Kdo žije na hradě?
Příspěvek je věnován urozeným obyvatelům středověkého hradu, mezi něž patří příslušníci královské rodiny, ale také například rytíři. Na tomto pozadí nabízí aktivity pro procvičení řady kompetencí. V úvodu článku je uvedeno krátké povídání, které může být použito jako úvodní motivace.
V každém středověkém hradu žil jeho pán a majitel. Mohl to být buď král, nebo královna se svou rodinou, či nějaký jiný šlechtic, kterému s péčí o království pomáhali úředníci a jeho moudří rádci. O urozené obyvatele hradu se staralo služebnictvo a hlavní správce hradu – purkrabí.
Hlavním úkolem kašpárka, kterému se tehdy říkalo dvorní šašek, bylo všechny rozveselovat. V tom mu pomáhali potulní herci a komedianti, kteří kočovali od hradu k hradu po celém království. Čas od času hrad navštívili i trubadúři, kteří hráli na loutny a mandolíny a zpívali písně o lásce či hrdinských činech statečných rytířů. Ti spolu s vojáky dbali na bezpečnost všech obyvatel hradu.
Být rytířem byla veliká čest. Mladí chlapci se na tuto roli připravovali už od dětství. Když jim bylo sedm let, odešli sloužit na královský hrad, kde se stali pážaty, sloužili králi a učili se všemu potřebnému. O něco později se stali panoši a jejich úkolem se stala péče o šlechtické zbraně a koně. Pokud svědomitě plnili své povinnosti a naučili se správnému rytířskému chování, král je pasoval na rytíře. Rytíři museli být čestní, stateční, šlechetní, museli za všech okolností držet slovo, ochraňovat vdovy, sirotky a všechny slabé a prokazovat úctu dámám. Jejich úkolem bylo bojovat v královské armádě a ochraňovat království.
Aby se rytíři stále udržovali v kondici a také pro pobavení šlechty, byly na hradech pořádány rytířské turnaje. Na nich rytíři bojovali v nejrůznějších dovednostech, třeba v šermu, střelbě z luků a samostřílu. Neoblíbenější disciplínou byla jízda na koních, při které se soupeři snažili navzájem shodit ze sedla za pomoci dlouhého kopí. Pro své bezpečí rytíři používali ochranné štíty, přilbu a velmi těžké železné brnění. Vítěz turnaje byl odměněn květinovými věnci od urozených dam.
Protože v brnění vypadali všichni rytíři stejně a protože bylo nezbytné, aby se navzájem poznali, zvolili si všichni svůj erb. Byl to znak s barevným vzorem nebo obrázkem, který charakterizoval svého nositele a stal se symbolem celé rodiny, který pak přecházel z otce na syna, z generace na generaci. Erby měli rytíři namalované na svém brnění, vyšité na vlajkách a každý je tak od sebe bezpečně rozeznal. Později vznikla celá věda, která se věnuje zkoumání erbů, říká se jí heraldika.
Materiály ke stažení
Diskuze (1)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Bc. Michael Novotný19. 8. 2012
Velmi pěkně a zábavně zpracovaný článek. Jakoby se učitelky mateřských škol bály aplikovat dějiny a historii do vzdělávací nabídky. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud je toto téma podáno dětem hravou formou, velice je baví.
Seriál
Středověký hrad
- 1.Kdo žije na hradě?
