Ke koncepci vzdělávacího obsahu Výchovy k občanství

Abychom dokázali uspokojivě utvářet a rozvíjet mezilidské vztahy, adekvátně reagovat na různé podněty vyplývající ze společenského styku, rozumět společenskému dění a poradit si v různých životních situacích, potřebujeme být vybaveni určitým množstvím poznatků o společnosti a jejím fungování a dovednostmi, které nám umožní tyto poznatky zužitkovat v každodenním životě. Jelikož jde o životně důležité kvality, bez kterých se neobejde žádný člověk, je potřeba tyto kvality rozvíjet již v průběhu školního vzdělávání.

V začleňování mladých lidí do společnosti a při utváření jejich mezilidských vztahů sehrává důležitou roli základní škola. V jistém smyslu je zmenšeným modelem společnosti, jakousi "sociální laboratoří". Žáci zde mají příležitost získávat vlastní zkušenosti s různými podobami mezilidských vztahů, se základními principy společenského styku i s rozmanitými způsoby sociální a interpersonální komunikace.

Informace o společnosti

Žáci do vzdělávacího procesu nevstupují bez předběžných znalostí, zkušeností a představ. O společnosti a mezilidských vztazích získávají přímou zkušenost v rodině, ve skupinách vrstevníků, v prostředí školy, v zájmových organizacích i v běžných životních situacích, které se odehrávají v jejich blízkém okolí. Představy žáků o mezilidských vztazích a fungování společnosti jsou průběžně doplňovány informacemi z různých zdrojů a médií.

Velké množství různorodých zdrojů informací, které na žáky působí zejména mimo školní vyučování, často vede k tomu, že si žáci na jejich základě vytvářejí o sociální realitě zkreslenou představu. Aby se žáci dokázali funkčně začlenit do společnosti a kompetentně jednat v různých životních situacích, je potřeba jim pomáhat odhalovat a korigovat zkreslené představy o mezilidských vztazích a fungování společnosti, uvádět je na pravou míru a zasazovat do správných souvislostí. Tuto důležitou úlohu na sebe v RVP ZV bere vzdělávací obor Výchova k občanství.

Sociální a občanská gramotnost

Výchova k občanství významně přispívá k naplňování mnoha obecných cílů základního vzdělávání a k utváření a rozvíjení všech klíčových kompetencí. Hlavní roli zde hraje formování sociální a občanské gramotnosti žáků. Sociální a občanskou gramotnost můžeme chápat jako připravenost žáků rozvíjet uspokojivé mezilidské vztahy, aktivně vstupovat do rozhodovacích procesů a podílet se na životě společenství, jehož jsou členy. To samozřejmě předpokládá dobrou obeznámenost s fungováním sociálních struktur, s podstatou sociálních jevů, procesů a vztahů a s jejich základními charakteristikami.

Výchova k občanství je otevřený systém

Sociální realita i sociální fenomény jsou složité, mají mnoho rozměrů a zasahují do všech oblastí lidského života, proto není možné určit jednu konkrétní disciplínu, která by je mohla osvětlit v celé jejich šíři a rozmanitosti. Výchova k občanství má proto multidisciplinární povahu. Zahrnuje aplikované poznatky těch společenskovědních oborů, pro které není na základní škole vymezen zvláštní vyučovací předmět. Jde zejména o aplikované poznatky z psychologie, sociologie, politologie, práva, ekonomie, teorie mezinárodních vztahů a etiky.

Vzdělávací obor Výchova k občanství je vzhledem ke své obsahové komplexnosti i s ohledem na proměnlivost společenských procesů koncipován jako otevřený systém. Jeho vzdělávací obsah je v RVP ZV rozčleněn do 5 tematických okruhů - Člověk ve společnosti, Člověk jako jedinec, Stát a hospodářství, Stát a právo, Mezinárodní vztahy, globální svět. Volba témat byla vedena snahou nabídnout žákům co nejširší orientaci v klíčových oblastech lidského života. Vymezené tematické okruhy však nejsou zestručněním či zobecněním vybraných společenských věd. Jde o výběr aplikovaných poznatků, které jsou podstatné pro lidský život a mají v základním vzdělávání své důležité místo.

Pojetí vzdělávacího obsahu

Vymezený vzdělávací obsah nesupluje učební osnovy. Jednotlivé tematické okruhy představují obsahový rámec, který má ukázat podstatu a celkové vyznění vzdělávacího oboru a poskytnout učitelům dostatek opěrných bodů. Tematické okruhy jsou konstruovány tak, aby se učitelé mohli zorientovat v jejich šíři i didaktických možnostech. Očekávané výstupy jsou vymezeny s ohledem na to, aby postihovaly zásadní poznatky a dovednosti ze společenskovědní oblasti, které by si měl osvojit každý absolvent základní školy. Výčet učiva zahrnuje klíčové pojmy, které jsou nezbytné k popisu a vysvětlení zákonitostí fungování společenských procesů, vztahů a institucí. Cílem je, aby se žáci ve spleti společenských vztahů a vazeb dokázali zorientovat a naučili se získané poznatky využívat ve svém každodenním životě.

