Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
K výuce publicistického stylu
1,0 (1 hodnocení)
Autorka v příspěvku ukazuje, jak lze v hodinách slohové výchovy pracovat s útvary publicistického stylu. Žáci se seznámí s funkcí základních publicistických útvarů a získají zájem o společenské dění (pojítko mezi "školským" životem a praxí).
S útvary publicistického stylu se žáci ZŠ seznamují v průběhu 6. - 9. ročníku, s některými aktivně (tj. sami je tvoří), s jinými pasivně (tj. jsou schopni je vyhledávat v novinách a časopisech, ale sami je nepíší). Ve svém příspěvku se pokusím ukázat, jak lze s jednotlivými útvary publicistického stylu pracovat v hodinách slohových, případně literárních, aby byl zachován informativní i formativní cíl učiva, tj. aby se žáci seznámili s funkcí základních publicistických útvarů, ale zároveň získali zájem o společenské dění (srov. M. Čechová, V. Styblík: Čeština a její vyučování, s. 210).
K útvarům, které by žáci měli zvládnout aktivně, řadím především zprávu, oznámení, inzerát, kritiku, recenzi, interview, fejeton, diskuzi a projev, k tzv. pasivní znalosti sloupek, rozhlásek, soudničku a reportáž (s těmito útvary se žáci seznamují hlavně v hodinách literární výchovy).
Mým cílem je, aby žáci pracovali vždy s tím, co je jim blízké, co dobře znají, případně aby svoje výtvory mohli uplatnit v praxi. Oznámení se proto snažím zařadit do výuky, když je to pro žáky aktuální, tj. např. u příležitosti školní akademie nebo školního koncertu, zprávu poté, co se dané akce uskutečnily. Interview pak využívám např. ve školním časopise (rozhovor s význačnou osobností, která navštívila školu, s novým učitelem, s místní kronikářkou, se žákem, který se zúčastnil nějaké soutěže nebo zvláštní akce). Občas interview volím jako téma slohové práce, hlavně ve vyšších ročnících. Zajímavé podněty k interview lze najít např. v knize M. Fucimanové Sloh pro 6. - 9. ročník ZŠ, příslušné ročníky víceletých gymnázií a pro SŠ (srov. např. fiktivní rozhovor s cestovatelem Markem Polem, s oblíbeným literárním hrdinou či s mluvící rybou). Avšak využití interview coby slohového útvaru v písemné práci se ukazuje jako poměrně obtížné, zpracovat kvalitně zadané téma se daří pouze talentovanějším žákům.
Noviny a časopisy s požadovanými publicistickými útvary, R. Křesťan: Slepičí krok, K. Čapek: Bajky a podpovídky.
Podstatně jednodušší je práce s inzerátem - žáci s oblibou vyhledávají nejrůznější typy inzerátů v novinách i časopisech, se zájmem luští zkratky, které se v nich často vyskytují, případně hledají chyby, jichž se inzerenti dopouštějí. Vytvoření vlastního inzerátu je možné spojit i s reklamou, a to nejen v hodinách slohových, ale i literárních. Jako inspiraci využívám povídky Vynálezce od Karla Čapka (Bajky a podpovídky), v níž autor láká ke koupi nejrůznějších vadítek, koktadel, kazidel, chybovaček, padátek apod. Žáci (hlavně v nižších ročnících) velmi rádi vymýšlejí obdobné neexistující předměty a jevy, dokážou skvěle pracovat s jazykem, případně i s výtvarnou stránkou reklamy či inzerátu.
Z dalších publicistických útvarů využívám kritiku a recenzi, opět nejdříve v souvislosti s tím, co žáci znají. Zpravidla dostanou za úkol zhodnotit jakýkoliv příspěvek ve školním časopise - musí uvést, o jaké dílo se jedná, co je jeho obsahem a cílem, jakých kompozičních postupů a jazykových prostředků autor využívá, co je v díle dobré, co se naopak nepodařilo. Je zajímavé, že na cizím díle žáci většinou nedostatky objeví (hlavně žáci dobří a průměrní, horší je to u žáků slabých), ale své vlastní chyby mnohdy nenajdou. Kritiky žákovského díla využívám zároveň u mluveného projevu - žák si nejdříve připraví hlavní body písemně, ale pak musí mluvit spatra. Mnohdy se přitom dopouští právě těch chyb, které sám kritizuje (nedokončená věta, přeskakování z jedné věci na druhou, užití špatné slovesné vazby atd. ...).
