Krajina jako inspirace zvukových experimentů

5,0 (1 hodnocení)

Příspěvek přibližuje několik možných forem hudebně tvořivé činnosti v rámci hudební výchovy, jejichž společným jmenovatelem je krajina a její geografické poznávání.

Náměty a východiska pro kreativní práci v hudební výchově, v rámci kterých jsou do výuky zapojeny postupy podporující experiment, improvizaci či kompozici, mohou pramenit z monotematických nebo spíše ideově vyhraněných okruhů. Ty se specializují na jeden vybraný aspekt výchovného směřování, který je zároveň vůdčí myšlenkou těchto vzdělávacích snah a přináší tak i jejich námětově ucelený a obsahově ukotvený rámec. Jedním z takových okruhů může být i oblast zaměřená na problematiku krajiny, její poznávání a pronikání skrze ni, která tak přirozeně nabízí záběr i do sféry environmentální výchovy a zeměpisu. Motivace tímto odvětvím může představovat nejen výchozí bod školních hudebně tvůrčích pokusů, ale i příhodnou konkretizaci a zúžení rozsahu možných námětů, které mohou fungovat jako iniciační prvek těchto elementárních umělecky produktivních aktivit. Jeden z klíčových přístupů se může zakládat na rozličných způsobech zobrazení užívaných v tomto okruhu, které jsou transformovány či pouze interpretovány prostřednictvím námi vymezené specifické hudební mluvy.

Panoráma

V ukázce č. 1 je symbolicky naznačena panoramatická horská scenérie, která v tomto případě nemá sloužit jen jako ilustrace horizontální krajinné morfologie, ale především jako hudební partitura pro tři sólové nástroje nebo tři odlišné nástrojové sekce. Vodorovná osa nám v ní vyznačuje přibližnou časovou délku jednotlivých pravidelných úseků této skladby (5”) stejně jako i celkovou rámcovou dobu jejího trvání (50”). Svislá osa naopak určuje výškové vztahy jednotlivých instrumentů, opět aproximativně rozdělené do třípolohového systému „N” – nízký, „S” – střední, „V” – vysoký. Jednotlivé linie představují jakýsi spojitý melodický průběh tří nástrojových partů, které jsou vizuálně odlišeny nejen nestejnou tendencí jejich vzestupů a poklesů, ale i rozdílnou intenzitou či četností obsazení partu, symbolizovanou tloušťkou jejich obrysových čar. Další rozrůznění je možné provést volbou rozdílných zvukových barev v rámci daného tria.