Výchova k občanství je primárně zaměřena na podporu socializace žáků a na kultivaci jejich osobnosti. Těžiště výuky by proto mělo spočívat nikoli v osvojování velkého množství faktografických poznatků, abstraktních pojmů a odborných termínů, ale spíše v hledání a nacházení příčin, vazeb a souvislostí sociálních jevů, procesů a vztahů. Na druhé straně by se učitelé neměli dopouštět druhého extrému a zcela rezignovat na předávání určitých důležitých poznatků. Poznatky slouží jako opěrný systém, který se postupně rozšiřuje a doplňuje jako mozaika. Přirovnáme-li poznání žáků ke stavbě, je potřeba nejprve nastínit její celkovou podobu a položit základy a teprve následně přidávat další vrstvy a patra.

Zpracování vzdělávacího obsahu

U každého tematického okruhu se předpokládá, že učitel zhodnotí, které poznatky jsou podstatné pro pochopení společenských jevů a procesů a které jejich obraz spíše doplňují. Na základě učebních osnov vymezených v ŠVP provede uváženou strukturaci vzdělávacího obsahu v rámci jednotlivých ročníků a vybere vhodné učivo, jehož prostřednictvím bude směřovat k dosažení vymezených dílčích (ročníkových) výstupů. K naplňování očekávaných výstupů RVP ZV volí jednak společné strategie, na kterých se dohodli všichni vyučující daného předmětu, jednak uplatňuje vlastní osvědčené přístupy, které považuje za vhodné.

Při strukturaci vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu je potřeba vzít v úvahu zvláštnosti koncepce vzdělávacího oboru Výchova k občanství. Vymezené tematické okruhy jsou zde chápány jako relativně vzájemně nezávislé, a lze je tedy prezentovat v různé posloupnosti. Při jejich zpracování do podoby vyučovacího předmětu je však potřeba vzít v úvahu proces postupného mentálního a psychosociálního vyzrávání žáků a logiku návazností, které korespondují s postupných rozšiřováním jejich zkušeností a životního obzoru. Výklad by měl postupovat od známého k neznámému, od blízkého ke vzdálenému, od lokálního ke globálnímu, od jednotlivce ke stále širším společenským skupinám. Prezentace nových poznatků by se měla opírat o každodenní zkušenosti žáků. Práce učitele by se měla rovněž soustředit na doplnění útržkovitých a neúplných informací a jejich začlenění do logického systému tak, aby vytvářely smysluplný a soudržný celek.

Zaměření na každodenní život

Výuka by měla být co nejvíce propojena se současným životem žáků, s jejich pocity, zážitky, zkušenostmi a nejasnostmi. Žáci by měli na základě praktických příkladů pochopit, že lidský život probíhá ve společnosti druhých lidí, skupin a institucí a že společenské vlivy prostupují všechny sféry našeho života. V průběhu výuky by měli mít příležitost zamýšlet se nad širšími souvislostmi lidského života a nad vazbami mezi jeho jednotlivými oblastmi, nacházet souvislosti mezi různými jevy a událostmi, hledat jejich příčiny a domýšlet jejich možné důsledky. Učitel by měl pomáhat žákům ozřejmovat věci důvěrně známé a zdánlivě samozřejmé, nad nimiž se zatím třeba ani nezamýšleli, a hledat odpovědi na otázky, které se jich osobně týkají, a na tomto základě lépe chápat sebe i okolní svět.

Výchova k občanství hraje nezastupitelnou úlohu v rozvíjení a kultivaci emocionality žáků. Učitel by měl žákům pomáhat při utváření jejich vztahů k ostatním lidem a ke společenstvím, v nichž prožívají svůj život, i k sobě samým. Žáci by měli být vedeni k prosociálnosti, tedy ke schopnosti vycházet vstříc druhým, bez ohledu na jejich sociální, etnickou či kulturní příslušnost, pomáhat jim a utvářet si k nim kladný, tolerantní a nepředpojatý vztah. Zároveň by měli mít možnost zamýšlet se nad významem citů v lidském životě, nad tím, jak city ovlivňují jejich chování a poznávání světa i sebe sama a jak mohou své city usměrňovat a rozvíjet, aby nalezli uplatnění ve společnosti a získali přátele.

Žáci by měli mít příležitost učit se ze svých zkušeností a zážitků a měli by se učit rozumět důvodům svého počínání i jednání druhých lidí. Výchova k občanství by měla být rovněž místem reflexe a vyhodnocení zkušeností i zážitků žáků, jejich poznatků a informací získaných ve škole i mimo ni, v jejich každodenním životě.