Ukázka písemného hodnocení žákovské práce Výlet na Šumavu, 8. ročník:
Jedná se o kratší prózu se zimní tematikou. Jejím autorem je Ladislav Hrouda ze 7. ročníku. Tento text poukazuje na finanční situaci průměrné české rodiny a na reakce běžných obyvatel venkova na moderní vymoženosti, které jsou určeny především zahraničním turistům. Autor se snažil téma zpracovat humornou formou. Jsou v něm však i věty, které plynulost textu narušují a strhávají tak vtip myšlenky. Při popisu děje je užito pestré slovní zásoby, autor se také vyhnul větším stylizačním nedostatkům a nefunkčnímu střídání přítomného času s minulým. Vypravování má prudký spád děje, je však příliš strohé. Závěr textu na předcházející vypravování plynule navazuje a je vyvrcholením myšlenky. Formu vypravování zvolil autor vzhledem k tématu dobře, myšlenka textu je originální. Hodnota námětu tedy mírně převažuje nad úrovní samotného zpracování textu.
Zvládnou-li žáci kritiku, případně recenzi žákovského díla, které je pro hodnocení určitě jednodušší než dílo profesionální, zkoušejí vyhledávat různé slohové útvary, s nimiž se setkali v průběhu vyučování, přímo v tisku - hledají např. dopis, fejeton, zprávu, oznámení, vypravování a porovnávají je s tím, co se o nich naučili. Např. u vypravování sledují, jak začíná a čím končí, jak je využito řeči postav a řeči vypravěče, jaký je nadpis, jaké představy vyvolává u čtenáře, jak ho dokáže upoutat, nebo naopak odradit od přečtení. Zajímavé je rovněž zjišťovat, zda texty označené v novinách a časopisech jako konkrétní útvary (např. fejeton, sloupek, komentář ...) odpovídají skutečně po všech stránkách daným útvarům. I v oficiálním tisku bývají publikované texty s různými stylizačními nedostatky, a tak lze pracovat i s chybou a kritikou.
Do publicistických útvarů na ZŠ je začleňován také fejeton. Žáci se s ním setkávají již při literární výchově (J. Neruda, L. Vaculík, R. Křesťan). Z hlediska obsahového jim zpravidla nečiní potíže - velmi dobře chápou, co jim chtěl autor sdělit, co kritizuje, čemu se vysmívá. Ale samotné vytvoření fejetonu bývá problematičtější. Zatím jsem se během své praxe setkala jenom s jednou třídou, která si fejeton oblíbila natolik, že jej volila kdykoliv, kdy bylo možné zpracovat určené téma formou libovolného útvaru. Jinak se ho žáci spíš obávají. Fejetony nechávám nejdříve vyhledávat v tisku a společně sledujeme např. aktuálnost tématu, oprávněnost označení fejeton, vhodnost užití jazykových prostředků - z které části slovní zásoby autor čerpal, zda užil ironie apod. Teprve pak přistupuji k vlastnímu pokusu o vytvoření fejetonu. Někdy záměrně zadám takový název, který už nějaký autor použil (k tomu využívám např. knihy R. Křesťana Slepičí krok), a pak konfrontujeme žákovské zpracování s autorským. Tímto způsobem vznikl i následující fejeton:
Shůry dáno (9.ročník) "Připravíme si kýbl a mycí prostředek. Do kýblu dáme hadr a za hadrem tam dáme jar. Pak tam ještě dáme vodu. Řekneme mamince, tetě nebo starší sestře, aby nám dala ten hadr na koště. Pak vytíráme směrem k sobě i od sebe. Když už je jedna místnost, tak se dáme do druhé. Když vytírá tatínek, tak si mezi jednotlivými místnostmi dává jedno. Mezi obzvláště rozlehlou jídelnou a kuchyní pak jedno až dvě. Pak dáme hadr do umyvadla a oddechneme si s pocitem dobře vykonané práce," dokončil jsem svůj sloh popis pracovního postupu.
