože informace jsou povědomé a zdá se, že už si je musíme pamatovat a že všemu rozumíme. A ouha, u testu už tak jasné všechno není. Neustále se testujte z právě nabytých znalostí – mozek vás odmění.
Stejně tak neúčinné je podtrhávání si v textu. To je dobré pouze pro zpětnou orientaci v textu, ovšem nemá velký vliv na zapamatování. Není dobré ani „nadučení“ (overlearning), když se učíme příliš dlouho a zdá se, že už nám to neleze do hlavy. Je tomu opravdu tak, neleze. Stejně tak nemá smysl skočit do nové oblasti po hlavě, zkoušet náhodně vyřešit domácí úkol, aniž bychom se nejprve seznámili se základními shluky daného tématu. Je to pouze ztráta času, nebudete z toho moudří. Mimochodem, už víte, co jsou to shluky z předposlední věty? Je už pro vás pojem „shluk“shlukem uloženým ve vašem mozku?
Velmi dobrou technikou je prokládání. Znamená to, že po určité době, kdy se učíme dané téma, proložíme svoje učení jinou kapitolou stejného předmětu, pokusíme se vyřešit nějaké zajímavé úlohy, vyzkoušíme jinou techniku učení, zopakujeme předchozí téma, otestujeme se. Tím pomáháme posilovat nervové spoje a propojujeme ještě více svoje znalosti (a vytváříme větší shluky!). Navíc díky tomu předcházíme nadučení.
Shrnutí
Vřele doporučuji kurz absolvovat. Díky mobilní aplikaci si můžeme videa stáhnout pro offline sledování a v klidu kurz plnit během cesty do školy či do práce. Já jsem většinu kurzu absolvoval v tramvaji. Kurz není vůbec náročný, ale může nám velmi pomoci s vlastním učením. Mnoho uvedených technik jsem sám intuitivně používal, ale vždycky je lepší vědět, co doopravdy funguje a co je pouze iluzí.
V článku jsem uvedl jenom malý zlomek informací, které můžete dostat, a navíc si stejně myslím, že jste polovinu věcí z mého amatérského podání nepochopili. Neváhejte a zapište se ještě dnes!
Poznámka: Článek vyšel původně v autorově blogu zde. Stojí za to ho sledovat.