"Nováku, jak si dovoluješ mi předložit takovou práci beztak ještě z větší části opsanou od Beránkové? Já ti dám!" zapískal nade mnou rozječený hlas poněkud obézní pedagožky. Její poslední výrok bych sice byl raději slyšel od některé z přísedících spolužaček, ale celkem mlčky jsem shůry přijal za pět.
Seděl jsem tiše až do konce hodiny a ladil inteligentně tuctový výraz, jakým zde omračovalo stádo mých téže nedostatečných spolužáků. Komu taky není shůry dáno, že?
Zpravidla do posledních hodin slohového vyučování v 9. ročníku začleňuji diskuzi a projev. Domnívám se, že umění vést diskuzi a diskutovat je pro žáky velmi užitečné zejména z hlediska jejich budoucího života. Jako diskuzní téma volím opět to, co je žákům blízké a k čemu se mohou (popř. chtějí) vyjádřit - např. stravování ve školní jídelně, devět let strávených na ZŠ, klady a zápory naší obce … Diskuzi řídí vždy jeden žák (po určité době je nahrazen jiným), ostatní diskutují buď spontánně, nebo v předem určených skupinách (jedna obhajuje názory předložené v diskuzi, druhá je proti). Rozdělení rolí v diskuzi považuji za důležité, aby se žáci naučili jednak hájit své stanovisko, jednak prosazovat odlišné názory.
Koncem 9. ročníku vytvářím se svými žáky rovněž projev - využíváme ho při závěrečném loučení učitelů, žáků a rodičů na slavnostním shromáždění. Projev si připraví celá třída, každý ho pak skutečně při slohovém vyučování přednese a společně rozhodneme, který text je nejlepší po stránce obsahové a který žák ho nejlépe uvedl po stránce formální a výrazové. Pak si žáci sami určí, kdo a s jakým projevem je bude reprezentovat při závěrečném loučení se školou. V rámci takového postupu vznikl např. tento projev:
Vážení učitelé, milí přátelé! Přiblížil se závěr školního roku 1999 - 2000 a s ním i den našeho rozloučení s vámi i školou, která nám devět let byla útočištěm a centrem vzdělání, poznávání i her. Právě vám a této škole vděčíme za rozvíjení svých vědomostí. To, že jsme mohli společně navštěvovat Základní školu v Sedlici, z nás udělalo pevný kolektiv, v němž jsme nalezli opravdové přátele a kamarády. Naše pospolitost je utvořena mnoha společnými zážitky, sdílením svírajících pocitů nad prověrkou z chemie, osobnostmi našich učitelů a v neposlední řadě starým známým zvoněním, které se stalo nedílnou součástí našich školních rituálů...
V závěru svého příspěvku bych chtěla zdůraznit potřebu věnovat se dostatečně výuce publicistického stylu v hodinách slohových i literárních - s útvary publicistického stylu se žáci budou zcela určitě setkávat ve svém životě i po ukončení studia, ať už jako čtenáři novin a časopisů, nebo jako aktivní uživatelé získaných vědomostí. Někteří z našich žáků jistě využijí inzerce, někteří budou sami tvořit oznámení a zprávy (třeba jen v místních podmínkách), téměř všichni se budou zapojovat do nejrůznějších, byť třeba jen osobních, diskuzí. Výuka publicistického stylu by tak mohla být pojítkem mezi "školským" životem a praxí.
Literatura a použité zdroje
ČECHOVÁ, M.; STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998.
FUCIMANOVÁ, M. Sloh pro 6. - 9. ročník ZŠ, příslušné ročníky víceletých gymnázií a pro SŠ. Praha: Fortuna, 1998.
